Na pláži
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84567/bmid_na-plazi-8lt-84567.jpg
4
677
677
Ian McEwan majstrovsky zachytáva netradičnú svadobnú noc mladej dvojice, huslistky Florence a čerstvého absolventa univerzity Edwarda. Príbeh, ktorý opisuje jedinú noc v živote čerstvých mladomanželov, postupne odhaľuje charaktery dvojice, ich až chorobnú slušnosť jedného k druhému, ktorá vedie k vzájomnej neúprimnosti a končí sa katastrofou. Slogan „veci, ktoré jeden druhému nepovieme, môžu od základu zmeniť náš život“ sa nesie celým príbehom. Dej sa odohráva na pozadí autorom vynikajúco vykreslených spoločenských pomerov konzervatívneho Anglicka šesťdesiatych rokov.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2007 , Slovart (SK)Originální název:
On Chesil Beach, 2007
více info...
Přidat komentář
Smutná novela pojednávající především o nepochopení se dvou mladých lidí, kteří kvůli nevyslovenému přišli o to nejdůležitější.
Krátká knížka popisující svatební noc mladých novomanželů, místy až příliš detailně. Hlavní myšlenka je zajímavá a najdete zde situace k zamyšlení, nicméně místy mě to moc nebavilo, zejména popis života hlavních hrdinů, podle mého až příliš podrobný.
Kniha se mi líbila,ale pořád jsem měla pocit, že se odehrává v jiné, starší době. Zaujalo mě,jak detailně byly popisované pocity a prožitky obou hlavních hrdinů.
První kniha, kterou jsem od McEwana četla, a okamžitě si mě získal svými vypravěčskými schopnostmi. Uplynulých pár minut, hodin děje, rozepsaných na sto stran. A bylo v nich tak moc, jako čtenář někdy nenajde ani na pěti stech. Ačkoliv mi postavy nebyly úplně sympatické, příběh je to krásný a má svou myšlenku. Závěr bych ale uvítala o něco propracovanější vzhledem k tomu, jak vysokou laťku sám sobě autor v průběhu knihy nastavil. Lepší 4 *.
Hezké čtení. Jen jsem celou dobu měla pocit, že se příběh odehrává v jiné době a ne v 60. letech.
Snad nejsem sám, komu se tato novela zdá úžasná. Přečetl jsem od McEwana dost knih, ale tahle se mi doslova zaryla pod kůži a když se mi nevrátila od někoho z přátel, koupil jsem si jí znovu. Je to skvělý příběh a nádherně napsaný. Filmová adaptace se nejen nepovedla, ale má jiné vyznění, takže buď se zdálo složité nebo vsadili na jiný výklad. Každopádně z mého pohledu docala plytký.
Je to ostuda, ale byla to pro mě první kniha od autora, přestože Pokání samozřejmě znám (a chystám se na něj). Knihu jsem si koupila náhodně a sáhla jsem po ní hlavně díky tomu, že má asi jen 150 stránek. Postava Florence mi byla velmi nesympatická, neustále měla se vším problém, ale nebyla schopná to říct nahlas. Edward byl naopak docela milý a trochu sem ho litovala. Je těžké pro mě knihu hodnotit, ale musím říct, že mi dala to, co sem očekávala. Šla svižně, bavilo mě prolínání minulosti a přítomnosti i fakt, že hlavní linka se odehrávala během pár hodin. Konec mě asi ani nepřekvapil, ono to asi nijak jinak ani dopadnout nemohlo. Některé věty jsou nicméně hodně dlouho, občas jsem se v nich ztrácela. Kniha byla ale čtivá, nicméně Florence mi opravdu hodně vadila.
Zaujalo mě, nezklamalo mě. Hlavní ženská postava, Florence, mi však byla nesympatická a Edward mě taky ničím úplně nenadchnul. Mé oblíbené pasáže z knihy jsou ale právě ty o jeho dětství a životě před svatebním dnem. Konec, vzhledem k tomu, jak se dějová linka vyvíjela, mi přišel naprosto adekvátní, přiznávám však, že překvapil.
Příběh mě zaujal, Ač se to mnohým bude zdát neuvěřitelné i v dnešní době jsou v Česku lidé ( páry), kteří se před uzavřením sňatku nepolíbí, nechytnou se za ruku apod. to vše ve snaze dosáhnout čistoty ve vztahu. Je pravda, že se jedná o extrém, velmi ortodoxní lidé, kteří se pak žení/ vdávají po dosažení 18let. Obávám se, že pak po svatbě mohou mít z toho "nečistého" tělesna stejnou obavu jako Florence. Příběh v knížce byl fajn, zaujal mě popis seznámení, randění i obou různorodých rodin ze kterých hlavní postavy pocházely...ale zaskočilo mě, jak to dopadlo. Čekala jsem happy end a pohádka se jaksi nekonala.
•60. léta, Jižní Anglie a důležité odpoledne dvou mladých lidí.. •
Tohle je mé druhé setkání s autorem Ianem McEwanem, myslím si, že jste u mě nemohli přehlédnout mé velké nadšení z jeho knihy Pokání.
Už teď musím napsat, že přesně tohle jsem od Iana čekala.. on totiž, tedy dle mého, umí neskutečně dobře a hlavně zajímavým způsobem popsat emoce, postavy, jejich charaktery a i prostředí.
Už teď vím, že tohle určitě nesedne každému, i já jsem měla nějaké ALE.
S těma dvěma strávíme docela krátký časový úsek, ale díky postupnému přenášení do minulosti se o nich dozvídáme víc a víc, a to mě děsně bavilo.
I když jsem si je asi až tak neoblíbila jak bych chtěla, zajímali mě dál, a to je pro mě opravdu důležité.
Je tu krásný náhled do tabuizovaných situací u kterých mě nejčastěji napadlo, jak jsem vlastně ráda, že se o těch všech věcech, co tam spolu nebo sami se sebou řeší, už normálně mluví. No aspoň tedy z velké části.
Zajímalo by mě, jaká bych asi byla já v těch časech.. napadlo vás někdy, nad tímto přemýšlet?
Po poslechu mi to nedalo a pustila jsem se do filmu, protože už to že tu hraje má oblíbená Saoirse Ronan, bylo pro mě velkým lákadlem už i dřív.
A musím říct, klobouk dolů.
Film mi přesně potvrdil to, co se mi na autorovi líbí nejvíc.
Takhle přesně jsem si to představovala, ty situace, postavy, ty chvíle, kdy bych nejraději pomohla, ať se jim spolu funguje líp.. opět jsem pocítila tu bezmoc pouhého pozorovatele jako u Pokání!
A přiznám se, na konci jsem brečela, i když si ho tvůrci filmu upravili dle svého.
U téhle knihy je doporučení asi docela ošemetné. Kdo se nerad nimrá v lidské duši a v momentech života, který je teď tak jiný, kniha pro vás nejspíš nebude, ale naopak? No sami se přesvědčte.
Já s autorem budu určitě pokračovat dál, jeho příběhy jsou pro mě tak jiný, a já za ně děkuju!️
*audiokniha (3,5*)
(SPOILER) Upřímně, nevím, co si o tom myslet a ani co jsem od toho vlastně čekala. O čem to bylo? I přes dovětek si nejsem jistá. Vzala jsem si z toho to, že i když se lidé upřímně milují, nikdy neznají toho druhého úplně. Stejnou situaci mohou vnímat naprosto odlišně a dělat si starosti s něčím, co ve výsledku pro toho druhého vlastně vůbec není problém, a naopak jim uniká to, co toho druhého opravdu trápí. Řešení - upřímná komunikace, která je ale spíš unikátním jevem. Druhá věc pro mě bylo bilancování života - to, co nám zamlada přišlo tak a tak, ve stáří vnímáme úplně jinak a s životními zkušenostmi bychom se rozhodli jinak. Přišlo mi, že krach vztahu je zde připisován spíše Florence, která za to ani nemohla. Náznak zneužívání v dětství nebo nevědomost a nezkušenost, kdo ví... třeba to chtělo jen čas. Shrnuto pro mě taková knížka neknížka, hrozně zvláštní.
Autorův styl vyprávění mi zase tak úplně nesedl. Tak třeba příště. Až dobře napsaný doslov mi lehce otevřel oči a donutil mě změnit na pana spisovatele názor. Stránky zaváněly puritánstvím a přehnanou cudností. Byla to holt jiná výchova a mladí lidé neměli tak zkaženou morálku. Četl jsem o chtíči mladého muže, který má problém s předčasnou ejakulací. Vskutku to chlapec neměl snadné. Zamiloval se do nesprávné ženy – do frigidní, nerozhodné a nedospělé ženy, jež toužila pouze po jediném, a to foukat do trombónu (Na rozdíl od pana ženicha v tom nevěsta bohužel nespatřovala žádný erotický význam).
Celá ta postelová scéna mi připomněla obsáhlejší článek z časopisu Bravo... Moje poprvé. Na Chesilské pláži je nudný příběh, v němž figurují dva nudní, mladí lidé, kteří se snad raději ani neměli potkat. Přesně takhle by vypadalo jejich manželství - jako jedna velká nuda - naštěstí pro ně ta malá postelová nehoda ukončila jejich trápení. Opravdu netradiční romance.
Myšlenku jsem v tom nakonec přeci jen nalezl. Občas prostě k sobě dva lidé zkrátka nepatří a můžou se snažit sebevíc. Tu ženskou myšlenku jsem asi úplně neprohlédl, nicméně z mužského pohledu bych to shrnul následovně... Je vskutku neuvěřitelné, co my chlapi všechno strpíme pro jeden večerní šťouch.
(SPOILER) Kniha jako taková je skvělá, hlavně její druhá polovina. Co se týče příběhu, tak nesouhlasím s tvrzením, že žili v době, kdy se o sexuálních problémech nemluvilo. Možná s veřejností, s cizími lidmi, sousedkami, ale s manželem? Nepřijde mi, že by byli na vině oba. Florence zatajila podstatnou část svých pocitů, svou nechuť k milování. Neměla Edwarda tahat za nos. Nemůžu se vcítit do Anglie 60. let nebo do frigidní osoby, ale člověk je ovládán přírodou, jeho pudy, potřeby se nezměnily a Florence neměla před tím koho údajně tak moc miluje tajit tak zásadní problémy. Když Edwardovi nabídla lásku, ale sex s jinými ženami, tak to bylo jen její sobectví. Kdyby Edwarda tak moc milovala, měla být upřímná na začátku vztahu, Edward by věděl, jaké má možnosti hned a tím by se sám rozhodl, zda manželství bez sexu nebo vztah s někým jiným se vším všudy. Tím, že se během toho roku do Florence zamiloval, vzal si ji a ona mu ublížila až v den svatby mu předurčila jeho budoucí život. Ale to jsou jen mé osobní názory, takže určitě přečtěte, ať máte svůj dojem z knihy, stojí to za to.
Na Chesilské pláži je velmi jemný příběh o hluboké lásce dvou lidí, kterou však velmi výrazně svazují dobové konvence a pojetí morálky. Autorovi se na malém prostoru sto a něco stránek podařilo zachytit vhled do hlav protagonistů, ukazující, jak je komunikace klíčová a jak snadno lze stejný okamžik vnímat úplně odlišně. Křehká nejistá Florence a trochu ješitný nedočkavý Edward, jak příběh skončí je asi víceméně jasné – aktuálnost textu je nicméně téměř až zarážející, zejména v kontextu nedávných kauz (#metoo a obecně otázky týkající se (a)sexuality). Závěrečná hořkosladká scéna chytne za srdce a donutí zamyslet se, jak si občas události z mládí v sobě neseme celý život. Celkově má novela výbornou atmosféru a skvěle zachycuje jeden okamžik, který rozhodne o všem.
Od McEwana jsem dříve četla Pokání a Betonovou zahradu a věděla jsem, že tentokrát to bude tematicky trochu z jiného soudku. Od prvních stránek jsem byla do četby vtažena, vcucnuta, přesně tak, jak to autor se čtenářem umí. Jak román dopadne je jasné, přesto jsem s napětím očekávala, co se za chováním obou hlavních hrdinů skrývá a jaké jsou motivy jejich chování. Autor je nakonec v tomto ohledu poněkud fragmentální, což možná o to víc vede čtenáře k zamyšlení.
Tato kniha na rozdíl od jiných McEwanových děl čtenáře nešokuje. Jejím hlavním tématem je podle mě mezilidská komunikace a nesnáze s ní spojené, což je záležitost, která se důvěrně dotýká nás všech. Bohužel nejsme nadáni telepatií a je pro nás těžké vyburcovat se v osudových chvílích k jednání, které by situaci vyřešilo. Přesně to se stane i Florence a Edwardovi. Nepomůže ani vzájemná hluboká láska, která je vylíčena vskutku půvabně, až záviděníhodně. Nedávno jsem viděla tričko s nápisem: Láska je! Asi by ho měli prodávat s touto knihou.
Dílo je nadčasové a zároveň velmi aktuální. Přemýšlela jsem, jak by oba protagonisty mohla ovlivnit moderní komunikační technologie, kdyby byl román přenesen do současnosti.
Děj se odehrává na počátku 60. let 20. století v hotýlku na pláži, z něhož se hodně vrací do univerzitního prostředí Oxfordu a Londýna. Velká Británie se v době 2. světové války významně feminizovala. Muži bojovali a ženy zajišťovaly chod celého království. S tím souvisela i sexuální emancipace žen. Mimochodem právě Ian McEwan zjistil v dospělém věku, že má nevlastního bratra počatého během války. Po válce ženy nezmizely zpět do kuchyň a zahrad, ale začaly budovat svou kariéru tak, jak to vidíme u matky Florence. Proto je zajímavé, že jim byla v oblasti sexuality opět přistřižena křídla, dokud se celá společnost za dalších pár let nedočkala sexuální revoluce.
Četbu této knihy vřele doporučuji. Sama jsem zvědavá na další McEwanovy tituly.
Půvabné, zajímavé a k zamyšlení. Křehká, i když trochu prkenná, Florence, která nesnesla Edwardův nátlak v době, kdy ani neměla možnost se duševně připravit, mi byla přinejmenším sympatická. Ona, na rozdíl od Edwarda, se alespoň snažila nalézt nějaké řešení a cestu ven. Edwardova uražená ješitnost, nedostatek empatie vůči někomu, o kom tvrdí, že ho miluje a absolutní absence i jen snahy pochopit, vše definitivně zničila a pohřbila jeho šanci na to, co mohl mít a ona získala i bez něj.
Knížku jsem si přečetla jen kvůli filmové adaptaci a přestože byla kraťoučká, pachtila jsem se s ní celý den. Kvůli filmu mě tady asi nic nepřekvapilo, ale byly tu skvěle vykreslené postavy, které nebyly úplně ploché a měly i pár špatných vlastností. Oblíbila jsem si Florence a ráda jsem četla části, kdy Edward vzpomíná na svou rodinu. Nevím, co bych k tomu řekla. Doufám, že se mi Pokání bude líbit trochu víc, ale i tenhle příběh má co předat. Pěkné.
Nejsem si úplně jistá, jak tuhle knížku uchopit. Přemýšlela jsem, jak bych se zachovala já na jejím místě a jak bych se zachovala na jeho. Vlastně si nevzpomínám, že bych kdy četla podobnou knihu nebo jen podobné téma. Ta otázka intimity, váha nezkušenosti a tíha tabu, to všechno na mě působilo tísnivě. Pro dva mladé lidi to ale nemohlo dopadnout jinak. Neumím si představit, že by ve svých vášních, strachu, obavách a studu dokázali té noci najít řešení a společnou řeč. Tragické je, že si často důsledky neseme životem dál.
Pokud si česká společnost spisovatele McEwana s něčím spojuje, tak především s úspěšným románem Pokání (či spíše s jeho filmovou adaptací) a jeho dalším poněkud temnějším románem Betonová zahrada. Je škoda, že jeho ostatní méně "šokující" či čtenářky méně líbivé knihy zůstávají dost často upozaděny, a to i přestože se nevyznačují nižší kvalitou.
Na Chesilské pláži je bohužel jednou z nich. Na první pohled banální kapesní drama jedné dvojce o svatební noci, se rozrůstá do netušených rozměrů. A ač je příběh situován do dob, kdy ještě "hovor o sexuálních problémech prostě není možný", a ač se autor snaží ze všech sil, aby čtenáře přesvědčil, že příběh je skutečně "dobový" (k čemuž hojně využívá odkazy na "dobové myšlení a reálie"), a že se dne již nic takového dít nemůže, je tento příběh stejně jako všechny jeho knihy neskutečně aktuální. Neboť nic nevzniká a nic nekončí zrovna na téhle čáře, právě v tento čas a zejména ne problémy, které byly, jsou a budou vždy stejné, jen řešení a přístup se v rámci času může lišit. Ale možná taky ne.
Neboť co může být univerzálnějšího než otázka lidské blízkosti, porozumění a sexu? Než tíha poznání ,,že ani lidé, kteří jsou si velmi blízcí a vroucně se milují, si nikdy nemohou plně porozumět a jeden druhého pochopit"?
Příběh, který má nezvykle pomalý rozjezd, tak aspiruje na to stát se něčím větším a univerzálnějším. Být odpovědí, na otázku, řešením problému, o kterém se ani dnes mnoho nemluví, a na který je obzvláště obtížné pohlédnout z odstupu. Opravdu tak McEwanovy musím vzdát hold, že tak přesně dokázal vystihnout nejen "pánskou stranu" konfliktu, ale i tu "dámskou".
Štítky knihy
zfilmováno partnerské vztahy milostné romány anglická literatura sexualita svatba manželská krize milostné vztahy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Jsou to trápení.Někdy to zatraceně bolí.A dlouho.
Stalo se to yesterday.Na pláži ve vzduchu get back.
V dáli se lámou vlny o periskop yellow submarine.
Oba volali do dáli help !!!
Tak tohle všechno se mělo teprve stát.Nikdo v té době nic ještě podobného neslyšel.
Jsme na začátku na počátku bujných dekoltů let šedesátých.Uvolnování je na obzoru.Katedrály osvěty se otřásají v základech.God save the queen je,ale přeci jenom ještě vesmírně daleko.Tou bude dekáda příští.Zatím vládne zdánlivě puritánctví.Mnam.
Přitom se to nemusí odehrávat až tak doslovně jenom v šedesátkách.
Cožpak už nemáme ani dnes na pořadu dne první milostné dobrodružství ? Bylo to někdy vlastně jinak ? Ty chvíle očekávání.Obav.Zklamání.
Trápení.Přitom tak přirozené a lidské.
A tak ty dva se sešli kdesi na trati.Kéž dojedou až na konečnou,kéž na trati se neztratí...
O tom co je sere.Jenže vo tom nemluvěj.A když mluvěj tak dělaj,že je to nesere.Je v tom problém.Voni se milujouuuuuuuu.Vždyt ono je to tak jednoduchý a vlastně neníííííííííííííí.
Tak takhle by to nešlo vážení !
Poněvadž tu máme pár zásadních věcí.Pár takových chutovek až malicherností.
Rodina je základ státu.Ta vás vede a učí.To si nesete od plenek.Jak vás nastavěj.
Taková berlička do života.Spíše koulička.Kříčíme k obloze s koulí na noze.Prostředí.Výchova.Předsudky.Nedorozumění.Formování osobnosti.Dětství.Stud.Nevyřčené otázky.Zakalené odpovědi.Nevhodné chování doby (je snad nevhodné vůbec žít).Třídní původ.Náboženské dogma.
Samé lahůdky o kterých se lidé rádi baví a rádo je pitvá :) A nebo je to jinak ?
Ostatně jsou to především věci kterým by,jsme v jednadvacátém století snad ani nerozuměli.Poněvadž nejsme přeci žádné ovce !?
Takové nechutnosti přeci vymizely.Pravda,šedesátky ted nejsou.Hurá.
Vzhůru na pláže,tam se všechno ukáže.
Žádná plážovka se ovšem nekoná.Romantika nebude.Zlé a bojím se říct a jakoby nehezká věc.McEwan nastavuje lupu a zvětšuje mikro vztahovku v řádnou kvalitní psychošku o jednom rozkladu aneb-neměli si co říct a možná žijou až dodnes.
Pro některé je postava Florence méně sympatická ? Přesto.Ona ho milovala.Doslova.
Naše motto je: žádná budoucnost.Čus příště Iane.
Doufám,že bude s tebou zase veselo :)