Na Větrné hůrce
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182905/bmid_na-vetrne-hurce-182905.jpg
4
4844
4844
Na Větrné hůrce (nebo také Bouřlivé výšiny či Vichrné návrší, anglicky: Wuthering Heights) je jediný román britské autorky Emily Brontëové. Román vyšel pod mužským pseudonymem Ellis Bell v roce 1847. Emily Brontëová zemřela krátce po vydání románu, který nesklidil v době vydání výrazný úspěch a nějakou dobu byl dokonce považován za rané a nezralé dílo Charlotty Brontëové. Hodnota díla začala být rozpoznávána až ve 20. století a dnes je Na Větrné hůrce považováno za jedno z nejvýznamnějších děl anglické literatury. Tento historický román se odehrává na Drozdově a Větrné hůrce od druhé poloviny 18. století do počátku 19. století. Působivý román je mistrnou psychologickou studií člověka, který zasvětil život pomstě. Autorka sugestivně líčí prostředí, v němž hrdina vyrůstal, objasňuje příčiny, pro které se z normálního chlapce vyvinul v ovzduší nenávisti tvor, který splácí všechny domnělé i skutečné křivdy nelidským způsobem a jenž nezná slitování ani sám se sebou. Jediná bytost, žena, která je schopná učinit z něho normálního člověka, se provdá za jeho soka a za dramatických okolností umírá. Tím jsou spáleny všechny mosty mezi hrdinou a okolním světem a začíná příběh fanatické pomsty na všech příslušnících rodiny milované ženy.... celý text
Přidat komentář
Tak to už se mi dlouho při čtení knihy nestalo, fakt. Aby mi byly všechny postavy tak nesympatické, že bych -jak je psáno v komentáři někoho z dřívějška- Heatcliffa nejraději přetáhla lopatou a všechny ostatní vzala páskem... Tolik sebestřednosti, sobeckosti jsem už dlouho neviděla.
A přitom jsem kdysi na střední knihu četla a myslím, že se mi líbila, proto jsem se k ní vrátila. Tehdy bych ji hodnotila pěti hvězdami, ale protože už mám od té doby dost načteno, musím dát hvězdy jen tři. Ne kvůli postavám, ale celkově to bylo takové rozvláčné, nijaké, když to srovnám třeba s Kornerovou, tak je to opravdu jen na hvězdy tři. :-)
Hrozně depresivní knížka, ale zároveň moc hezky napsaná. Záleží na tom, jaký si člověk vybere překlad, je jich víc. Každá postava měla své chyby, jako každá reálná osoba v životě.
Pokud vím, většina lidí (tedy spíše žen) je z této knihy unešená, případně si z ní sedají na zadek. Já to tedy nějak nedokážu pochopit. Postavy všechny vesměs nesympatické, některé z nich až do morku kostí, některé o něco méně. Děj knihy je docela dobrý, ale jen docela - a to je na můj vkus málo. Knihu jsem četla před lety jako mladá holka, tenkrát na mě kromě toho ostatního navíc ještě působila depresivně. Potom jsem si četbu zopakovala zhruba po dvaceti letech - ale názor na ni jsem nijak výrazně nezměnila. Tohle prostě není kniha pro mě a další šanci jí už nedám...
Jinak V Carerine jsem se dost našla a rozumím ji, prostě smutné smutná holka. Když umřela, slza ukpla. I její dceru jsem si oblíbila.
Heathcliffa nesnáším a Ellen mi prostě nesedla.
Kniha mě zklamala. Ano, vím že je to klasika, ale mě se do srdce rozhodně nezapíše. Postava Kateřiny mi byla doslova protivná. Působila na mě jako vzteklá, rozmazlená hysterka. A Heathcliff jako zakomplexovaný hrubián. Celkově mi kniha přišla jako knižní předchůdce telenovel.
Já tu knihu miluju. Moje srdcovka. Žádné zbytečné stránky, vtáhne do děje. Je depresivní, ale je to zároveň pravda, ne každý má štěstí, zvlášť v takové době.
Četla jsem knihu už víckrát, po celou dobu čtení ji pokaždé nenáviděla a nakonec jsem vždy s úlevou po dočtení knihu odložila zpět na poličku mezi velikány literatury - je to totiž úžasné dílo (nejen na svou dobu) o lásce, kde nejsou jen motýli a duha a jednorožci, ale naopak silná nenávist, absolutní krutost a vzdor hraničící s šílenstvím. Během celé knihy mě provázejí deprese jak ledový krunýř, které ale nakonec končí jakýms takýms happyendem, takže ten krunýř ze mě po poslední stránce spadne - ale ne dřív!
Geniální, ale musí na to být prostě správná nálada.
Už je to nějaká doba, kdy jsem tuto knížku měla v ruce. Ale musím říct, že se mi stále vrací ty stísněné pocity, které provázely celý příběh ze studených a nevlídných anglických blat. Příběh nešťastné lásky zase trochu jinak.
Jak moc zatrpklých, sobeckých a nedůtklivých postav se vejde do jedné knihy! A nejhorší na tom je, že každý z nás má v okolí svého Heathcliffa a Kateřinu, kteří je „oblažují“ svou přítomností a svalují své viny na ně...
Krásně napsaný román o egocentričnosti každého z nás, o snaze za každou cenu svést své chyby na ostatní. A vlastě je na tom nejhorší, že všichni si myslí, že nejsou šťastní jen kvůli ostatním...
Mimochodem - tuto knihu jsem obdržela darem od Antikvariátu 11 a tímto jim také děkuji (a omlouvám se za reklamu, ale je na místě).
Četla jsem zprvu "jen" z důvodu známosti knihy i autorky. Po pár stránkách jsem byla úplně polapen blaty i jejich obyvateli. Zamilovala jsem si pojneprve Heatcliffa a naprosto chápala a soucítila s jeho bolestí, chutí po pomstě i láskou ke Kateřině.
Závěr knihy pro mě byl hezký, romantický, zvláště poslední stránky z Gimmertonského hřbitova a spočinutí Heatcliffa vedle milované Kateřiny.
Naprosto skvělý gotický román plný tajemství a lidskosti. Obdivuji na něm to, že hlavní postavy, které nikdy nebyly idealizované, prostě obyčejní lidé se svými pocity a touhami, ať už byly jakékoliv - špatné i dobré. Z každé stránky přímo čišela láska, nenávist, chuť po pomstě, ponížení, zadostiučinění, radost i strach.
Zařazuji mezi doporučené a zároveň oblíbené knihy.
Patří spolu s Janou Eyrovou mezi moje srdcovky. Strhující příběh plný lásky, spalující vášně, žárlivosti a touhy po pomstě, která ničí vše kolem sebe, mě vždy dostane.
Knížce jsem se dlouho vyhýbala, protože jsem zhruba znala děj a neměla jsem potřebu číst něco tak depresivního, ale nakonec jsem si řekla, že jsem četla díla sester Charlotte a Anne a pro srovnání bych neměla vynechat ani Emily. Jsem ráda, že jsem to nakonec udělala a knihu si přečetla. Na Větrné hůrce je pro mě sice o něco slabším dilem než Jana Eyrová či Helena Grahamová, ale pořád je to velmi kvalitní kniha, která si i přes naprosto nesympatické hlavní hrdiny pět hvězd zaslouží. Navíc je to jediný román od Emily. Mou milovanou Janu Eyrovou sice tento román neporazí, ale stejně se staví vysoko v mém žebříčku. Na závěr musím už jen opravdu smeknout před těmito nadanými sestrami, které stvořily nezapomenutelná díla světové literatury.
Takovou depku jsem nečekala, naprosto mě zaskočila absence postav, se kterými bych mohla sympatizovat. Dočetla jsem se, že Heath Ledger byl pojmenován po Heathcliffovi, z toho mi zůstává rozum stát, proč mu to rodiče udělali? Heathcliffa bych praštila lopatou už v první čtvrtině knihy, poroplesknout by ale potřebovali tak nějak všichni.
Nicméně, četlo se to dobře, ne příjemně, ale dobře.
Kronika rodové linie prolezlé neštěstím, osamělostí, nenávistí a zlobou. Předchůdce dnešních nekonečných telenovel, jen v archaické podobě odpovídající době vzniku. Opravdu pesimistické čtení, u kterého zamrzí, že nevyužívá více paralelu s čarovnou krajinou zvlněné krajiny poseté vřesovišti. Jednou a dost...
Kniha se čte poměrně dobře, ale u mě nepatří mezi tituly, které mě nutí číst pořád dál a dál. Celé je to poměrně dlouhé, až moc dlouhé vyprávění staré panny a jediné oživení stylu je tak pár stránek, které vypráví pan Lockwood. 60%, 30.4.2017.
Začalo to písní od Kate Bush, pokračovalo filmovým zpracováním, až jsem se dostala ke knize. A byl to úžasný čtenářský zážitek. Já, která je tak nadchnutá Janou Eyrovou a tenhle skvost mne míjel ? Před sestrami Brontëovými klobouk dolů.
Heathcliff a Kateřina - láska nenaplněná a proto tak bolestivá. A z velkého žalu se stane nenávist a touha zničit štěstí potomků.
Aneb jak jeden zarputilý člověk dokáže svou pomstychtivostí zničit život mnoha lidem a všichni při jeho počínání jen tiše a zcela bezzubě trpí. Po celý román umírá jedna postava za druhou jako kdyby na vysočině řádil mor. Stačí, aby foukl větříček a hned je o jeden charakter méně. Pokud byli angličané začátkem 19. století tak neduživý, jak to že si podmanili půl světa? Nebýt příslibu trochu zajímavějšího konce a všetečné vypravěčky asi bych tuto knihu nikdy nedočetl.
Román divoký a nespoutaný jako vítr nad Wuthering Heights..
Láska a nenávist, lidé,kteří měli spolu zůstat,ale opustili jeden druhého aby se spojili s někým,s kým být neměli. Křivda,kterou nakonec srovná tráva na hrobech...
Katy mi byla vždy velice blízká-možná proto,že jsem hodně svého dětského volného času trávila venku,v lese,pozorováním ptáků a lezením na stromy. Kdybych mohla létat,létala bych nejvýš,jak by to šlo. Rozumím jí i ceně,jakou zaplatila za to,že se nechala spoutat,jakkoli to bylo nevyhnutelné. Za kompromisy se vždy platí.
Jaký by byl Heatcliff kdyby se zachovala jinak? A jaký by byl jejich život,když by přece jen jednoho dne museli dospět? Jejich láska byla tak živočišná a přímočará,až z toho mrazí. "Já jsem Heatcliff" říká Katy. Kdo z nás toto může říct o tom,koho miluje?
Nejsem asi první,kdo srovnává dva nejznámější romány sester Brontëových-Janu Eyrovou a Na Větrné hůrce. Zatímco první je zdánlivě studený a vášně v něm bublají pomalu jako guláš pod pokličkou, Větrná hůrka je jako papiňák bez pojistky.
A já vždy risknu,že se spálím
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2009 |  Na Větrné hůrce |
| 1944 | Búrlivé výšiny I. |
| 1944 | Búrlivé výšiny II. |
Je to klasika,ale Jana Eyerová od její sestry se mi líbila víc