Na Větrné hůrce
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/288509/bmid_na-vetrne-hurce-UzI-288509.png
4
4949
4949
Do usedlosti Větrná hůrka přivede otec Hindleyho a Kateřiny malého cikánského chlapce. Dají mu jméno Heathcliff. Hindley k němu od počátku cítí nenávist, která po smrti otce přeroste v ponižování a týrání. Heathcliff to kvůli lásce ke Kateřině snáší, jenže ta, přestože ho také miluje, se nakonec vdá za někoho jiného. Od tohoto okamžiku žije Heathcliff jen pomstou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , AlpressOriginální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Nebavila. Hlavně začátek byl docela chaotický, někdy ve druhé polovině začala kniha jakž takž dávat smysl, konec ušel.
Nejsem očividně "cílová skupina"...
V knize je strašně moc vášní a emocí, které jsou přímo zlověstné až strašidelné. Ale přesto je to jedna z mých nejoblíbenějších knih a film s Timothy Daltonem můžu vidět opakovaně.
Mě tedy tato kniha nenadchla. Té nenávisti je v ní až příliš. Všechny postavy se chovají nesnesitelně, hloupě,až absurdně. Navíc je to tak rozvláčně napsané, že jsem měla co dělat, abych to vůbec dočetla.
Tak tohle byl mazec! Vůbec jsem nečekala takovou emocionální jízdu. Emily palec nahoru!!
(SPOILER) Měla jsem problém najít postavu, kterou bych si oblíbila a kvůli které by se mi kniha dobře četla. Ač Heathcliff je zajímavě napsán, tak jsem v jeho postavě nenašla to tajemné kouzlo antihrdiny. Konec příběhu sice pěkný a dá se říct, že šťastný, ale změna chování Cathy a Haretona mi připadala moc rychlá a zasloužila by si být rozepsaná na více stránek.
Abych byla upřímná, mé pocity z této knihy jsou dost smíšené. Je temná a přestože uznávám, že i poměrně originální, po většinu času jsem byla dost zmatená. Mým hlavním problémem bylo vyprávění, které skáče v čase a taky mezi jednotlivými vypravěči.
Velice mě však zaujala charakteristika Heathcliffa, který byl velmi komplexní postavou schopnou jak krutých věcí, tak i laskavých. Svět ho udělal takovým, jakým byl a pokud jsem si něco na této knize oblíbila (a že toho není moc), byla to právě jeho postava. Zajímavý antihrdina, se kterým dovedete sympatizovat i jej nesnášet.
Jsem ráda, že jsem se k titulu dostala, ale nejsem si jistá, zda se k němu někdy vrátím. Nebylo to lehké čtení a přestože jsem ráda, že si knihu můžu odškrtnout ze svého TBR seznamu, nezanechala ve mně nějaký hlubší dojem.
Tohle byla pecka. Trošku těžký začátek, ale jak začne vyprávění je to už velká jízda.
Nádherný popis postav. Cítil jsem nenávist skrz naskrt, stejně tak utrpení. Atmosféra ponurého vřesoviště ještě vše dokresuje.
Tento příběh miluji... možná, kdybych nejprve četla knihu a až poté viděla film, dala bych více hvězd... takto bohužel...
Knihu jsem četla na gymplu a pamatuju si, že se mi líbila, jakožto jedna z mála z kánonu. Teď jsem po pár letech knihu četla znovu a v originále a teda musela jsem se nutit jí přelouskat. S angličtinou nemám vůbec problém, ale tohle bylo teda náročný. Autorka, vzhledem k tomu v jakým roce to bylo napsané, používala starý jazyk, na který nejsem zvyklá. Bylo těžký pro mě se tím pádem orientovat v příběhu, postavách, atd. Dokonce jsem si musela na youtube najít shrnutí, jinak bych skoro vůbec nevěděla o co jde, protože jsem si to nepamatovala od minula.
Jeden z nejtemnějších a nejsmutnějších příběhů, které jsem kdy četla. Tolik vášně a emocí, lásky a bolesti. Neuvěřitelné odhodlání a vytrvalost. Pomsta a naprostá destrukce. Navzdory závěru (nebo snad i pro něj...?) je mi z téhle knihy pořád hodně smutno.
Bylo to strašné? Ano.
Byl to nejsilnější příběh o největší lásce všech dob? Rozhodně.
Překonala v mých očích Větrnou hůrku jiná kniha? Žádná. Nikdy.
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek, miluju tu ponurost, větrná vřesoviště i celkovou atmosféru, byť hrdinové jsou hrozně nešťastní a plní nenávisti i smutku. Emoce pracují naplno.
Kniha nemá vůbec žádnou atmosféru. Děj mohl být zasazen kamkoliv jinam, těch pár vět k prostředí uprostřed slatin, nijak nenabudí specifické pocity. No děj! Dvě příbuzenské větve které od sebe jsou docela vzdálené, nežijí ničím jiným než žabomyšími spory a nenávistí. Reálně by se mohly zabývat spoustou jiných věcí, jenomže postavy mají choré vystupování bez závažných příčin. Samo vyprávění ve vyprávění je nešt'astně nastavené. Nepochopila jsem, proč autorka nepoužila normální popisný styl, snad jen že chtěla zakrýt svůj bídný literární talent. Takže knihou provází nejprve návštěvník oněch míst, kterému posléze vypráví příběh dlouholetá hospodyně. Je absurdní se do děje vžít, jestliže uvážíme roli této dámy v domě a její nadpřirozený a detailní přehled úplně o všem. Nesmyslný je rovněž popis postav. Uzavřenost, zloba, záludnost hlavního zloducha, rozplývá se v okamžicích jeho citových proklamací předvádějících naopak hysterii. Celkový dojem z knihy je špatný, jde o přeceňovaný brak. Koho baví hodiny plochého vypravování o domě, v němž se jí jen ovesná kaše, tomu přeji dobrou chut'.Jednu hvězdu dávám sobě za dočtení.
Na Větrné hůrce je rozhodně dílo, které dalo mým emocím zabrat. Nemohu říct, že jsem si užívala číst o zvrácených postavách a jejich plánech, ale rozhodně mě to fascinovalo, ačkoliv mi z toho bylo úzko a smutno. Ne každý autor si takhle dokáže pohrát s vašimi emocemi a Emily se to povedlo. Ten konec mi tam moc neseděl. Měla jsem celou dobu pocit, že kniha směřovala úplně k něčemu jinému, ačkoliv s jistotou nemůžu říct k čemu. Zakončení bylo moc vyumělkované, moc dobré. Nic, co by ve mně způsobil stejný příval pocitů jako ty stránky předtím.
Chápu téma nešťastné lásky, ale tyvado jak se k sobě ti lidi chovali, to byl teda mazec :) knížka se mi moc nelíbila, protože to chování postav mě dost iritovalo a neumožnilo mi to nějaký lepší dojem.
Je to už dost dlouhá doba, co jsem naposled četla knihu starší sta let, tu rozvleklost už fakt nedávám, dobře se mi četlo až posledních pár stránek. Stejně tak nedávám to, jak neuvěřitelně hnusně se k sobě lidé dřív chovali (nemyslím pouze Heathcliffa).
Občas dost wtf momenty, schválně si to zkuste představit: "Ležela na pohovce, třískala hlavou do opěradla a skřípala zuby až běda, divže si je na střepiny nerozdrtila. Donesla jsem plnou sklenici, a když nechtěla pít, nastříkala jsem jí vodu do obličeje" :D :D
Námět možná zajímavý, zpracování pro dnešní čtenáře už hůře stravitelné. Celkově zklamání, pozitivní hodnocení ostatních mě nalákalo zbytečně.
Bála jsem se že mě to nebude bavit ale přesto mě to bavilo, chvílemi se nedalo od knížky odtrhnout
Moja častuška na stužkovej bola:
"Na hodinách vážna práca,
listy knihy vždy obracia.
Nie matiku, nie fyziku,
lež starú dobrú Angeliku.
Búrlivé výšiny jej hlavou víria,
trojky, štvorky žiackou hmýria."
Takže asi tak. Už na strednej som frčala na zvláštnej literatúre sestier Bronteových. Pre mňa je zvláštna preto, ako vedia obe popísať hĺbku ľudského zúfalstva. Emily to vystihla hlbokým zúfalstvom Heatcliffa, keď postupne sledoval, ako prichádza o všetko, a bol bezmocný tomu zabrániť.
Přiznám se, že hodnocení této knihy je pro mě velmi těžké. Chápu, proč stále hýbe literárním světem a učitelé na ni chtějí rozbory. Čtenáři by rád viděl víc pohnutek, než jen čirá sobeckost a zloba.
Ta dobová stopa je opravdu silná. Často se mi stávalo, že jsem měla pocit, že tuto situaci jsem už ve filmech viděla. Není to inspirace celého díla, ale ty maličkosti a drobné momenty. To bylo kouzelné.
Na druhou stranu jde o toxického hlavnímu hrdinu a jeho "lásku", která se toči tak nějak stále dokola a nedojdeme žádnému charakterovému vývoji. Také mě mrzel ten konec. Tam jsem vážně měla pocit, že se kniha táhne (posledních tak 150 stránek, což je moc). To mi malinko zkazilo dojem.
Klasika je to právem. Na tu dobu hodně odvážná kniha.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta bažiny, mokřady, močály, blata panství romance vášeň klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2009 |  Na Větrné hůrce |
| 1944 | Búrlivé výšiny I. |
| 1944 | Búrlivé výšiny II. |
Táto kniha patrí medzi "must read" svetovej literatúry a čítala som ju druhýkrát. Pravda je taká, že sa naozaj snažím mať rada túto knihu, ale naozaj je v nej veľmi veľa nenávisti. Celý čas čo som ju čítala som sa snažila prísť na to, kde sa stala chyba a čo bola spúšť celého toho zla a prečo bola hnacím motorom toľkých postáv. Obdivujem Emily že niečo také vôbec vytvorila, diela jej sestier boli úplne odlišné. Inak som si počas čítania musela googliť rodokmeň pretože potom som sa už v tom množstve postáv strácala.