Na Větrné hůrce
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36120/bmid_na-vetrne-hurce-fVI-36120.png
4
4882
4882
Slavný romantický a dramatický román Emily Brontëové se odehrává v tajuplném prostředí samoty uprostřed mokřin, kam přichází nový nájemce, aby nečekaně prožil strašidelné noční dobrodružství a začal pátrat po osudech nevlídných a drsných obyvatel usedlosti. Objevuje příběh, na jehož počátku stojí nenaplněná láska, cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a celoživotní touhu po pomstě. Heathcliffova neukojitelná krutost po léta ničí životy lidí z usedlosti, pak ale láska, kterou nelze řídit rozumem, znovu zasáhne do osudů hlavních hrdinů.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2003 , Levné knihyOriginální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Tak jsme se rozhodl opět si doplnit základní vzdělání. Spíš jsem to bral jako výplň času a neočekával jsem větší zaujetí. A jak jsem se mýlil. Od první chvilky mně děj vtáhl a rozhodně zaujalo i netradiční styl vyprávění - vložení příběhů do vloženého příběhu. Nemohl jsem se odtrhnout a když jsem nemohl číst pořád jsem nad dějem přemýšlel.
Na druhou stranu tu není žádná sympatická postava. "Vypravěč" Lockwood se chová jako kretén a vlastně jako idioti se chovají v příběhu úplně všichni. Snad jen malá Katka je postava se kterou jde sympatizovat, pak vyroste a zblbne jako ostatní.
Poznat kdo je tu hlavní arcilotr taky není nejlehčí. Vše nasvědčuje na Heatcliffa, ale příběh jasně obviní Kateřinu.
V hlavě mi vrtá čí byl mladý Heatcliff vlastně syn. Vzhledem k nenávisti Heatcliffa k Isabelle nechápu jak mohlo dojít ke zplození. A závěrečný zvrat by mohl být k smíchu, ale on je to vlastně happy end.
Knih sama o sobě je poměrně depresivní a ani ten šťastný závěr není šťastný pro všechny.
Utahané, unylé, nudné, bez vášně. Tohle že je častým vzorem filmových či knižních postav ? Je tak často propagována ve světě filmu a knih, že jí říkám klišé kniha. Byla jsem zvědavá, proč je tak oblíbená. Po dočtení stále tápu. Nebo spíše nechápu. Čekala jsem velkou lásku, která dožene člověka k pomstě. Nedočkala jsem se velké lásky. Jen totálně nechutného chování jednoho blázna. Ani na vteřinu jsem nevěřila citům Catherine a Heathcliffa. Vždyť to ani nešlo. Oběma postavám dost slušně hrabalo. I když možná, že kdyby byl příběh popsán z pohledu alespoň jedné z této dvojice, bylo by to lepší. Takhle jsme to měli vždy jen zprostředkovaně ze vzpomínek jiné postavy. Z ostatních postav se nejméně odpudivě chovali jen Nelly a Hareton. A též malá Cathy, i když u ní jsem občas nechápavě vrtěla hlavou. Její láska k otci je na celé knize to nejčistší a nejhezčí. A také jsem jí moc fandila v boji proti Heathcliffovi. Když to tak ale vezmu, hrabalo tam snad všem. Je tedy pravda, že v první třetině mě kniha trochu bavila, a pak ke konci, ale jinak mně způsobila čtecí krizi, a dočetla jsem jí jen z donucení. Knihu mám ve Čtenářské výzvě, tak proto jsem ji nakonec neodložila. Již předmluva mě varovala, že bude problém. Květnatý styl psaní nemám ráda. Za mě osobně velké zklamání. K tomu ještě týrání zvířat, to v knihách vůbec nemám ráda. Za to též velké mínus.
Čtenářská výzva 2022: Téma 12. Kniha s tématem nešťastné lásky.
Teď trochu z jiného soudku, ale vlastně to stále patří k této knize. V knize After: Polibek, kde jsem zvládla 200 stran v podobě e-knihy (víc ani ťuk) je Na Větrné hůrce nejoblíbenější knihou postavy Tess. Teď už chápu, proč je Hardin takový zmetek. Autorka se zřejmě inspirovala touto knihou a zplodila nejvíce toxický vztah v knižním světě- Tess a Hardin. Modlím se za každého čtenáře, který našel zalíbení v sérii After. Nechť v životě nikdy takovou "lásku" nezažije.
Knížka je dobrá, čte se rychle, ale jsou tam trochu obtížné ty stavy jakési horkosti - přijde mi, že tam má pořád někdo horkost a blouzní. A je to trochu drsné no. Není to zkrátka kniha, ke které bych se vracela.
Rozhodla jsem se knihu nehodnotit, protože nemám tušení, kolik hvězdiček bych měla dát. Chce se mi říct, že se mi kniha až tak moc nelíbila ale zároveň ano. Nedává to smysl, já vím.
Mám velmi ráda příběhy zasazeny do 18. století.. starou anglii atd. Ano, kniha je napsána trošku těžším jazykem, než jak je běžný čtenář zvyklý ale i přesto byl příběh čtivý.
Není snad ani jedna postava, která by se mi líbila, všechny mi přišly skoro až nesnesitelné. Hlavním motivem byla láska ale celý příběh byl obestřen velkou nenávistí a krutostí až jsem se občas ztrácela a hledala tu něžnější dějovou linku.
Četla jsem ho jako šestnáctiletá a dodnes mám husí kůži z té hrozné nenávisti. Být byla kniha napsána velmi ctive, už bych ji nevzala do ruky.
Dlouho jsem váhala, jestli dát tři nebo čtyři hvězdičky. Tři nakonec proto, že celý příběh byl vyprávěn, jak už bylo zmíněno v jiných komentářích, jednou postavou. Možná by charaktery jednotlivých postav vynikly více, kdyby si tento způsob psaní autorka nezvolila.
Jinak jde o příběh plný násilí, neutěšených rodinných vztahů, nenávisti a jen trochu o romanci - téměř všechny milostné vztahy mi přišly spíš toxické než romantické. Je obtížné sympatizovat s některou z postav, téměř všechny jsou vylíčeny se svými ctnostmi i nectnostmi. Na druhou stranu to vše pomáhá dotvářet ponurou atmosféru nehostinného prostředí, v němž se příběh odehrává.
Klasický příběh o lásce až za hrob (doslova) odehrávající se v puritánské viktoriánské Anglii a na pustých vřesovištích na mě působí magicky hlavně díky filmovému zpracování. Mé očekávání, že kniha bude také tak dobrá, ne-li lepší, se nesplnilo. Vadilo mě, že celý příběh vypráví ukecaná nesympatická služka Nelly se sklony do všeho zasahovat a chyběla mi větší autentičnost postav (proto byl pro mě lepší film).
Nečte se to úplně snadno, mně hlavně z toho důvodu, že se postavy jmenovaly dost podobně a když se ke knížce vracíte po dlouhé době, netušíte v jaké časové linii jste. Ale líbila se mi atmosféra, jak jsou vykreslené postavy a jak je příběh ucelený, což mám pocit že se v poslední době moc nestává, ale nevím jestli se k týhle knížce ještě někdy vrátím
Už ani nevím, kdo mi tuhle knihu podstrčil, protože dobrovolně bych si ji určitě nepřečetl :). Vůbec se mi nelíbila, postavy jsem nesnášel, jsem fakt nakonec rád, že jsem to vůbec dočetl :).
V zahraničnej literatúre sa tento príbeh pomerne často spomína - hrdinovia ho väčšinou čítajú už po xy-krát a vzdychajú nad vzťahom Heathcliffa a Kataríny, nuž som si povedala, že si ho prečítam aj ja.
A... nebolo to zlé, ale ani ma to ktovieako nechytilo za srdce. Vôbec som nepochopila to nadšenie. Neprišlo mi to ničím výnimočné. Proste taký obyčajný priemer.
Nelehké čtení. Přestože se Kateřina i Heathcliff vášnivě milovali, neustále si zároveň ubližovali. Trochu víc jsem měla pochopení pro Heatcliffa, přece jen neměl jednoduchý život. Poznamenalo ho to a kopal kolem sebe. Kdežto Kateřina se chovala jako mrcha celkem bez důvodu.
Kdysi jsem viděla i film s J. Binoche a R. Fienessem a myslím, že to filmové zpracování odpovídalo docela přesně duchu knihy.
Tak som ju zase prečítala, po mnohých rokoch a zase ma úplne dostala.
Pohltila ma tak, že som ju za deň a pol mala prečítanú, nedalo sa inak.
Je to tak silné, surové, depresívne a pritom tak podmanivé čítanie.
Čo všetko môže spôsobiť jedna nenaplnená, nešťastná láska...
Postavy sú svojim spôsobom všetky priam neznesiteľné, napriek tomu ma ich osudy veľmi zaujímali a obracala som stránku za stránkou...
Príbeh ma tak silnú atmosféru!
Tá kniha ma zasiahla tak, že neviem po akej knihe teraz siahnuť?! Áno, knihomoľská opica ako svet :D
Odporúčam všetkými desiatimi, aj keď s vedomím, že na knihu je treba mať to správne duševné rozpoloženie a aj trochu trpezlivosti navyše. Ale myslím, že každý z nás má občas chuť na "ťažšie" čítanie alebo vyslovene na klasiku... a táto určite stojí za to.
Větrná hůrka je příběhem o lásce. Není to láska hrdinská, krásná, hřejivá ani romantická, ba naopak. Je to láska podlá, žárlivá, zlomyslná a sobecká. Její povahu dokonale dokresluje místo, do kterého je příběh zasazen - nehostinné kopce plné zuřivého, studeného větru, v jejichž surovosti je však ukryta krása a jedinečnost.
Psychologie postav je velice rozvinutá, je těžké najít osobu, se kterou byste ve všech směrech souzněli a rozuměli jejím rozhodnutím. Jazyk knihy je krásný a barvitý, forma převyprávění příběhu služebnou Nelly neotřelá, popisy přírody nebo emocí lehce zdlouhavé, zato důkladné a přesné.
Pokud bych měla jednoduše odpovědět na otázku, zda se mi kniha líbila, moje odpověď by byla kladná. Ač si ani krátce po přečtení nepamatuju přesně kdo s kým a proč, kdo na co umřel a s kým se vlastně měl a neměl rád :D, zůstává ve mně silný pocit, který mě provázel v průběhu celého čtení. Pocit tajemna, zakázané lásky, studené větrné přírody, silných rodinných vazeb a emocí, citů převládajících nad rozumem.
(SPOILER) Zaplaťbůh za Janu Eyreovou, protože Na Větrné hůrce rozhodně není můj šálek kávy. Nesmírná láska Kateřiny a Heathcliffa je mi tak trochu záhadou, moc nevím, kde se vzala, ale budiž. Jenže to, co přijde pak, je pro mě těžce stravitelný koktejl bolesti, křivd, násilí a sobectví. Drtivá většina postav je mi opravdu nesympatická a po dočtení zbyla dotěrná otázka - to opravdu Kateřina milovala a "čekala" na Heathcliffa, kterého nenapadlo nic lepšího, než týrat a mučit Kateřininu dceru? Tak těmhle formám lásky nerozumím a ani se k nim nechci vracet.
Přesto, že je příběh poměrně rozvleklý, postavy vesměs nesympatické a prostředí neutěšené, má v sobě něco uhrančivého.
Úvodními stránkami jsem se prokousávala hodně těžce, ale pak mě to chytilo. Rozhodně to není prvoplánový román, který se bude líbit všem, ale za přečtení určitě stojí.
Zvláštní parta lidí na tomto venkově. Samé hádky, napadání. Těžko se to četlo.A vztahy nepochopitelné v dnešní době.
Nevím jak tuto knihu objektivně ohodnotit. Ze začátku jsem měla trochu problém vyznat se ve vztazích. Děj se prolíná přes tři generace. Když jsem se zorientovala, nechápala jsem pochvalné komentáře na tento " romantický" román. Tu serdcervoucí a živočišnou lásku jsem jednoduše necítila. Jedna žena která se v podstatě plácá od ničeho k ničemu a její nicnedělání jí přivede k " životní" otázce: chudý a nenáviděný, nebo bohatý a vážený ženich?...... Připadalo mi, že všechno pramení jen z toho že vrchnost neměla co na práci, a tak se neúnavně babrala ve svých sobeckých pocitech. Postavy byly všechny protivné a namyšlené, že mi bylo úplně jedno jak to dopadne. Někdy kolem strany 290 jsem si říkala, že to musim dočíst na jeden zátah, protože vícekrát trápení s touto destruktivní knížkou nedám. Kiha mi vzala čas,ale ničím mě neobohatila. Jsem ráda že jsem jí přečetla, ale víckrát rozhodně ne. Když to porovnám s autorčinou sestrou, tak Jane Eyrová je mnohem kvalitnější dílo a právem zůstává v mém srdci v žebříčku top 10.
Podle zdejších hodnocení jsem čekala víc.
Když srovnám srovnatelné, mnohem víc se mi líbila Jana Eyrová. Větrná hůrka je vleklejší, postavy vesměs strašně nesympatické. Zajímalo by mě, nakolik je to skutečný obraz anglického venkova přelomu 18. a 19. století (což by bylo dost smutné) - odpovídá realitě množství psychicky nevyrovnaných jedinců (u žen bych přímo řekla hysterek), mizerná naděje na dožití, podivný právní systém, opakované sňatky mezi velmi blízkými příbuznými? Zvláštní mi přišel i způsob vyprávění v první osobě, do něhož je vloženo vyprávění jiné osoby v první osobě - o hlavních postavách knihy se celou dobu dozvídáme přes dva prostředníky, a oni též vlastně zvenčí hodnotí jejich motivace a rozhodnutí.
Nemyslím, že bych se ke knize vracela.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2009 |  Na Větrné hůrce |
| 1944 | Búrlivé výšiny I. |
| 1944 | Búrlivé výšiny II. |
Když jsem byl v 1/3 knížky, tak jsem myslel, že ji nikdy nedočtu. Vůbec jsem se nemohl začíst a nebavilo mě to. Pak jsem ji odložil a po 2 týdnech jsem v příběhu pokračoval, postupně jsem se do ni začetl a nakonec se mi docela i líbila. I když je příběh plný nenávisti, každý kdo si tuto knížku přečte, tak musí uznat, že je perfektně napsána.