Na Větrné hůrce
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56358/bmid_na-vetrne-hurce-PvU-56358.png
4
4947
4947
Slavný romantický a dramatický román Emily Brontëové se odehrává v tajuplném prostředí samoty uprostřed mokřin, kam přichází nový nájemce, aby nečekaně prožil strašidelné noční dobrodružství a začal pátrat po osudech nevlídných a drsných obyvatel usedlosti. Objevuje příběh, na jehož počátku stojí nenaplněná láska, cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a celoživotní touhu po pomstě. Heathcliffova neukojitelná krutost po léta ničí životy lidí z usedlosti, pak ale láska, kterou nelze řídit rozumem, znovu zasáhne do osudů hlavních hrdinů.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1960 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Překonejte prvních 100 stran docela nezáživného guláše; ale tím špatná kritika končí. Zbytek knihy smazal i negativní emoce ze začátku, následuje nádherně napsaný příběh.
Podařilo se poctivě přečíst až napotřetí, ale o to byl čtenářský zážitek větší. Pamatuji si, že jako teenager jsem v knize přeskakovala a postavy mi byly bez výjimky protivné. Teď mě jejich charaktery bavily a vychutnala jsem si i starodávnost této knihy. I když současné autorky píší úplně jinak, tak témata jako narušené rodinné vztahy, týrání dětí, násilí mezi partnery, chamtivost, pomstychtivost, sobectví, atd. byla a jsou věčná. A mě bavilo i srovnávání s dnešní literaturou. Myslím, že většina nyní populárních knih brzy upadne v zapomnění, podobají se sobě jako vejce vejci, ale kniha Na Větrné hůrce se bude číst ještě dlouho poté, co už nebudeme na tomto světě. Hlavní postavy se v knize často chovaly až příliš exaltovaně, a to u mě způsobilo jistou citovou oploštělost, takže jsem při popisu jejich různých útrap příliš netrpěla. Občas jsem měla dojem, jako by snad autorka psala s ironickým nadhledem. Knížka ve mně zanechala hodně intenzivní dojem, líbily se mi popisy krajiny a počasí. Nakonec jsem měla i pochopení, ne-li sympatie, snad ke všem postavám, jakkoliv byly zlomyslné, rozmarné, sobecké nebo ufňukané. Za mě velmi kvalitní dílo, které si zaslouží dostat šanci i od dnešních čtenářů.
Kdysi dávno jsem knihu četla jako povinnou k maturitě. Ale vůbec jsem si ji nepamatovala (dokonce sama sebe podezírám, jestli jsem zápis do maturitního deníku neopsala!).
Ano, knížka určitě patří do významných děl anglické literatury. I po těch letech stále může oslovit čtenáře bravurně vykreslenými charaktery. Ani jeden nebyl jen kladný nebo jen záporný! Rozhodně mi tentokrát v paměti zůstane… možná i proto, že mám ta sebou už mnoho let života i zkušeností… které jsem v době maturity neměla.
Poslechnuto jako audiokniha. A za to dávám tu jednu hvězdu. Protože kdybych to četla moc bych litovala toho ztraceného času! Je to klasika ale za mě ne! Vůbec mi to nesedlo. Rozmazlená Kateřina i Katka, nesympatické obě rozmazlené a sebestřední. Stará chůva co věděla vždy všechno a neudělala ani ťuk! A taky vztahy sestřenic a bratranců navzájem! Jsem rozčarovaná! Za mě určitě ne!
Absolutně nesympatické postavy, nedokázala jsem se vcítit do nikoho z nich. Všichni se chovali nepříjemně, ošklivě a někteří dokonce agresivně. Jestli se takto k sobě lidé dřív chovali, díky bohu, že žiju v jiné době! Celou dobu jsem čekala, že osoba, která příběh vypráví, je jenom zaujatá a nepřející, zapšklá a všechno si to vymyslela. Tím by se pro mě dalo leccos vysvětlit, ale bohužel. Chápu, že má někdo touhu se mstít (i když už samotný motiv pomsty byl pro mě dost pochybný), ale tohle snad ani nebyla pomsta, to bylo jednání chorého mozku. Promiňte, paní Brönteová, mě tento román prostě neoslovil. Celý příběh beru jako nadsázku, nebo jako varování, kam až mohou lidské vztahy dospět. Ani konec mi to nemohl vynahradit. Nic hezkého prostě nečekejte.
PS.: Četla jsem v originále a je to velmi těžké čtení, některé věty bych bez překladu vůbec nepochopila. Ale to se samozřejmě neodráží v mém hodnocení.
Příběh se četl dobře, jen na můj vkus byl moc popisný a jednotlivé charakteristiky postav se častokrát opakovaly. Jedná se o klasické dílo, které by mělo najít zastoupení v každé knihovně.
Ze začátku, když hlavní postavy byly teprve děti, se mi kniha moc líbila a bylo zajímavé vidět je vyrůstat. Potom se mi zdála, taková ponurá a depresivní, jak tam všichni jenom umírali a často jsem nedokázala pochopit jednání Heathcliffa a ostatních. Vyhovoval mi styl psaní, autorka psala čtivě. Nakonec mám z knihy dost smíšené pocity.
Tato kniha se mě dostala do rukou náhodou, četla jí kamarádka tak mi ji půjčila. Určitě máme každý na tuto knihu názor poněkud odlišný ale to neznamená že jsem vůči tomuto druhu knih zanevřel. Mě osobně moc bavil popis drsného místa kde se děj odehrává a vybarvení poměrů tehdejší doby. Téma fanatické lásky až za hrob mě nenáleží komentovat, tento druh literatury nečtu tak nemám podle čeho srovnávat.
Knihu "Na větrné hůrce" jsem četla již někdy v mladším věku. Nebyla to úplně jednoduchá a odpočinková četba, ale zajímavá ano. Kniha je psána jako vyprávění příběhu rodiny, kterého se ujme hospodyně Ellena, aby seznámila nového majitele panství Drozdova, pana Lockwooda, s rodinnou historií.
Je to příběh nešťastné a nenaplněné lásky Heathcliffa a Kateřiny. Jejich sňatky s nesprávnými protějšky, smutná historie života jejich dětí a ostatních členů rodiny.
Ani jedna z hlavních postav mi nebyla sympatická, chování některých osob mne dost vytáčelo. Určitě nejsympatičtější z nich a zcela normální žena, která měla dostatek citu a empatie, byla právě hospodyně Ellena. Pánové Edgar a Heathcliffův syn Linton náramně ufňukaní a věčně nemocní, Kateřina a její dcera Katka byly zase příliš rázné a na ženy tehdejšího věku a společnosti dost odvážné.
Knihu jsem si ráda přečetla hlavně proto, že se mi hodila do čtenářské výzvy. Hodnotím ji na čtyři hvězdičky.
Tragický příběh. Nešťastná láska jde ruku v ruce s nenávistí a pomstou. Lidské city se mohou vlivem okolností velmi rychle změnit. Stačí k tomu opravdu málo. Rodinná sága plná dramatických událostí. Začátek příběhu je poměrně chaotický. Týká se to orientace v postavách a vztahů mezi nimi. Atmosféra je nazapomenutelná a může za to zasazení vyprávění do krajiny mokřadů a vřesovišť. Dokonale uvařený emocionální guláš. Je tu naprosto všechno, co si člověk může představit. Některé postavy by zasloužily pár facek. Jejich jednání postrádalo hlavu a patu. Kupodivu mi jako nejsympatičtější postava přišel Heatcliff. Pořád ho před sebou vidím s tváří Timothy Daltona. Ten měl alespoň jasný cíl a hnací motor pro své jednání, uvažování a chování, i když ho to likvidovalo jako rakovina.
Hvězdičky ubírám za počáteční chaos ve jménech a za nekonečné debaty hlavních postav . Jinak když se vydrží je to vcelku pěkné čtení o příběhu velké nenaplněné lásky , která přerostla v nenávist. Zřejmě nejsem milovníkem klasické literatury, ale i tak oceňuji vyspělost nejen autorky, ale i hlavních postav .
Tak neuvěřitelně ukecanou knížku by člověk pohledal. Pořád se v ní jen tlachá, čvaňhá, beseduje ... a to je důvodem pro neúplný počet hvězdiček mého hodnocení. Kniha je to, díky spoustě postav a totožných jmen, zpočátku velice zmatená, ale pokud to čtenář vydrží, po chvíli je nenásilně vtažen do poutavého děje příběhu o nenaplněné lásce, bezbřehé nenávisti, bolesti a trápení. Kvůli jednomu špatnému rozhodnutí se životy všech začnou hroutit a všichni se jenom trápí, hladoví, churaví, řada z nich i umírá (čímž se usnadňuje orientace v postavách) a pořád o tom mluví ... Dost mě překvapuje, že jakmile jeden člověk dá přednost jinému (bez ohledu na to, že to vlastně hluboko v srdci tak nechce), tak ten opuštěný se nezlobí na tu osobu, která tak učinila, ale na všechny kolem, kteří za její rozhodnutí nemohou. A ať je nenávist jakkoli silná, stejně si osud najde cestu, jak alespoň vzdáleně svůj cíl naplní. To se mi líbilo, že se člověk úplně neutopil v beznaději a zmaru. A musím říct, že ta hospodyně Nelly mi lezla na nervy, neustále se do všeho pletla, řadě věcí neprospělo její konání, ale co už. Poučení pro mě je takové, že ať půjdeš hlavou proti zdi, stejně ji neprorazíš a pokud osud nějaká ta vlákna utkal, nemá cenu s ním bojovat. A hlavně, že důležitá životní rozhodnutí se mají dělat srdcem a ne rozumem. Oblíbené postavy: (svým způsobem určitě Heathcliff, Katka ml. a hlavně Hareton). A poznámka na závěr: Je k neuvěření, jak moudří a dospěle uvažující byli všichni spisovatelé žijící daleko před námi v jejich mladých letech. Když někdy vidím dnešní dvacátníky, nebo i čtyřicátníky, přijdou mi spíš jako přerostlé děti, a absolutně bez zdravého rozumu a intelektu. A bohužel k nim řadím i sebe. V životě bych ve dvaceti a ani ve ctyřiceti něco takového nenapsala.
Kniha je velmi čtivá, zajímavý příběh, ale smutné na tom je, že si paní Catrine dělala legraci a pohrdala svým nejlepším kamarádem příliš dlouho a nikdy si nepřiznala, že ho miluje. V podstatě umřela žalem a on potom taky. Bylo hrozné, jak se v té době lidi povyšovali bez důvodu nad druhé. A to že ubližovali, byť slovem, je nikdo nikdy neodnaučil.
Příběh několika generací,kde se vždy někdo nešťastně zamiluje. Bažiny, severský vzduch,láska,pomsta,krutost. Na začátku jsem si toho malého cikánského chlapce oblíbila,ale čím více byl starší,tím byl horší. Jenom,proto že on si nemohl vzít Kateřinu,neznamená,že musel ublížit tolika lidem. Ale zase to by potom nebyl zajímavý příběh,takže chápu záměr autorky. Jen škoda,že několika postavám dala stejná jména
Z počátku jsem se trochu ztrácela v postavách, ale postupem času se vše vysvětlovalo.
Číst Na Větrné hůrce přináší stejný zážitek jako dívat se na Výměnu manželek.
Emily situaci zachraňuje literárními kvalitami, zatímco dnešní televizním pořadům by prospělo, kdyby uvědomělí občanů neváhali volat policii a sociálku.
Obojí ale v člověku vzbuzuje hluboký odpor. Díky pokleslým televizním pořadům vím, že takoví lidé a rodiny existují, to ale neznamená, že bych chtěl v jejich společnosti trávit více času, než je nezbytně nutné.
Pokud jde o ty literární kvality, jde o dílko poněkud zmatečné. Zbytek je působivý guláš, který v mé maličkosti probouzel upřímnou touhu knihu spálit a doufat, že tak pohřbím i její postavy.
Má-li být uměním schopnost vyvolávat city, ať už jakékoliv povahy, pak chudák Emily uspěla.
Na druhou stranu, já sám považuji tuto definici za překonanou. Jakákoliv politická debata ve mně vyvolává stejný nevěřícný úžas a znechucení.
Suma sumárum, jde o počin možná skvělý, ale nic pro mne. Jako má sestra, i já dávám přednost Jane Austenové.
Búrlivé výšiny sú nielen klasika, ktorú si človek prečíta na strednej ako povinnú literatúru s istým pocitom... potom ako študent kritiky anglickej a americkej literatúry znova v origináli s celkom iným vnímaním a myšlienkami... následne ako dospelý opäť, pretože sa mu do ruky dostane Heathcliffov návrat alebo Trinásty príbeh a tým, že sa život niekam posunul zas príde iné wow a zamyslenie sa nad veľkosťou autorského potenciálu, ktorý toto vytvoril a precítil. Úžasné a strhujúce v každom čase!
Film s Timothy Daltonem jsem viděla jako první a knihu četla později. Oboje mě zcela pohltilo. Jen mě zaráží, že křehká Emily Brontëová dokázala napsat takový román plný vášní a pudů. Oravdu klobouk dolů.
Osobně mám raději Charlotte i její díla, ale jediný román Emily, svou originalitou a pojetím všechny předčí. Jistě, jana Eyrová je jediná i jedinečná, ale na Větrné hůrce je vyšší level.
Knihu jsem četla k maturitě, a bavila mě! Ty vztahy, postavy, prostředí - to vše bylo skvělé! Navíc, četla se rychle, ani nevím, jak jsem ji přečetla, každopádně, byla super.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2009 |  Na Větrné hůrce |
| 1944 | Búrlivé výšiny I. |
| 1944 | Búrlivé výšiny II. |
Nevim proc, ale vzdy jsem si myslel, ze tohle je romanticka kniha (zrejme predsudky podle jmena autorky). Na takhle depresivni cteni jsem nebyl pripraven…obzvlast od druhe poloviny knihy ve mne konstantne bujela krev.