Na Větrné hůrce
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/58_/5850/bmid_na-vetrne-hurce-iOU-5850.jpg
4
4939
4939
Tento historický román se odehrává na Drozdově a Větrné hůrce od druhé poloviny 18. století do počátku 19. století. Působivý román je mistrnou psychologickou studií člověka, který zasvětil život pomstě. Autorka sugestivně líčí prostředí, v němž hrdina vyrůstal, objasňuje příčiny, pro které se z normálního chlapce vyvinul v ovzduší nenávisti tvor, který splácí všechny domnělé i skutečné křivdy nelidským způsobem a jenž nezná slitování ani sám se sebou. Jediná bytost, žena, která je schopná učinit z něho normálního člověka, se provdá za jeho soka a za dramatických okolností umírá. Tím jsou spáleny všechny mosty mezi hrdinou a okolním světem a začíná příběh fanatické pomsty na všech příslušnících rodiny milované ženy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , Leda , RozmluvyOriginální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Zaplaťbůh za Janu Eyreovou, protože Na Větrné hůrce rozhodně není můj šálek kávy. Nesmírná láska Kateřiny a Heathcliffa je mi tak trochu záhadou, moc nevím, kde se vzala, ale budiž. Jenže to, co přijde pak, je pro mě těžce stravitelný koktejl bolesti, křivd, násilí a sobectví. Drtivá většina postav je mi opravdu nesympatická a po dočtení zbyla dotěrná otázka - to opravdu Kateřina milovala a "čekala" na Heathcliffa, kterého nenapadlo nic lepšího, než týrat a mučit Kateřininu dceru? Tak těmhle formám lásky nerozumím a ani se k nim nechci vracet.
Přesto, že je příběh poměrně rozvleklý, postavy vesměs nesympatické a prostředí neutěšené, má v sobě něco uhrančivého.
Úvodními stránkami jsem se prokousávala hodně těžce, ale pak mě to chytilo. Rozhodně to není prvoplánový román, který se bude líbit všem, ale za přečtení určitě stojí.
Zvláštní parta lidí na tomto venkově. Samé hádky, napadání. Těžko se to četlo.A vztahy nepochopitelné v dnešní době.
Nevím jak tuto knihu objektivně ohodnotit. Ze začátku jsem měla trochu problém vyznat se ve vztazích. Děj se prolíná přes tři generace. Když jsem se zorientovala, nechápala jsem pochvalné komentáře na tento " romantický" román. Tu serdcervoucí a živočišnou lásku jsem jednoduše necítila. Jedna žena která se v podstatě plácá od ničeho k ničemu a její nicnedělání jí přivede k " životní" otázce: chudý a nenáviděný, nebo bohatý a vážený ženich?...... Připadalo mi, že všechno pramení jen z toho že vrchnost neměla co na práci, a tak se neúnavně babrala ve svých sobeckých pocitech. Postavy byly všechny protivné a namyšlené, že mi bylo úplně jedno jak to dopadne. Někdy kolem strany 290 jsem si říkala, že to musim dočíst na jeden zátah, protože vícekrát trápení s touto destruktivní knížkou nedám. Kiha mi vzala čas,ale ničím mě neobohatila. Jsem ráda že jsem jí přečetla, ale víckrát rozhodně ne. Když to porovnám s autorčinou sestrou, tak Jane Eyrová je mnohem kvalitnější dílo a právem zůstává v mém srdci v žebříčku top 10.
Podle zdejších hodnocení jsem čekala víc.
Když srovnám srovnatelné, mnohem víc se mi líbila Jana Eyrová. Větrná hůrka je vleklejší, postavy vesměs strašně nesympatické. Zajímalo by mě, nakolik je to skutečný obraz anglického venkova přelomu 18. a 19. století (což by bylo dost smutné) - odpovídá realitě množství psychicky nevyrovnaných jedinců (u žen bych přímo řekla hysterek), mizerná naděje na dožití, podivný právní systém, opakované sňatky mezi velmi blízkými příbuznými? Zvláštní mi přišel i způsob vyprávění v první osobě, do něhož je vloženo vyprávění jiné osoby v první osobě - o hlavních postavách knihy se celou dobu dozvídáme přes dva prostředníky, a oni též vlastně zvenčí hodnotí jejich motivace a rozhodnutí.
Nemyslím, že bych se ke knize vracela.
Co k tomu dodat ? Určitě doporučuji každému přečíst, určitě se ke knížce zase vrátím..
Kniha je smutná, příběh depresivní. Často nerozumím postavám, činům. Proč všechny tak rychle umiraly? Proč Katka za 16 let nepoznala nikoho a jen se zamiluje do bratrancu? Byla to jiná doba a kdo sem já, abych pomlouvala klasiků?
Zajímavý román s tragickou zápletkou. Místy mi přišel až humorný. Každopádně stojí za přečtení.
Četla jsem několikrát, román je i po tolika letech stále oblíbený. Není se co divit, že tento příběh je stále aktuální na školách. Vytváří pohledy té doby a osudy lidí, kteří jsou tak odlišné od současnosti.
Tato kniha mi přinesla uvědomění, že za komplikovanost vztahů opravdu nemůže dnešní doba, nepřeberné možnosti a sociální sítě, ale jen a pouze my sami. Vyprávění Nelly, která citovala vyprávění Katky, která citovala vyprávění zase někoho jiného... se místy táhlo jako bramborová kaše z prášku ve školní jídelně na vesnici. Nicméně příběh to byl silný. Upřímně však nechápu, proč mi teta říkala, že je to "moc krásná kniha". Já na ni nic krásného neviděla. Mně teda přijde dost drsná, ponurá a beznadějná.
První kniha o nešťastné lásce, která mě napadla, když jsem si přečetla témata ČV 2022, a tak jsem se rozhodla, že si jí zopakuji a uvidím, zda na mně zapůsobí stejně. Zapůsobila.
Nedivím se, že spousta lidí vnímá skoro všechny postavy tak negativně. Já neříkám, Miss sympatie by nevyhrály, ale přeci jen je to autorčin záměr a poskytne nám v knize i všechny důvody proto, proč ty postavy takové jsou. Já cítím jen soucit a lítost, že kvůli postavení, jeden člověk zničí život celé rodině. Přitom by stačilo tak málo a mohli být všichni spokojení, ale to by byla úplně jiná kniha a život není jen o tom hezkém, ale také o tom smutném/špatném, a už záleží jen na vás, jestli se necháte semlít anebo budete bojovat za trochu štěstí. Takže je dobře, že jsou knihy, kde se hrdinové nechají semlít a vy se můžete poučit a říci si, tohle teda ne, takhle to já nechci...
Obraz lásky a nenávisti, štěstí i naprostého zmaru, zasazený do drsného anglického prostředí.
Žádná postava není úplně jednoznačná, příběh člověka a jeho nenaplněné lásky, který život zasvětil pomstě.
Brilantně popsaný život zasvěcený pomstě.
Kniha ve mně zanechala velký dojem, bohužel smutný a ponurý.
Většinou knihu přečtu rychle, neboť mě baví a chci vědět jak to bude dál.
Tuhle jsem také přečetla rychle, ale proto, že jsem si přála, ať už to mám za sebou.
Děj mě bohužel nebavil a oblíbit si nějakou postavu bylo pro mě tentokrát nemožné.
Je to kniha plná nemocí, smrti, fňukání, ústrků, ponížení, lítosti, pomsty a jen špetička naděje.
Z počátku jsem měla dost velký zmatek v postavách a často jsem musela nahlížet do rodokmenu na konci knihy. Celé čtení mi přišlo celkem náročné a trvalo mi to dost dlouho. Obdivuji skvěle vykreslenou psychologii postav, i když mě zejména Catherine I. dost štvala svojí ufňukanou povahou. Naopak Heathcliffova nenávist je skvěle popsána a stává se takřka hmatatelnou.
Na Větrné hůrce je moje oblíbená knížka (zfilmované Bouřlivé výšiny jsou taky skvělé, ale od knížky se trochu liší). Líbí se mi ta ponurost prostředí a styl vypravování. Celý příběh rodin z Větrné hůrky i z Drozdova vlastně nikdy nevidíme jejich očima (kromě několika dopisů), ale očima dlouholeté služebné a nového nájemce (to je tedy pěkný jouda, docela vtipná postavička). Je to knížka, kde moje sympatie nemá vlastně nikdo, přesto s nimi mohu prožít jejich životy naplno. Přiznávám ale, ne napoprvé jsem se knížkou trochu prokousávala, očekávala jsem něco jinačího. Druhé a další čtení je už pro radost.
Tak z tehle knihy jsem dost rozpolcena. Dovedu pochopit, proc ji tolik lidi nesnasi, i proc se tolika lidem libi. Asi ji nekdy v budoucnu zkusim precist jeste jednou, ale hned tak to nebude... Potrebuju ziskat trochu odstup. A jsem moc rada, ze jsem se k ni nedostala v puberte, to by na mne asi zanechala vetsi stopy nez dnes..
(SPOILER)
Klasický román, zaujal mě až na podruhé.
Vypravěčsky velmi dobré dílo - paní Deanová vypráví opravdu živě, dokážu si představit, že sedím u krbu a celý večer poslouchám, zatímco ona plete nebo zašívá. Příběh pana Lockwooda je velmi jednoduchý, ale hezky rámuje vlastní děj.
Mistrná psychologie postav, zvlášť jejich negativní vlastnosti (a že jich tam je!) jsou skvěle vykresleny. Sledujeme vliv prostředí, výchovy, dobových konvencí, narušených vztahů, ale i alkoholismu, týrání, nenávisti na duši hlavní postavy, která se zatvrdí tak, že to vše oplácí další generaci v mnohem větší míře. Ale happy-end přece bude! Jediné mně sympatické postavy byly paní Deanová a mladá Katka (ačkoli ta jen někdy, taky byla pěkně rozmazlená).
Zpočátku jsem se trochu ztrácela v postavách, opakují se zde jména Kateřina a Linton, příbuzenské vztahy mezi obyvateli Drozdova a Větrné hůrky jsou pěkně zamotané. Pomohlo mi jednoduché zakreslení jejich vztahů, pak už nic nebránilo v tom, abych si příběh vychutnala.
Určitě stojí za přečtení.
Prvně jsem četla Janu Eyrovou, která mě moc nezaujala, děj byl pro mě moc "suchý". Abych však neodsuzovala i knihu její sestry, rozhodla jsem si Na větrné hůrce přečíst také, abych mohla soudit oprávněně. Kniha mě mile překvapila, oproti Janě, kterou hodnotím tak 3/5, mě toto dílo skutečně zaujalo. Psychologie postav a syrovost popisovaného děje mě doslova pohltila. Kniha si našla své místečko v mé knihovničce, určitě si ji později přečtu znovu. Zmatenější pro mě pak bylo rozeznávat od sebe Kateřiny kvůli stejnému jménu, pokud má ale člověk čas na čtení a nečte s velkými odstupy, neztratí se.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2009 |  Na Větrné hůrce |
| 1944 | Búrlivé výšiny I. |
| 1944 | Búrlivé výšiny II. |
Větrná hůrka je příběhem o lásce. Není to láska hrdinská, krásná, hřejivá ani romantická, ba naopak. Je to láska podlá, žárlivá, zlomyslná a sobecká. Její povahu dokonale dokresluje místo, do kterého je příběh zasazen - nehostinné kopce plné zuřivého, studeného větru, v jejichž surovosti je však ukryta krása a jedinečnost.
Psychologie postav je velice rozvinutá, je těžké najít osobu, se kterou byste ve všech směrech souzněli a rozuměli jejím rozhodnutím. Jazyk knihy je krásný a barvitý, forma převyprávění příběhu služebnou Nelly neotřelá, popisy přírody nebo emocí lehce zdlouhavé, zato důkladné a přesné.
Pokud bych měla jednoduše odpovědět na otázku, zda se mi kniha líbila, moje odpověď by byla kladná. Ač si ani krátce po přečtení nepamatuju přesně kdo s kým a proč, kdo na co umřel a s kým se vlastně měl a neměl rád :D, zůstává ve mně silný pocit, který mě provázel v průběhu celého čtení. Pocit tajemna, zakázané lásky, studené větrné přírody, silných rodinných vazeb a emocí, citů převládajících nad rozumem.