Na Větrné hůrce

08.06.2013

Jedna z mých oblíbených klasik, ke které se ráda vracím. Spíš než příběh o lásce, to vnímám jako příběh pomsty. A upřímně Heathcliff je mi jako hrdina mnohem sympatičtější a osobitější než ti uhlazení mladíci z „dobrých rodin“ (i když občas jsem taky jen nad některými jeho kroky kroutila nechápavě hlavou). Kateřina mi byla místy protivná, já ty sebestředné hrdinky nikdy moc nemusela ani v jiných dílech, ale vzhledem k tomu, že u ní se na tom podepsala nejspíše právě i výchova, tak budiž jí to odpuštěno (navíc existují i mnohem protivnější postavy v literatuře). Příběh jako takový zaujme, je místy strašidelný (alespoň co se prostředí, někdy i postav týče), taky propracovaný a promyšlený. Několik linií, které se prolínají a množství postav může pro někoho působit nepřehledně, ale pokud příběh opravdu vnímáte a nečtete stylem „ jen aby to už bylo za vámi“ a vy si to mohli odfajfknout v seznamu, tak se v ději dá orientovat. Já měla trošku zmatek v postavách jen při prvním čtení, ale knížka mě nadchla natolik, že jsem ji pak přečetla ještě několikrát a jistě ještě přečtu.

31.05.2013

Velmi zajímavá kniha, člověk se opravdu musí soustředit na jména, jinak se v knize ztrácí. Přesto bylo dobré si knihu přečíst.

02.05.2013

Většina postav působila nesympaticky, ale děj si mě získal. Vtáhne do děje, nastíní dobu, ukáže různé povahy. Rozhodně nelituji, že zabrala místo v mé knihovničce, budu číst častěji.

Hodně zamotaný a propletený příběh, člověk se občas až ztrácí v čase, ději i osobách, ale jinak příběh dobrý. Donutí člověka soustředit se i na detaily.

31.03.2013

Nechápu, jak může být někdo tak krutý a surový. Z počátku by mě nikdy nenapadlo, že takový Heatcliff bude. Autorka zde bravurně líčí smutný příběh. Zajímavý pro mě byl styl psaní jako vyprávění jedné postavy. Nelly mi byla už od začátku sympatická a velmi jsem si ji oblíbila. Také jsem měla ráda Edgara. V některých částech se mi nelíbilo, jak se Catherine chová. Jak matka, tak i její dcera. U tohoto románu jsem se v knihkupectví zastavila už mockrát, ale nikdy jsem se neodvážila si knihu pořídit. Teď ale vím, že bych určitě nelitovala, protože je to opravdo mo krásný příběh, ke kterému se určitě ještě vrátím.

25.03.2013

Skvělé vykreslení postav a krajiny. Kniha mě bavila od začátku až do konce.

16.03.2013

Musím přiznat, že mi dala tahle kniha pořádně zabrat, ale nakonec jsem se přece jen prokousala až k závěru.. Rozhodně bych ji nenazvala knihou o lásce, té jsem tam mnoho neobjevila.. Naopak, většina postav je vysloveně zlá.. A hlavní hrdina je člověk, který se snaží se samotou a odstrkováním vyrovnat tím, že se chová tak, aby ho všichni nenáviděli... A upne se k jediné osobě, která ho viděla takového, jaký je a nepřehlížela ho... A ze závěru jsem měla pocit, jako by se v něm autorka vyrovnávala s blížící smrtí.. Bohužel mě Větrná hůrka nijak neoslovila, ani žádná z postav.. proto jen 3 hvězdy..

10.03.2013

Na Větrné hůrce je jedna z těch knížek, která šlape na paty genialitě. Postavy sou obdivuhodně vykreslené, příběh rafinovaný.
V době romantismu byla "akční" ženská postava, jakou bezesporu Kateřina je, něčím naprosto novým a troufalým. O to víc si Emily Brönte zaslouží náš obdiv, její kniha byla v časech svého vzniku revoluční.
Těm, kdo se jako já ztrácel v labirintu postav, doporučuji udělat si rodokmen. Tak můžete naplno proniknout do spletitosti vztahů a ocenit jak mistrně je Emily dokázala propojit.
Živě vylíčená krajina Anglie pohroužená do pochmurné atmosféry tak typických vřesovišť a bažin udává tón celému dílu.
Knížka ve vás dokáže při čtení doslova rozehrát orchestr citů: láska, strach, flustrace, nenávist, obdiv, sympatie, lítost, radost, smutek i naděje.

05.03.2013

Úžasná atmosféra! Miluju starou Anglii a Emily ji rozdává plnými hrstmi.

03.03.2013

Ačkoli sestry Brontëovy nosí stejné příjmení, v dalších směrech se od sebe dokonale liší. Větrná hůrka si mě naprosto získala (na rozdíl od Jany Eyrové). Je to můj názor, který opravdu nikdy nezměním. Hůrku jsem četla 3x a nikdy mně nezklamala. Vím, že je chybou, srovnávat tyto sestry, ale ono se to tak nějak nabízí, když jsem Janu Eyrovou pomalu nemohla dočíst (a důvody jsem zmínila v komentáři u knihy) a u Hůrky to bylo úplně naopak. Hltala jsem každé slovo, Emily to prostě umí podat, nevykecává se, s ničím se nepárá, vždyť všechno, co by se snad dalo popsat v miliónech slov, se tvoří v mysli čtenáře samy, jakoby se napojovaly na samotné Emilyiny myšlenky. Doufám, že teď to nikdo z vás nechápe tak, že si myslím, že je kniha předvídatelná. To ne. Je jen přímá a neřeší hlouposti. Bere věci tak, jak jsou a ty špatné hodnotí emotivními výstupy postav, stejně jako ty dobré. Emily také dokázala, že je mnohem odvážnější než její sestra. Charaktery postav překračují hranice, a jejich vlastnosti nesplňují očekávání, např. Kateřina se chovala spíše jako kluk, než děvče.
Charlotte se zabývala popisováním prostředí víc než Emily. Emily šla do hloubky duše člověka a zkoumáním všech zvrácených i nezvrácených citů. Jako by byla váženým divákem všech životních scén dvou rodin, měla ovladač a vždy když chtěla, zmáčkla stop, pozorně pozorovala emotivní situace a podle potřeby i přetáčela zpátky, aby scénu viděla zas a v jiném světle. Překvapivě neodsuzovala všechny špatné činy, hledala jejich příčiny a později některé z nich i ospravedlnila. Emily Brontëová je pro mě naprostou bohyní romantismu a vždy jí zůstane.

21.02.2013

Perfektní kniha se skvělým dějem, pestrou slovní zásobou. Doporučuji číst v angličtině.

15.02.2013

Vždycky přemýšlím, zda se mi více líbí Jana Eyrová nebo Větrná hůrka. Asi by člověk neměl srovnávat jen proto, že to napsaly sestry. Ale řekla bych, že Větrná hůrka je romantičtější a dramatičtější. Více si dovedu představit přírodu a většina hrdinů je mnohem rozporuplnější. V každém případě, jedna z knih prověřená věky.

24.01.2013

Kniha patří k mým nejoblíbenějším, četla jsem několikrát v různých překladech a ráda se k ní vracím. Postavy jsou perfektně propracované, mají zajímavé charaktery. Líbí se mi zvláštní nevlídnost postav, ve které se odráží nevlídnost prostředí mezi vřesovišti. Líbí se mi, jak i ve flegmatických (snad až nudných) osobách dokáže nenávist vykřesat nečekané reakce. Líbí se mi, že v knize platí a je skvěle vykreslen princip "zoufalá doba vyžaduje zoufalých činů." Líbí se mi, jak autorka vystihla, že i děti dokáží být rafinovaně zlé. Podle mě je kniha mistrně napsána, forma vypravování mezi dvěma osobami je naprosto přirozená a čtivá. Doporučuji, ovšem pro slabší povahy může být drsnost v knize přílišná.

23.01.2013

Možná trochu nespravedlivě hodnotím jen čtyřmi hvězdami, ale postava Katky mi hrozně lezla na nervy. O to víc jsem si vychutnala druhou část románu - která je, bohužel, filmaři dosti opomíjená (přitom jen první část bez druhé nedává smysl).

Román předchází velká pověst o veliké lásce a tak jsem se rozhodla knížku přečíst, jsem ale velmi zklamaná, spíš než román o lásce převažuje dojem o zlu, zlobě, nenávisti a surovosti většiny postav, podtržené pochmurností vřesovišť. Do knížky jsem se nemohla vůbec začíst a několikrát jí odložila a přečetla u ní dalších pět knížek. Tento román si určitě nikdy nezopakuji.

22.12.2012

Tato kniha mě celkem zklamala, čekala jsem něco víc. Skoro všechny postavy mě byly něčím protivné. Postava Lockwooda se mi jevila jako zbytečná.Nevím jak přesně vyjádřit názor na dějovou linii, ale asi bych řekla, že je divně "zpatlaná".Ale v nejbližší době si musím přečíst Janu Eyrovou abych mohla porovnat sestry :)

16.10.2012

Mno, tak chápu, že ve své době to asi bylo ve viktoriánské Anglii hodně odvážné, hlavně co se pohledu na vynucené křesťanství týče, ale dnes kniha nemá moc co nabídnout, chybí jí nadčasovost, ozvláštnění a uvěřitelné drama, jež by bylo aktuální i po letech jako třeba u antických tragédií. Postavy mi nepřijdou příliš prokreslené, ačkoliv se autorka snaží o co největší nejednoznačnost, vadí mi i postava Lockwooda, na niž je čtenář nachytán nejprve jako na hlavního hrdinu, aby byl pak v podstatě jen trpným posluchačem a s dějem neměl nic společného. A samotné ty postavy Katky a Heathcliffa a dalších jsou podle mne tak strojené a prvoplánové, nevidíme do jejich duší kromě pár záblesků nějakých emocí, že jako čtenáři jsou mi ukradené. Navíc kniha začíná spíše jako groteska, i ona "duchařská" scéna je spíše komická, aby se z toho po dalších pár stránkách stala spíš taková červená knihovna naruby. Tím, že vyprávění jako vede služebná, se autorka připravila o hodně možností popisů a vhledů do postav i krajiny, i o onu komiku, pokud byla chtěná.

16.10.2012

Tato knížka patří k mým nejoblíbenějším - zaujal mě jak děj, tak způsob, jakým to bylo popsáno (myslím tím retrospektivní vyprávění), tak i jazyk. Vtáhlo mě to do děje, že jsem nemohla přestat. Společně s Pýchou a předsudkem a Janou Eyrovou patří k mým nejoblíbenějším.

Je to zvláštní, ale já jsem sympatizovala spíše s Heathcliffem než s Kateřininým manželem, i když byl Heathcliff takový...krutý. Přála jsem jim, aby byli spolu - s Kateřinou.

Nejvíce se mi líbilo, jak dokázala Bronteová skvěle zobrazit, jak rychle a jednoduše se může láska, to nejhezčí, co člověk může zažít, změnit v nenávist a touhu po pomstě - tedy ty nejhorší vlastnosti. Číst o tom, jak Heathcliff zasvětil celý život plánování a uskutečňování pomsty, protože ho někdo odtrhl od jeho lásky, je z toho nejsmutnější.
Rozhodně doporučuji!

12.10.2012

Po mě docela nuda...