Na Větrné hůrce
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/93_/93484/na-vetrne-hurce-93484.jpg
4
4843
4843
Tento historický román se odehrává na Drozdově a Větrné hůrce od druhé poloviny 18. století do počátku 19. století. Působivý román je mistrnou psychologickou studií člověka, který zasvětil život pomstě. Autorka sugestivně líčí prostředí, v němž hrdina vyrůstal, objasňuje příčiny, pro které se z normálního chlapce vyvinul v ovzduší nenávisti tvor, který splácí všechny domnělé i skutečné křivdy nelidským způsobem a jenž nezná slitování ani sám se sebou. Jediná bytost, žena, která je schopná učinit z něho normálního člověka, se provdá za jeho soka a za dramatických okolností umírá. Tím jsou spáleny všechny mosty mezi hrdinou a okolním světem a začíná příběh fanatické pomsty na všech příslušnících rodiny milované ženy. ... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2001 , Naše vojskoOriginální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Nemůžu jednoznačně říct, že bych Na Větrné hůrce milovala, ale ani že tuto knihu vyloženě nenávidím.
Když jsem přemýšlela nad tím, co konkrétně mi vadilo, došla jsem ke třem hlavním problémům.
1) Vypravěč.
Dle mého názoru by bylo mnohem lepší, kdyby se příběh odvíjel od od okamžiku, kdy se na scéně objevil Heathcliff. Vypravování třetí osoby mi přijde přitažené za vlasy. Myslím si, že pan Lockwood i samotná Nelly jsou pak jen výplň, která má vše spojit dohromady, ale ve výsledku to vytváří necelistvý dojem.
2) Postavy.
Absence aspoň jedné sympatické postavy. Jediní, kteří mi jakž takž nelezli na nervy, byli Edgar Linton (spíš mi ho bylo líto) a Lockwood (protože ani nebyl prostor si k němu vypěstovat odpor). Ostatní mi byli protivní, nedokázala jsem je pochopit a jejich chování bylo místy hysterické a iracionální.
Taktéž nechápu, jak někteří lidé milují Heathcliffa. Byl to spratek už od útlého dětství. Nedokázal se vyrovnat se svou minulostí, jeho hnací silou byla touha po pomstě. Stejně jako Catherine, byl sobec. Našla jsem v něm pramálo lidskosti.
Catherine ani nemá smysl komentovat. Kolikrát jsem měla touhu jí při čtení profackovat.
Mladá Catherine byla rozmazlovaný jedináček. Při různých příležitostech se projevila její dvojí povaha. Celkově vzato však byla o něco snesitelnější než ostatní.
3) Konec
Přehnaně optimistický a se zbytkem příběhu tvoří kontrast, který působí nepatřičně. Neříkám, že postavy si zaslouží trpět až do bůh ví kdy, ale určitě se ten konec dal lépe promyslet.
Abych nepsala jen samé negativní věci, je pravda, že autorka skvěle vykreslila atmosféru prostředí. A jestli jejím cílem bylo vyvolat paletu různých emocí, bezpochyby se jí to podařilo.
Jsem si jistá, že knihu si v budoucnu opět přečtu. Je tam totiž mnoho názorů a skrytých cest, nad kterými lze přemýšlet, a které čekají na to, až je objevím.
Je nutné ocenit odvahu, kterou Emily projevila při vydání takové knihy v tehdejší době. Vůbec se nedivím, že působila značně kontroverzně.
Nakonec bych chtěla dodat, že knihu bych doporučila všech (i přes mé výtky). Je to totiž nezapomenutelná zkušenost.
Já tuhle knížku prostě a jednoduše miluju...Četla jsem ji 2x za poslední dva roky. Neskutečná klasa, pohádkové to sice není, avšak příběh a charaktery postav skvělé vybarveny. Knížka má trochu delší rozjezd, takže pokud na začátku stále necítíte to ONO, dejte tomu ještě šanci a pokračujte ve čtení!
Kniha je skvělá. Zápletka jednoduchá, děj smutný, přesto se mi román četl výborně. A popis Větrné hůrky, velice tajemného místa. Skvělý.
Hodnotit tuto knihu mi dalo víc práce, než jsem čekala. Styl psaní, vystavění příběhu jako takového i prostředí hodnotím velmi dobře, avšak hlavní postavy mi při nejlepším úmyslu prostě nebyly sympatické. Hlavně co se Heatcliffa týče. A to i přesto, že chápu jeho pohnutky.
Dramatický příběh byl napsán velmi čtivým stylem. Skoro bych ho nazvala dobovým psychothillerem. Nechybělo tomu napětí, patologické postavy a situace, ze kterých zůstával rozum stát. Když si uvědomím, že taková byla doba a lidé mohli něco podobného zažít, jímá mě z toho hrůza. Kniha se mi až na malé výhrady líbila a rozhodně doporučuji k přečtení.
2019/17
Některé knihy by se neměly nazývat klasikou. Šlo by je rovnou přiložit...
Dost morbidní příběh. Lidé umírají v sedmnácti, v pětadvaceti, v devětatřiceti a ještě si přejí smrt svého dítěte před svou vlastní... Určitě je to dobře zpracované vyprávění, ale já tomuto žánru moc neholduji. Četla jsem kvůli výzvě.
Mě osobně kniha nějak extra nenadchla. Prostředí bylo krásné, příběh napínavý a co se týče postav to byla jedna velká katastrofa. Ani jedna se mi nelíbila. Nejvíc mi tam asi seděl Hareton, ale to je asi tak všechno. Knihu jsem právě kvůli postavám musela vždycky tak na půl dne odložit a potom se k ní zase vrátit, a proto jsem ji četla celkem dlouho (asi 5 dní). Kdybych ji dala na ,,jeden zátah", tak bych ji asi roztrhala, jak mě ty postavy vytáčely :D. Rozhodně bych se nechtěla narodit do té doby.
Od knihy jsem čekala rozhodně víc. Prvních asi 50 stránek jsem se totálně ztrácela v postavách, ale jakmile se začalo vyprávět o minulosti a postavy tam byly popsány hezky postupně a od začátku, tak jsem se hned zorientovala. Teď se chystám podívat se na film a uvidíme, třeba si ji někdy v budoucnu přečtu znovu a pochopím co na ní všichni tak milují. Mě bohužel neuchvátila.
Také romantické, priam až gýčovo sladké. Toto som po poslednej knihe potrebovala, nevedieť sa odtrhnúť od čítania, proste som nevedela prestať a tak bolo za dva dni po knihe????
Wow, nemyslela som si, že práve mňa nadchne takáto gýčová sladkosť, ale stalo sa. Sestry Brontë sa tak u mňa delia o prvé miesto v knižnici.
Krásny príbeh, popretkávaný veľkou dávkou drámy a tá dráma je zas zjemnená obrovskou dávkou lásky
Větrná hůrka se stala pro mě srdcovou záležitostí. Nepatřím k nejstarší čtenářům, spíše spadám do té mladší věkové kategorie a co jsem v mém okolí slyšela moc si tuto knihu nechválili. Já jsem z ní naprosto unešená a doporučuji ji od té chvíle na každé kroku, protože je to fakt nádherné čtení.
Větrnou hůrku jsem se snažila číst vícekrát už od puberty, ale až teď po dlouhých letech se mi ji podařilo opravdu celou přečíst. Nemůžu si pomoct, ale ani jedna postava mi není sympatická. Nějak nechápu, v čem může být pro někoho Heathcliff tak výjimečný. Pro mě byl prospěchářský, pomstychtivý a nerudný až na půdu. Catherine je rozmazlená a povrchní, Isabela naivní a hloupá, malá Cathy tvrdohlavá, Edgar zaslepený a tak dále. Horko těžko jsem dočetla a ráda odložila. Hvězdičku navíc pro sestru Charlotte Brontë :)
V první řadě, jsem měla obrovský problém se do knihy začíst a orientovat se v postavách. Počátek knihy byl celkem brutální, jak šikanovali malého chlapce a smáli se mu za jeho zaostalost, bylo mi ho hrozně líto. Avšak on se zatvrdil a chtěl se pomstít a stále se mstil a mstil ani svého štěstí nikdy nedosáhl. Byl rozmazlený, hrubiánský a svou ošklivou a pokřivenou povahou pak nakazil i všechny kolem sebe. To jak brutálně vychovával svého potomka, pomocí lstí manipuloval všemi kolem sebe. Manželstvím si vynucoval majetek a dělal další podlá vyjednávání. Hlavní postavu jsem opravdu nenáviděla. Kateřinu jsem měla velice ráda, ikdyž taky nebyla ve všem svatá, ale byla jediná kdo ho miloval. Popravdě kniha byla velmi dlouhá, ale i napínává. Chtěla jsem aby již skončila a já si mohla oddechnout.
Četla jsem ji jako asi dvacetiletá a měla jsem z této knihy velmi negativní pocity. Zkusila jsem to po dvaceti letech a dojem je snad ještě horší. Tolik nesympatických postav v jedné knize. Vlastně tam nebyl nikdo, kdo by byl alespoň trochu normální. V takovém prostředí bych žít nechtěla. Vůbec nechápu, jak někoho Heatcliff může fascinovat. Romantický a rozervaný hrdina? To tedy ani omylem. Sebestředný a sobecký fracek, který se vrátil na Větrnou hůrku jen kvůli pomstě. Nevím, asi to za dalších dvacet let už zkoušet nebudu a zůstanu u toho, že vůbec nechápu, proč je tohle tak opěvovaná kniha v amerických učebních osnovách.
Příběh je bezesporu strhující a postavy skvěle vykreslené (v tomto případě to znamená, že vám lezou na nervy jako skuteční lidé). Musím říct, že znepokojující milostné vztahy bratranec-sestřenice skutečně mají něco do sebe. Ale jen v literatuře!
Celkem náročné hned vyjádřit komentář, takových emocí. Laská je neskutečně silná.
Jedna z prvních knih, které jsem měla ke čtení v ruce. A odstupem času to hodnotím jako ztrátu času. Na konec jsem ze všech těch postav a jmen měla v hlavě takový zmatek, že jsem pořádně nevnímala děj. Kniha je velmi obsáhlá a je to opravdu náročné čtení, ale kdyby to aspoň stálo za to. Konec byl nijaký, žádný.. Popis přírody, to je to jediné co za to stálo.
Naposledy jsem četla už před mnoha lety, ale na tenhle příběh se prostě nezapomíná... Poprvé jsem to vzdala, podruhé z toho byla láska na celý život. Kruté, bolestné, čisté, krásné a hluboké. Všichni jsou těmi, kdo ztrácejí, všichni jsou těmi, kdo trpí. A naděje umírá a zase vstává a trmácí se dál, aby nakonec byla jediná, kdo přežil...
Nemohu žít, odešel mi život... Nemohu žít, odešla mi duše...
Možná je čas, abych se do bouřlivých výšin zase vrátila...
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literatura
Tedy... na knihu jsem se těšila, ale přiznám se, že jsem se místy do čtení musela nutit. Jsem ráda, že jsem si Hůrku přečetla, ale jsem také ráda, že už to mám za sebou. Mé pocity jsou rozporuplné. Román je dobře napsaný, velmi sugestivní a má atmosféru. Jenomže je to taková zdlouhavá telenovela 18. stol. s celkem nesympatickými postavami. Nějak jsem v příběhu nedokázala najít zalíbení.