Na vine sú hviezdy
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/313427/bmid_na-vine-su-hviezdy-KJY-313427.jpg
4
7940
7940
Odkedy Hazel v trinástich rokoch diagnostikovali rakovinu štítnej žľazy v štvrtom štádiu, pripravovala sa na vlastnú smrť. Potom sa stal medicínsky zázrak a metastázy v pľúcach sa jej zmenšili. Odvtedy nechodí do školy, nemá priateľov a nevie, ako vyzerá normálny život. Je hadičkami pripútaná ku kyslíkovej fľaši a užíva silné lieky, aby sa nádory nerozširovali. Na nenávidenom stretnutí podpornej skupiny pre pacientov s rakovinou však spozná Augusta Watersa. Mladík má štýl, chorobu na ústupe a oči len pre ňu. S ním začne objavovať dosiaľ nepoznaný svet lásky na pomedzí života a smrti.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2014 , Yoli (SK)Originální název:
The Fault in Our Stars, 2012
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Čtení téhle knihy mě rozhodně dlouhodobě, ne-li trvale ovlivnilo... strašně smutné a přitom tak pravdivé. Myslím, že tohle je jediná kniha, u níž jsem ráda, že hlavní hrdinka brzy umře. Protože Hazel bez Guse... to je asi jako Percy bez Annabeth...
Aj po druhý krát to bol super zážitok, príjemné čítanie. Koniec ma znovu rozplakal. Stálo to za to, zopakovať si to. :-)
Oceňuji originalitu. Miluju ten milostný vztah. Ta holka se na můj vkus snaží někdy vypadat až moc chytře a Gus to je prostě týpek. Na smutném konci mi tentokrát nic nevadí, i když by samozřejmě bylo lepší kdyby žili šťastně až navěky, ale vzhledem k reálnosti díla konec dokážu se zvednutym palcem tolerovat.
Myslím, že knihu nejvíce ocení člověk, který někoho ztratil.
Když se ohlidnu zpětně na film, tak ten byl ubohý oproti knize.
Člověk, když obrací stránku po stránce, dostává melancholickou náladu jako by se čas zastavil a uvědomil si svoji pomíjivost a proměnlivost života.
Člověk se pomalu vživá do hrdinky až se jí stane úplně...
Tadle kniha se mi moc líbila a dokonce jsem se u ní rozbrečela... Neskutečně dlouho jsem hledala koho hrál John Green a asi tak po po půl roce jsem se dozvěděla od kamarádky že hrál tatínka tě holčičky co si půjčila kanilu od Házel... Tuto knihu doporučuji přečíst!!!
Del mého názoru nejlepší kniha o rakovině, kterou jsem kdy četla. Tato nemoc, kterou způsobuje v dnešním světě vlastně všechno je mi blízká. Né snad proto, že bych přímo já byla nemocná, ale jeden z mých nejbližších ano. A pak jsem měla možnost mít pár služeb na onkogynekologii. Tam jsem se setkala s třináctiletou bezvlasou dívkou. Rázem jsem si připadala jako sestra v nemocnici do, které právě přivezli Hazel. Takovýto střed s realitou vám nesmírně otevře oči. Najednou si říkate ,,ono se to opravdu děje" a třeba úplně přehodnotíte své problémy. Je to kniha, která vás zasáhne, není to hra na dobrý konec. Né všechny příběhy jsou jako pohádky končící happyendem žili šťastně až do smrti.
Je to kniha, která má tu moc probudit v nás soucit i upřímnost. Je smutná, ale i tak změnila můj pohled na svět. Ukazuje svět takový, jaký opravdu je, ale doufám, že se brzy změní k lepšímu.
Moc pěkná kniha. Smutná, ale pěkná. Zahrnuje spoustu moudrých myšlenek a nabízí pohled na život, který zdravý člověk nezná. Poslouchala jsem jako audioknihu a fakt mě to bavilo.
Kniha ve mně vzbudila silné emoce a myslím si, že mě i ovlivnila. Byla úžasná.
Van Houten to přece jenom svým komentářem (výlevem?) trefil. Osobně si ale myslím, že kdyby kniha skončila tak, jako ta Houtenova, mělo by to na mě podstatně větší impakt.
Knížka mě oslovila, jak už dlouho žádný příběh. Dala by se zhodnotit a popsat jako schematická a sládká zástupkyně růžové knihovny, románek ke čtení na koupališti s předem jasným koncem a předvídatelným dějem. Cítím, že striktně vzato, je tohle hodnocení objektivně správné, ale strašně moc povrchní takže pokud je vám víc jak cca pětadvacet, vzpomeňte si na své ideály před deseti lety, pokud padesát, zkuste si přivolat vzpomínky staré dvacet, třicet let a nechte je žít někde poblíž příběhu Hazel a Augusta, možná že si kolem sebe všimnete drobností, které Vám život odnesl, aniž jste si všimli. Přečetl jsem knížku dvakrát a určitě se k ní vrátím, není smutná, jen se dotýká srdce a reality.
Niečo ÚŽASNÉ.Táto kniha je skvost medzi knihami Johna Greena...tretia,ktorú som od neho čítala a zatial najlepšia.
Plakala som i sa smiala.Dýchala a o dych prichádzala.Našla nových priatelov o ktorých som záhy prišla.Pochopila som že papier toho mnoho znesie ale ludské srdce trpí bolesťou,ktorá ho drtí,gniavi,mačká a vyvrháva do náruče konzumnej spoločnosti,ktorá tie dôležité boje ani nevníma.
Autor má úžasný rozprávačský talent a vdýchne život i do umierania,okorení to štipkou humoru,osmaží na láske a podáva za tepla v náručí priatelského pohladenia a príslubu,že ani v smrti nebudeme samy.
K tomuto príbehu sa budem určite vracať a verím že i plakať....pretože ako napísal Augustus Peterovi Van Houtenovi ,,Jsme jako smečka psů,co čurají na ppžárni hydrant.,,
Metaforicky chcem naznačiť že tahle knižka sa stane mojim hydrantom,pretože i také močenie je vlastne len mataforou života a umierania.
Byť je tento příběh fiktivní, zdá se mi velmi reálným a možná právě proto se mi kniha líbila. Film jsem zatím schválně neviděla, protože knihy bývají zpravidla lepší a je pravdou, že jsem ji přečetla jedním dechem. Po přečtení takovýchto knih by si lidé měli ještě více uvědomovat, jaké mají štěstí, že toho tolik mají. I já jsem si to více uvědomila a jsem za to velmi ráda. Díky Johne Greene.!
Kniha se mi líbila více než film, protože v knize bylo dojemné téma smrti popsané mile a vtipně. Hazel a Gusovi bylo předurčeno zemřít, ale i když věděli, že jednoho dne dojdou konce, tak vyhlídky na budoucnost brali z humorem. Občas jsem nevěděl, jestli mám brečet, nebo jestli se mám smát, protože kniha ve vás vyvolá spousty emocí. Od doby přečtení mi kniha stále přetrvává v paměti.
Stále se rozhoduji zda se mi líbila víc knížka nebo film, ale asi se přikláním spíš ke knížce.
Štítky knihy
láska zfilmováno rakovina, nádory Anne Frank, 1929-1945 první láska smrtelné choroby smutek pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Nechala jsem se nalákat nadšenými recenzemi, a bohužel musím jít tak trochu proti proudu. Je to napsané dosti jednoduchým jazykem a příběh mě také zrovna neoslnil. Fakt, že se v knize vyskytuje závažné onemocnění, ji ještě nedělá zajímavou. John Green jakoby se navíc snažil vykompenzovat svůj primitivní sloh tím, že vkládal postavám do úst hlášky, které já náctiletým prostě nevěřím, i když toho za sebou mají spoustu. Nechápu, proč bylo kolem knihy takové halo.