Na vine sú hviezdy
John Green
Odkedy Hazel v trinástich rokoch diagnostikovali rakovinu štítnej žľazy v štvrtom štádiu, pripravovala sa na vlastnú smrť. Potom sa stal medicínsky zázrak a metastázy v pľúcach sa jej zmenšili. Odvtedy nechodí do školy, nemá priateľov a nevie, ako vyzerá normálny život. Je hadičkami pripútaná ku kyslíkovej fľaši a užíva silné lieky, aby sa nádory nerozširovali. Na nenávidenom stretnutí podpornej skupiny pre pacientov s rakovinou však spozná Augusta Watersa. Mladík má štýl, chorobu na ústupe a oči len pre ňu. S ním začne objavovať dosiaľ nepoznaný svet lásky na pomedzí života a smrti.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2014 , Yoli (SK)Originální název:
The Fault in Our Stars, 2012
více info...
Přidat komentář
Musím se přiznat, že jsem očekávala malinko víc, už jen kvůli označení bestseller.
No, nedá se nic dělat. Kniha se mi však velmi líbila, přičemž jsem opravdu ráda za Gusovy hlášky a nápady, které takovéto ošklivé téma alespoň trochu prozářilo.
Celkové jsem víceméně nadšená a plná dojmů, ke konci mi dokonce vyhrkl slzy do očí. Přesto všechno mi tam pořád něco malého chybělo. A stále jsem nepřišla na to, co to je.
Dojemný příběh, který můžete číst stále dokola. Jedna z knih, která přiměje lidi číst a knihy už neopustit.
Film je za mě lepší než kniha. John Green je můj oblíbený spisovatel, ale podle mě napsal i lepší knihy než je tato. Konec mi přišel až moc natahovaný a zkazil mi celý dojem z knihy.
Tato kniha (mimochodem velice povedená a stejně tak i film) mne dovedla ke knize "Vládkyně všech nemocí: příběh rakoviny" - jedná se o knihu kterou čte hlavní hrdinka Hazel. Knihu "Vládkyně všech nemocí..." jsem přečetla, jakmile v češtině vyšla (v roce 2015 ji vydala Masarykova univerzita) autor - Siddhartha Mukherjee - za ni byl oceněn Pulitzerovou cenou - a vřele ji doporučuji všem zájemcům o tématiku léčby rakoviny. Kniha je přes svou složitou problematiku, kdy se běžný smrtelník občas dostane až na hranici svých intelektuálních schopností, velice zajímavá a čtivá, najdete v ní velké množství přelomových okamžiků z historie léčby a výzkumů rakoviny, včetně příběhů pacientů a mnoho dalších souvisejících informací.
Na Hvězdy jsem se moc těšila, a i když jsem se v polovině zasekla a nemohla se posunout, začala číst jiné knihy, během jednoho dne jsem ji pak dočetla a úplně zhltla. Už se těším až zkouknu film.
Podle toho jak toto dílo všichni chválili jsem se ho rozhodla přečíst. Námět zajímavý, ale nějak mě to nezaujalo a posledních třicet stran je jenom zbytečné žvanění které mě znechutilo a tak jsem ubrala třetí hvězdičku. Škoda. To si Radši Green měl vybrat téma těhotných lidí nebo sportovně založených lidí aby netýral hlavní postavy takovým způsobem že jednu nechal umřít a tu druhou trpět.
MILUJI TENTO PŘÍBĚH!
Poprvé jsem knihu četla asi před 5-6 lety... Tenkrát jsem si myslela, že knihu nedočtu, protože je moc smutná už od začátku, respektive to téma je samotné. Zdálo se, že na to nebudu mít sílu - měla jsem. Díky Gusovi byla kniha odlehčená humorem a to se mi líbilo. Pak přišel ten zvrat a já jsem až do poslední strany měla slzy v očích....
Když se ke mě dostala audiokniha, hned jak jsem měla přečtenou rozečtenou knihu, pustila jsem si jí...
Krásně namluvená kniha... Jsou tam přesně ty emoce, jaké tam mají být... A moje emoce: byly takové, jaké si daná situace vyžadovala - Smích vystřídal pláč....
Nádherná kniha!
Film se mi také moc líbí.
Krásné, silné, dojemné a smutné .... Knížka se mi moc líbila, je hodně emotivní. Zatím nejlepší, co jsem od Johna Greena četla...
Já nevím, proč toho Greena furt pokouším, když mě jakési to oplakávání čehosi v knížkách prostě nebaví... možná mám prostě jen ráda ten nádech nespoutanosti, kterou v sobě jeho postavy mají. Libí se mi jejich životy, líbí se mi jejich osobnosti.. jsou to ti lidé, se kterýma bych se chtěla kamarádit od dětství, vysedávat s nimi někde v dřevěném domku na stole, popíjet pivo a řešit intelektuální otázky. Jo, něco na Greenových postavách je přitažlivé. Díky každé Greenově knize se nad životem pousměju. Ale jeho knihy na mě prostě jako příběhy nefungují. Nepláču, neprožívám, nesměju se. Je to pro mě jako káva bez mléka - vypiju, ale nevychutnám si. Něco chybí...
Achjo, já nevím mno... Knížka mě moc nebavila. Možná to bylo i tím, že v době, kdy jsem ji četla, byl kolem ní strašný boom, všichni žili jen SPOILER "tou holkou s rakem, a klukem, který potom, co se do sebe zamilují, zcela nečekaně umře..." KONEC SPOILERU.
Tak možná proto. Já se do knihy spíš nutila, abych ji už konečně dočetla, některé pasáže mě vyloženě nebavily a listovala jsem stránkami, abych zjistila za jak dlouho se bude řešit něco jiného... Ale věřím a chápu, že se některým kniha líbí. Já osobně bych po ní znovu určitě nesáhla.
Bez bolesti by člověk nepoznal radost. Bez přečtení této knihy si zdravý člověk ani neuvědomí, jaké má štěstí. A také to, že zítra může být všechno jinak.
Hazel Grace a Augustus. Dvojice, kterou svedl dohromady těžký osud, vypráví knihu o rakovině, pomíjivosti života i o tom, že i těžce nemocní lidé mají nárok na to, aby vedli vcelku normální život.
Kniha je psána s lehkostí, netlačí na pilu "jen proto, že je o rakovině" a zda vás konec dojme nebo nedojme, to už je jen na vaší vnitřní síle. I tak bych knihu moc nedoporučila tomu, komu někdo na rakovinu odešel.
" I za pár měsíců se dá prožít malá věčnost a některá nekonečna jsou větší než jiná ... "
Pokud je náš čas vymezen - máme ještě právo prožít něco krásného ?
Odpovím ano, máme na to právo a ten prožitek bude o to intenzivnější - bez bolesti by člověk nepoznal radost ...
Toto je příběh, který je reálný - a já obdivuji rodiče, kteří mají sílu se s něčím takovým prát - nevzdávat to do poslední chvíle - být pro své děti oporou...
A dodám závěrečný citát : Člověk si nemůže vybírat,
jestli ho svět zraní nebo ne, ale může aspoň mluvit do toho, kdo ho zraní... já jsem se svou volbou spokojený.
Doufám, že ona s tou svojí taky.
Za mě nejpovedenější autorova kniha. Naprosto skvělá kniha se silným příběhem o lásce dvou mladých lidí Hazel a Gaze, se kterými se život opravdu nemazlil a musí se vypořádat s nevyléčitelnou nemocí. Kniha je nabitá emocemi a rozhodně stojí za to si ji přečíst. Musím říct, že se mi líbilo i filmové zpracování. :-)
Prostě a jednoduše. Za mě nejlepší knížka, kterou jsem, kdy četla. Hledat zde nedostatky nemám zapotřebí. Vidím jen to krásné, čehož je zde víc než dost. Na příběh Hazel a Guse nikdy nezapomenu.
I přestože je knížka z mého pohledu spíše určená dívčímu pohlaví, jednoznačně jsem si ji musel přečíst. Jedná se opravdu o velmi silné téma. Rozhodně není tajemstvím, že se nedočkáme žádného happy endu, což se k této knížce samozřejmě hodí, jelikož popisuje svět takový, jaký je - bez různých přikrášlených pasáží. Jediné, co mi úplně nevyhovovalo byl styl psaní, takový různorodý. Samozřejmě se ovšem chystám přečíst další knihy autora, tentokrát již se šťastnějším koncem. :) Jinak je na knize úplně úžasný závěr, kdy čte Hazel poslední dopis od Guse - NÁDHERA. Těším se, že si konečně budu moci pustit i filmové zpracování.
Tuto knihu jsem četl už dříve a teď zjišťuju, že jsem ji nehodnotil, což je chyba.
Je to totiž jedna z nejúžasnějších knih, co jsem četl. Je sice poněkud smutná (resp. její konec), ale i optimistická - ani smrtelná nemoc neznamená, že nemůžete zažít to, co "normální" zdraví lidé. A film natočený podle knihy je rovněž skvělý, což se málokdy podaří.
Co se mi s touto knihou nesmazatelně spojuje, je Gusův pohřeb nanečisto a Hazelina teorie menšího a většího nekonečna, kterou na něm pronáší.
Štítky knihy
láska zfilmováno rakovina, nádory Anne Frank, 1929-1945 první láska smrtelné choroby smutek pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
2013 | Hledání Aljašky |
2014 | Papírová města |
2015 | Sněží, sněží... |
2015 | Příliš mnoho Kateřin |
2018 | Jedna želva za druhou |
Nejkrásnější kniha na světě ❤️ miluju ❤️