Na vlnách odvahy a dobrodružství
Otakar Batlička , Bohumil Jírek
https://www.databazeknih.cz/img/books/83_/8354/bmid_na-vlnach-odvahy-a-dobrodruzstvi-eA6-8354.jpg
5
218
218
Obsáhlý výběr z povídkové tvorby, určený dětem a mládeži.
Přidat komentář
Jedna z prvních dobrodružných knih, příběhů, které zažil jako patnáctiletý po útěku do Argentiny
Starej dobrej Batlička. V dětství mě to přišlo pochopitelně lepší. Teď je to trochu nostalgie. Povídky zachraňuje především to, že jsou krátké.
"Nemám kde spát, nemám co jíst, mám se báječně," napsal údajně měsíc po svém útěku z domova patnáctiletý Batlička z Argentiny. Byl rok 1910 a začínal svoji dobrodružnou pouť po celém světě. Kdo ví, kolik příběhů z téhle knížky na vlastní kůži zažil, kolik převzal od lidí, které potkal po cestě, a které si jednoduše vymyslel nebo přibarvil. Je to výborné dobrodružné čtení. Je škoda, že autor, který se přidal k odboji proti německé okupaci a zahynul v koncentráku, není známější. Nejvíc mě svého času dostala povídka o chladnokrevném kapitánovi a závodech v plavání.
Tohle je naprostej základ. Vedle Foglarovek byl Batlička další bourák, kterého jsme hltali. Zajímavé je, že i když jde o velice napínavé a dobrodružné příběhy, žádný z nich nepůsobí neuvěřitelně nebo "přestřeleně". Opravdu to působí jako příhody které Otakar Batlička zažil nebo je zažil někdo z jeho přátel na cestách.
V jinošském věku to jsou vynikající povídky. Krátké, úderné a z exotických zemí (pro dnešní mládež z exotických dob). Seznamovali jsme se tam s existencí věcí, o kterých jsme se jinde dočíst nemohli, jako například o souboji biči v Jižní Americe, hypotetických sloních hřbitovech, ale i malomocenství, tehdejší popularitě boxu, potápění, foukačkách... O zuluské zbrani kirri jsem četl jen v této knize (a dnes jsem si to dohledal na anglické Wikipedii pod názvem "knobkerrie"). Tolik věcí v jedné jediné knize! V 19. století a první polovině 20. století jsme se mohli dozvědět různé zajímavé skutečnosti z dobrodružných knih. V posledních dekádách jsou oblíbené spíš fantasy (Hobbit, Pán prstenů, Harry Potter, Hraničářův učeň atp.) a z těch se čtenář moc nedozví o našem reálném světě, patrně současným spisovatelům už nepřipadá náš skutečný svět tak zajímavý, jako byl pro Julese Vernea, Františka Běhounka či Otakara Batličku.
Vzpomínám, jak jsem to četl s baterkou pod peřinou a plánoval utýct do Ameriky stejně jako Ota.:-)
Skvěle psaná sbírka dobrodružných povídek, určeno sice pro dorost, ale určitě si rád zavzpomíná i odrostlejší jedinec. Dnes může připadat jako lepší průměr, ale posuzováno z pohledu doby určitě 4srarsy zaslouží.
Skvělá kniha pro všechny věkové kategorie. O čemž svědčí, že před nedávnem jsem ji půjčil své pětaosmdesátileté babičce, která ji za týden "zhltla". Batličkovi příběhy doporučuji číst někde pod stanem v přítmí a svítit si u toho svíčkou nebo petrolejkou.
Jedna z nejbáječnějších knížek, četla jsem ji za těch třicet let, co ji mám, snad osmkrát (mám ji báječně ohmatanou). A i když jsem ji teď četla déle, než by si zasloužila, zase jsem z ní měla radost jako malá. Pokud všechny povídky pan Batlička zažil či slyšel, je borec. Jestli si je z části přibájil a vymyslel, stejně je borec. :-) A černobílé kresby dojem ještě umocňují. Asi nej příběh je pro mne povídka Hrdina.
PS: Ten ošlehaný chlapík na obálce se mi vždycky moc líbil... :-)))
Povídky nejsou dlouhé, vždy skěle gradují a často je konec překvapivý. Vždy jsou to uvěřitelné příběhy. Za mě vede Tichá noc, Na vlně 57 metrů.
Paráda. Krátké povídky byly dobře vypointované a originální navzdory tomu, že většina z nich by nezaplnila ani jednu A4. Finální příběh lovců diamantů jsem hltal se zatajeným dechem.
Otakara Batličku a jeho knihy jsem objevil někdy v jedenácti letech. Jeho povídky mě nesmírně bavily, napínaly a tak trochu i formovaly. Jako kluk jsem je nesmírně prožíval. O to více mě později zasáhlo, když jsem se dověděl, že Batlička zemřel v koncentráku.
Četla jsem jí jako malá holka za “komančů” a mě se moc líbila, takový český dobrodruh Jack London
Knihu jsem dostala asi jako jedenáctiletá od otcova kamaráda a nikdy jsem jí nepřišla na chuť. Musela jsem se přemlouvat, abych postupně přelouskala většinu příběhů. Přišly mi zoufale nezáživné a řemeslně to byly katastrofy.
Podařeně sestavený výbor mnoha desítek povídek Otakara Batličky. Autor nás zavádí do nejrůznějších exotických krajů a vypráví leckdy poučná, jindy až neuvěřitelná dobrodružství... Jako mnozí zde jsem knížku četl jako děcko a jsem rád, že na jejím kouzlu nic neubylo ani po takřka třiceti letech. O to víc musely tyhle dobrodružné příběhy zapůsobit ve 30. a 40. letech, kdy vyšly poprvé. Kdo ví, jaké příběhy mohl ještě Batlička vytvořit, kdyby jej nestihl tak smutný a tragický osud... Za mě velmi dobrá a zábavná kniha, která prostě dokáže uhranou i dospělého chlapa lačnícího po kapce toho dobrodružství a na pár chvil z něj udělá nadšeného kluka. Takže hodnocení, které uděluji není pouze z nostalgie, ale naprosto zasloužené a rád se k těmto kraťoučkým příběhům zase za pár let vrátím. Jen by mě zajímalo, kolik z toho si Otakar Batlička sám prožil a kolik je dílem jeho imaginace. Jeho život by sám vydal na velký dobrodružný román.
Ať je to s Batličkou, jak chce, vše jako by skutečně prožil a čtenáři s ním. V tak velkém výběru se samozřejmě musí najít i slabší kousky, leč i ty jsou podány mistrně. Za mě 5*.
Čistě z nostalgie jsem si přečetla mé oblíbené povídky z dětství. Teď s odstupem času je vidím jinak než ve 14 letech, ale i tak se mi líbily a asi mě to přivádí k myšlence přečíst si zase něco od Foglara :) .