Na západní frontě klid / Cesta zpátky
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/176098/na-zapadni-fronte-klid-cesta-zpatky-176098.jpg
5
575
575
Na západní frontě klid popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“. Cesta zpátky navazuje na \"Na západní frontě klid\" a dovypravuje příběh vojáků po návratu domů. Jde o příběh skupinky vojáků, pocházejících z jednoho města, jež se po skončení I. světové války vracejí zpět do svých domovů. Jsou plni optimismu a doufají, že vše bude tak, jak si představují. Cestou z bojišť potkávají americké vojáky a vidí, že válka byla dopředu rozhodnuta, neboť Američané mají dokonalé vybavení, dostatek jídla atd. a oni zatím nemají co jíst a jejich šaty se na nich doslova rozpadají. Posledními, zcela zbytečnými, obětmi války jsou vojáci, kteří se tak těší domů, že se snaží dostat do přeplněného vlaku a cestou z něho spadnou, či je něco srazí a zabije. Všichni vojáci se tak těší domů, že ani neregistrují nepohodlí vlaku. Když konečně dojedou domů, připadá jim celá válka zbytečná a vojákům se vybavují staré vzpomínky a vše příjemné, co zde prožili. Byla tato válka opravdu nutná? Zabíjet mnoho lidí, přijít o mnoho přátel, vidět utrpení raněných - vše to nemuselo být, kdyby jen lidé se snažili dohodnout. V jejich domovech je čeká veliké překvapení. Zjistí, že se hodně za dobu války změnili, nemůžou si kdekoliv vzít to co chtějí, jak to ve válce dělali. Též se nedokáží chovat jako ostatní, neboť válka je tak silně poznamenala, že na ni nemohou za krátkou chvíli zapomenout. Nezáleží, zda někdo v afektu někoho zabije, či se někdo zblázní nebo spáchá sebevraždu, všechny tyto činy jsou v dozníváni války, kruté a zbytečné. V poválečném Německu se rozmachuje šmelinářství a všelijaké “černé\\\\\\\\\\\\\\\" obchody. Ve válce si byli všichni vojáci rovni a také díky tomu si perfektně rozuměli a domnívali se, že jejich přátelství je skálopevné. Po ní se ale začíná dbát na sociální postavení, což vede k nenávisti, nepřátelství a častým sporům. Nejkrutější je zklamání některých vojáků, kteří se celou válku těší domů, ale po jejich návratu zjistí, že je manželky opustily s někým jiným. Normálním se také stává hlad, který snad nepociťují jen ti bohatí a lidé venkova. Také proto jezdí mnoho lidí z měst na venkov doslova žebrat o trochu jídla, což je ovšem nelegální a tak se stává, že jídlo, které vezou své rodině jim zabaví četníci. Proto se také mnoho vojáků uchyluje na venkov, kde zastávají různé práce, závislé především na jejich vzdělání. Posledním ránou je sebevražda bývalých přátel z války, kteří psychicky nezvládnou tíhu celé doby a spáchají sebevraždu. Celá kniha je vlastně zamyšlením nad válkou a době následující. Zda se opravdu bojovalo za “dobrou věc\\\\\\\" či snad jen z rozmaru generálů.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1973 , OdeonOriginální název:
Im Westen nichts Neues / Der Weg zurück, 1931
více info...
Přidat komentář
Myslím, že mám doma právě toto vydání. Cesta zpátky na mě zapůsobila snad ještě depresivněji než Na západní frontě klid. Marasmus, který po válce nastal, vojáci, kteří bojovali a viděli smrt, umírání a utrpení, jsou náhle odstaveni na vedlejší kolej a co víc, nikdo nechce o těch hrůzách slyšet, právě proto, že jsou tak hrozné...
A hodně smutné chvilky, kdy se proti sobě staví kamarádi, kteří vedle sebe bojovali.
Tato kniha patří k mým oblíbeným. Dokonale vykreslena atmosféra a nesmyslnost války. Spojena s poválečnými problémy zařadit se do společnosti. Po přečtení knihy jsem shlédla i film, kde jsem se opět utvrdila, že kniha je vždy lepší. Film vám přeci jen nepoví, co se danému člověku honí v hlavě. Tímto mistrovským dílem by si měl projít každý, aby si uvědomil jak se máme dobře a vážil si každého dne.
Nemám moc ráda knihy o Válce,ale tato kniha se mi líbila,realita války dost krutá. Myslím že autor sám musel za války dost prožít.
Vynikající pojednání o tom, že ten kdo byl jednou ve válce a šlo mu každý den o život má už jiné priority než ostatní a jeho začlenění do poválečené společnosti je těžké, někdy nemožné....
Po přečtení této knížky se nemůžu zbavit myšlenky, jak moc musely být pro Remarqua jeho zážitky z války silné. Jak by jinak mohlo vzniknout tak strhující a autentické dílo? Až mě z toho mrazí, má navždycky můj velký obdiv...
Pro mě stejně kvalitní kniha jako Na západní frontě klid. Opět plná kontrastů a absurdit, působí jako svědectví a obžaloba nesmyslnosti války. Ani mír však pro přeživší neznamená vysvobození. Následky války si nesou v sobě a jejich návrat k rodinám a k jejich starému životu je pro řadu z nich velmi obtížný, ne-li nemožný. A nezáleží na tom, o jaký válečný konflikt se jedná a kde se odehrává.
Kniha mě překvapila.Nejúžasnější a zároven nejhrozivější na této knížce bylo popisování smrti vojáků či jejich zranění, které je poznamenalo na celý život..
Jelikož jsem z tohoto období četla Oheň od Barbusse, což je opravdu jakýsi deník a vše co se tam stalo autor opravdu zažil, Na západní frotně klid mi přišlo jako taková napodobenina. Vkrádala se mi mimoděk do hlavy myšlenka, že když si autor vymyslel postavu, tak ty zážitky nemusí být úplně do podrobna pravdivé. Tomu ovšem odporoval fakt, že Oheň a Na západní frotně klid je stále o té jedné a samé válce, kterou zažili oba autoři a tudíž ani ty knihy nemohou být moc rozdílné...
Kniha se mi jako klukovi moc líbila, boje jsou zde popsány velice pravdivě a naturalisticky, dokonalý popis bitev. Je zde I vyvíjená psychologie postav. Vojáci jsou zkaženi válkou.
Pokud mohu mluvit za sebe, pak je to jedna z knih, které můžete přečíst dvakrát, třikrát, ale i desetkrát. Na mě zanechala nepopsatelný dojem, je to první kniha, u které jsem kdy se během čtení rozplakala a je to jediná kniha, u které jsem plakala hned v průběhu několika pasáží.
Pro někoho vytrženo z kontextu, pro mě jedny z mnoha nezapomenutelných pasáží:
"To se nedá popsat. Tato chvějící se, vzlykající žena, která se mnou lomcuje a a na mne křičí: 'Proč pak ty žiješ, když on je mrtev!', ..."
"... zase se krčím, jsem napjatý, slyším řinčení, plížení a klapot. Do toho zaznívá ojedinělý mocný výkřik. Těžce a s pleskotem to padá dolů, je to člověk. Nemyslím, nerozhoduji se - šíleně do něho bodám a jenom cítím, jak tělo sebou cuká, měkne a hroutí se. Mám ruku lepkavou a mokrou, když přicházím k sobě."
Rozhodně se tato kniha nedá nedoporučit!
Obě knihy jsou mistrným záznamem o lidech, co se dostali n afrontu, prožili si tam své válečné trauma, ale po návratu je čeká další, někdy i těžší.
Nevím, co bylo lepší- jestli Na západní frontě klid, nebo Cesta zpět. Ale oboje bylo naprosto dokonalé!
úžasná kniha, četla jsem jí už po druhé a stejně jsem nakonci téměř brečela, opravdu skvěle napsaná!!
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) smrt zfilmováno 20. století německá literatura Německo vojáci zákopová válka
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
První část knihy je bezvadná,druhá už velká nuda ..