Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542908/bmid_nabarvene-ptace.jpg
4
1514
1514
„Nabarvené ptáče se marně snažilo přesvědčit svoje soukmenovce, že je jedním z nich.“ V prvních týdnech druhé světové války, na podzim roku 1939, poslali rodiče svého šestiletého chlapce z jednoho velkého města ve východní Evropě do bezpečí jedné vzdálené vesnice. Za okupace a ve válečném zmatku, kdy docházelo k neustálému přesunu obyvatelstva, rodiče ztratili spojení s člověkem, který jejich dítěti našel prozatímní domov na vsi. Mezitím chlapcova pěstounka zemřela a opuštěné dítě putovalo samo od vesnice k vesnici. Někdy mu lidé poskytli přístřeší, jindy ho odehnali…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
OneHotBook
Originální název:
The Painted Bird, 1965
Interpreti: Jiří Köhler , Jan Kačer
více info...
Přidat komentář
I když je kniha prošpikovaná brutálními scénami, sexuálním násilím neznajícím hranic a nechutnostmi, z nichž se vám (častokrát) zvedne žaludek, a z kterých vám v jednom kuse vstávají vlasy hrůzou na hlavě, víte, že se od čtení neodtrhnete a přelouskáte knihu až do samého konce.
Skvělá kniha, vřele doporučuji.Velice často si na ni vzpomenu. Hrůza a děs, ale přečtete / i když nechcete/ až do konce
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura polská literatura myšlení dítěte literární mystifikace středoevropská literatura vypráví dítě
Autorovy další knížky
| 2019 |  Nabarvené ptáče |
| 1995 |  Byl jsem při tom |
| 1996 | Kroky |
| 2005 | Schůzka na slepo |
| 2010 | Kokpit |
Na Nabarvené ptáče jsem se dlouhou dobu těšil. Sám bych příběh zpětně popsal jako putování odloučeného židovského chlapce, který se se svou kometou dostává od vyšinutých tyranů k vyšinutým magorům a na vlastní kůži a oči prožívá hrůzy "středověkého" venkova, což zní morbidním způsobem jako zajímavé téma. Bohužel jsem se musel dost přemáhat, abych knihu vůbec dočetl, jak mě nebavila.
Zhruba v prvních 80 stranách jsem měl neblahý pocit, že pročítám encyklopedii pověrčivostí zaostalých venkovanů, což mi lezlo krkem. Autor román "prosel" obrovským výčtem zrůdných scén, ale založit na něm téměř celé dílo, jen aby ukázal bezcitnost vidláků a krutosti páchané na bezbranném dítěti? Šokovat čtenáře se dá i jinými způsoby, zvlášť když čtenář cítí vůči postavě alespoň nějaký sbližující cit..
Anotace tvrdí, že se jedná o autobiografický román (Kosinki v doslovu prohlásil, že i přes fakt, že se podle slov známého děly na venkově mnohem horší věci, je příběh zcela smyšlený), ale ani způsob vyprávění z pohledu malého chlapce tomu neodpovídá. Naštěstí od momentu, kdy se chlapec dostane do rukou vojska, se děj stává mnohem záživnějším, díky čemuž jsem schopen dát nakonec 3*.