Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/72629/bmid_nabarvene-ptace-UXJ-72629.jpg
4
1514
1514
Druhé vydání „autobiografického“ románu. Líčí osud malého židovského chlapce, který sám prožil druhou světovou válku na zaostalém venkově kdesi v prostoru východního Polska či Ukrajiny. Osamělé dítě působilo jako vetřelec a ve vypjatém období aktuálního ohrožení bylo vystaveno všem myslitelným útokům primitivních venkovanů a hrůzné válečné poměry mělo zostřeno svou odlišností a samotou. Ve chvíli životního ohrožení se chlapec dostal mezi rudoarmějce a u nich se poprvé setkal s lidským zacházením a porozuměním. Poválečné setkání chlapce s rodiči pak nebylo vůbec snadné. Práva k filmovému zpracování zakoupil Václav Marhoul.... celý text
Přidat komentář
Pokud máte rádi BDSM fantazírování, budete spokojeni, pokud ne, tak radši jděte jinam. Kniha asi nemá žádný hlubší přesah, minimálně já ho tam nenašla; pokud bylo cílem zobrazit zlo a krutost, to se povedlo, ale jaksi mi tam chybí nějaký závěr, po kterém by mi bylo jasné, proč jsem to vlastně četla.
Obdivuhodná zpověď, až neuvěřitelné čtení o chlapci, který měl takový pud sebezáchovy a touhy přežít všechnu tu bestialitu, krutost, ohavnost a zlo, která ho obklopovala každý den. Kniha se dobře četla a nedá se na ní zapomenout.
Přečetla jsem dost otřesných knih: očitá svědectví z koncentračních táborů, gulagů, věznic, týraných dětí..Tuhle knihu jsem ale vzdala v polovině. Je to nekonečný sled brutálních scén. Nepochybuji o tom, že se děla a dějí různá zvěrstva a to co autor popisuje se klidně mohlo stát, ale podle všeho kniha není autobiografie, takže mě ani moc nemrzí, že jsem nedočetla.
Jsem z té knihy trochu rozpačitá. Hodně jsem o ní slyšela, komentáře ji vychvalují a moje očekávání byla velká. Čekala jsem ale něco trochu jiného. Tohle je sled drsných a brutálních scén a nepochybuji, že se takové strašné věci ve východním Polsku nebo na Ukrajině opravdu děly. Zřetězení všech do jediného osudu, kdy jedna přebíjí druhou, v mých očích ubíralo knížce na působnosti, což je škoda. Přitom je to hrozně silné. O takových věcech se má psát, má se připomínat, čeho všeho jsou lidé schopni. Dovedu si i představit kontroverzi, kterou kniha vzbudila - hlavně tam, kde se příběh odehrává, je myslím dodnes tabu mluvit o tom, že místní nenáviděli Židy. Zrovna tyhle scény byly v knize velmi uvěřitelné.
Po dočtení mě napadlo, jaké asi byly osudy všech těch válečných sirotků, kteří dětství prožili bojem o život, v neustálém strachu, tváří v tvář násilí a nenávisti.
Celkový dojem z knihy srovnal závěr a doslov. Doporučuji tedy přečíst až do úplného konce.
Tohle byla skutečně síla, už dlouho mě nic takhle nevzalo. Spíše než autobiografický román jde o plnokrevný horror; putování židovského chlapce válečným Polskem či Ukrajinou připomíná cestu peklem plným krvežíznivých skřetů. Jedna šokující a brutální scéna střídá druhou bez jakékoliv pauzy na vydechnutí, a ani konec není zrovna šťastný.
Není to kniha pro každého, je to opravdu hodně brutální. Ale pokud si troufnete, nebudete litovat.
nooo, jednoznacne najsilnejsia kniha aku som citala... Je sialene emotivna a barbarska... Musim povedat ze aj napriek tomu je to dobre citanie...
Co k tomuhle říci? Možná, že se tyhle věci děly, nebo spíš - určitě se děly. Ale ten popis jejich mi zavání bulvární snahou šokovat, zaujmout za každou cenu. Jedna z knih, u níž jsem se trochu styděl za to, že mne bavila...
Na podobné téma je natočen skvělý film Moje válka - z něj taky vyplývá, že největším nepřítelem nebyli náckové, od nichž se to čekalo, ale Polákům sami Poláci (nepochybně platí i o jiných národech) - udávání, krádeže, loupeže ve jménu vlastního prospěchu...
Je mi fuk (jedno), zda je kniha autobiografická či fikce, lidé byli a jsou schopní hrozných zvěrstev páchaných na sobě navzájem. Autor se jen nebál hrůzy popsat v jejich surovosti. A člověk se při čtení často zamýšlel nad tou hroznou válečnou dobou, nejistou, zoufalou... Kolik způsobila škody, zmařila životů...
Přečteno jedním dechem. Brutální, smutné, hrozné a neuvěřitelné. Člověk je horší a brutálnější než zvíře. Pokud je tohle autobiografie (což si nemyslím ), tak lituji autora.
Knihu člověk přečte a určitě dočte. Je to vyprávění, bez přímých řečí, o dětsví jednoho ubožáka. Člověk by řekl, že po takových prožitých hrůzách se musí člověk a zvlášť dítě zbláznit. Je to svědectví toho, jak lidé umí být krutí a odporní. Na konci autor píše o nepochopení po vydání této knihy. Přijde mi, že lidstvo je nepoučitelné a z hrůz asi nikdy nevyjde. V dnešní době je možná nějaké takové nabarvené ptáče někde na Blízkém východě nebo na cestě v lodi přes Středozemní moře nebo na jiném místě této planety......
Tato kniha mi nijak nesedla. Ne pro krutost, ne pro popisování sexuálních praktik. Cítím ji jako neupřímnou, jako kalkul.
"Obrátil ptáka na záda a nabarvil mu křídla, hlavu a hruď v celé škále duhových odstínů, až byl strakatější a svítivější než kytice lučních kvítí. (...) Když se nad našimi hlavami slétlo dostatečné množství ptáků, dal mi Lech znamení, abych vězně vypustil. Vzlétl nahoru a šťastně a svobodně se vznášel ve vzduchu jako malá, duhová skvrna na pozadí mraků. Pak se střemhlav vrhl do středu čekajícího hnědého hejna. Ptáci byli chvíli zmatení. Nabarvené ptáče létalo z jednoho konce hejna na druhý a marně se snažilo přesvědčit svoje soukmenovce o tom, že je jedním z nich. Ti však byli omámeni jeho zářivými barvami a poletovali zcela nepřesvědčení kolem něho. Nabarvený pták byl čím dál tím víc vytlačován z hejna, do kterého se horlivě snažil zařadit. Brzy na to jsme viděli, jak se jeden pták po druhém odděluje od hejna a divoce ho napadá. Po krátké chvíli ztratil mnohobarevný tvar a padl k zemi. Když jsme nabarveného ptáčka konečně našli, byl již obyčejně mrtvý. "
Tuto knihu přečtete do konce nebo v polovině skončíte. Dočetla jsem do poloviny, tam jsem se rozhodovala , zda pokračovat? Byla to síla. In natura popisované zvěrstva na lidech. Dočetla jsem, velice silný zážitek. Pan režisér Marhoul chce tuto knížečku zfilmovat. Jako jediný na světě dostal autorská práva. Jsem zvědava, jak nafilmuje scény , které jsem označila in natura.
Mimochodem, spisovatel Kosinski je autorem knihy byl jsem přitom, která byla zfilmována a vynikající herec P. Sellers ztvárnil hlavní postavu.
Velice silná a kontroverzní kniha, která patří k těm nejtemnějším a nejbezvýchodnějším, jaké jsem kdy četl. Nedělám si iluze o lidském pokolení a naprosto věřím tomu, že za války se dějí věci, které je lepší nevědět, přesto mi dost vadilo, že v knize není jediná sympatická a řekněme jakž takž morální postava, čímž si autor ubírá na autenticitě, protože z logiky věci není možné, aby alespoň jeden obyvatel vesnice nebyl v rámci možností normální. Je možná škoda i to, že kniha vlastně postrádá souvislý děj, ale je spíše sledem víceméně krutých epizod, které odhalují něco z podstaty člověka. Po přečtení knihy jsem ale pochopil, proč někteří uznávali sovětskou armádu jako spasitele a podlehli kouzlu komunismu a vlastně mi i došlo, že mohli být lidé (mimo nacistů), kteří holocaust tiše schvalovali. K nejsilnějším momentům určitě patří šílený farmář, který vydloubne oči čeledínovi a především zběsilá jízda Kamyků vesnicí, která je brutální, strašná a děsivá. Pokud by třeba jen polovina z toho všeho byla pravda, můžeme se všichni stydět, jaké lidské pokolení vlastně je. Vynikající kniha, kterou už ale nechci hned tak číst znovu, protože je hodně intenzivní. 80% PS: Jsem upřímně zvědav, jak ji Marhoul zfilmuje, aniž by neubral nic z jejího "kouzla" a zároveň ji zpřístupnil širšímu publiku. Nemyslím si, že je to úplně možné.
Uf, tak tohle nebylo lehké čtení... Ta spojistost malého chlapce s ptáčetem, které je šikanováno ostatními, byla velice mrazivá. Asi nejvíc na mě zapůsobila scéna s žárlivým manželem a pomstě na mladém klukovi a pak ta scéna s kalmyky...
Na této knize, příběhu mne nakonec mnohem více než tolik diskutována brutalita oslovila, dojala a uchvátila naopak silná touha hlavního hrdiny po životě, hledání (a nenacházení) "návodu na lepší zivot", zklamání z každého již téměř objeveného takového návodu: v přírodní pohanské mytologii, či spíš pověrách, Bohu, zlu, komunismu. To vše by nemělo tu sílu nebýt vsazené do něčeho tak křehkého, ale silného, v touze po pochopení věcí kolem sebe nezdolného, jako je dětská duše. Právě tím ve mě tento román zanechal takový dojem, jako málokterá kniha.
Snad jedinou věci, která mně v knize moc nesedla, je doslov, který vzhledem k výše uvedenému, na mé dojmy z "Ptáčete" působí spíš rušivě - aniž bych chtěl autorovi jakkoliv ubírat "nárok" na to připojit i tuto smutnou souvislost Nabarveného ptáčete.
I přesto, že vím, jak silně a srdce se dotýkajícím způsobem umí čeští filmaři zpracovat ne nepodobná témata (Habermannuv mlýn, Lidice, Želary), myslím, že Václav Marhoul má před sebou asi největší výzvu své kariéry.
Knihu těžko lze považovat za autobiografickou - ty nadsazené historky jsou často až příliš nerealistické.
Zajímavý je duševní "vývoj" hlavní postavy, kdy je nejprve silně ovlivněn pověrami vesničanů, poté do jeho života vstoupí Bůh a ten je následně vypuzen Stalinovým komunismem. Ovšem jediné, co chlapec vlastně chce, je, aby se mu dařilo lépe. Proto se nebojí vyzkoušet všechny možné způsoby, jak se zbavit utrpení: zkouší to nejen s pomocí Boha, ale později i s pomocí zlých sil.
Dále mne zaujalo, jak krutost vesničanů a partyzánů (pomiňme nyní Kalmuky...), tedy klukových sounárodovců, kontrastuje s relativní laskavostí Němců, kteří ho v jednom momentě nechají utéct, posléze jej svěří do péče kněze - jsou tedy vykresleny jako poněkud lidštější bytosti.
Kluk se také vyvíjí a zlepšuje ve své protřelosti a vynalézavosti (srv. se samotným Kosinskim), kdy je schopen přežít v zimě venku, dále zavede chlapíka do bunkru s krysami, přivede do vesnice zraněného koně, ukradne pasáčkům "kometu", vyhodí do povětří stodolu... - a jeho největším snem je vlastně stát se vynálezcem a vynalézt způsob, jak změnit barvu kůže.
NEJVÝRAZNĚJŠÍ SCÉNA: mlynář vydloubne oči čeledínovi, čímž spustí klukovy nesmírně zábavné fantazie o těch očích
NEJTRAGIČTĚJŠÍ POSTAVA: Stupid Ludmila
NEJKOMIČTĚJŠÍ SCÉNA: kluk odplouvá na vzduchovém měchýři po řece
NEJZAMINDRÁKOVANĚJŠÍ POSTAVA: Garbos
NEJNADRŽENĚJŠÍ POSTAVA: Ewka
NEJZMANIPULOVANĚJŠÍ POSTAVA: Gavrila
Klukovu touhu po nekonečném dobrodružství vystihuje nejlépe tento citát: "I was somehow disappointed; the war seemed to be over."
Čteno v originále.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura polská literatura myšlení dítěte literární mystifikace středoevropská literatura vypráví dítě
Autorovy další knížky
| 2019 |  Nabarvené ptáče |
| 1995 |  Byl jsem při tom |
| 1996 | Kroky |
| 2005 | Schůzka na slepo |
| 2010 | Kokpit |
Velmi, velmi zvláštní kniha, které se příliš nepodobá ničemu, co jsem zatím četl. Dlouho jsem si zvykal na ten ultranaturalistický popis násilí a párkrát jsem i uvažoval o tom, že bych knihu nedočtenou odložil. Ono to totiž opravdu vypadalo, že kromě přehlídky široké skály projevů zvrácenosti (zejména sadismus, ale také pedofilie, zoofilie a všelijaké další brutálnosti, které ani neumím pojmenovat) Kosinského román nic dalšího nenabídne - bezejmenná hlavní postava vždy zažije něco otřesného, pak uteče někam jinam, tam zažije ještě něco horšího a tak se to pořád opakuje - a zdálo se mi, že je toho až moc.
Po dočtení knihy a s krátkým odstupem (píšu tento komentář cca týden po dočtení) ale stále víc nabývám dojmu, že kniha měla smysl tak jak je napsána. Že bylo potřeba to napsat takhle brutálně.
Zaujalo mě pár věcí, třeba že polští venkované věděli, kam jezdí vlaky plné Židů a jejich osud jim přáli. A hlavně, že necitelnost a krutost vycházela z polských vesničanů a vliv války a strach z potrestání od německých vojáků nebyl hlavní motivací všudypřítomné krutosti. To je možná hlavní poselství románu (alespoň jak já to chápu): zlo je v nás přítomné, nezačalo s Hitlerem a s Hitlerem neodešlo.
Myslím, že už Nabarvené ptáče znovu číst nebudu a asi bych docela váhal, jestli ho někomu doporučit. Ale jsem rád, že jsem knihu přečetl. Je to podobné jako návštěva Osvětimi - nechce se vám tam, ale víte, že je potřeba to vidět.