Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
Druhé vydání „autobiografického“ románu. Líčí osud malého židovského chlapce, který sám prožil druhou světovou válku na zaostalém venkově kdesi v prostoru východního Polska či Ukrajiny. Osamělé dítě působilo jako vetřelec a ve vypjatém období aktuálního ohrožení bylo vystaveno všem myslitelným útokům primitivních venkovanů a hrůzné válečné poměry mělo zostřeno svou odlišností a samotou. Ve chvíli životního ohrožení se chlapec dostal mezi rudoarmějce a u nich se poprvé setkal s lidským zacházením a porozuměním. Poválečné setkání chlapce s rodiči pak nebylo vůbec snadné. Práva k filmovému zpracování zakoupil Václav Marhoul.... celý text
Přidat komentář
knihu som dočítala pred niekoľkými dnami a naviem začať čítať ďalšiu. stále ju neviem dostať z hlavy. Tiaž mi chýbali nejaké dialogy, priama reč, ale potom som si zvykla. Kniha je dobre napísaná, číta sa rýchlo, ked teda neberiem do uvahy brutálne scény. Odporučam nečítať pri jedle. Niekolkokrát som si hovorila že ju odložím a nebudem čítať ale stále som verila v šťastný koniec. neviem ale či tam nejakývšťastný koniec vôbec bol...
Jedno obrovské sklamanie. A to som sa celkom tešila, pretože námet knižky podľa anotácií vyzeral výborne. Samozrejme netvrdím, že vraždy, znásilnenia, incesty, zoofílie a podobné zverstvá, prípadne deviácie (fuj, nechcem na to ani spomínať) neexistovali a neexistujú, či už počas vojny, alebo mimo nej. Aby však bola knižka vystavaná len na nich? (Ja som v nej totiž nič zmysluplné nenašla, len samé nechutnosti.) Čo to preboha malo byť, príručka pre úchylov?!?!?
Len nech sa ešte niekedy stretnem s názorom, že napríklad G.R.R. Martin je odklonený nejakým ´pofidérnym´ smerom, dotyčnému razantne vysvetlím a názorne ukážem, čo je nechutné a sprosté.
Pozn.: Jedna hviezdička je u mňa odpad, ešte nikdy som neudelila len jednu a dúfam, že už nikdy nebudem musieť. Ak ste pri zmysloch, nečítajte to.
Rozumím tomu, že kniha byla či stále je vnímána jako kontroverzní; pro vlastní četbu jsem ovšem nepotřebovala a vlastně ani nechtěla uvažovat o tom, co je autobiografie a co je "jen" fikce. Způsob, jakým Kosinski vypráví o zle, špíně a lidské nízkosti, vypovídá - podle mého - o nezpochybnitelných literárních kvalitách textu, na který nelze lehce zapomenout. Hodný pozornosti je také doslov, po jehož přečtení stále nevím, kolik z toho všeho lze autorovi skutečně uvěřit. Lze vůbec říct o knize tohoto typu, že je skvělá? Hle - i takový je člověk. Když si ho nebarvíme narůžovo.
autor určite nechcel očierniť svoju krajinu len napísal to čo zažil. muselo to byť stašné
"... pravda je jediná věc, která nás lidi spojuje. Každý z nás je pravděpodobně ovládán vnitřní vůlí žít za každou cenu. Člověk chce žít, protože žije, protože celý svět žije ..."
Slovo autobiografický v anotaci musí brát člověk trošku s rezervou. Kniha mi místy přišla až příliš nadsazená, kumulace zvrhlosti na polském venkově je jen těžko uvěřitelná. Jen stěží si umím představit, že by zabíjení, vydloubávání očí, incest, zneužívání dětí nebo sodomie byly i na zaostalém venkově tak samozřejmou věcí. Autor v doslovu rovněž naznačil, že se o čistou autobiografii nejedná, o její míře však může čtenář jen spekulovat.. Každopádně se jedná o působivé dílko, které dává člověku velký prostor k tomu, aby se zamyslel nad špatnostmi tohoto světa. Trošku mi svým zaměřením připomněla knížku A uzřela oslice anděla (Nick Cave) - její hrdina byl taky němý "magor", člověk nečistý a svým způsobem čistější než by se mohlo zdát...
Musím dát pět, i když jsem opravdu myslela, že kvůli dost brutálnímu obsahu, knihu ani nedočtu.
V první řadě nejde ani tak o rafinovanou brutalitu,kterou je kniha napevno omotaná a která Vás nutí se od knížky podvědomě odtáhnout,ale především o srovnání dvou odlišných světů. Za prvé to jsou "obyčejní lidé", žijící na vesnicích,lidé,které velmi často potkáváme i my,kteří zkrátka žijí kolem nás. Za druhé to je představitel dětské generace,navíc autor sám,který měl to "štěstí",že se narodil s takovou vizáží,s jakou se narodil. Vesničané,kteří za denního světla vesele chodí do kostela a dojí krávy,o pár hodin později - pod rouškou noci - promyšleně týrají,znásilňují,lžou,kradou a zabíjejí. Odnáší to autor sám a v jeho textu je tolik bolesti a smutku,že si čtenář nutně musí položit otázku: Tohle dělá z lidí válka?
Doporučuji všem,kteří mají rádi napětí,násilí a strach. Ano... strach jsem měl i při čtení. Bál jsem se,že bych někdy mohl něco podobného zažít...Zahoďte Kinga, sáhněte po Kosinském !
Silná kniha... Čakala som všeličo, ale toto ma dostalo.
Od knihy som sa nemohla odtrhnúť, jednoducho som potrebovala vedieť, či ten chlapec (nemám pamäť na mená tak som s ani nevšimla či sa tam spomínalo) prežije všetky tie zverstvá a útrapy s ktorými sa stretával na každom kroku...
Veľmi ma šokovalo, ako sa ku koncu knihy zmenil, i keď po tom čím si prešiel sa to dalo čakať.
Děj knihy se odehrává za 2. světové války na venkově ve východním Polsku. Jsou to stránky plné násilí a brutality, omezenosti a předsudků, strachu a pověr místních obyvatel, to vše z pohledu malého chlapce, který se do onoho prostředí dostal tak jako mnozí jiní v té době – byl rodiči v dobré víře poslán do bezpečí po vpádu nacistů v roce 1939. Člověk je nelítostná bestie, o tom napsal Kosinsky tuto knihu, kterou se vyrovnal s částí svého života a která mu přinesla po vydání mnoho problémů jak v komunistickém Polsku, tak i v USA ze strany polských emigrantů. Nabarvené ptáče jsem koupil zcela náhodně a vůbec toho nelituju.
Možná nejlepší kniha, co jsem kdy četla!
Absolutně mě šokovala, koho také ne a mám vlastně pocit, že pokud má tato kniha v hodnocení od někoho menší počet hvězdiček než 5, tak se v komentářích dočtete, že je to právě kvůli brutálnosti. Chce to silný žaludek a určitě to není kniha pro každého, neměla by se dostat do rukou nikomu pod 16, 17 let.
Vyhněme se spekulacím o plagiátorství v tomto díle, které se průběžně řeší a posuňme se dál....
Práva na zfilmování má český režisér Marhoul. Prý je vyfoukl Hollywoodu, kde by to sice nezvládli - jejich pojetí evropského prostředí a mentality je v lepším případě vždy úsměvné, ale v českých podmínkách, řekněme si to na rovinu, pro změnu nejsou peníze. A já bych mu na film tentokrát klidně přispěla, i když si popravdě nejsem vůbec jistá, že něco takového zfilmovat jde. Už jen kvůli požadavkům na dětského herce.
Výkon hlavního hrdiny v knize nelze popsat, musí se to přečíst.
Knihu kterou hodnotím jen z čirého osobního bláznoství, ale nemohu ji nikomu doporučit. Opravdu tady nepomáhá slovo nadhled, odstup, nebo něco takového, řekněmě strojeného. 5/5 Snad za odvahu autora, což je v podstatě neocenitelné. Ovšem z tohoto důvodu kniha napsána nebyla kvůli nějakým pochybným hvězdičkám na jejím pozadí. Čte se to těžko, já osobně to četla několik měsíců a to je na mě hodně i na kontroverzní román, i na válečný román ( protože od takových knih nechci sluníčko a měsíček už z principu), ovšem tady jsem očividně střídala barvy a zůstávala viset na jedné stránce doslova bez dechu a hlídala jsem se co budu dělat třeba za hodinu ( což jde dost těžko) abych ten marast dokázala opustit. No zcela opustit jsem to chtěla rovnou několikrát,protože tam jsou drsná místa, která vzhledem k dítěti vůbec člověk nesnese už v počátku......
Věřím že je stálo za to takovou knihu napsat a zároveň si ji i přečíst, protože on je v tom až " um " předat to dál tak aby to zanchalo opravdu dojem, a tohle dojem zanechá. Ovšem zdá se mi že ani o dojmy mu nešlo,na mě zírala holá skutečnost, tu chtěl komentovat.
Bože, to zase byla cesta!!! Slabší povahy, okamžitě knížku odhoďte do nejzazšího kouta vaší knihovny a vraťte se k ní, až sami prožijete něco, co vás zocelí. Tahle cesta není uhlazená a ušlapaná, nikdo vás po ní za ruku nepovede! Je to hodně kamenitá stezka, místy lepkavá a smradlavá, rozhodně vás na jejím konci nečeká to, co byste chtěli. A jestli se po ní přeci jen vydáte, následky si ponesete sami.
Už dobrých deset let v sobě sbírám odvahu, přečíst si tu hrůzu ještě jednou. Ale nevím - už takhle scénu s kozlem z hlavy vymaže jenom stařecká demence!!!!!
Bylo to šílené čtení! Zvěrstva, která jsou tam popisována jsou otřesná, ohavná, nechutná a naprosto šokující. Ani se mi nechce věřit, že je člověk něčeho takového schopen. A vůbec nezáleží na tom zdali se tak děje ve válečné době.
Je to smutné, ale taková je realita. Proč se dělat pěknými, když takoví nejsme. Rádi bychom o sobě četli něco krásného ( lidstvo ), ale byla by to pohádka. Co chceme slyšet? Drsnou pravdu, nebo milosrdnou lež? ( Viz doslov ). Na pořekadle, že potrefená husa nejvíc kejhá, něco bude. Můžeme se vztekat, můžeme protestovat, můžeme se distancovat, ale nic to nezmění na faktu, že jsme nebezpečně lehce svolní ubližovat.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura polská literatura myšlení dítěte literární mystifikace středoevropská literatura vypráví dítě
Autorovy další knížky
2019 | Nabarvené ptáče |
1995 | Byl jsem při tom |
1996 | Kroky |
2005 | Schůzka na slepo |
2010 | Kokpit |
Jak tohle Marhoul zfilmuje, aby to bylo věrné a přitom nevyvolávalo zhnusení, jsem vážně zvědav. I když i z drsného jádra se dá vykřesat poetika, porozumění, snad i šibeniční humor (třeba mně líčení o »kometě« - nepostradatelné pomůcce každého tuláka - pobavilo). Chápu, že si desperát Kosinski s takovouto dětsky přímočarou obžalobou venkovského »našince« naběhl, a nejenom u toho »našince«... 35/15