Naivní. Super.
Erlend Loe
Hlavní hrdina tohoto jednoduchého románu o složitých věcech, o nichž v některém okamžiku života přemýšlí patrně každý člověk, je pětadvacetiletý mladý osamělý muž, který ztrácí v dnešním složitém světě orientaci. Se zdánlivou jednoduchostí koresponduje i odlehčený vypravěčský styl, zařazující knihu k literatuře tzv. naivismu. Tímto svébytným literárním ztvárněním i příjemným humorem a chápajícím lidským tónem si dílo získalo širokou popularitu a uznání. Doposud bylo přeloženo do více než dvaceti jazyků.... celý text
Přidat komentář


u některých knih mi přijde, že se zbytečne plýtvá papírem. Napr. str.144-167. a je jich tam víc...


Trochu sklamanie oproti Dopplerovi, ktorý je pre mňa od autora TOP spomedzi jeho knižiek. ...a súhlasím s príspevkom o plytvaní strán...to ako Erlend Loe píše sa vraj nazýva literárny naivizmus, ale toto bolo asi naivné až príliš :-))
Autorovy další knížky
2007 | ![]() |
2005 | ![]() |
2017 | ![]() |
2009 | ![]() |
2009 | ![]() |
Tahle knížka má docela zajímavou vlastnost: její název je současně vlastní charakteristikou i hodnocením. Alespoň v mých očích.
Je tam několik nelogičností a občas mám trochu problém hlavní postavu uchopit. Na druhou stranu ta tvorba těch seznamů... a ten zdánlivě infantilní styl... vždyť je to jen odložení balastu a pohled na svět očima „dospělého dítěte“. A trocha toho naivního filozofování tváří v tvář masivně brutální jsoucnosti vesmíru.
Nebude to kniha mého srdce, ale některé pasáže mě dokázaly hodně oslovit:
„Jestliže nám bude dovoleno rozvíjet se tady dole ještě několik tisíc nebo milionů let, budu spokojený.
Pak si to může celé vybouchnout a smrštit se dle libosti.
Závratné je na tom pomyšlení, že jsem se neprosil o to, abych tu směl být. Prostě tu jsem. A všichni ostatní tu taky jsou. Jsme tady všichni. Ale neprosili jsme se o to.
Není to naše vina.“