Najděte si svého marťana
Marek Herman
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/107623/bmid_najdete-si-sveho-martana-tjt-107623.png
4
848
848
Kniha je napsána vlídně a srozumitelně. Objevíte v ní svěží pohledy a úvahy z oblasti psychologie a mezilidských vztahů. Dozvíte se informace, o kterých s překvapením zjistíte, že je prostě potřebujete k tomu, abyste mohli vést spokojený život. Text je silný a naléhavý a zejména vás zaujme to, s jakým citem autor popisuje svět malých dětí; jeho pojetí je sympatickou pozvánkou do světa dětské psychiky. Zajímavou pointou je tvrzení, že každý dospělý v sobě nosí malé dítě, svého marťana, který o něm ví všechno. A že cestou ke spokojenému životu je právě umění naslouchat onomu vnitřnímu hlasu, na který mnoho z vás už dávno zapomnělo.... celý text
Přidat komentář
Kniha se nečte úplně snadno, není to americká self-made kniha, formátem a stylem psaní jsou to spíš skripta. Ale když člověk tento fakt příjme a zvykne si, kniha obsahuje spoustu myšlenek, které za přečtení stojí
Kniha mne oslovila, našla jsem tam pro sebe mnoho podnětů k zamyšlení a inspiraci pro život.
S podobnými knihami je to myslím trochu ošemetné - sáhne po ní totiž apriori ten, kdo tak nějak tuší, že a kde svého marťana má, případně to ví úplně přesně a je s ním nejlepší kámoš. Naopak kniha se podle mě nedostane k těm, kteří by ji potřebovali především - už slyším, jak říkají "cože? jako není mi pět, nebudu se párat s něčím takovým". Což je ale samozřejmě v podstatě neřešitelné a otázka volby a priorit každého. Kdo s čím zachází, s tím také...
Pár výtek na začátek, které pak přebijí pozitiva... Třeba jsem hnidopich, ale osobně mě rušilo překvapivě velké (na to, kolika lidem projde před tiskem kniha rukama) množství překlepů v knize. Nešlo o jeden dva, což se najde ve většině knih. Bylo jich podstatně víc a vždycky mě to vytrhlo z tématu, z atmosféry a budilo to dojem něčeho spíchnutého narychlo. Vlastním třetí vydání - myslím, že to už se dají podobné nedodělky vychytat. A vlastně mi přišla délka knihy trochu uměle/zbytečně natažená. Na jednu stranu ano, opakování je matka moudrosti a sem tam si něco zopakovat nemůže škodit. Ale občas se v knize objeví myšlenka, v podstatě stejně formulovaná jako o 5 stránek dřív. Bylo to poměrně často a myslím, že by knize víc slušelo, kdyby z nějakých 230 stránek měla o pár desítek míň - a skutečně by bylo odkud ten prostor brát. A poslední věc - vím, že kniha je anoncovaná jako záměrně "nevědeckým jazykem psaná", spíše lidsky, amatér-friendly, někdy mi to ale přišlo až příliš polopatě psáno. V kombinaci s častým opakováním základních myšlenek. Ale to je o mém postoji - autor má právo psát si jak chce a klidně může vydat třísetstránkovou knihu prázdných listů a jen na straně 75 udělat tečku. :)
Toliko k formě. Tu když nebudu pitvat, tak sdělení této knihy a pana Hermana je moc pěkné. Kdybychom podle nich byli sami vychováni nebo je aspoň využili pro nynější/budoucí výchovu našich dětí, bylo by na světě - bez patosu - krásně. Co ve mně rezonuje až tak nejvíc, je jedna věta z knihy, která vlastně není ani nijak tučně naspaná, zarámečkovaná nebo jinak zvýrazněná, a sice něco ve smyslu "Co neustále opakujeme dětem (komukoliv)? O čem se je to vlastně snažíme přesvědčit?". Asi moje vlastní slabé místo, chápu. :) Paralela ke Čtyřem dohodám. Měli bychom vážit slova, víc si uvědomovat, co říkáme, komu to říkáme a jakým způsobem. Protože skutečně když někomu něco x-krát zopakujeme, něco mu vyčteme, přisoudíme nějaký úmysl, čin, je velká šance, že ten člověk to přijme za své, stane se takovým, jakým ho nutíme svými slovy být. A to je smutné.
Mrazivé, ale trefně a pěkně využité příklady z praxe - reálné příběhy skutečných dětí, lidí.
A ještě jedno pozitivum k formě, kterou jsem jinak chuděru hanila - výborné jsou široké okraje, do kterých se dají vepisovat (jak je i ponoukáno v úvodu) vaše myšlenky, jména lidí, na které si vzpomenete, když je popisované nějaké chování, vzpomínky vlastní...
* Jak bych se rozhodla, kdybych se nebála?
* K čemu potřebuji, aby se mi právě toto dělo?
* Jak by se zachoval vítěz?
* Erich Fromm: Kdybychom si uvědomili, co skutečně víme o sobě i o druhých, nemohli bychom dále žít tak, jak jsme žili dosud, nemohli bychom přijímat tolik lži.
* Na většinu otázek, které vás napadnou, znáte odpovědi. Stejně tak na většinu problémů, kterými se zabýváte, znáte řešení. Nenapadne vás nic, co byste neuměli vyřešit. Odpovědi jsou ve vašem vnitřním světě, v duši, ve vaší intuici.
* Každá podstatná věc se děje každodenním nepozorovatelným růstem.
* Muži mají zpravidla tendenci svoji trojnožku (práce, koníčky, partnerský vztah) postavit výlučně na práci. A ještě o ní tvrdit, že je to jejich koníček.
* Zpravidla děláme chybu, že dobré projevy bereme jako samozřejmost a nevšímáme si jich, a pozornost věnujeme jen těm špatným.
A spoustu, spoustu dalšího. Přečtěte si to. Milionové myšlenky za pár korun. :)
Velmi přínosná kniha,ale také náročná. Četla jsem ji 2 měsíce (včetně výpisku), abych tolik poznatků vstrebala. Vše z precteneho sedí a vždy si ze situaci v praxi spojuji Markovi moudra v knize. Doporučuji, ale kdybych ji měla číst znovu, prolizila bych ji oddechovkou, po které jsem sáhla hned po docteni. Je to opravdu silná kniha
Měla jsem velká očekávání, ale kniha zklamala. Psána je sice čtivě, ale obsahově slabá. Nemá to velkou hloubku, ani pro liaka. Určitě doporučím více zdrojovou literaturu na konci knihy - Erica Berneho, atd.
Spousta smajlíků uvnitř knihy mě až dráždila. Pro mě také hodně založeno na stereotypech - matka (nikdo jiný) musí být u dítě aspoň do 6 let, jinak hrozí nenávratné poškození emocionálního vývoje dítěte, atd. Ve státech kde mají mateřskou jen 6 měsíců (většina Evropy) tedy se toto týká celé populace - za mě nesmysl.
Za mě ne. Na knihu jsem se velmi těšila, nemohla jsem se dočkat, až v ní začnu listovat, ale první varovná kontrolka se mi rozsvítila už v úvodu, kde autor opakovaně shazuje racionální přístup, odbornou literaturu s citacemi hází šmahem do jednoho pytle jako nečitelnou a prakticky neupotřebitelnou, což je zjednodušení, které mi vadí. Autor je pedagog a uvádí, že studenti pedagogiky se zájmem o psychologii, se o psychologii dozvídají na škole jen suchá fakta a jak uvádí, rozhodl se, že to tak nenechá a proti napsal tuto knihu... Ve které se zaměřil na různé zajímavé poznatky z psychologie a ty nakombinoval dohromady v populárně naučném knižním formátu. Vlastně mi uniká, komu je kniha určena... Témata jsou vždy jen naťuknuta (a bez odkazů, kromě několika knih uvedených v závěru), takže zájemci o psychologii nic moc komplexního nedá... Text je spíše na úrovni on-line článku z oddechového portálu pro ženy. Odborníci z řad psychologů si z knihy také nic moc neodnesou, protože zmiňované věci obvykle znají a mnohem podrobněji. Zájemcům o psychologii bych doporučila přednášky některé z kateder psychologie, nebo sáhnout po primární literatuře, ne po takovémto kompilátu. A ještě jedna věc... Četla jsem nejeden rozhovor s autorem a jeho myšlenky mi jsou vcelku sympatické... O to větším zklamáním pro mě tato kniha je. Nedoporučuji.
Autor se do knihy opravdu vložil moc mile. Ale opakuje stále totéž dokola. Jakoby nevěděl, že toto již psal. A znova a znova a nakonec ještě shrnutí a zase všechno znova. Kniha mohla být čtvrtinová.
Obrovským plusem této knihy je lidskost, s jakou je napsaná. A styl, kterému porozumí snad každý. Taktéž je přínosem množství jiné zmiňované literatury. Osobně mi nejvíc dala kapitola o malém Marťanovi a komunikaci. I proto hodnotím vysoko. Informací nabídne knížka poskrovnu, ale zásadních. A že se opakují? Sic to kazí dojem (i můj), není právě opakování matka moudrosti? Kladu si otázku, zda přesně toto nebyl autorův záměr - opakovat, nabalovat, opakovat, až to čtenář nezapomene, tedy snad...
To by měla být povinná literaura! Čtivě a vtipně podaná vážná témata, nutí k zamyšlení. Styl, myšlenky, názory autora jsou mi opravdu velmi blízké.
I když nenadchla, tak rozhodně potěšila :) Cítím to podobně. Velmi laskavá, prostá a srozumitelná knížka nejen o dětské duši, protože uvnitř jsme pořád všichni i dětmi. Bohužel spousta pasáží se opakuje, mohla být klidně poloviční. Až si člověk říká, jestli to autor po sobě aspoň jednou četl :)
Velice zajímavá knížka, kterou by si měli přečíst nejen všichni rodiče. Ačkoliv já děti nemám, považuju knihu za přínosnou i pro sebe. Najdou se tam totiž i cenné rady týkající se obecně mezilidských vztahů. A až děti mít budu, tak si to přečtu znova :)
Přečetla jsem jako začínající rodič a takovým lidem bych tuto knihu doporučila. Je to v podstatě "sbírka" psychologických faktů napříč oborem, napsaná velice přístupnou formou. Tomuhle textu porozumí opravdu každý. Autor neustále nutí při čtení myslet, přemýšlet, zamýšlet se. A právě to slovo "nutí" je tu podstatné. Jeho text je extrémně naléhavý (opakování stále stejných frází je enormní) a působí, že pokud všechno ihned nezačnu dělat tak, jak radí, nedopadne to dobře. Sám to v závěru knihy přiznává a nabádá, že nejdůležitější je používat selský rozum, s čím velmi souhlasím. Pro mě nejdůležitější kapitolou byla 4, která mě dost překvapila. Pohádky jsem vždycky dost podceňovala, ale po přečtení svůj vztah k nim asi přehodnotím.
vyborna knizka, doporucuji, hezky se cte a je srozumitelne napsana. O Vanocich ji daruji i kamaradce.
Co se obsahu týče, s většinou názorů souhlasím. jedná se z větší části o esenci transakční analýzy, podanou srozumitelným jazykem. Opakování vět a frází, na které tu mnozí hašteří mi nevadilo, bral jsem to jako připomínku důležitých stavebních kamenů knihy.
U mě dobrý, doporučuji!
95%
Nejsem fanynka rodičovských "přírůček", ale tato je opravdu moc fajn. Mám ráda přednášky pana Hermana i tuto knihu. Přečetla jsem letem světem v těhotenství a stále se k ní vracím. Vždy mě pan Herman uklidní a nabudí. Že je v pořádku být laskyplná a schovívavá. Nešetřit hlazením a mazlením. Používat selský rozum.
Tak neříkám, že to bylo zlé...dokonce první půle mě i bavila, ten pohled na nás trochu jinak...pár věcí jsem si i sama zkusila, našla jsem věci sobě použitelné... Ale nakonec se ty hlavní myšlenky pořád a pořád a pořád opakovaly, nic nového nepřišlo a to mi přišlo škoda... Možná mohla knížka ve 2/3 skončit...
Spousta mých kamarádek mi řekla, že tuhle knížku musím do porodu přečíst - to jsem tedy nestihla. Hlavně mi ale všechny tvrdily, že je fakt super a člověku otevře oči, protože najednou zjistí, kolik chyb nasekali rodiče při výchově a čemu všemu bychom se měli vyhnout my...
No, za sebe musím říct, že knížka Marka Hermana z nás skvělé rodiče neudělá. K tomu je určitě zapotřebí víc než pár kapitol a víceméně velmi obecných tvrzení, u kterých po přečtení vlastně zjistíte, že to přece všechno víte. Na druhou stranu nepopírám, pro některé z nás jistě není na škodu si některé odstavce přečíst a zamyslet se. Já se k ní už nejspíš ale nevrátím. Budu se snažit být dobrý rodič, ale už teď bohužel vím, že i já s mým mužem nějaké chyby uděláme a zpětně budeme kvůli tomu na sebe naštvaní. Neexistuje perfektní člověk, neexistuje tedy ani perfektní rodič.
Kniha je pro mne lék na prázdnoty, které se objevují v našem každodenním žití. A to protože každý by si měl uvědomovat, že má v "hlavě" sobě stále to malé dítě "marťana", který se chce každý den projevovat! A mi ho nenecháme vyjít na povrch a proto ho stále potlačujeme. Není nad to být zas tím malým chlapcem/dívkou, které má tak neskutečné myšlenkové pochody. Mělo by to pro nás být denní psychohygienou a radostí, ale ne trápením.
Každý by si měl alespoň jednou za den uvědomit, že žijeme teď a tady! A stále jsme stejní jen trochu velcí. "Koukám, na svět dětskýma očima."
Knihu by si měl přečíst ten, kdo nedokáže porozumět sám sobě, protože když neporozumíme sami sobě, tak nemůžeme rozumět našim malým dětem "marťánkům" a začít je vychovávat pro život.
Štítky knihy
děti česká literatura rodina sebepoznání, sebepoznávání vývoj a výchova dětí
Autorovy další knížky
| 2008 |  Najděte si svého marťana |
| 2019 | Jsi tam, brácho? |
| 2021 | Máma není služka, máma je dáma |
| 2023 | To tajemství je pevný pár |
Velmi čtivá a zajímavá kniha. Názornou a lidskou formou přibližuje základní psychologické poznatky využitelné v každodenním životě.