Najděte si svého marťana
Marek Herman
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353131/bmid_najdete-si-sveho-martana-Hkr-353131.png
4
848
848
Kniha je cenná hlavně tím, že je napsána odborně, přitom naprosto srozumitelně, autor si s pomyslným čtenářem vlastně povídá. Objevíte v ní svěží pohledy a úvahy z oblasti sebepoznání, mezilidských vztahů a výchovy malých dětí. Dozvíte se informace, o kterých s překvapením zjistíte, že je prostě potřebujete k tomu, abyste mohli vést spokojený život. Text v knize je silný a místy až naléhavý a zejména vás zaujme to, s jakým citem Marek Herman popisuje svět malých dětí.... celý text
Přidat komentář
Krásné napsána knížka, každý se v nich najde. Četla jsem ji na střední, tedy ji čtu podruhé jako matka. Myslím, že tuto by si měl přečíst každý.
Výborná knížka , která mě naplno pohltila...to co jsem očekávala mi ta knížka dala...
Zpočátku jsem s touto knížkou bojovala. Několik prvních stran jsem se nedokázala naladit na autorovu notu, nechápala jsem, o čem vlastně píše a co tím chce říct. I když se mi text zdál místy trochu nekoherentní, přece jen byla kniha čtivá a pomohla mi dozvědět se a uvědomit si několik podstatných věcí hlavně o dětech a jejich způsobu myšlení, ale i o sobě samé. Podle mě šlo sice o informace, které člověk tak nějak uvnitř ví, ale jednou za čas je třeba si je připomenout. Jen doporučuji číst pomalu, plně se soustředit na obsah a třeba si dělat i poznámky - místo na ně v knížce je.
Knihu bych doporučila rodičům, učitelům, ale i někomu, kdo se zajímá o mezilidské vztahy. Tyto informace i rady jsou zajímavé i užitečné a rozhodně se ke knize ještě v průběhu let vrátím. Oceňuji i autorův laskavý přístup ke čtenáři a velkou dávku empatie, kterou má.
Některé komentáře kritizují autora za časté opakování, které mě osobně vůbec nevadilo, naopak, alespoň si ty podstatné věci dobře pamatuji.
S neskutečným nadhledem, lidskostí a láskou popisuje pan Hermann úskalí výchovy. Snaží se přiblížit rodičům to, čím si jejich malé děti prochází, to, co jsme sami jako nemluvňata a batolata prožívali, ale bohužel na to zapomněli. Připomíná nám, co je ve vztahu a výchově skutečně podstatné. Otevřeně, lidsky, srozumitelným jazykem bez akademických kudrlinek a příkras. Velmi to jako pedagog na rodičovské dovolené vítám. Mnoho informací mi bylo značným přínosem.
Za mě "jen" čtyři hvězdy - jedna dolů za několikanásobné opakování některých věcí. I když vím, že opakování je matkou moudrosti, já osobně nemám moc ráda, když se v naučných knihách věc opakuje několikrát stejným vysvětlením. Snad by stačilo je připomenout - třeba: ... a o tom jsem psal již v kapitole 3.
Jinak kniha má svůj osobitý styl, který se moc často v odborných knihách neobjevuje. Spíš jako motivační texty, ale i tak se to docela dobře četlo.
Už pri zbežnom prelistovaní knihy som mal pocit, že niečo nie je úplne v poriadku. Pri čítaní som sa v tom akurát utvrdil.
Zarazilo ma, s akou skalopevnou sebaistotou pán Herman prezentuje svoje "psychologické" názory. Pritom nie je psychológ a psychológiu nikdy neštudoval, je to pedagóg - telocvikár. To mu ale nebráni svoje názory prezentovať ako psychologický fakt, za čo bol opakovane kritizovaný odbornou psychologickou verejnosťou. To však zrejme jeho čitateľom ani troška nevadí. Vidieť to ako tu v komentároch, tak v internetových diskusiách, kde ho biomatky a jeho fanklub nadšene oslavujú.
Taktiež štýl, akým bola kniha písaná. Ako zaznelo nižšie, ak by sme boli v Amerike, pán Herman by bol motivátor. Jeden z tých, ktorí vrieskajú z pódia na narvané publikum alebo píšu motivačné knihy á la "robte toto a toto a budete šťastní jak blcha", ktoré potom predávajú ľahko ovplyvniteľným ovčanom. Fakty? Neexistuje. No hlavne, že je to napísané chytľavo. Taktiež istá arogancia, s ktorou autor odmieta referencie, kto by to predsa čítal. Degradácia úlohy otca v rodine, zvlášť v dobe, kedy mnohým chlapcom chýba mužský vzor (a nahrádza ho absentujúci alebo prítomný ale neschopný otec) Nesmiem zabudnúť ani na hromadu smajlíkov.
Takto odborná literatúra rozhodne nevyzerá, nech si autor hovorí, čo chce. Skôr ide o brožúrku pre mamynky na materskej a neinformovaných ľudí. Bohužiaľ.
Tahle kniha mě tak vytáčela v tolika směrech, že už od začátku bude tak trochu marná snaha je všechny postihnout, protože to se snad ani nedá.
Začnu tím, že psát populárně naučnou práci s tím, že otevřeně prohlásím, že je to kompilát bez citací, protože ty beztak nikdo nečte, považuju za extrémně drzé, samolibé a naprosto stupidní. Při čtení jsou ze změn stylů jasně patrné přeložené pasáže, přeformulované pasáže a pasáže, které autor píše sám - to by byl takový problém přiznat autorství? Celý text tak ve finále působí jako agresivní demagogie: TAKHLE to je, TOHLE je pravda, TOHLE je fakt. Není. Fakt ne.
Stejně jako není pan Herman psycholog - je učitel a jediná kapitola z knihy, která mi připadala zajímá, byla ta věnovaná výuce. Ono totiž ne nadarmo sedí člověk ty roky nad těmi příšernými skripty a učí se teorie. Za prvé se pak vyhne tomu, že bude objevovat dávno objevenou Ameriku, za druhé se mu notně rozšíří obzory a za třetí nebude prezentovat překonané modely jako objevné (nebo má aspoň větší šanci).
Pokud bychom žili v Americe, byl by pan Herman motivátor. To je totiž jeho publikace: motivační knížka pro (údajně) lepší život a porozumění sobě a okolí.
A motivoval by své posluchače k posilování patriarchátu a své názory by představoval jako milé, vstřícné, navoněné a krásné.
Co mě štvalo nejvíc? V prvé řadě se dozvíte, že otec je v rodině od toho, aby všechno posral. I kdyby se postavil na hlavu, stejně bude vždycky reprezentovat ten špatný proud, bude chtít od dětí výkony, bude je podle nich hodnotit a celkově je prostě od začátku jasné, že chlap je vlastně k ničemu a celkově jen kazí - máme ho tedy kvůli tomu, že vydělává prachy a pro zachování rovnováhy (jaký byl asi autorův tatínek?). Pánové, nesnažte se, nemá to cenu. Všichni jste jako přes kopírák, diverzita neexistuje. Jděte se zahrabat nebo na fotbal, to je ve výsledku jedno. Středobodem vesmíru je MATKA a jediným skutečným posláním ženy v životě je stát se MATKOU. Pokud nechce, je to proto, že měl její na výkon orientovaný otec příliš velký vliv a ona je zkažená ambicemi, které nicméně ve skutečnosti nemá, protože její SKUTEČNOU životní touhou, je být MATKOU. A ne ledajakou matkou: matkou na plný úvazek, matkou vždy přítomnou, laskavou, chápavou, tolerující, milující, hladící, vařící, chladící, atd. Od chvíle, kdy konečně jakožto ženy splníme své poslání - tedy se staneme matkami - leží na nás osud naše roběte v plném rozsahu (no pressure, dámy). Jakmile si dovolíme projevit emoce (třeba pekelnou nasranost) totálně jsme to podělaly a už to NIKDY nenapravíme a naše robě bude mít za dvacet let o čem vykládat na kožen(kov)ém gauči svému terapeutovi. Ženy ve skutečnosti nechtějí budovat kariéry a nechtějí skloubit rodinu s prací, každá žena totiž ve skutečnosti touží po tom být stepfordská panička - jen některé si to ještě neuvědomily, politujme je a pomozme jim stát se lepšími! (Např. bordel po dětech uklízí s úsměvem (to je důležité! Na spratky dělající bordel se neřve - oni nedělají bordel, oni jsou kreativní!) matky a argumentují tím, že by se otcové zlobili, kdyby si ve vytopené koupelně umokřili ponožky (s. 122) a kdyby sáhli na hadr, asi by jim slezly jejich šovinistické nehty).
Úsměvná je i adorace doby minulé - autor má nejspíš rád Josefa Ladu a představuje si, jak dříve žila rodina pospolu a všichni měli na sebe čas a všechno bylo idylické a hodnoty byly hodnotné a kdo umřel, šel po zásluze do nebíčka nebo do peklíčka. Nějaká emancipace nebo třeba vznik něčeho, jako jsou práva dítěte, volební právo pro ženy, možnost studovat atd. určitě existovalo vždycky, nikdo nedřel do úmoru, nikdo nikoho beztrestně nezneužíval, protože tak se to určitě vždycky nedělalo, otcové houpali děti na kolenou a ty ráno nešly makat na pole. Kde že. Podobné výkřiky o tom, jak je dnešní doba hrozná a jak bylo dřív líp, jsou fakt k smíchu. Kdy dřív? To by mě teda zajímalo.
Jazykově kniha osciluje mezi bodrými "prcky" a "pipinkami" (ano, tak je označen pohlavní orgán dospělé ženy: "Prst prochází zlatým kroužkem (pipinkou) a tím nevěsta získává vytouženého (zlatého) pindíka" (s 176), - to jako vážně) a odbornými termíny. Sem tam to autor proloží nějakým svým shrnutím namátkově vybrané teorie (psychoanalýza) a svou interpretací (kolektivní podvědomí), vše hojně opepřené wordovskými kulatými smajlíky a mračítky. Už to mě mělo varovat - pokud není člověk schopný napsat text tak, aby bylo jeho vyznění jasné a musí si pomáhat emoticony, je něco špatně (nemluvím o neformálním projevu, tohle je kniha, která se dočkala několika (!) vydání). O gramaticky špatném stupňování a psaní procent mlčím, to jsou proti zbytku kosmetické vady.
Suma sumárum: pan Herman je asi takový spisovatel a psycholog jako já jsem venerolog nebo neurochirurg. Kdo si nechá udělat lobotomii jako první?
Nemohu jinak než doporučit. Dozvěděla jsem se spoustu užitečných informací jak o sobě, tak i o mém okolí, jak se chovat k sobě, ke svému okolí a hlavně k malým dětem, které všechno vnímají tak nějak intenzivněji než my dospělí. Určitě by stálo zato mít tuto knihu v knihotéce, takže už vím, co si budu přát k Vánocům :).
Je to jedna z knížek, na kterou jsem si brousila zuby už hodně dlouho. Těsně před tím, než jsem ji začala číst, jsem narazila na článek o autorovi, panu PhDr. Marku Hermanovi, který je médii mylně označován za psychologa, ikdyž je ve skutečnosti pedagog. On sám se PRÝ také považuje za psychologa... A to je problém, protože psycholog prostě není :-D
Podtitulek knihy "... co jste vždycky chtěli vědět o psychologii, ale ve škole vám to neřekli..." tedy nahrával nemilým zvěstem o něm. V knize také například odkazuje na jednu podvodnou psychodiagnostickou metodu, sráží důležitost citací - a ano, pro populárně naučnou literaturu jsou citace celkem zbytečné, ale zde v mnoha místech vycházel z jiných knih a mě tam ta formálně psaná citace chyběla - protože ne vše uvedl srozumitelně v textu či ve svém konečném seznamu a ne všechny zdroje jsou tedy dohledatelné. Ale je to populárně naučná kniha, takže okej, ale proč to hned shazovat? Proč vůbec psát o tom, že citovat nebude?
Co se týče obsahu knihy - první dvě kapitoly mě moc neoslovily, ale to je asi otázka zájmu každého z nás.
Třetí nejdelší kapitola mi přišla nejzajimavější a docela podnětná a šlo vidět, že vycházel ze svých zkušeností pedagoga - takže tady se konečně pohyboval ve svých vodách. Přesto jsem narazila na pár myšlenek, nad kterými jsem musela pozdvihnout obočí, a taky na pár myšlenek, které se vzájemně vylučovaly (ale možná jsem jen pedant na slovíčka, kdo ví a sama samozřejmě nejsem neomylná).
Zbývající kapitolky obsahují něco málo z úplných základů psychologie - vše v kontextu dětí, vztahů a komunikace.
Myslím, že pro laickou veřejnost, maminky, učitelky ve školkách může být kniha přínosná. I mně se navzdory předešlým výtkám některé pasáže líbily (jak jsem již psala, zejména 3. kapitola).
Lidé z oboru si odnesou méně, nebo nic, ... nebo osypku z těch smajlíků, některých nepřesných informací a z absence citací (!!!).
Kniha sama o sobě není špatná, to rozhodně ne. Možná by stačilo, kdyby v podtitulku nezmiňoval psychologii a dal si záležet na citacích, to bych mu pak i tu čtvrtou hvězdu možná dala.
Autor mě na začátku hrozně štval a myslela jsem, že knížku ani nedočtu (to hanění vědců a vědeckého jazyka; přehnaná nezastupitelnost matky ve vývoji dítěte atd.), ale nakonec jsem tam pár užitečných rad našla a mám chuť přečíst si k tématu něco víc, takže to asi nebyl promarněný čas.
Nejvíce mě zaujaly kapitoly týkající se dětí a komunikace s nimi. S některými kapitolami jsem trochu bojovala a ke konci jsem i pár stránek přeskočila. Ale nejdelší kapitola týkající se dětí určitě stojí za přečtení.
Skvělá kniha, měl by si ji přečíst každý, skoro základní literatura. Kniha nutící k zamyšlení, podává bez obalu některé pravdy, např. když mne něco nezajímá, tak si to nezapamatuji - toliko k výmluvám na špatnou paměť na jména. Vhodná i pro rodiče malých dětiček, kterým může přinést zajímavé náhledy na výchovu. Není to oddychovka, ale doporučuji velmi.
Tuhle knihu by si měl přečíst úplně každý - po dlouhé době něco opravdu prakticky použitelného v této oblasti.
Velice přínosná kniha pro ty, kteří si z ní chtějí něco odnést. Cokoliv, klidně jednu věc, na kterou se ve svém životě zaměří a budou ji vnímat a dělat tak, jak nejlépe svedou. Doporučuji přečíst všem. :)
Krásná kniha! Dokáže člověka přimět k tomu, aby se nad svým životem zamyslel a zkusil něco změnit.
Pro budoucí rodiče a pro ty, jimž se mnoho lásky nedostávalo, veliký pomocník.
Jednu hvězdu ubírám za nechutnou pitvu mojí milované Popelky. To jste si, pane autor, nemoh´ vybrat jinou oběť? :-))))
Autorovy další knížky
| 2008 |  Najděte si svého marťana |
| 2019 | Jsi tam, brácho? |
| 2021 | Máma není služka, máma je dáma |
| 2023 | To tajemství je pevný pár |
Čtivá a poučná. Kdo si ji ode mne chtěl půjčit, tomu jsem ji raději rovnou koupila :-)