Najděte si svého marťana
Marek Herman
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353131/bmid_najdete-si-sveho-martana-Hkr-353131.png
4
848
848
Kniha je cenná hlavně tím, že je napsána odborně, přitom naprosto srozumitelně, autor si s pomyslným čtenářem vlastně povídá. Objevíte v ní svěží pohledy a úvahy z oblasti sebepoznání, mezilidských vztahů a výchovy malých dětí. Dozvíte se informace, o kterých s překvapením zjistíte, že je prostě potřebujete k tomu, abyste mohli vést spokojený život. Text v knize je silný a místy až naléhavý a zejména vás zaujme to, s jakým citem Marek Herman popisuje svět malých dětí.... celý text
Přidat komentář
Četla jsem ji už před osmi lety. A dodnes na ni vzpomínám. Už si ani nepamatuji, jak byla napsaná, oslovil mě však její obsah. Otevřel mi oči a od té doby kráčím po světě s hlavou vztyčenou. A užívám si radosti všedního dne. Jako moje malinké děti. Fakt na tom Marťanovi něco bude :-)
Najlepšia a najzrozumiteľnejšie napísaná kniha o psychológii, akú som kedy čítala.
Tak mně toho za pět let studia řekli o psychologii opravdu hodně. Tolik, že vyhledávám knihy, které se snaží jednoduchou a srozumitelnou formou přiblížit čtenářům základní psychologické principy, abych je mohla případně doporučovat dál "normálním" lidem. Tady ale spíš doporučuju zůstat u zdrojů, ze kterých autor vychází. Sice se mu moc pěkně povedlo vysvětlit vznik a fungování životních scénářů, ale i Berne, ze kterého vychází, to umí čtivě.
Knize navíc škodí smajlíky a vatové výplně: "Teď se posaďte, bude to zajímavé" nebo "To byla ale těžká kapitola, že? Jestli jste dočetli až sem, jste opravdoví pašáci… dejte si čaj nebo kafe".
Doporučuji přečíst všem rodičům a učitelům. Je to nenásilna inspirace k zamyšlení se nad svým přístupem k životu a především k dětem. Pan Herman vše popisuje velmi laicky a přidává reálné zkušenosti. Děkuji za takovou knihu.
Souhlasím s raborem a Janou do posledního slova.
Pokud si opravdu chcete přečíst něco o psychologii, kde se celá kniha nebude točit pořád dokola, nebude obsahovat smajlíky a ilustrace, které vám po čase začnou připomínat toho iritujícího zeleného skřeta z TV, tak moje rada zní: jděte do knihkupectví a vezměte do ruky tuto knihu. Nalistujte předposlední stránku. Vidíte seznam doporučené literatury? Jednu z těch knih si vyberte. Marťana vraťte zpět do regálu a kupte si tu druhou knihu.
Psychologii jsem nestudovala, takže nevím, co tam studentům říkají a co studenti chtějí vědět. To, co zde říká autor, je takové přístupné, milé, kamarádské, srozumitelné, ale nijak objevné (jestli ani toto se v psychologii studenti neučí, pak nevím, co se tam učí). Na druhou stranu - téměř všichni víme, jak se chovat k dětem a k sobě navzájem, jak "to má být", co je správné a co ne - a přesto se tak nechováme. A teď babo raď. Je stále pořád málo podobných knih? Nebo je jich dost a lidi je nečtou? Nebo je čtou jen ti, kteří na sobě chtějí pracovat a kteří je vlastně ani moc nepotřebují, protože intuitivně vědí, jak na to?
Autora oceňuji za to, že v různých článcích v tisku prosazuje zdravý, selský rozum, nestaví dítě vysoko na piedestal a nedělá z něj primadonu. Otevřeně říká, že dítě musí být milováno, ale zároveň musí mít hranice a limity, za něž ho nepustíme (a proto ty 3*).
V naší společnosti je to tak trochu ode zdi ke zdi...
tu knížku jsem si vážně potřeboval přečíst - podtitul - vše, co jste chtěli vědět o psychologii, ale ve škole Vám to neřekli, je přesný.
Je mi líto, ale komentář rabor se mi zdá celkem výstižný. Záměr - představit základní principy psychologických procesů (k vývoji člověka a jeho komunikaci), aby jim rozuměl i "normální smrtelník" - je jistě chvályhodný, ale k velké škodě pokulhává na obě nohy. (Teď si běžte uvařit čaj, abyste dočetli tento komentář v klidu a v dobrém rozpoložení.)
Text pokulhává. Na pravou nohu. I na levou nohu. Na obě nohy.
Ale záměr byl dobrý. Autor se snažil (a to je třeba ocenit). A mně osobně by se kniha četla lépe, kdyby se v ní neopakovalo pořád dokola těch několik poučení, která jsou jistě užitečná, ale nezdají se mi nijak objevná. (A jak se vám čte tento komentář?)
Shrnutí
Je lépe se na sebe usmívat než se hašteřit.
Žijeme ve společnosti, která je zaměřena na výkon.
Je lépe obklopovat se lidmi, s nimiž souhlasíme - (a protože takoví nemohou být všichni, je dobré, když je jich více než těch, kteří mají jiný názor než my).
Je lepší se na sebe usmívat než se hašteřit.
(Už vám vystydl čaj?).
Snaha je důležitější než nedostatky textu.
Blízký vztah s matkou je pro dítě zcela zásadní a formující, zejména v prvních 6 letech života dítěte.
Je užitečné psát si deník.
A je dobré, když jsou pravidla, která jsme společně nastavili, dodržována.
Raději si přečtěte něco jiného (např. cokoli z literatury, kterou Herman doporučuje). A pište si deník!
Must-read kniha, ať už dítě mám nebo nemám. Dospělý procitne v mnoha kapitolách.
Nemívám to ve zvyku, ale možná ještě víc doporučuji autorova videa, pro mě je víc poslouchatelný, než čitelný. Nicméně s ním hodně často souhlasím, až budou moje dcery hledat rady "jak na" svého potomka, doporučím jim místo mimimaminek tohoto pána...
Za mě teda rozhodně ano. Hlavně ti, kteří prochází určitým obdobím tato kniha pomůže mohu říct i snad nakopne.
Kniha Marka Hermana se mi líbila už od věty "Nejmíň stokrát už jsem četl definici, co je to "pozornost", a nejméně stokrát studoval "zásadní" rozdíly mezi psychickými stavy a psychickými procesy - abych je vždy po pár dnech znovu a spolehlivě zapomněl" (s. 8). Kdo se někdy potkal s psychologií, ví přesně, o čem je řeč. Právě proto se mi líbí autorův styl, pro někoho možná tlachací a pro jiného příliš žoviální, který laik pochopí a odborník si ho, pokud mu tam ta definice chybí, převede. Knihu neberu jako stoprocentní návod na to, jak se chovat k dětem, žákům, rodině, ale spíš jako možnost ujasnit si některé myšlenky a zasadit je do kontextu vlastních zkušeností.
Dostala jsem jako dárek, ale musím říct, že je to velmi poučná a čtivě napsaná kniha. Nechala jsem si v ní několik záložek s cílem opět se k nim vracet. Takže vřele doporučuji ostatním!
Po přečtení Sebelásky od Lucie Kolaříkové jsem si myslela, že už nic lepšího přijít nemůže, ale přece jenom se něco našlo... Ony ty dvě věci spolu vlastně souvisejí, láska k sobě sama se odráží na lásce k našim dětem. Marek Herman v knize popisuje to, co cítím, tuším a vím, ale zatím to nedokážu popsat a už vůbec ne uvést do praxe. Myslím, že je tato kniha důležitá pro všechny, které zajímá vztah sebe a vztah matky a dítěte, který je dle mého názoru také ten nejdůležitější, nejintimnější a nejcitlivější pro obě strany. Mám přítele, se kterým máme občas neshody a chovám se k němu po vzoru mé mámy, a to si potom říkám, tak já to aplikuji na něm a co budu dělat se svými dětmi, to jim budu dělat to co sama nemám ráda. Výstižné je přísoví, nečiň druhému to, co nechceš aby druzí činili tobě... všechno to pasuje, už dávno věděli jak na to. A v dnešní době máme problém chovat se k sobě hezky a vlídně. Jsem zrovna u kapitoly "Vychovejte si doma medvídka Pú" a líbí se mi věta: "Ale mami, nech mě, já to raději udělám po svém a vyhraju." Je tak pravdivá. Děkuji panu Hermanovi, za to, že sepsal tuto milou knížku, plnou pohlazení. Doporučuji přečíst každému, komu jen trochu záleží na životě a budoucnosti svých dětí!
Doporučila bych přečíst každému, kdo se stará o dítě/děti, vlastně všem. Spousta myšlenek, které nutí k zamyšlení a prozkoumání svého JÁ a různých souvislostí, jak sobě a druhým lépe porozumět, co vše dokáže dítě poznamenat,..
Autorovy další knížky
| 2008 |  Najděte si svého marťana |
| 2019 | Jsi tam, brácho? |
| 2021 | Máma není služka, máma je dáma |
| 2023 | To tajemství je pevný pár |
Kniha mi mnohé osvětlila. Doporučuji k přečtení.