Náklonnost
Sarah Waters
Román populární autorky (např. Zlodějka nebo Špičkou jazyka) z prostředí viktoriánského Londýna a jeho ženských věznic. Margaret Priorová, mladá dáma z lepší společnosti, má před sebou ušlechtilý úkol. Coby dobročinná návštěvnice bude docházet do Millbanku, nejponuřejší ženské věznice v Londýně, a stýkat se s tamními trestankyněmi. Skeptická a nešťastná Margaret, zotavující se z pokusu o sebevraždu, vidí v ženách z Millbanku jen prosté ubožačky, dokud se neseznámí se Selinou Dawesovou. Mladá spiritistka, odsouzená za podvod při seanci, přitahuje Margaret od prvního okamžiku a díky ní se nechá stále hlouběji zatahovat do světa duchů a zjevení, otisků nehmotných dlaní a nevysvětlitelných úkazů.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2013 , ArgoOriginální název:
Affinity, 1999
více info...
Přidat komentář
Tato kniha mne strašně bavila a na druhou stranu nudila. Watersová má skvělou vypravěčskou schopnost a dokáže excelentně vykreslit dobu. Prostředí a podmínky ve vězení popsala bravurně. Hltala jsem to a byla zvědavá na každou další kapitolu. Oproti tomu svět duchařských sezení, seancí a vyvolávání duchů mne nudil. Možná nebyla vhodná doba na toto téma. Přečetla jsem s přemlouváním.
To, že Sarah Waters umí skvěle a poutavě vyprávět, jsem poznala už při čtení její prvotiny Špičkou jazyka. I nyní zůstáváme v Londýně viktoriánské éry, u náklonnosti a lásky mezi ženami, ale tentokrát nás autorka provede ženskou věznicí a celý příběh okoření pro tehdejší dobu typickým spiritismem, čímž ještě zvýší už tak značnou atraktivitu námětu. A díky vynikajícímu zpracování drží laťku stále hodně vysoko. Psychologii postav, niterné pocity a pohnutky, společenské konvence té doby, Millbank, spiritistické seance a jejich zákulisí, to vše odhaluje se smyslem pro detail a atmosféru.
Nudné popisné pasáže? Žádnou jsem nenašla. Ztrácení se v rodinných příslušnících? Probůh, krom hlavní postavy jich je všehovšudy šest, to snad není tolik... A ostatní postavy, především vězeňkyně, jsou vždy dvěma třemi slovy připomenuty, takže ani v nich žádný zmatek čtenář mít nemusí. Selininy zápisky nelogické, nesmyslné? V žádném případě! Možná jsou místy zkratkovité, přesto ukazují dost z pohledu druhé strany a pro pochopení celého příběhu jsou zcela zásadní. A konečně "neustálé přeskakování časových linií" - podotýkám, že jsou pouze dvě, s odstupem nejdéle dvou let - vůbec není zbytečné a čtení rozhodně neztěžuje.
Pro mě je Náklonnost další nevšední a inteligentní román, který jsem si opravdu vychutnala.
Kniha se bude líbit tomu, kdo zvládne trochu nudné popisné pasáže, které ovšem vystřídají části, kdy dochází ke sbližování hlavních dvou postav. Doporučuji vydržet prvních sto stran, překousnout líčení rodinného života a jejích příslušníků, ve kterých se dá snadno ztratit přehled. Je to jak v životě, aby přišlo opojení (z četby), musí mu kontrastovat nějaká ta banalita. Stejně tak i vložené poznámky z deníku Seliny - připadly mi trochu nelogické, nesmyslné. Asi jako abstraktní poezie. Snahou byla zřejmě snaha o autentičnost zápisků, které nejsou určené čtenářům, ale jen pro vlastní potřebu. A proto zkratkovité.
Je Selina Dawesová nevinný, nespravedlivě odsouzený anděl, nebo prohnaná manipulátorka? Kdo je Peter Quick? Které vězení je obtížnější snést – nehostinné zdi věznice Millbank nebo pouta třídní příslušnosti, skrze niž je člověk ze samostatně myslící a cítící bytosti redukován na pěkně oblečenou, přiměřeně vzdělanou a především poslušnou loutku?
Kam až lze zajít ve snaze žít svobodně svůj život, byť na úkor jiných?
Úžasná kniha, i navzdory tomu, že autorka neustálým přeskakováním časových linií (podle mě trochu zbytečně) čtení rozhodně neusnadňuje.
"Pohlédla jsem jí do očí, byly černé a moje bledá tvář v nich plavala jako perla. A pak se stalo to, co mi vyprávěl tatínek o tom zrcadle. Z těla mi vylétla duše a cítila jsem, že odlétá a vstupuje do ní.
Je tak zvláštní psát pro kouř stoupající komínem!.."
Btw. zajímavě zfilmováno.
Atmosféra doby a vykreslení ženské věznice bylo skoro až hmatatelné. Měla jsem pocit, že se tam procházím také. I když už vím, co od Sarah Waters očekávat, tak musím velmi upřímně říct, že mě opět dostala. Spiritistické seance jsou velmi atraktivní téma na zpracování do příběhu. Paní spisovatelka je v tomhle směru dost šikovná. Vtáhne čtenáře do děje takovým způsobem, že ten se ani nestačí divit, co se vlastně děje a krásně ho tam vmanévruje jako zaoceánský parník do malého přístavu. Kniha se ze začátku může jevit jako nudná. I mě to málem odradilo od čtení. Ale všechno, co se tu pomalu rozehrává má smysl a ve finále to všechno do sebe krásně zapadne. Ten konec mě vždycky naštve.
Watersová je prostě skvělá. Svým vykreslením psychologie postav, stejně tak atmosféry doby.
Moc jsem si knihu užila. Je už to delší čas, co jsem četla Špičkou jazyka, takže mi nevadilo, že téma je hodně podobné. Bavily mě fotografie a vhled do viktoriánské Anglie... O tehdejším vězeňství jsem třeba nevěděla prakticky nic :)
Za mě svižné, s nečekaným koncem.
Náklonnost pro mě byla oživením četby hned v několika ohledech. Jednak mě snad poprvé donutila se zamyslet, jak to v té době vypadalo v ženském vězení a musím uznat, že mě trochu vykolejilo, jak významnou roli v jeho řízení měly ženy. Když se člověk zamyslí, dává to smysl, ale obvykle se ke mně dostávají jen příběhy žen z vyšších vrstev, jejichž největším výkonem je v krizové situaci neomdlít. Člověka to zblbne.
Druhak se mi po dlouhé době dostal do ruky milostný příběh, který neuháněl mílovými kroky k výbuchu sopky, ale který se raději ubíral pomalu, krůček po krůčku z nenápadného, takřka neviditelného počátku k tajnému vyznání. Takový přístup k romantickým vztahům je u současných autorů vzácný.
A za třetí mě autorka utáhla na vařené nudli, třebaže jsem od začátku věděla, o co půjde. Naštvala mě, protože vystavila mou naivitu světu na odiv a pak práskla dveřmi.
Pátou hvězdu Náklonnost ztratila kvůli hluchému místu cca. ve třetí čtvrtině knihy, kde se děj opravdu nesmírně táhnul, pokud se vůbec hýbal. Zbytečná vada na kráse, ale stojí za to ji překonat.
Celkem zajímavě napsaná kniha s překvapivým závěrem, která se mi dobře četla. Jen malé ALE na závěr: půjčila jsem si od téže autorky knihu Špičkou jazyka a s překvapením zjišťuju, že se Náklonnosti dost podobá... Jestlipak se autorka věnuje i něčemu jinému než lesbické lásce v 19. stol. v Anglii? ;-)
Sarah Watersová skvěle zachytila atmosféru viktoriánské doby, ovšem na rozdíl od Zlodějky postrádá Náklonnost silnější dějovou linku. Thrillerová zápletka je minimální, přestože svým způsobem kouzelná. Spisovatelka se totiž soustředí především na bující vztah mezi dvěma hrdinkami z různých společenských vrstev, kolem čehož se točí prakticky všechno. A i když je vyvíjející se psychologie postav parádní, byla to už trošičku nuda, protože to nijak nevybočuje z toho, co jsem od autorky četl dříve. Závěrečné vyústění těch spousta stran naštěstí plnohodnotně vynahradí, přesto se nemůžu zbavit dojmu, že mít příběh maximálně dvě stě stran, celek by fungoval daleko lépe. O co jde se totiž skutečně začne rýsovat až ke konci románu a než se k tomu čtenář prokouše, buď už usoudí, že jej kniha jednoduše nebaví, nebo si prostě jen užívá podmanivou stylistiku. Ovšem fenomén spiritistických seancí je rozehrán naprosto skvěle, stejně jako jímavá exkurze do praktik ženských věznic na přelomu století.
....pěkně s ní vypekly....s dámičkou :-D....knížku jsem přelouskala za dva dny a vzhledem k tomu, že jsem chvilku dělala ve věznici (ne dozorkyni :-D) a měla jsem k ruce také pár lidiček, co mě provedli, jsem si prostředí věznice dovedla živě představit. Zpočátku to vypadalo jako velmi ponurý a tajemný příběh, od druhé půle se to ale začalo točit úplně jiným směrem a konec mě opravdu překvapil....jak říkám....v té době prosté ženy měly v hlavě mnohem víc, než rádoby sečtělé dámičky ;-)
Tuto knihu jsem po několika měsíčním přemáhání konečně dočetla. Musím přiznat, že tentokrát mě obsahově nijak neoslovila, byla pro mě víceméně nudným čtivem...pouze samotný závěr se tak trochu zvrtnul v nějakou akční scénu.
Tato kniha ležela v mé knihovničce celé tři roky takřka bez povšimnutí. Asi dvakrát jsem ji po přečtení cca padesáti stránek odložila s rozhodnutím, že si přečtu raději něco jiného. Má nelibost byla zcela jistě dána tím, že jsem naneštěstí viděla film "Affinity", který byl dle mého názoru nejhorším filmovým zpracováním tvorby Sarah Waters. Před odjezdem na dovolenou jsem se rozhodla, že dám knize ještě jednu šanci. Brzy se ukázalo, že jsem dobře udělala - autorka mě naprosto dokonale, způsobem sobě vlastním, dokázala vtáhnout do děje. Ač jsem konec příběhu znala již z filmu, pořád jsem napjatě čekala, že se stane něco jiného, něco zcela nečekaného... Za mě tedy 5* a toto dílo se tímto dostává na samotný vrchol autorčiny tvorby.
Tak, takové čtení bez zátěže, řekla bych. Opět téma zrady, naprostého oklamání (jako ve Zlodějce - kterou jsem ovšem v půlce odložila, protože tam už bylo jasné, kam to povede a nějak už pak nebyl důvod, proč to číst). Napsané to je celkem čtivě, musím říct, že na rozdíl od předchozí komentátorky, mě se právě líbilo to psaní ze dvou perspektiv, mělo to alespoň nějaký náboj a nepřehledné mi to vůbec nepřišlo. Bez tohoto prvku, by to bylo nějak až příliš banální. Já bych to viděla tak čtení na dovolenou.
Dávám téměř mínusové hodnocení za to, že je to psáno nepřehledně, člověk se ztrácí v tom, co vlastně kdo píše, je to takové celé nezajímavé, prostředí není nijak děsivé, jak se píše na přebalu knihy a ač chápu, z jaké to je doby, celé mi to jaksi... nesedí.
Nudné, zdlouhavé, o ničem.... Prolínají se tam navíc hloupé začátečnické praktiky spiritismu a vztahy okolních lidí.
Se svým "objektem" na sebe stále jen zírají....no utahané nic.
Nezačetla jsem se. Pro mě je kniha nudná, vlastně jsem dost dobře nechápala, co vlastně hrdinka Priorová chce. Možná na tom bude s četbou někdo líp než já, ale já knížku ani ne v polovině odložila. Ne, nedá se to. Tedy já to nedám.
Autorku jsem již několikrát chválila za její vypravěčský talent, ani dnes tomu nebude jinak. Watersová je skutečně zručný narativec, nic to ale nemění na skutečnosti, že většina jejích knih se co do příběhu řadí spíše k průměru. Náklonnost není oproti jejím ostatním dílům jiná. Je to zručně napsáno, krásně popsáno a vesměs bez pointy. Byť je obrovská snaha o jakousi zápletku, nakonec je vyznění spíše velmi liché než dechberoucí. Přesto je atmosféra knihy opravdu úžasná, jako by čtenáři přímo zbytněla před očima. Český překlad je navíc takřka dokonalý, stejně tak pěkná a propracovaná je i obálka. Jen ten příběh… Přitom i onen přístup ke dvěma rozdílným časovým osám z pera dvou různých vypravěček je moc pěkný, a byť se to na první pohled nemusí zdát, není nijak matoucí. Jen ten příběh… Watersová je výborná v tom, že si vždy vybírá zajímavou látku, kterou ale téměř nikdy není schopna dotáhnout do konce. Je to škoda, zatím jsem od autorky četla vše a až k nám dorazí její další kniha, opět si jí se zájmem přečtu. Už se ale moc těším, až o její příští knize budu moci napsat veskrze pozitivní komentář, dosud se mi to bohužel moc nedařilo.
Moc se mi líbí, jak Watersová píše, ale po Noční hlídce už jsem po dočtení jejích románů spíše zklamaná. Od poloviny románu Náklonnost jsem si říkala, proč vlastně ten nudný příběh naivní nudné staré panny (na tu dobu, dnes je být v tomto věku svobodná naprosto normální :) ), ale pointa mě nadchla, ten zvrat byl úžasný a zlepšil můj výsledný dojem z tohoto románu.
Štítky knihy
Anglie 19. století zfilmováno anglická literatura vězení, věznice viktoriánská doba spiritismus lesby, lesbismusAutorovy další knížky
2008 | Zlodějka |
2010 | Špičkou jazyka |
2010 | Malý vetřelec |
2013 | Náklonnost |
2015 | Platící hosté |
O manipulaci, lásce, vzdychání a drogách ve viktoriánském Londýně.
Historický příběh, v němž se o drama stará především doba samotná a poměry, které v tu dobu vládly. Umdlévající dámy, drzí džentlmeni, temné vězení, spiritistické seance a trochu moc opia tvoří kombinaci, která není ani mizerná, ale ani nijak zázračná.
Máme tu sice zakázanou lásku, ale je příliš uvzdychaná a příliš náznaková, než aby mnou mohla pohnout.
Máme tu sice temné, studené vězení, v němž dřepí a často i umírají ženy, které si rozhodně nezasluhují tam dřepět (a už vůbec umírat), ale autorka mě nepřesvědčila, abych do nich investovala byť špetku náklonnosti.
Ústřední dvojice je v kombinaci naivní/vypočítavá (s otazníkem) a hysterická/ukňouraná tak protivná, že nebýt tam Zvědavost, jak z toho autorka vybruslí, asi bych nedočetla.
Na konci zbyl jen pocit: dobře jim tak.
Všem.