Námi to končí
Colleen Hoover
Námi to končí / Končí sa to nami série
1. díl >
Občas právě ten, kdo nás nejvíc miluje, dovede nejvíc ublížit. Lily to neměla v životě vždycky jednoduché. Ušla ale dlouhou cestu a teď žije v Bostonu a rozjíždí vlastní business. K tomu se ještě seznámila s dokonalým a neskutečně přitažlivým neurochirurgem Rylem. Vypadá to, že jí všechno vychází na jedničku. Ryle je do Lily blázen, pronásledují ho ale traumata z minulosti, kvůli kterým se jejich vztah komplikuje. Když se navíc do Lilyina života vrátí její láska z dětství Atlas, všechno, co si tak důkladně budovala, se začíná rozpadat…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2018 , Ikar (ČR)Originální název:
It Ends With Us, 2016
více info...
Přidat komentář
Vzhledem k tomu, že jsem od autorky četla už všechny knihy, které u nás v češtině vyšly, musela jsem se pustit i do její nejnovější knihy "Námi to začíná". Knihu "Námi to končí" jsem četla před více než čtyřmi lety, tudíž jsem si ji nutně potřebovala oživit. Těšila jsem se, protože i za ty roky stále řadím "Námi to končí" jako jednu z nejlepších knih, jakou jsem četla, což už něco znamená, protože jsem přečetla už stovky knih. Jsem moc ráda, že jsem nebyla vůbec zklamaná a bylo to stejně skvělé, jako jsem si to pamatovala. MILUJU ty zápisky z deníku, celý ten příběh to posouvá na úplně jiný level. Kniha je neskutečně čtivá a i když pojednává o opravdu závažném tématu, stejně jsem si ji v rámci možností užívala. A i jak jsem brečela poprvé, když jsem ji četla, jsem teď brečela i podruhé, protože druhá polovina knihy je jedna velká emocionální bomba. Jak už jsem psala, je to jedna z mých nejoblíbenějších knih, určitě nejoblíbenější od autorky, takže určitě doporučuji.
První kniha, kterou jsem od Colleen četla a jakože WOW. Skutečnost, že je kniha napsána podle zážitků z dětství, mě šokovala. Na začátku knihy jsem nevěřila tomu, že by se vztah Lily s Rylem mohl tolik zkomplikovat.
Kniha čtivá, skvěle napsaná, přečetla jsem jí během jednoho dne.
Kéž by bylo více žen tak silných jako byla Lily na konci knihy. ,,Námi to končí."
U této knihy není potřeba slov. Silné téma z rukou ženy, která do řádků vložila vlastní bolestné zkušenosti.
Bylo mi líto jak Lily, tak Ryleho. Vždy je to těžké pro obě strany.
Láska je krásná, ale i bolí!
Jedná se o první přečtenou knihu od této autorky. Kniha se mi líbila a časem si přečtu druhý díl z této série – NÁMI TO ZAČÍNÁ.
LILY neměla jednoduché dětství, a proto se stěhuje do Bostonu. Zde se zamiluje do mladého muže RYLYHO, který má sklony k násilí. Lily je starostlivá, inteligentní a silná žena. Pořídí si květinářství. Ryly je atraktivní, soucitný, zábavný a chytrý, ale v jistých momentech se chová neodpustitelně. Pracuje jako neurochirurg. Lily se v dospívání seznámila s ATLASEM, kterému pomohla.
Román vychází ze skutečných zážitků. Autorka se rozhodla vytvořit Lilyin a Ryleův příběh podle manželství jejich rodičů.
Líbily se mi deníkové záznamy, které si zapisovala Lily. Autorka píše procítěně a celý příběh působil uvěřitelně.
Častokrát si člověk říká, proč ženy okamžitě neodejdou od muže, když jsou vystaveny prvnímu domácímu násilí, ale autorka v tomto románu se snaží vysvětlit, že to není úplně tak jednoduché odejít ze vztahu, když dotyčného člověka milujeme. A samozřejmě sehrávají zde roli další faktory, které člověka ovlivňují v tom, jestli ve vztahu s „násilníkem“ zůstane či nikoliv.
V závěru knihy se nachází EPILOG, POZNÁMKA AUTORKY, UŽITEČNÉ ODKAZY a PODĚKOVÁNÍ.
Kniha má pěknou obálku.
Citáty:
Nejsou špatní lidé. Jsme všichni jen lidé, kteří někdy dělají špatné věci.
Fakt povedená knížka. Coleen je důkazem, že i romantická slaďárna může mít hloubku...Kytičky na obálce a ono je z toho slušné drama. Zjednodušeně řečeno.... Dokáže postavy dobře vykreslit a navíc velká nálož emocí. Takže hlavně nepřestat plavat :)
Colleen Hoover je neskutečná paní spisovatelka! Pro mě zatím asi nejsilnější kniha od ní. Těžké téma ale jak ona to umí! Opravdu klobouček a jasných 5*
Přes mnoho kladných komentářů jsem jsem si na 116 stránce řekla "dost trápení" a knihu odložila. Navždy.
"Every night I cry myself to sleep and whisper, "Just keep swimming." But it gets really hard to swim when you feel like you're anchored in the water."
Jakmile jsem došla ke konci této knihy a tam jsem zjistila, proč zrovna tento název, tak mi naskočila husí kůže. Úžasný, skvělý, neskutečný.
Zpočátku se knížka jeví jako čistá romance, postupem děje se však čtenář dostává "k jádru," k podstatě příběhu. Děj je svižný, čtivý. Možná jen konec mi přišel poněkud rychlejší, ve smyslu rychlé rozuzlení a konec :) Nicméně velmi dobrá kniha, doporučuji a těším se na pokračování :)
Domácí násilí,stále bohužel aktuální téma.Obdivuji autorku,že dokázala napsat o tom,co sama zažila v dětství.Kéž by to tak bylo,aby ženy,které jsou týrány ať už fyzicky nebo psychicky,dokázaly od svých tyranů odejít a aby tyrani došli sami k nápravě.Velmi poutavě a zároveň poučně napsaná kniha.Mohu jen doporučit.
Kniha začíná jako romantika, chvilkami až připomínající knihu Pekárna v Brooklynu od Julie Caplin (kterou jsem četla nedávno). Krasavec preferuje one night stands, nechce žádný vážný vztah a najednou zkrat - zamilovanost, romantika jako blázen, ale pozor! Během chvilky se vše zvrtne a vše je jinak než se zdá. Kniha má pořád děj a chtěla jsem číst jen dál a dál a vědět, jak to celé dopadne. Během čtení jsem jen doufala, ať se hlavní hrdinka Lily rozhodně správně, fandila jsem jí v jejich nelehkých rozhodnutích. Tuhle knížku jsem opravdu prožila. V závěru knihy jsem byla až šokovaná, jak je pro mě zkušenost autorky osobní a velmi obdobná mým dávným zážitkům - možná právě proto, byla pro mě tato kniha velmi prožitá.
Tak tohle jsem vážně nečekala čekala jsem nějakou slaďárnu ale to co se vtý knize všechno dělo tak to bylo fakt na psychiku už jsem četla drsnější knihy ale tohle fakt bylo trochu moc, čekáte nějakou slaďárnu a pak přijde tohle tak to bylo fakt něco,ale to si musíte přečíst sami
Tento příběh mě dostal, určitě nic podobného jsem nečetla a jsem z toho rozpoložená. Je to moje první knížka od autorky a musím říct, že kniha je velmi čtivá. Jen jsem netušila,že je v ní i tolik negativních chvíli, ale to tak u domácího násilí bývá. Ráda si prečtu i druhý díl, ale budu potřebovat se rozptýlit jinou knihou, kde bude víc pozitiva.
Já to miluji! Dechberoucí příběh, jak jinak. Po,, Bez Naděje" moje druhá nejoblíbenější. Silná tématika, zabývající se násilím, ale zároveň ohromnou láskou, sílou a splněnými sny. Kdo miluje knihy od Hoover, tuhle si zamiluje taktéž!
Uf, tak tohle rozhodně nebylo oddechové čtení. Musím přiznat, že mě to moc neoslovilo, asi se nedokážu vžít do role oběti domácího násilí. Některé situace s Rylem by pro mě byly red flag už na začátku vztahu. Linka s Atlasem pro mě zas byla trochu fantasy, hlavně ten uspěchaný pohádkový konec. Budu si muset dát pauzu, než se vrhnu na další díl.
Kniha sa napriek ťaživej téme, ktorú autorka do príbehu zakomponovala, čítala veľmi dobre. Lilina minulosť, ktorú zachytávali jej denníky, ma bavila o čosi viac než súčasnosť – aspoň, kým sa na scéne nezjavil Atlas. Rylovi som akosi nedokázala prísť na chuť – nebol mi ktovieako sympatický už od ich prvého stretnutia na streche, a keď Lily povedal svoju holú pravdu: „Chcem ťa pretiahnuť.“, ešte viac v mojich očiach klesol. A chcela by som navyše vidieť takého špičkového doktora, ako žobre o sex. Cha-cha.
A práve za Ryla strhávam jednu hviezdu.
Lebo nielenže mi nebol sympatický, ale vôbec nič som jeho postave neverila. Muž, ktorý preferuje jednorazovky, nechce vzťah, nikdy sa nechce oženiť a nikdy nechce mať deti, sa zrazu zmení o stoosemdesiat stupňoch a nielenže chce vzťah, ale onedlho vhupne do manželstva a je celý hotový z dieťaťa? Tomu skrátka neverím.
Samozrejme, to je už chyba na strane autorky – mohla Ryla vykresliť ako normálneho chlapa, ktorý v sebe nosí temnotu. Príbeh by nestratil na svojej hodnote len preto, lebo by to, ako strašne sa do Lily akože zamiloval, nebolo až také presladené. Podľa mňa by mu to skôr na hodnote pridalo.
Velmi dobré zpracování tématu násilí, kdy se to vymyká zažitým stereotypům, ale přesto z příběhu cítíte veškeré emoce a tíhu celé situace. Násilí nemá jasně daný vzorec, jasně dané hranice nebo rozměr - přesně to je vidět v příběhu, který autorka napsala. Pokud je v příběhu násilí, často dosahuje až extrémních rozměrů, jakoby tomu snad nemohlo být jinak, jakoby snad podněty byli stejné. V tomto příběhu ale autorka poodhalila další stranu, která možná mnoho čtenářů překvapí. - doporučuji přečíst autorčin doslov a pochopíte...
V příběhu sice naleznete mnoho romantickým okamžiků, ale stále se budete točit kolem jednoho konkrétního tématu. Rozhodně to není oddechové čtení nebo slaďárna. Čtivost neubírá tématu na jeho složitosti, hloubce a náročnosti.
Příběh má mnoho různých zákoutí, která vám však nechci příliš vyzradit, ať vás nepřipravím o zážitek z knihy. Zamilovala jsem si Atlase, Lily i její přátele. Dokonce i Boston, který tam zdánlivě hraje malou roličku. Bavili mě deníkové pohledy do minulosti. Mohla bych takto pokračovat dál a dál... Ale budu dnes opravdu stručná: Knihu opravdu vřele doporučuji.
Hodnocení: 5/5
Štítky knihy
láska vzpomínky první láska těhotenství romantika domácí násilí vztahy štěstí psychické problémy vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
2018 | Námi to končí |
2016 | Odvrácená tvář lásky |
2014 | Bez naděje |
2020 | Pravda, nebo lež |
2014 | Život jedna báseň |
4,75
Ještě nikdy jsem z knihy nebyla tak zmatená jako z Námi to končí. Na jednu stranu jsem byla naprosto odrovnaná z tématu, které kniha pojednává, překvapilo mě, jak se mi při čtení otevíraly oči, jak jsem při čtení pochopila a změnila názor na jednání hlavní hrdinky, ale na druhou stranu jsem čekala asi ještě něco víc. Přeci jen Námi to končí je podle recenzí nejlepší do češtiny přeloženou CoHo, ale osobně musím říct, že Bez naděje nebo Možná jednou se mi líbily víc. Přestože tahle kniha za mě řeší nejzajímavější a nejvíc očiotevírající (to je ale výraz :D) problém, občas jsem se v nějakých pasážích, hlavně na začátku, nudila. To se mi při čtení dvou výše zmíněných CoHo knih nestalo. Ke všemu mě při čtení více zaujala Lilyina teenagerská minulost než její dospělé já, což asi dokazuje, že pro tuhle knihu nepatřím do té pravé věkové skupiny. (Nebo takhle, ta přítomnost byla vážně zajímavá a právě v ní se odehrává ten závažný problém, bez kterého by Námi to končí nebo Námi to končí, ale při čtení jsem se vždycky moc těšila na Lilyiny zápisy v deníku, protože mě zkrátka víc bavily.) A co mě zamrzlo nejvíc, že i přes bolestivé téma jsem při čtení neuronila ani slzičku. Možná se to zdá divné, ale já knihy hodnotím i podle toho, jak moc mě zasáhne. A tahle mě zasáhla, a věřte mi, že opravdu hodně, protože od teď se na vztahy budu koukat jinak, ale nezasáhla mě natolik, aby mě kniha emočně vyždímala, jak všechny ostatní. Nevím, co je se mnou špatně, protože při čtení mě opravdu bolelo srdíčko, ale takto to hold je.
I tak jsem ale ráda, že jsem si knihu přečetla. Nejen, že mi otevřela oči, ale taky jsem zjistila, jak těžké je odejít od milované osoby, i když vám ublížila. Taky jsem ráda, že jsem koupí podpořila autorku a že se mi doma moje CoHo sbírka pomalu rozrůstá. Možná si, až budu starší, dám re-reading a knihu budu vnímat jinak, protože jsem vlastně pořád ještě jenom "dítě". Možná že za pár let mi z očí poteče vodopád slz. Kdo ví. Zatím pro mě ale kniha zůstane menším zklamáním.
Ale abych úplně nelhala, při poznámce autorky jsem měla vlhké oči. Protože panebože, já nevím, co na to říct. Snad jen: Až budu velká, chci být jako ty.