Naprostý cizinec
Kay Schubach
Autentický příběh popisuje proměnu sebevědomé čtyřicetileté ženy v trosku, psychicky závislou na tyranovi, kvůli němuž všechno opustila. Autorka se seznámí s charismatickým mužem a podlehne jeho slibům o medové společné budoucnosti.
Přidat komentář
Jak to říct - je to naprosto děsná knžka... Ale ne tak, že je špatně psaná, děsný je ten příběh, který se bohužel stal a stává se jich okolo nás plno a těm chlapům to prochází... Ten chlap se od začátku chová jako neurvalec a hulvát, ale ona to nevidí a myslí si, že naopak všichni jsou proti nim, bohužel růžové brýle jsou růžové brýle ale jsem ráda, že to nakonec přece jen pochopila i když ten poslední krok za ni musela udělat jiná....
Když čtu podobné knihy,tak si říkám,co je to za typ žen,které dovolí aby se k nim chlap takhle choval.Oceňuju otevřenost s jakou autorka popisuje svůj život,ale jak se říká,každý je strůjcem svého osudu.Proto mi i brání to,abych autorku nějak litovala.
Pokud to hodnotím jako román,mělo to švih a spád. Ale co se týče hrdinky - příběh zažila autorka na vlastní kůži - říkám si, jak může být někdo tak moc blbej. Poučení pro ženy, které se zamilovávají do takových týpků.
Čtivě podaná kniha, která díky tématu není lehkým soustem. Autorka to podala přímo, bez nějakých příkras. Hodně mě u čtení mrazilo. Doporučuji také zapátrat na internetu po novinových zprávách a fotkách obou aktérů. Počáteční naivitu hrdinky lze pravděpodobně obhájit skutečně charismatickou fasádou tyrana. Prohlédla ho velmi rychle, vlastně během dvou měsíců, jiným ženám trvá podstatně déle se odpoutat. Příběh, který by nechtěla zažít žádná z nás.
Ano, občas jsem si říkala, že hlavní hrdinka je tak trochu kráva, když se sebou nechá tahle vorat, když mu věří a je jím úplně posedla. Bože, je slepá? Nevidí, že ji využívá? Jenže pak jsem si uvědomila, že tak snadné to není. Ona sama si jistě před tím taky nemyslela, že by mohla spadnou do spárů tyrana. A hle, stalo se. Proto jsem své mínění přehodnotila. Nejspíš to není úplně tak obtížné narazit na někoho, kdo vás zničí. Každopádně příběh je to velice zajímavý, napínavý a čtivý. Jsem ráda, že jsem po Naprostém cizinci sáhla.
Za knihu samotnou pět hvězd, ale musím říct, že mi hlavou vrtá spíš obsah příběhu, než kniha samotná. Říkám si - dokážu tu ženu pochopit? Její rozhodnutí a pocity? A došla jsem k jistým závěrům...
Autorka sama na konci knihy přiznává, že jí tyran nastavil zrcadlo, tedy že se zamilovala vlastně sama do sebe. Jinými slovy byl přesně tím, kým chtěla, aby byl. Můžeme oponovat, že už tím jí měl být podezřelý, ale sáhněme si do svědomí - copak láska není o tom, že chceme být s někým, kdo se alespoň trochu podobá našim ideálům? Jak tedy rozeznat toho, kdo jimi skutečně je a kdo to pouze předstírá? A tvrdit, že nikdy nemůžeme nalézt nikoho, kdo by jimi byl, je podle mě pokrytecké. Tudíž je podle mě snadné pro všechny zamilovat se do zrcadla. Ale on se od prvního setkání choval dosti ošklivě a mě by to u cizího člověka sygnalizovalo - utíkej, je to blb.
Snad bude kniha poselstvím pro jiné stejně impulzivní a naivní ženy. Přehnaného žárlivce nezměníte. Když někdo ví, kde bydlíte i to, jak vypadá váš spolubydlící, aniž byste je seznámili, není to normální. Když někdo uráží vás či vaše přátele, není to normální. A začít si s někým koho znám pár hodin rozhodně není bezpečné. A začít bydlet s někým, u koho neznám ani přijmení opět není normální...