Národní satanista
Erlend Erichsen
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/212984/mid_narodni-satanista-212984.jpg
3
103
103
Koncert skupiny Gorgoroth inspiruje dva mladíky k tomu, aby založili vlastní blackmetalovou kapelu. Jak už je zvykem, oba vystupují pod pseudonymem. Vinterblod je umělec s násilnickými sklony a touhou ovládat druhé. Je ztělesněním nejextrémnějších osob, které na norské metalové scéně působí.... celý text
Literatura světová Romány Náboženství
Vydáno:
2012
,
Host
Originální název:
Nasjonalsatanisten, 2005
více info...
Přidat komentář
Vždycky jsem poslouchal Black metal, ale nikdy mě nenapadlo, že bych měl podle toho i žít. Kdo věří v Boha, musí věřit i na Satana, ale že bych jednoho nebo druhého uctíval, tak to tedy ne. Ale atmosféra tohoto příběhu je fakt perfektně pojatá a zajímavá.
Sila knihy nie je v tom, ako je napísaná, ale akú atmosféru sprostredkúva. Temnú, brutálnu, intenzívnu, uhrančivú. Rovnakú, ako hudba, ktorú spomína.
Nedávno jsem přečetl knihu "Krev Černých vran", z které jsem byl upřímně unešený. Proč o tom píšu zrovna v názoru na "Národního Satanistu" ? Jednoduše proto, že obě knihy jsou úplně stejné a to jak co se týče charakteru postav, subkulturního prostředí a dokonce téměř na chlup i děje.
Votrubova kniha sice přišla později, ale je mnohem lepší.
Národní Satanista také přežvýkává příběh na základě skutečných událostí (Mayhem/Burzum/pálení kostelů - metalisti už jsou doma, nemusím nic víc psát), ale chybí mi zde to stupňující se drama a napětí, které Votruba do svého příběhu dokázal dostat. A rovněž závěr knihy zde končí naprosto nikde a neuspokojivě. Stejně jako většina black-metalových skladeb, takže je to možná příhodné.
Ale jinak jsem se nesmírně bavil. Krátká stopáž knihy, ukrutně rychlé tempo, které čtenáře nepustí a nenechá vydechnout, jeden zvrat, zajímavá situace a napínavá chvíle střídá druhou a najednou jste na konci.
Samozřejmě tentokráte hodnotím dost subjektivně. Subkultura, na které je celý příběh vystavěný, je mi velice blízká, takže to vnímám jinak, než člověk, který se v ní nepohybuje. Pokud mezi takové patříte, odečtěte si z mého hodnocení jednu-dvě hvězdičky.
Takový laciný román :) Black metal miluji, poslouchám jej x let. Vím o tomto tématu mnoho, tak možná proto mi to přišlo moc "jednoduché" a nudné.
Hlavní postavy mi připomínají až moc postavu Varga a Euronymouse. A ještě víc film Vládci chaosu.
Toľkokrát omieľaná téma nórskeho black metalu sa dostala aj do beletrie. Fiktívny príbeh, ktorý je založený na niektorých udalostiach, ktoré sa v Nórsku na začiatku 90tych rokov skutočne udiali je sondou do duše dospievajúceho mladíka, ktorý ako to už býva chce zapadnúť do party a ako sa to v black metalovom prostredí niekedy pejoratívne označuje byť "true and pure".
Poměrně naivním jazykem psaná sonda do života norských blackmetalistů. Kniha je beletrie, nemá proto ambice obsáhnout téma v celé své šíři, ale co do autenticity to funguje skvěle. Lze z toho v kostce i pochopit filozofii BM.
Úvod do problematiky norského black metalu proložený příběhem nevyrovnaného sobeckého a zbabělého zmetka manipulujícího svým okolím. Nebylo to špatné, ale hlavní hrdina mi pil krev tím, jak podléhal Vinterblodovi .
Chybělo pouze pár stran navíc.Na debut výborné.Není to fikce,takhle to v Norsku opravdu chodilo.
Sonda do hlubin duše blackmetalisty. Velmi zajímavé téma, které by si ale zasloužilo větší rozsah a větší propracovanost zejména vedlejších postav.
Velmi zajímavý a drsný příběh o trošku jiné skupině lidí. Všechno bylo tak výborně popsané a hlavní hrdina se opravdu hodně změnil. Bylo to ale takové hodně uspěchané. Kniha měla málo stránek, a kdyby se to víc rozepsalo, bylo by to lepší. Takhle se některé dost důležité části i přeskakovaly.
Že je black metal věčný, je známé.
Že ale existoval i v době, kdy se ještě používala cédéčka, která dokonce i někdo kupoval! - to se už málo ví :-)
Už v těch dobách ale bylo v Norsku možné snad všechno.
Většina knihy je sice taková "standardizovaná verze" (žádný sex, žádné drogy, alkoholu jak z košíčku červené Karkulky :-), ale situace a myšlenky některých postav jsou i tak ulítlé, že to snad i odpovídá skutečnosti - to by si autor na této úrovni asi nevymyslel. U nás bych třeba já musel rozdejchávat už jenom české státní vlajky na koncertech (natožpak obrácené jako "true norwegian") ...
Váhala jsem, jestli dát 2 nebo 3*. Plusem této knihy je samozřejmě téma a to ve formě beletrie (na pozadí skutečných událostí, které se děly v 90. letech v Norsku), tedy ne literatura faktu, jak to v knihách věnovaných specifickým subkulturám většinou bývá. Pak už ale převažovaly spíše mínusy. Ačkoli autor, který sám byl bubeníkem v black metalové kapele, vystudoval psaní na univerzitě, styl je hodně jednoduchý....jako by to psal náctiletý kluk...což je ale vlastně možná i účel, protože náctiletý kluk je vypravěčem příběhu. Dalším mínusem jsou, kromě kamarádky Hilde, nesympatické postavy. Hlavní antihrdina je zbabělý pozér a jeho nejlepší přítel je agresivní a šílený pozér a jeho "filozofická moudra" raději nekomentuji vůbec. Na jednu stranu si myslím, že je to vcelku reálný vhled do tehdejší BM scény v Norsku i s tou depresivní, temnou a hutnou atmosférou, na druhou by si to měl přečíst asi spíš někdo, kdo zná alespoň nejznámější norské a švédské BM kapely a jejich představitele, např. Euronymous z Mayhem a Varg Vikernes z Burzum (ten druhý toho prvního ubodal) byli i volnou předlohou knižních postav. Pro ty, co o metalu natož BM moc neví, to asi nebude úplně to pravé ořechové a svým způsobem může tato kniha udělat i medvědí službu u těch, co již na metal mají svůj názor s obvyklými předsudky, protože tím si ho akorát utvrdí...ne všichni muzikanti a jejich fanoušci jsou pochopitelně satanisti, kteří se mezi sebou vraždí nebo společně vypalují kostely...to je stejný problém jako u knihy Taky jsem byla punk od Veroniky Hladíkové, která navzdory tomu, že ji napsala bývalá punkerka, vyznívá pro tuto subkulturu spíše nelichotivě. Každopádně na závěr plus i pro nakladatelství Host, které spolu se Světovou knihovnou Odeon patří mezi mé nejoblíbenější právě proto, že zdaleka nevydává jen bestsellery pro masy.
Značne nevyvážené, no predsa pútavé čítanie. Blackmetalovú scénu mám úprimne rád a nemožno pochybovať o suverenite Nórska v tomto hudobnom žánri, takže tieto sympatie vo mne vyvolali vysoké očakávania. Nakoniec som vlastne nebol sklamaný. Príbeh síce začal ako teenagerská revolta proti všetkému a všetkým (také No Future! v BM habite), čo je síce fajn, ale ja som od knihy s týmto názvom čakal trochu väčší extrém. Našťastie, ich-forma a myšlienkové pochody rozprávača, ako aj fascinujúca osoba Vinterbloda, pomaly vyústili v celkom solídne psycho, ktoré sa však v závere knihy vytratilo niekam preč (snáď do lesov Bergenu)... Práve v tom spočíva nevyváženosť tejto knihy, aj keď musím uznať, že sa čítala dobre a nakoniec som jej ako-tak uveril. Očakávania síce nesplnila, avšak pobavil som sa slušne. Zaujímala by ma kniha s rovnakým názvom, ktorú by mohol napísať ten najpovolanejší - Varg "Count Grishnackh" Vikernes. To by som s plným hodnotením zrejme neváhal...
Četla jsem ze zvědavosti. Toto téma mě celkem zajímá. Ale byla jsem zklamána. Čekala jsem něco víc, něco… Já ani nevím. Napsané to bylo hrozně (na to že studoval literární vědu, no nevím). Třeba že se dozvím více věcí nebo že to bude víc akční. A žádné mrazení v zádech jsem nepocítila, jak je napsáno na přebalu.
Dobře, všechny ty negativní názory beru a dají se pochopit, ale stejně mě svírá pocit, že ne každý pochopil tu knížku. Co se těch faktických chyb týče, zajímal by mě originál v norštině, abych se přesvědčila, zda nejde o překladatelské chyby, ten se mi však získat prozatím nepodařilo, tak snad později.
A teď k tomu nepochopení. No popravdě pro mě osobně to úplně tak oddechovka nebyla, spíš velmi emotivní zážitek a podnět k zamyšlení. Ano, stylistika je na pováženou, ale zde se dá polemizovat nad tím, zda by rozvinutější text nepohřbil tu hlavní myšlenku. Povrchní to je, ale není i vypravěč povrchní?
Několikrát jsem musela knížku na chvíli odložit a projít se po pokoji. A ten Vinterblodův fragment a závěrečný dopis mě dohnaly k slzám. Mám blízko k Ásatrú a taky jsem na vlastní kůži zažila poněkud nepěkně rozbitou hlavu na koncertě (:D) .. možná to jsou některé z důvodů, proč mám ke knize vztah takový, jaký mám. Také tu padlo, že Hilde je vedlejší role nemající na děj vliv.. tady bych asi doporučila si to přečíst znovu. :)
BM s tou všeobecně známou formou satanismu má pramálo společného, a proto se zde nabízí další diskuze (a o to jde).. ráda bych však o tom diskutovala s těmi, kteří se spíše než na rýpání se ve faktických chybách soustředí na skutečnou podstatu příběhu.
Zkrátka, dá se to vnímat z více úhlů pohledu. :)
Tak trochu jinak a temněji
Život je plný náhod. Kupříkladu kniha, ve které se hojně objevuje satan a věci s ním spjaté je 666 (tedy satanovo číslo) vydanou knihou nakladatelství Host. Jinak ano, nemyslím, že to takhle bylo plánované, alespoň ne nějak předem. Toť taková malá zajímavost na úvod.
Když jsem tu zmiňoval toho ďábla, tak je tato kniha ďábelsky dobrá? Ne není, ale špatná taky není. Samotný příběh máte přečtený skoro hned. Kniha má totiž velmi málo stran. Děj knihy mně pak jenom utvrdil, že ani tato daná muzika a způsob života s tím související rozhodně není nic pro mě. Je vidět, že autor má s tímto životem nějakou tu zkušenost a celé to tak vyznívá vcelku realisticky. Od příběhu jsem čekal takové pochmurno, smutek, děs, násilí, zlobu a ďábla a přesně to jsem taky dostal. Jen mně toho prostě přišlo, tak nějak málo a pořád ne nějaké enormně šílené či tak. Jistě, pár věcí by se dalo najít, ale co se celku týče, tak je to prostě málo. Z těch momentů mně pak kupříkladu zaujala uříznutá hlava zvířete na koncertě či zapalování kostela. Do děje jinak není problém se dostat a ani s postavami si myslím nebude, kdo ví jaký problém. Celý příběh by se pak shrnout, jako taková sonda do odlišného života skupinky lidí. Chvilková exkurze do jejich světa, pak určitě není na škodu. Na závěr opět ohodnotím procenty a uděluju 75%.
Nejprve celkový vzhled knihy - jo, ta obálka je fakt boží.
Přejdu ke knize. Svým hodnocením nejspíš mírně vybočím z davu, jenže nemůžu jinak... Co proti téhle knize máte? Proč patří do 100 nejhorších knih? Existují hnusnější knihy než tato, například Hvězdy nám nepřály nebo Selekce... Čistě můj názor. ;)
Uznávám, že mi některé momenty nebo Vinterblodovy činy přišly naprosto přehnané, místy mírně stupidní, ale dalo se to přejít. Celý příběh není nijak složitý, naopak kniha je taková v pohodě oddechovka, řekla bych, ovšem o black metalu vám toho tolik zase nepoví, což je škoda. To, co můžu knize naprosto vychválit, je směs neobyčejných a velice jedinečných myšlenek, které se tam autorovi podařilo vpravit. A rovněž pěkně poutavá atmosféra jakéhokoli momentu.
Malá ochutnávka: "...Jestli chceš žít velký život, musíš mít nespoutané myšlenky, řídit se duchem, a ne tím, co je psáno, ničím fyzickým, nenásledovat lidi, ale svého vlastního nehmotného a nedotčeného ducha. Musíš sám v sobě najít individualitu.... Musíš hledat to, co ještě není, co nikdy nebylo, tedy to, co do tebe samého ještě neproniklo..."
Nelíbí se vám to? ;)
Říká se "nesuď knihu podle obalu" a tady to platí dvojnásob. Design obálky společně s působivou prezentací autora jako znalce oboru může automaticky navodit dojem četby určené pro zájemce výhradně o black metal nebo satanismus, což může při čtení přinést zklamání, protože kniha spadá navzdory tématu do kategorie oddechovek, jíž bude rozumět každý, i nefanoušek této hudby.
Osobně mi vadily velké časové skoky v ději a plochost postav Orcusta, Demonura a trochu i Hilde, kteří se sem a tam vynoří, nemají žádnou osobnost a víceméně ani nějaký dopad na děj. A také mi to možná zkazil protivný Runar. Naopak charakter Vinterbloda je skvělý. Za mě tedy průměr.
Pro fanoušky žánru výborná záležitost, a nikdo jiný to asi moc číst nebude.