Bestie
Dominik Dán
Brilantní detektivní román Bestie se odehrává po velkých společenských změnách, přesněji po sametové revoluci a následné amnestii v roce 1990, po níž se na svobodu dostává mnoho nenapravitelných zločinců. Někteří využijí pádu železné opony a opouští republiku. Za jedním z nich se přes polovinu Evropy táhne krvavá stopa, která se ale vrací domů. Recidivista po sobě zanechává zmasakrovaná a zneužitá těla žen, ale žádné otisky prstů. Kriminalistům ale přichází na pomoc nová metoda - analýza DNA. Na atraktivitě knize dodávají i změny perspektivy vyprávění, střídavě sledujeme vrahovy činy, Hlas, který ho nutí vraždit, a snahu detektivů chytit bestii v lidské těle...... celý text
Detektivky, krimi Romány Literatura slovenská
Vydáno: 2015 , Slovart (ČR)Originální název:
Beštia, 2006
více info...
Přidat komentář
Dost děsivé čtení o psychopatickém vrahovi, který si své oběti vybíral náhodně a díky náhodám a cestování po Evropě dlouho unikal před spravedlností. Dost deprimující je, že jeho oběťmi byli lidé, kteří měli tu smůlu, že byli ve špatnou chvíli na špatném místě.
Po knihách Kožené srdce (č. 15) a Kořeny zla (č. 24) jsem si přečetl knihu Bestia (č. 3) a tím pádem jsem měl zpočátku v četbě trochu maglajs. Jakmile se ale objevila tlačenka, byl jsem v obraze.
SPOILER!
Tak jako ne všichni zcela rozumí brněnskému hantecu, tak jsem já měl naopak problém s některými slovenskými výrazy. Jako obvykle pomohl „gůgl“, takže jsem se přiučil a už vím, co znamená například mumák, papek, trt makový nebo odroň. Z těch tří zmíněných knih byla tahle zřejmě nejdrsnější. Důkazem jsou následující dvě ukázky: „Váňa nejedol“ a druhá „Váňa sa vyvracal. Nažralo sa sedem túlavých psov“.
Dost jsem se i zasmál. Velice se mi například líbil dárek mašiny, která zvládne z nuly na sto za tři vteřiny nebo hláška: „Psí štěkot do nebe nedoletí“. Taky se dozvíte, co znamená CHDRD.
Co mě trochu překvapilo bylo, že hned od začátku všichni vědí, že vrahem je slovenský „Řek“. Došlo i na zvířátka, konkrétně to byl bičíkovec poševní. Zajímavá havěť, zvláště, pokud ji má někdo jiný než vy. Další zdařilá kniha od DD, kterou jsem měl to potěšení přečíst!
Nářez. Jízda. Psycho. Síla.
Ne krvavé vraždy a krutost ale styl psaní a charaktery postav. Moje první setkání s dílem Dominika Dána .A hodně lituju, že knihovna v Boršicích má ještě týden zavřeno. Musím dostat další knihu !. Autor má cit a talent popsat nejen brutalitu ale i jednání a myšlenky zločince. Ano, hodně popisů místa činu byla popsána drsně až příliš, ale já doufám, že nikdy neuvidím vraždu a obět vraždy a nemohu tak srovnat pocity.
Autor zná prostředí, o kterém píše, a na knize je to dobře vidět. Umí také napsat svižné a leckdy i vtipné dialogy, snaží se udržovat napětí, nevyhýbá se ani téměř hororovým popisům místa činu. Bohužel však v prostřední části ztrácí kniha tempo a vylíčení jednotlivých událostí se stává poněkud monotónní.
Opět plný počet bodů za knihu popisující skutečné události, které se odehrály v Našem Městě (pro neznalé Naše Město = Bratislava).
Dán se vrací v čase a dostává se ve stopách bestie i mimo Slovensko, ale jeho styl je stejný - komu vyhovuje, ocení to. Dialogy německých a slovenských vyšetřovatelů jako by si z úst vypadly, jen "šajze" přibylo; odůvodnění je prosté: "Stres treba ventilovať, ako sa len dá." Jsem ráda, že čtu Dánovy romány popořadě, protože návrat na začátek 90. let a utváření mně už známé party vyšetřovatelů byla pro mě nejzajímavější část (Kukyho příchod na scénu jsem si stejně jako francouz vychutnala).
Na jednu stranu si autor neodpustil ani tady své poněkud cynické komentáře (nikoliv v dialozích, tam to beru, z výše uvedeného důvodu); po rozbití hlavy oběti dokonce dvakrát napsal, že "neprotestovala". Na druhou stranu oceňuji to, že se nebojí být řekněme politicky nekorektní.
Po třetí autorově knížce si dám pauzu, aby se mi nestalo to, co už mnohokrát i u jiného dobrého autora - zajedl by se mi, a to já nechci.
První a rozhodně né poslední kniha od tohoto autora. Ze začátku mi chvíli trvalo než jsem si zvykla na autorův styl psaní a pak už mi tolik nevadil. Celkem mě překvapil reálný náhled mezi vyšetřovatele. Zajímaví je, že i v reálu maji někteří zločinci z prd... kliku jako v případě Ondreje i když tam by se to spíš dalo v některých případech nazvat laksností určitých jedinců.
První kniha, kterou jsem od Dominika Dána četla. Je vidět, že autorem je skutečný policista, žádný intelektuál a dialogy tomu odpovídají. Drsné prostředí vyžaduje buranské detektivy, žádné salónní Poiroty. Příliš mi nevyhovuje styl psaní, množství trojteček, nedopovězených vět, ne příliš jasných náznaků, jako by autor sám nevěděl, jakým způsobem vyjádřit to, co chce čtenářům říct. Ale o to je to autentičtější, umím si představit, že takhle se mezi policajty mluví i uvažuje.
Zpočátku jsem byla překvapená autorovým nostalgickým postojem k minulému režimu - stranické průkazy, agenti STB, nechuť ke všemu ze Západu. Ale nakonec jsem si řekla, že je to pochopitelné, u VB nemohli sloužit nestraníci a je vlastně dobře, že se autor nepřetvařuje.
Knížka velmi pěkně odsejpá, měla jsem ji přečtenou za dvě odpoledne. Přečtu ještě jednu, abych si udělala lepší obrázek, ale mezi oblíbené kousky se nezařadí, stejně jako autor.
Moje první dánovka a koukám, že jsem hnedka kápla na pěkně brutální kousek. Líbilo se mi to, ač to místy bylo hodně hrubé čtení (to úplně nemusím), tak to mělo spád a nenechalo mě to knihu odložit. Ondrej se mi hnusil. Kriminalistický tým se mi líbil. Povedené. Jdu na další :-)
Opět velmi čtivá kniha, která vás chytne a nepustí až do přečtení poslední věty. Trochu naivní a dětinské mně přišly dialogy mezi policisty, takhle snad ve skutečnosti nikdo nemluví nebo ano? Ale to je asi jediná slabina, téma je silné a zajímavé, při čtení snad zadržuje člověk i dech, když je pachatel už téměř na dosah a pak ... zase fuč. Dobré to bylo, dobré. Bohužel takové "bestie" jsou a budou všude mezi námi, snad jim ten hlas nebude napovídat často.
Tak toto je opravdu povedená dánovka, zatím nejlepší, kterou jsem od D.Dána četla. Zbeletrizováno podle skutečného případu, který se stal na počátku 90. let na Slovensku. DD neodbočuje z vyprávění, vtipné dialogy mezi kriminalisty jsou přesně takové, aby pobavily a neunavily, napětí se stupňuje až do konce. A člověku nejvíc vadí, že pachatel těchto brutálních vražd si sedí klidně ve vězení u barevné tv a videa, 5x denně jídlo, ničeho nelituje, jen by si "to venku" chtěl ještě alespoň jednou vyzkoušet.
V každé zemi existuje zločinec, který se může pyšnit nějakým NEJ. Ondrej Rigo je doživotně odsouzený sériový vrah s největším počtem obětí na Slovensku. Brutálně zabil devět žen, nejmladší bylo 22, nejstarší 88. Útočil na ně výhradně ve spánku, poté jim rozsekal hlavu na fašírku a když se přesvědčil, že je oběť mrtvá, zneužil ji a sebral cennosti. Ne nadarmo má proto mimořadně morbidní román název Bestie...
Mé první setkání s autorem a po přečtení knihy vím, že mě polapil do svých sítí a jsem ztracena. Už se těším na další pekelnou jízdu.
Co jsem si představovala, že naleznu u populárních severských autorů, jsem našla zde - příběh, u kterého jsem ani nedýchala. Pocit hrůzy, který kniha vyvolává, umocňuje skutečnost, že je psána podle skutečných událostí - a velice, velice věrně - z pasáží, ve kterých se čtenář dostane do pachatelovy hlavy a sleduje jeho zvrácené myšlení, až mrazí. Jak jsem se dočetla, napsal to zřejmě policista - a díky tomu je zde velmi reálně popsána detailní práce policie, která dává nahlédnout do obtížnosti a mravenčího snažení, které vede -
někdy i bohužel dlouhodobě - k vypátrání pachatele. Kniha na některých místech - hlavně ze začátku - vyvolává znechucení, které u mne až hraničilo s nutkáním ji odložit, ale současně jsem absolutně nemohla přestat číst. Příběh je velmi uvěřitelný a reálný, i když zvrácený, ale takové věci se bohužel také v životě dějí - velmi se mne dotkl a mohu jen zopakovat, že většina těch fantasmagorií, kterých jsou plné severské detektivky a které jsou tolik populární, této knize nesahají ani po kotníky. Určitě budu ve čtení tohoto autora pokračovat.
Tentoktát to bylo drsnější než co jsem zatím četl. To jak se vrah rozhodoval a jak to prováděl, bylo opravdu velmi drsné. Na druhou stranu pro mě bylo trošku škoda, že jsme hned věděli, kdo je vrah, takže jsem se alespoň nemusel cítit blbě, že jsem na vraha přišel, až na posledních stránkách, když většině bylo jasné, kdo je vrah od 20 stránky.....
Super bylo představení kolegů, které známe jako Kuky nebo Chosé. Zejména uvedení Kukyho, bylo opravdu stylové. A to se mě líbí, že je často používán humor na odlehčení, opravdu drsné doby společně s drsnými vraždami. No prostě typická Dánovka, nemůžete si nechat ujít.
Štítky knihy
vraždy sérioví vrazi brutalita Romové, cikáni psychické problémy krádeže a loupeže DNA (genetika)Autorovy další knížky
| 2016 |  Smrť na druhom brehu |
| 2007 | Cela číslo 17 |
| 2005 | Popol všetkých zarovná |
| 2012 | Uzol |
| 2013 | Básnik |
Velmi povedená detektivka.