Beštia
Dominik Dán
Román Beštia sa dohráva tesne po veľkých zmenách, presnejšie po nekrvavej revolúcii a amnestii v roku 1990, po ktorej sa na slobodu dostáva mnoho nenapraviteľných zločincov. Niektorí využijú pád železnej opony a opustia republiku. Za jedným z nich sa polovicou Európy tiahne krvavá stopa, ktorá sa však vracia domov. Skúsený recidivista po sebe necháva zversky zmasakrované a zneuctené telá žien, ale žiadne odtlačky prstov. Kriminalistom však prichádza na pomoc nová metóda – analýza DNA. Atraktivitu knihy zvyšujú aj zmeny perspektívy, striedavo sledujeme konanie vraha, Hlas, čo ho núti vraždiť, a snahu detektívov chytiť beštiu v ľudskej koži. Beštia časovo predchádza prvým dvom Dánovým románom Popol všetkých zarovná a Nehanebné neviniatko. Richard Krauz je v ňom začínajúcim detektívom, stretneme sa s bývalým eštebákom a budúcim siskárom Ivanom Canisom a v závere románu prichádza na Oddelenie vrážd aj Jozef „Chosé“ Fischer... celý text
Přidat komentář
Nářez, vyprávění o honu na jednoho prvotřídního sériového vraha očima policistů, očima vraha samotného a okořeněné policejním humorem je tak skvěle vyvážené, že jsem téměř až vrněl blahem. Zatím nejlepší dánovka, i když jsem v podstatě pořád jenom na začátku. A asi si to časem dám podruhý, jen co je pravda.
Niektoré Dánove knihy majú syndróm kvantity na úkor kvality. To však nie je prípad Beštie. Ide o tretiu knihu v poradí, kedy si ešte vyberal tie najväčšie kriminalistické príbehy a nemusel si v príbehu pomáhať dialógovou vatou a balastom. Prípad Ondreja Riga otriasol verejnosťou a kniha verne zachytáva chronológiu jeho vyčíňania. Ťažko povedať, čo presne je v knihe v postupe vyšetrovania prifarbené a či bol priebeh zatýkania rovnaký v knihe a v skutočnosti. Ako každý príbeh podľa skutočnej udalosti, aj tento ma podnietil si hľadať informácie z prípadu z dostupných zdrojov. Román je jeden z prvých, z roku 2006, dnes, 17 rokov po jeho vydaní už Rigo našťastie nežije, ale jeho príbeh bude navždy zapísaný v histórii kriminalistiky. Práve tieto príbehy mám od Dána najradšej.
První Richardův velký případ. Brutální jako severská krimi, s mezinárodním přesahem. Když pominu několik časových otazníků (mobily na Slovensku v roce 1990, analýza DNA ve stejné době) napsané je to velice dobře. A vzhledem k době jde vlastně o klasickou detektivku bez počítačů, mezinárodní spolupráce. Zajímavé jsou i některé okamžiky, kdy autor ukazuje, jaké drobnosti mohou pátrání zdržet či dokonce zastavit nebo naopak přivést na stopu.
Už jsem několik knížek od tohoto autora přečetla a musím přiznat, že tato se mi líbila asi ze všeho nejméně. Nějak sem se nemohla prokousat a občas jsem se v ději i ztrácela.
Určitě ale dám autorovi ještě šanci s nějakou jeho další knihou. :)
Tak jsem si Bestii přečetla podruhé, necelých pět let zpátky to byla moje první dánovka a od té doby jsem fanoušek a sběratel. ¨Na straně 76 jsem se dozvěděla co jsem dlouho hledala . Jméno Tlustého Váni mojí oblíbené postavy. Ivan Mikovič.
Nie som ten typický čitateľ DD, ktorý ma všetky knihy na poličke. Ja som skôr fanúšik JK. Ide o rozdielne tematické žánre kníh a preto som bol zvedavý, čo na tých knihách fanúškovia vidia. Za prvé: Musíte mať radi detektívky Za druhé: Niekedy tie deje nasledujú súbežne za sebou, takže musíte čítať chronologicky Za tretie: To najpodstatnejšie. Napísať dobrú detektívku si vyžaduje talent. Nie žeby som bol nejako inteligenčne obdarený jedinec, avšak pri detektívkach či už v telke alebo nejakej inej knihe som už dopredu vedel ako to skončí. Áno viem, tento "dar" a super-schopnosť ma veľa z nás čitateľov. A z toho dôvodu detektívky nemusím. Pri tejto knihe, sa mi to ale všetko zbúralo. Nerozumel som tomu, však ja poznám hlavného vraha. Poznám celý prípad, ako to že ma to tak ku*** baví čítať. Prečo? Lebo Dominik Dán a jeho štýl písania, jeho postavy detektívov. Jeho humor a jeho napätie. Aj keď viete, že dotyčný prelezie plot. Do poslednej chvíle neveríte že to urobí a ešte s takou sadistickou istotou. Odporúčam ak máte trošku silnejší žalúdok.
Jedna z mála dánovek, kterou jsem četla trochu déle, protože ten příběh byl opravdu dost děsivý. Napínavé, čtivé. Přeci jen ale mými nejoblíbenějšími díly zůstávají části s Bossem a podsvětím
Ke konci to přestávalo mít spád, vadilo mi úplně stejně napsané stránky jako v jiné knize ano ty příběhy se překrývají ale obšlehnout doslova několik stránek je moc. Přitom to není špatný příběh, za mě zatím nejslabší
Drsné, opravdu hodně. Brutalita pachatele byla neuvěřitelná. Knihu jsem raději četla během dne, abych mohla v noci v klidu spát.
V sérii třetí příběh, který se ale vrací k příchodu Richarda Krauze na oddělení vražd. Místy je opravdu hororový, ale asi dvakrát mě dohnal k výbuchům smíchu, hlavně v pasážích, kdy se detektivové slovně "pošťuchují" a pak u toho chudáka, který skončil se salmonelózou (což k smíchu není), ale nevím zda autor nebo překladatel to prostě brilantně popsali.
Poslouchala jsem audio knihu a byly pasáže, které jsem musela vypnout a vrátit se za chvíli. Bylo to velmi poutavé a místy hrozné.
Tak to bylo něco. Kniha se nedala odložit, ikdyž popisy vražd byly….brrr. Zatím nejdrsnější moje “dánovka”.
Prípad Ondreja Rigu poznám z podcastov takže niektoré veci mi boli známe ale citát o Tom je ešte desivejšie než to počúvať. Hrozný príbeh, pútavo napísaný.
(SPOILER)
Do knihy mi trvalo dele se zacist… nejspis uvodum v Mnichove a v Holandsku, k postavam jsem nemela vztah a cekala jsem na sve oblibene Slovaky… :)
Pribeh je odporny… Vrah je strasny sadista a nebylo mi z toho vubec dobre, ikdyz jsem uz docela otrla.
Vlastne jsem si tu knihu precetla jsem kvuli posloupnosti v serii a protoze se na ni v dalsich knihach (v mem pripade naposlouchanych audioknihach) casto odkazuje.
Moje první kniha od DD, a pravděpodobně i poslední, vybráno kvůli čtenářské výzvě. Že autor nepíše zrovna pro slečinky z penzionátu, jsem věděla a jistá míra (smysluplného) násilí mi v knihách nevadí, ale tento román mě vůbec neoslovil, nevtáhl a nijak na mě nijak nepůsobil, sama nevím proč. Místy jsem se vyloženě nudila. Kniha je plná hnusných scén a vulgarit, které se ale donekonečna a dost podobně opakují, až je čtenář doslova zavalený odpornostmi, přičemž policisté nejsou o mnoho sympatičtější než vrah. Ten je znám doslova od první scény. Příběh se táhne, negraduje, nepracuje s napětím. Spíš než detektivkou je tedy Bestie románovou rekonstrukcí skutečného policejního vyšetřování z počátku 90. let. Jako jeden z mála kladů knihy bych vyzdvihla její politickou nekorektnost, která patří k době a místu, kde se odehrává, takže v tomto je opravdu uvěřitelná. Jinak mi nesedl ani styl, ani atmosféra, ani postavy, ani samotný příběh.
U této knihy mám takové rozporuplné pocity. Z jedné strany je to skvělá detektivka o sériových vraždách a provedení vražd je opravdu brutální a naživo to musí být opravdu ošklivé a sama se čte. Ale na druhou stranu mi hrozně vadilo, že jsem dopředu věděla kdo je vrah. Což mě osobně to hrozně zklamalo, protože mám ráda když sama musím přemýšlet.
Knih od Dominika Dána už jsem přečetla relativně hodně, ale žádná z nich nebyla tak příšerná - co se příběhů týče. Mrazivou a děsivou atmosférou byly doslova narvané všechny stránky. A ani občasné komické vložky, které mě jindy na chvíli uklidní, tady nepomohly. Skvělá detektivka, po všech stránkách.
Moje třetí kniha od Dominika Dána a opět výborná. Po mafii a prostituci v předchozích knihách je znovu před vyšetřovateli jiné téma a to najít brutálního sériového vraha. Tento příběh má zpočátku i zahraniční rozměr, po pár desítkách stran se ale už zase pohybujeme ve známém Našem městě.
Porevoluční emigrace části populace probíhala jak na Slovensku, tak v Čechách a i v dalších zemích východního bloku. Takže propojení sériového vraha s emigrací a následným návratem je situace velmi reálná.
Za mě opět spokojenost a už se poohlížím po další knize. Způsob psaní autora a různost témat mi vyhovuje.
Štítky knihy
vraždy sérioví vrazi brutalita Romové, cikáni psychické problémy krádeže a loupeže DNA (genetika)Autorovy další knížky
2016 | Smrť na druhom brehu |
2007 | Cela číslo 17 |
2005 | Popol všetkých zarovná |
2012 | Uzol |
2013 | Básnik |
Autori ako M.W.Craven, Ch. Carter, A, Mayne sa nam snazia predlozit brutalnych seriovych vrahov ako na beziacom pase. Ale su taki, no.. vykonstruovani, teatralni, premakani, sofistikovani sadisti psychopati, ze im to proste nezeriem a len si citanie uzijem ako hadanku. A DD zobral Ondreja Rigu, skutocne monstrum z masa a kosti a spermii, a napisal ako to bolo :) Tak si to aspon predstavujem....
Kniha vypocuta ako audio, Jozefom Vajdom, teraz je na trhu druha verzia, nacitana Martinom Mnahoncakom. Zbytocne pisat tisici koment o tom ako skvele DD pise. Pribeh sa odohrava na prelome starych a novych cias, prichadzaju nove metody, a do toho pride absolutne primitivny vrah ktory ani za sebou nezamaskuva stopy, proste ako by len pudovo vedel, co ma robit aby ho nechytili a aby naplnil svoje potreby. Krauz uz nie je uplny elev, ale predsa len este dostatocne zelenac. A Dominik nas vtahuje v niektorych pasazach doslova do mysli vraha. Prave ta surovost opisov, detailov, pokus vcitit sa do pocitov vraha, a vedomie ze je to napisane podla skutocnosti, (samozrejme vsadene do imaginarneho sveta a literarne spracovanych postav), vo mne vyvolaval miestami fyzicku nevolnost. Tvrdim ze ide o najvyssi level medzi Danovkami. Vsetky su skvele, prve su take rozpisovacie hladacie, neskorsie uz vysoky nadstandard krimi literatury, a krivka kvality nepolavuje a nekolise. A aj tak sa medzi nimi najdu take.... bomboniky, klenoty, high-tier, ikony. Bestia je jedna z tych peciek. Drsne, poctive, realisticke, nehrajuce sa na seversku ci aku krimi, nase novodobe literarne rodinne striebro.