Konečne normálna vražda
Dominik Dán
Naše Mesto / Případy Richarda Krauze (Deník dobrého detektiva) série
< 37. díl >
Na jeseň 2008 rozohral detektív Krauz špionážno-detektívnu hru netušiac, kedy a ako sa skončí. Čakal na odozvu z Viedne, čakal a premýšľal ako pomôcť demotivovanému kolegovi hnijúcemu v kúte kancelárie. Riešenie prišlo samé od seba - šéf oddelenia ich poslal preveriť bizarný nález mŕtvoly mladého dievčaťa visiaceho na strome. Chosé sa potešil, okamžite sa chopil iniciatívy. Čokoľvek mu bolo odrazu dobré, len aby sa nemusel rýpať v starých Krauzových prípadoch. Konečne normálnu vraždu si vzal za svoju a vrhol sa do vyšetrovania, hoci nikomu nebolo jasné, či ide o vraždu, samovraždu alebo iba o nehodu. Chosému to bolo jedno, mal svoj prípad, mal svoju verziu a neochvejné presvedčenie, že krásnu Grétu niekto zavraždil. Už po dvoch dňoch, keď detektívi zistili, že Burger s Hanzelom vyšetrujú tri roky starú vraždu podobného dievčaťa, prestali si z Chosého robiť žarty a celá kancelária stoštyridsaťjeden pristúpila k vyšetrovaniu s patričnou vážnosťou. Nitky spájajúce dve vraždy mladých krásnych dievčat s trojročným odstupom sa začínajú preplietať a ani jeden detektív nevie, kde sa skrýva zákerný vrah.... celý text
Přidat komentář
Opäť skvelý príbeh, v tomto podaní sa vyjadrilo prianie Chosého vyšetrovať konečne normálnu vraždu, avšak to sa trochu prerátal, pretože táto vražda nebola určite normálna ani obyčajná. Zase som sa i zasmiala nad dialógmi na stanici i posmutnela nad tragickým osudom naivných dievčat. Miestami mi v hlave vyrastali otazníky nad určitými spomenutými prípadmi, ktoré neviem, či sa udiali v iných knihách alebo nie (viz. Zora). Tak budem čakať či sa k tomu postupne dostanem alebo nie.
Chosé a jeho velký případ. Spolu s ním Krauz, mírně v pozadí ostatní chlapci ze stojednačtyřicítky a čtenář může krůček za krůčkem sledovat jejich vytrvalé a trpělivé odhalování pravdy. Tentokrát bez velkých šéfů podsvětí a bez tajných služeb. Humor naštěstí nechybí, stejně jako vysoká míra pravděpodobnosti a pocit, že tohle prostředí je domácí, pochopitelné, prostě Naše Město. V podstatě ale jde znovu o smutný příběh s tragickým osudem dívek, nasměrovaných jejich zářivou krásou na slepou kolej.
90 % (zatím 172 hodnotících s průměrem 91 %).
…
Krauz sa obliekal najtichšie, ako vedel, ale uši policajtovej ženy sú možno ešte tenšie než policajtské.
„Ideš?“ zašomrala, pomrvila sa.
„Akcia.“...
„Keď sa budeš vracať, niekedy na budúci týždeň, zastav sa v potravinách, tiež tam majú akciu, kúp si niečo na jedenie, ja odchádzam k mužovi, ktorý ma bude milovať.“
„To som bol ja pred chvíľou, a ak mi neutečieš, budem aj ďalej, až do smrti.“
„Rozmyslím si...“ otočila sa mu zadkom, ale nočnú košeľu si nezabudla vyhrnúť, aby videl, o čo prichádza.
Naše parta kriminalistů je přizvaná, zda se v případě dívky visící vysoko v koruně stromů jedná o vraždu, sebevraždu nebo nešťastnou náhodu. Chosé už se strašlivě nudil, tak se s Krauzem radostně vrhl na tento případ a setkáme se i s naší známou Kowalskou. Není to žádný akčňák, ale vyšetřování je stejně jako u dřívějších případů prošpikované vtípky a špičkováním policistů a tady vtipkuje i Krauzova manželka. Také proto DD ráda čtu, dávám plný počet.
Konečně díky stažení audioknihy jsem se dostala k dálšímu pokračování, mojí oblíbené serii. Opět skvělé špičkovaní na oddělení vražd. Výborná záplatka vraždy a vyšetřování kdo za ní stojí. Prostě skvělé.
Tak to bylo opět zajímavě napsáno. Snad jen pan Dán umí tak dokonale popsat chování vyslychýchaných, jejich mimiku, gesta... Jiné detektivky už mě nebaví číst.
Konečne normálna vražda = taká normálna kniha. DD nám dal dobre napísanú knihu. Známe prostredie "Nášho Mesta", partia ostrieľaných detektívov, rovnaké spôsoby vyšetrovania a samozrejme náhoda, ktorá pomáha vyriešiť aj tento prípad. Dej je taký obyčajný, ničím extra zaujímavý, je to príbeh ako sa uvádza na začiatku knihy z denníka detektíva. Dobrého detektíva. Kniha sa ale veľmi dobre číta, DD vie, ako podať príbeh, aby aj obyčajné veci zaujali. Niekedy by som ocenil viac invencie, viac zložitosti, prepracovanejšiu zápletku, ale táto séria sa číta preto, že je taká realistická, je zo života bežných kriminalistov.
Tak opět povedené čtení. U DD jsem vždy schovívavá v hodnocení. Jeho detektivky se mi prostě líbí a mám pro styl jeho psaní slabost. Díky za ně.
Opět pěkně propletený příběh,kdy je nalezena mrtvá dívka.Připad dají vyšetřit Chosému a ten se do toho pustí s vervou,hlavně se již nemusí hrabat ve starých případech.Další skvělý díl již 37 z této série.
Jsem velký příznivec DD a jako takový jsem tudíž nekritický. Nevadí mi tak některé věci, jako třeba drsný slovník detektivů, nebo pro někoho až protivná snaha, se vyvléct z práce...
Nový příběh kluků z kanclu č. 141 začíná nálezem mrtvoly mladé dívky, která visí v podivné poloze ve větvích stromu, který roste mezi paneláky. Na sebevraždu to tak úplně nevypadá a co se týká vraždy, není nikomu jasné, jak se její tělo dostalo zrovna na ten strom. To mě trochu překvapilo, protože jsem si okamžitě vytvořil teorii, která se nakonec ukázala správná. Tak si říkám, že by na to, ti kluci ušatí, nepřišli? Při svých obrovských zkušenostech? Možná, že to DD napsal takhle schválně, aby i nás, detektivy amatéry, trochu zaměstnal a donutil nás vyšetřovat spolu s našimi oblíbenci:)
Za mě osobně opět spokojenost. Kniha je jako vždy okořeněna humorem, napětím a má spád, jako téměř všechny příběhy Richarda a spol. Je až s podivem, jak DD dokáže udržet kvalitu, při tom tempu, které si nasadil...
Kniha volně navazuje na Reminiscenci. Kdyby se opět ubralo na trapných pokusech, jak se vyvlíknout z roboty, nemělo by to chybu. Takhle už mě hlavní postavy svým přístupem dokážou natolik otrávit, že knihu odkládám a ve čtení pokračuju až další den. Už je to fakt ohraný. Hlavní případ je krásně zamotanej, Chosé s Richardem ho v řádu dnů rozplétaj, a jako bonus se vyšetří i tři roky stará vražda. Po detektivní stránce paráda.
Konečně normální vražda...
Jedná se o 37.díl ze série Naše Mesto... Pro mě hodně návyková série... ;-) Koukal jsem, že ve slovenštině vychází tento týden již 38.díl, který má název Kruhy na vodě... Snad se brzy dočkáme překladu do češtiny, aby se i tento kousek bratříčkoval s ostatními v mé knihovně... ;-)
Tento díl začíná v měsíci září roku 2008, který byl pro naši partu z kanceláře číslo 141 velmi plodný... Čtenářsky do něj zavítáte i v dílech Kráska a zvíře, ale také v Reminiscenci (začátek je však s návratem do padesátých let)...
Nyní je Richard Krauz a jeho parťák Chosé vyslán šéfem z oddělení vražd k prověření nálezu mrtvoly mladé dívky visící na stromě... Snad Vám neprozradím moc, když Vám sdělím, že i tento případ jim přistane na stole... ;-) Víc však ze mě nedostanete...
Sérii jsem začal číst chronologicky, stejný postup bych zvolil i nyní... Mně však nyní nezbývá než číst co autor vydá, protože už mám od něho přečtené vše... V závěru uvádím i odkaz, ve kterém můžete vyhledat pořadí knih, kdybyste chtěli číst chronologicky...
Jinak jsem koukal, že DD má ještě velký časový prostor mezi lety 2004 až 2007... Snad se tedy máme nač těšit... ;-)
U mě jasných pět hvězdiček a v létě budu v rybníce netrpělivě vyhlížet Kruhy na vodě... ;-)
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Dominik_D%C3%A1n
Stále velmi příjemné čtení, od kterého mám problém se odtrhnout. Doufám, že má D.D. v šuplíku ještě spousty příběhů, které hodí na papír a budeme mít co číst.
Se zatajeným dechem se člověk pustí už do sedmatřicáté Dánovky – a zase to funguje, zase naši milí hláškující detektivové, zase zajímavý zločin (i když ze startu není jasné, jestli se o zločin vůbec jedná), zase fungující dobře zamotaný a následně rozmotaný příběh, zase autentické policejní postupy, zase dobrá zábava… a zase se můžu těšit na další, tentokrát už osmatřicátou knížku ze série.
Už jsem si myslel, že DD se prostě musí někdy opakovat a ono ne, znovu velice originální zápletka. Četlo se jedním dechem a parta detektivů z kanceláře 141 už mi pomalu patří do rodiny.
Tak už by mohl vyjít další díl. Velmi mne baví kancelář 141. Bohužel už jsem všechny Danovky přečetla.
Když mě něco baví, bývám pečlivá. A DD mě baví.
Takže 37 díl serie, ale chronologicky 33. Jsme v roce 2008 , Krauzovi táhne na padesátku a začíná lenivět, ne tak Chosé a jejich špičkování je vybroušené jako diamanty. A diamanty jsou věčné. Další čtyři už vydané díly jsou všechny z roku 2009 ale je tu ta mezera mezi roky 2003 až 2008 . A letos se snad můžeme těšit na další dva díly. Máme tu mezeru , která nám může dopřát i deset dalších výborných příběhů.
I Když se tu řeší smutná smrt mladé dívky tak jsem se několikrát smála nahlas a upřímně, protože tito chlapi se baví mezi sebou opravdu jako naši chlapi.
Autorovy další knížky
2016 | Smrť na druhom brehu |
2007 | Cela číslo 17 |
2005 | Popol všetkých zarovná |
2012 | Uzol |
2013 | Básnik |
Opět supr detektivka. Fascinuje mě, že se na Slovensku ještě v roce 2008 vyskytovaly domovnice ochotné bez uzardění podávat jakékoliv informace o svých sousedech…