Naše ztracená srdce
Celeste Ng
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497799/bmid_nase-ztracena-srdce-4O8-497799.PNG
4
204
204
Třetí román americké spisovatelky s hongkongskými kořeny se odehrává v současných Spojených státech po ničivé ekonomické krizi. Během ní postupně zavládly protičínské nálady, které vedly až k zavedení zákonů na ochranu amerických hodnot. Na jejich základě jsou Američané čínského, ale i jiného asijského původu pod ostrým dozorem úřadů i veřejnosti. Pronásledováni, trestáni i likvidováni jsou ale všichni, kdo proti diskriminačním zákonům jakkoli vystupují. Jedním z opatření proti těmto lidem je odebírání dětí. Celeste Ng se inspirovala mnoha skutečnými událostmi a historickými osobnostmi. Diskriminační zákony a protiasijské nálady v USA existovaly nejen za druhé světové války, ale také během nedávné covidové pandemie. V kontextu současného světového dění je román až mrazivě aktuální... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , OdeonOriginální název:
Our Missing Hearts, 2022
více info...
Přidat komentář
Příběh Ptáčka a jeho mámy se nečetl snadno, po literární stránce výborné (jako vždy u této autorky), ovšem téma je to nelehké, žádná oddychovka toto rozhodně není. Úplně mě mrazilo při vykreslení atmosféry a života za vlády PAKTu - znepřátelená společnost (vždy je potřeba najít viníka), rasismus, manipulace lidmi, cenzura a především zneužití moci tím nejohavnějším způsobem - prostřednictvím dětí (naší největší láskou a proto nejsilnějším nástrojem pro vyvolání strachu a nucené poslušnosti), brrrr. Doufejme, že toto nebyla předzvěst naší budoucnosti. Knihu rozhodně doporučuji k přečtení.
Nová kniha Celeste Ng mi dala zabrat. Četla jsem ji dlouho a podobně jako komentáři Radimka mi první půlka připadala zdlouhavá a trochu nudná, teprve poté jsem se začetla a dočetla jsem ji bez problémů. Nebylo to lehké čtení (ani být nemělo, soudím já), a to rozhodně ne jen proto, že šlo o neradostnou dystopii. V jednom okamžiku dochází hlavní postava k prozření: to, co se děje nám, Asiatům, se dělo v dějinách země zvané nyní USA už vícekrát – jak původním obyvatelům severoamerického kontinentu, tak černochům přivezeným na otrockou práci. Pokud mlčíme tehdy, děje-li se příkoří jiným, a utěšujeme se myšlenkou, že všechno je v pořádku, protože my – já a moje rodina - jsme v pořádku, programově nevyčníváme, pak se nemůžeme divit, když jednoho dne dopadne ruka osudu i na nás.
„Odebírání dětí má dlouhou historii, pod různými záminkami, ale ze stejných důvodů. Nejvzácnější rukojmí, obušek nad hlavami rodičů. Slovo kotva nemá opak, ten však existuje a je to právě tohle: snaha vykořenit nějakou jinakost, něco nenáviděného a obávaného.“
Zvláštní kniha. Nečetla se snadno a musím přiznat, že jsem s ní tak trochu bojovala. Dystopické téma mi totiž není blízké, a proto mi příběh nějak nechtěl sednout. O co tam ale půjde? Malého chlapce Noaha, který se však ve skutečnosti jmenuje jinak - a sice Ptáček, v poměrně raném věku opustí matka. Zda to bylo dobrovolné nebo spíš ne, je čtenáři docela rychle jasné. Chlapec tedy vyrůstá jen s otcem a vůbec celá ta (americká) společnost je hodně podivná. Například zde dochází k záhadným smrtelným nehodám lidí čínského původu, které nikdo nemá zájem vyšetřit. Po určité době se Ptáček rozhodne najít svoji matku, což se mu opravdu podaří. Ale to ještě ani zdaleka není konec tohoto smutného příběhu, ve kterém život lidí ovládá jakýsi PAKT, zdroj velkého a nebezpečného zla...
Na závěr ovšem musím ocenit autorčino spisovatelské umění, kniha je navzdory nelehkému tématu výborně napsaná a čtenáře stále nutí číst dál a dál. Jednu hvězdičku ovšem strhnout musím, protože jsem nebyla tak nadšená, jak jsem původně doufala a očekávala.
Chvílemi jsem se v knize cítila ztracená. Když odhlédnu od příběhu, tak mě hodně mátla přímá řeč bez uvozovek. Příběh byl zajímavý a aktuální, v podstatě si ho můžeme vztáhnout na hodně situací, které se různě ve světě dějí. Ale pro mě se tam střídaly pasáže, které byly zajímavé a napínavé s těmi, které mě ale vůbec nebavily. Chvílemi jsem měla až na krajíčku a chvílemi jsem ani nevěděla, co čtu.
Zajímavý dystopický román mé oblíbené autorky, u kterého lehce znejistíte, zda se spíše nejedná o znepokojivou blízkou realitu, ta hranice je více jak křehká a to zejména v dnešní turbulentní době. Celeste Ng otevírá otázky rasismu, diskriminace menšin, ale i otázky rodičovství a mateřství. A dělá to tak, jak jsme od ní zvyklí, autenticky, opravdově a hlavně sugestivně. Žene své hrdiny do mezních situací, neodpouští laxnost či zbabělost. Se zlem je třeba bojovat, vzepřít se mu, vždy to stojí za to, i když cena je vysoká. Tou cenou jsou totiž naše ztracená srdce. I o tomto je tento smutný příběh, který se nečte úplně lehce, je trochu jiný, možná složitější, než autorčiny předchozí knihy, ale mě určitě nezklamal. Hodnotím maximálně.
Celeste Ng skratka pisat vie. Na rozdiel od predchadzajucich dvoch romanov k tejto novele sa uz asi nevratim, ale stala za precitanie - ten styl pisania je za mna vyborny.
Chtělo by se mi věřit, že žijeme v lepším světě, kde knihy nemají k realitě blíž než mají žurnalisté.
Odvěký strach z druhých a neznámých, závist, není tohle už popisováno v hrách řecko-římských? I takový Shakespeare by mohl vyprávět. Ba lidé neodmyslitelně nepoučitelní tvorové, imrvére vrhají se v ústrety krvelačné zkáze. Bojím se zla skrytého v našich srdcích, které udeří dnes/zítra. Nenávist plodí nenávist. Opravdu po tolika staletích válek věřime, že válka a nenávist k jinému vyplodí mír?
Kolik ptáčků tohle bude muset zažít, abychom řekli hromadně dost?!!!
Mrazivé vyprávění o blízké budoucnosti... jenže... život přemožený strachem... bujení nenávisti v otráveném podhoubí zmanipulované společnosti... násilím vynucovaná občanská poslušnost... opravdu se zde bavíme o blízké budoucnosti? Děsí mě a bolí, jak aktuálně tohle všechno zní... v souvislosti s děním všude okolo nás... už jen proto mi nebylo mezi řádky vůbec příjemně... kolik jen takových Ptáčků je teď momentálně na světě... díky za takové příběhy, které udržují naše záložky ve střehu... je jich zkrátka čím dál víc třeba... bohužel!
Naše ztracená srdce, dcery, synové, rodiče. Dystopické romány až tak nevyhledávám, ale Celeste Ng jsem neodolala a to je dobře. Téma asijských uprchlíků v Americe mě vtáhlo a drželo, trochu víc možná první část, vyprávěné malým hochem, druhá byla víc o pochopení. Každopádně doporučuju!
Dystopický román od Celeste Ng. Téma je opět zaměřené na problémy asijských přistěhovalců, asijských Američanů a míšených rodin jako je tomu u autorky zvykem. Jen ta dystopie je tentokrát novinka, před tím to byly vždycky jen společenské romány
Celeste téma knihy pojala tak, že totalitní režim v Americe nastal po velké ekonomické krizi, kterou si vlastenečtí Američané vykládali tak, že za všechno může Čína. A do stejného pytle strčili úplně všechny Asiaty.
Zavedli nové zákony a nálada byla natolik protičínská, že Asiaté čelili neopodstatněnému útlaku, šikaně, byli pronásledováni a dokonce jim často i odebírali děti.
Abych byla upřímná, věrohodně a uvěřitelně to na mě nepůsobilo. Bylo to trochu vykonstruované. Žádný SKUTEČNÝ důvod k tomu nebyl. Nebylo tam nijak vysvětleno, jaký vliv Čína na americkou ekonomiku vlastně měla a co to způsobilo. Jen tam říkali: „Koukněte na Čínu, jak se jim daří a my tu nemáme co jíst!“ A to mi vadilo.
Ano, netvrdím, že to mají asijští Američané jednoduché, navíc po covidu, po vládě Donalda Trumpa a tak dále... ale politiku Číny tam schválně vůbec nezmiňovala. Jen z nich chtěla udělat oběť.
Vadilo mi také to, že tam více nepropracovala, jak by Amerika opravdu fungovala, kdyby přestala jakkoliv obchodně spolupracovat s Čínou. Jak by to bylo s dovozem všeho a podobně. V tomhle směru to bylo prostě strašně nedotažené a prvoplánové.
Musela jsem se od tohoto při čtení často snažit oprostit. Byla jsem prostě zvědavá, jak to celé pojme a jak to může dopadnout
Bohužel konec mě také dost vytočil a když jsem knížku dočetla, tak jsem úplně frustrovaně vzdychla. :D
Moc se mi také nelíbilo, že přeložili hrdinovu přezdívku a říkali mu v české verzi Ptáčku. To bylo divné. Myslím, že cílovka knížek Odeonek by rozhodně zvládla, kdyby tam zůstal originální „Bird“.
Na druhou stranu ale musím vyzdvihnout velkou čtivost a neustále napětí, co bude dál. Ačkoliv toho jsem se před čtením přesně bála – že mi to čtenářsky nesedne a já se s tím budu trápit. Styl Celeste se mi ale líbí, a proto jsem taky četla už třetí její knížku.
Zároveň mě hodně bavily symboly o příbězích s kočkami, to jsem samozřejmě jako velký kočkomil ocenila. :) Také propojení s pohádkami a zakázanými knížkami mi bylo sympatické.
Přesto úplně přesně nevím, jak knížku hodnotit a jestli můžu vyloženě říct, jestli se mi líbila, nebo ne.
Bohužel na mě ani citově nezapůsobila a to já brečím úplně u všeho, hlavně, když je někde probíraná rodina, mateřské city, nespravedlnost a podobně. Vím, že na konci, když tam byly příběhy více rodin, tak jsem brečet asi měla, protože to tam bylo ždímané hodně okatě, ale vůbec to se mnou nic neudělalo
Hodnotím 3 a půl hvězdičkami.
P.S. Pozor, knížka nemá uvozovky u přímé řeči. Někomu to může vadit. Já jsem se s tímhle smířila už u Sally Rooney, tak jsem si zvykla rychle, ale u Celeste jsem to viděla poprvé.
Tak tato kniha pro mě byla obrovské překvapení! Vzhledem k tomu, že je kniha hodně odlišná od autorčiny předešlé tvorby a nesklízela příliš nadšené ohlasy, bála jsem se, zda si najde cestu do mého srdce. No a nemusela jsem se vůbec bát, kniha si tu cestu našla. Prvních několik stránek mě příliš nebavilo, ale postupně se to zlepšovalo. Zhruba od půlky se mi příběh nejen velice líbil, ale zároveň jsem se začala dozvídat více o minulosti i o tom, jak svět v knize funguje a tím si mě kniha získala ještě více. Postavy jsou zajímavé a jejich psychologie je skvěle vykreslena. Ústřední téma knihy je mrazivé a sice se jedná “jen o vizi budoucnosti, avšak vůbec bych se nedivila, kdyby se někdy naplnila. Už proto si myslím, že by se kniha měla dostat do povědomí a sloužit jako jedno velké varování světu.
Příběh o strachu a odporu.
Jemně vyprávění o rodině, přátelství a krize v různých podobách v dnešní době velmi aktuální.
“Každý dokáže zabít
Mooc jsem se na ni těšila. A první polovina pro mne byla docela zklamání. Druhá polovina - vyprávění maminky - to ale napravila, vše do sebe začalo zapadat. Téma velmi silné, vznik krize a PAKTu tak reálný, až mi z toho bylo zle.
Po Ohníčcích všude kolem druhá kniha autorky, kterou jsem četla. A nebyla jsem zklamaná ani tentokrát.
Hlavním hrdinou je malý chlapec Noah, přezdívaný Ptáček, který se vyrovnává s odchodem maminky neznámo kam, životem s otcem a podivnými náladami ve společnosti. Ta je totiž silně protičínsky založena - na Čínu se svaluje nedávná ekonomická krize Spojených států, následné občanské nepokoje a nedostatky všeho, na co byli lidé do té doby zvyklí. Maminka Ptáčka, Margaret, žena čínského původu, od rodiny odešla před třemi lety. Ptáček nechápe, proč je maminka opustila, začíná si však postupně všímat divných věcí: odebírání dětí čínským rodinám, informační embargo na cokoli týkající se Číny a zároveň zvláštní vzkazy, které se náhodně objevují na ulicích a připomínají Ptáčkovi jeho maminku. Ptáček se vydává pátrat po jeho zmizelé mamince ve snaze přijít celé věci na kloub, spolu s tím ale odhaluje také mnohem více děsivých věcí, které společnost dopustila v souvislosti s protičínskými náladami.
Dystopický román, který se však může velmi jednoduše stát realitou (vzpomeňme si na protičínské nálady v době Covidu). Autorka skvěle vykreslila reálnou hrozbu pohledem dítěte, které je vytrženo z nevinného světa her a kamarádů a musí náhle čelit absurdnímu stavu ve společnosti. Věřím, že vyvrcholení příběhu plné kontrastů ve vás, stejně jako ve mně, vyvolá silné emoce a po dočtení knihy zůstanete sedět s takovým tím pocitem co se to právě sakra stalo.
Moc doporučuju, bylo to skvělé, zasloužených 5/5!
Půjdu proti proudu. Kniha je pro mě zklamáním. První půlka s Ptáčkem mě bavila, druhá vůbec. Chybí zásadní zápletka i děj, co nutí číst dál. Poselství knihy i myšlenky o plíživém zlu jsou hezké, ale od Ng bych čekala víc akce.
Žil jednou jeden chlapec, který si říkal Ptáček ....
A žila jednou jedna maminka básnířka, která své dítě milovala ....
Zní to jako z pohádky, ale i zde byl zlý drak, který mamince nedovolil vychovávat své dítě ....
Toto je smutná kniha, protože je reálná .... problém minorit je celosvětový ....
Autorka píše opravdově a objektivně ..... a pohádkou o Chlapci, který kreslil kočky ukazuje svému dítěti cestu, jak bojovat proti xenofobii a z ní vyplývajícímu zlu ....
Knihu doporučím .
KNIHA: Naše ztracená srdce je počin hovořící o lidské nenávisti. Hlavní prim tu sice hraje protiasijská nálada, ale autorka se nebojí poukázat ani na rasismus bělochů vůči černochům nebo na zacházení s původními Američany. Tentokrát se autorka s Amerikou a její společností opravdu nepáře. Příběh je syrový a vyprávěn očima malého dítěte. O to víc vyniká intenzita pocitů a celá absurdita nenávisti jako takové. Je to příběh, který nebudete moci setřást. A na konci možná uroníte slzu. Samozřejmě autorčin styl psaní je specifický a pro někoho náročnější na čtení, ale je stejně tak poetický. Tohle se povedlo, ačkoli mě osobně by zajímalo, co se dělo po posledních stránkách...
"Jak tohle vysvětlit někomu, kdo nic z toho neviděl? Jak vysvětlit strach někomu, kdo se nikdy nebál?"
Jestli něco Celeste umí, tak vás vtáhnout do děje od první stránky a prožívat celý příběh společně s hlavními hrdiny. Stejně tak je mistrná vypravěčka a umí stavět svá díla s postupnou gradací, takže knihu nemůžete odložit s ruky.
Její nejnovější knížka je opět brilantní. Zároveň je ta brilantnost až děsivá. Věci popisované v příběhu se sice odehrávají v nespecifikované budoucnosti, ale většině čtenářů je jasné, že nejsou zas až tak nereálné, a že by se velice snadno mohli zvrhnout v realitu.
Spojené státy prošly nejhorší krizí za celou dobu jejich existence. Lidé přicházeli hromadně o bydlení, neměli přístup ani k základním potravinám a ve společnosti panovala hluboká beznaděj. Trvalo to několik let, než se situace začala zlepšovat. Spojené státy v té době hledali někoho, na koho by mohli hodit vinu. Tímto viníkem se stala Asie, především pak Čína. Proto vyšel v platnost PAKT, který tvrdě diskriminuje asijské obyvatelstvo a trestá sebemenší zájem o asijskou kulturu. V této době vyrůstá dvanáctiletý Ptáček, kterého před třemi lety opustila maminka. Ptáček zatím ještě nechápe, že se maminčina báseň "Naše ztracená srdce" stala hlavním symbolem odporu proti PAKTU a proto se musí skrývat.
Autorka ukazuje, jak by mohla vypadat budoucnost, pokud by měli neomezenou moc populistické, silně nacionální politické strany, které podporují nenávist vůči menšinám. Hlavní způsobem, jakým si vynucují poslušnost je hrozba odebrání dětí. To se týká i malého Ptáčka, jehož maminka je Američanka čínského původu. Aurorka tímto způsobem zpracovává především téma rasismu a segregace v současném světě. Neméně důležitá je také osobní rovina příběhu Ptáčka a jeho rodičů. Jejím prostřednictvím zpracovává téma rodičovství a ukazuje dilema mezi silnou láskou k dítěti a nutností boje za spravedlnost.
Knížka sice zpracovává témata, která jsou aktuální především v USA. Většina z nich je ale přenositelná i na Českou republiku. I u nás je mnoho osob, kterých se kniha bohužel velice týká.
Styl Celeste NG vyniká především v tom, s jakou hloubkou a autenticitou vystihuje psychologii a emoce postav. Často to dělá pouze nepřímo, mezi řádky a skvěle si dopomáhá popisy okolní scény, kterými pocity postav moc hezky dokresluje a také prahlubuje celkovou atmosféru. Autorčin styl je opět nádherný a je ideální kombinací čtivosti a komplexnosti. Knížka je také velice dojemná a v mnoha pasážích dokáže opravdu zasáhnout.
Celeste Ng napsala opět výbornou knížku, která je skvělá jak po stylistické stránce, tak i po tématické. Její předchozí knihy byly o fous lepší, ale i tak jde o skvělou četbu, kterou rozhodně doporučuji.
Hodnocení 4/5
Štítky knihy
americká literaturaAutorovy další knížky
| 2017 |  Ohníčky všude kolem |
| 2016 | Vše, co jsme si nikdy neřekli |
| 2023 | Naše ztracená srdce |
| 2014 |  Everything I Never Told You |
Dojemný příběh, výborně napsaný, ale hodně smutný. Autorka má velmi čtivý a poetický styl, takže i drsné pasáže jsou stravitelné. Téma diskriminačních zákonů a proti asijských nálad je stále aktuální, takže i v dnešní době stojí tato kniha za přečtení i k zamyšlení. Mě osobně se téma dětí, které jsou násilně odebrány rodičům, velmi dotklo, a tak doufám, že se tato fikce, alespoň v naší společnosti, nenaplní.