Nataša Gollová
Aleš Cibulka
https://www.databazeknih.cz/img/books/79_/7940/mid_natasa-gollova-WOP-7940.jpg
5
154
154
Život tropí hlouposti Pravdivý, dojemný, dramatický a veskrze smutný životní příběh velké hvězdy českého filmu Nataši Gollové mapuje její úspěšnou, žel krátkou profesionální kariéru, ale také krutý pád a následné osamění. Talentovaná, inteligentní, skvělá herečka se narodila do velmi dobře situované rodiny, do přepychu a bohatství, prožila krátkou a oslnivou uměleckou dráhu, dramatický a většinou nešťastný soukromý život a skončila v chudobě, závislá na alkoholu, bez rodiny a přátel. Přesto na ni publikum nezapomíná. Její rozpustilé, ale sympatické dívky, které ztvárnila v četných filmech, např. Eva tropí hlouposti nebo Hotel Modrá hvězda, zůstanou v paměti diváků natrvalo. Poutavé svědectví o životě této herečky napsal mladý novinář Aleš Cibulka.... celý text
Přidat komentář
Sloh pana Cibulky mi vůbec nesedí, o Nataši Gollové bych se rád něco dozvěděl ovšem žoviálnost textu mě tahá za uši...
souhlas se Sisi 74. Jsou tam zachyceny známé i neznáme udalosti ze života této herečky
Velmi zajímavý popis dob první republiky i poválečné z pohledu úspěšné a oblíbené, později i opomíjené herečky
Štítky knihy
film za první republiky a protektorátu herečky český film čeští herci a herečky Nataša Gollová, 1912-1988Autorovy další knížky
| 2002 |  Nataša Gollová |
| 2019 | Vyhořet může každý |
| 2020 |  Královna děsu aneb Panická porucha |
| 2005 | Zdenka Sulanová - Utajená hvězda |
| 2011 | Černobílé idoly i jiní |
Další z knih, které mapují život i kariéru našich prvorepublikových filmových star. Zkraje autor popisuje mládí a první úspěchy herečky na prknech, která znamenají svět. Dále se rozepisuje o krátké ale neobyčejně úspěšné etapě kdy byla Nataša Gollová skutečně filmovou hvězdou, milovanou celým národem. Zmiňuje také její poválečné osudy a konec jejího života, který byl tragicky poznamenán alkoholem a zdravotními problémy. Je zvláštní, že jak Lída Baarová, tak i Adina Mandlová a Hana Vítová, stejně jako Nataša, zůstaly na konci svého života prakticky opuštěné a téměř zapomenuté v domovech důchodců, kde čekaly na smrt. Kniha stojí za přečtení, např. ten dopis Miroslava Horníčka k Natašiným pětasedmdesátinám jsem si četl několikrát, je krásný i smutný zároveň.