Návrat z temnoty
Liz Coley
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215814/mid_navrat-z-temnoty-215814.jpg
4
743
743
Bylo jí třináct, když se ztratila. Zmizela své rodině, přátelům, světu. Když se zčistajasna objevila, zjistila, že jí chybí velký kus sebe samé. Šestnáctiletá Angie Chapmanová se po třech letech od svého záhadného zmizení vrací domů. Z toho období si nic nepamatuje...
Přidat komentář
(SPOILER)
Skvělá napínavá kniha. A ten závěr?! Přes slzy jsem neviděla..úplně mě to dostalo.
Ale to bude určitě tím,že mám doma dvě děti...
Poslední Angiina vzpomínka je z tábora,ve kterém byla,když jí bylo 13 let. Následující události má jako v mlze. Oficiálně je jí 16,ale ona se stále cítí na svých 13 let. Nedokáže pochopit,co se stalo s časem,který mezitím uběhl. Začne docházet k psycholožce Lynn,která ji hodně pomůže objasnit co se tenkrát stalo. Zjistí se,že Angie trpí DID( disociaci) a skrývají se v ní další osobnosti. V případě velkého traumatu si člověk vytvoří jakýsi obraný mechanismus a zablokuje tak svou mysl přesněji řečeno vzpomínky na traumatickou událost. Knihu doporučuji už jen těm co se zajímají o psychologii. Konkrétně o disociační poruchu osobnosti.
Chvíli jsem měla v hlavě bůhvíproč nastavené, že to je fantasy, to mě potom přešlo. Příběh mě zajímal, ale protože už jsem přece jenom přečetla za svůj život hodně knih, nebylo to nepředvídatelné. Trošku mě zmátly události na posledních stránkách. Některá vyústění vyšla na prázdno. Ale bylo to rozhodně zajímavé čtení.
Jednohubka na jeden den.
Mě pocity z knihy jsou dost rozporuplne. Na jednu stranu hodnotím jako blbost pritazenou za vlasy. Všechny ty altery, hypnozy,celé takové neuvěřitelné jak z ceckoveho filmu..na druhou stranu mě ale od začátku něco nutilo číst dál, zajímalo mě co se z toho vyvrbi...takže ve finále knihu hodnotím kladně,jako dobrou oddychovku. Když se člověk oprosti od toho,na kolik je to uveritelne.
(SPOILER)
Návrat z temnoty je velmi poutavý příběh, pojednávající nejenom o krutosti lidí, ale i o nemoci, o které toho většina lidí moc neví. Mimochodem, netuším, kdo vytvářel ty štítky ke knize, nebo jestli je tam psal někdo, kdo to vůbec četl, ale je to DISOCIATIVNÍ porucha osobnosti! Nikoliv mnohočetná. Vím, je to detail (nijak nesouvisející s knihou), ale povzdechnout jsem si nad tím musela. :D
Pokud by někdo od příběhu očekával nervy drásající thriller, pravděpodobně by byl zklamaný. Kniha je napsána velmi psychologicky, zaměřuje se převážně na život hlavní hrdinky poté, co si prošla neskutečně hrůzostrašnými útrapami a na její psychické stavy. I kvůli tomu je samotný únos spíše vedlejší dějovou linkou a samotný konec je vcelku předvídatelný. S tím jsem nebyla úplně spokojená (například mi ihned došlo, že s tím jejím strýčkem je cosi v nepořádku), ale budiž, chápu, že příběh se zaměřuje na to "potom".
První část knihy se mi opravdu líbila a žádné výtky bych k ní neměla. Bohužel, ten konec to dost pokazil. Přijde mi, jako by autorka bojovala s nějakým deadlinem, do kterého musela příběh dokončit, a tak to trochu uspěchala.
Shodnou okolností se v poslední době o DID dost zajímám - přečetla jsem o této poruše spoustu článků, pojednání a samozřejmě také zkušenosti lidí, kteří jí trpí. Právě proto mě konec trochu popudil, přišel mi až moc... růžový? Pohádkový? Na můj vkus není moc reálné, aby se někdo dokázal vypořádat s DID za několik měsíců. Jistě, autorka se to snažila vysvětlit jakousi experimentální léčbou - a tady začíná další problém, který jsem s knihou měla.
Oceňuji, že si k tématu našla spoustu informací (u takového tématu by to, koneckonců, měla být povinnost) a vycházela částečně z reálných faktů, nicméně mně osobně dost vadilo, že si tuhle "zázračnou léčebnou metodu" přikrášlila. U podobných témat je hrozně důležité, jak je autor zpracuje, protože psychické poruchy (u DID je to o to horší, že mnoho lidí o ní vůbec neví) jsou citlivým tématem. Podle toho, jak je popkultura zobrazuje, si o nich utváří obraz i široká veřejnost, jejíž názory mohou mít přímý dopad na ty, kteří jimi trpí. Možná i to je právě ten důvod, proč mi závěr, kdy alternující osobnosti splynou v jednoho člověka už po několika sezeních, připadal trochu přitažený za vlasy. Bylo to až moc idealistické.
Trochu mi vadí i to, že některé věci zůstaly poněkud nedořešené. Zajímalo by mě, jak se dále vyvíjel vztah Angely s její babičkou, jestli dal její strýc pokoj, nebo jestli i tohle nějak gradovalo...
Ovšem to, co musím naopak vyzdvihnout, jsou popisy útrap, které se s touto poruchou spojují. Bohužel, podle zkušeností lidí, co DID mají, se najde spousta jedinců, kterým tato nemoc přijde zajímavá, fantaskní, a kteří by taky "chtěli mít kamarády v hlavě". Jenomže tak to nefunguje a myslím, že tenhle příběh to dostatečně ukazuje. Nezaměřuje se pouze na jednotlivé osobnosti, ale i další věci, které DID provází - amnézie, ztráta vzpomínek, hlasy, nepříjemné situace, komplikace osobních vztahů... Tato kniha by měla být povinnou četbou pro všechny, kteří DID glorifikují. :)
Líbilo se mi i to, jak byl příběh napsaný - svižně a plynule.
Abych to shrnula, dost jsem přemýšlela, jestli dát tři nebo čtyři hvězdičky. Jsou tam části, se kterými jsem měla problém. Ovšem stejně tak tam byly i velmi silné chvíle, u nichž mi vnikly slzy do očí. Ať i však o samotném zpracování myslím cokoliv, nemohu knize vytknout fakt, že poukazuje na jednu hodně důležitou záležitost - na to, jak nedozírné následky může mít prožité trauma na lidský mozek.
Pro Angie byla její psychická porucha spíš vysvobozením. Pomohla ji překonat to, co by žádné dítě překonávat nemělo. Ze všech jejích identit nakonec vyrostla jedna úžasná slečna, ve které se asi Skautka prosadila nejvíce.
Jelikož jsem o psychické poruše hlavní hrdinky viděla film, bylo mi tohle téma blízké. Kniha zpracovaná na jedničku, vše dokonale popsáno a vysvětleno. S každou kapitolou nové a zajímavé informace. Doporučuji přečíst.
Zajímavě zpracované téma. Psychická porucha hlavní hrdinky je vlastně odkrývána po celou dobu knihy až do konce. A oceňuji, že na konci je napsané vysvětlení, co to vlastně za poruchu je. Je to k zamyšlení, čeho je naše mysl vůbec schopná..
Během čtení jsem v sobě pociťovala zcela protichůdné pocity. Hnus z toho, že se takové věci dětem dějí, a radost z toho, že se o tom dá psát přijatelnou formou.
Tuhle knihu považuju za výborný prostředek k nastartování procesu vyhojení vlastních traumat a bolesti nejen u mladistvých a dospívajících, ale i u nás dospěláků, kteří si s sebou životem tahají nějakou tu nespravedlnost.
Přestože se jedná o fiktivní příběh (jehož fiktivitu vidím nejvíce v překombinování všech možných útrap, které si dovedete u 13-leté dívky vymyslet), jsou v něm zasazené střípky témat, se kterými se potkávám mmj. ve své práci s mladistvými, kteří si leckdy prošli zneužíváním či jiným omezováním na svobodě.
Samotný fakt, že TIP na tuhle knihu jsem dostala od mladé ženy, se kterou pracuji, je pro mne známkou smysluplnosti jejího vydání!
Několikrát jsou tu jako rušivé zmiňované kapitoly věnující se obnovování společenského života hlavní hrdninky. Z mého pohledu (a opět i pracovního) to velmi příjemně rozmělňuje syrové vzpomínání a vyvstávání traumatických prožitků Angie (potažmo čtenáře/ky). Obsah věnující se třem liniím (přítomnost hojení - rodinné vztahy, terapie přítomnost sociálního znovuzačlenění - spolužáci a přátelé, a minulost - vzpomínky jednotlivých osobností v Angie) dohromady dává syté svědectví o tom, že LZE HOJIT i obrovské rány na duši, a že NENÍ NUTNÉ CELÝ ŽIVOT S SEBOU TAHAT SVOJE TRAUMATA, která neumožňují plnohodnotný život.
S každou osobnosti přichází nová fakta... Za mne velmi netradiční a zajímavé dílo.
(SPOILER) Čekala jsem podle obálky mrazivý thriller se špetkou násilí. Dostala sem něco, co by se spíše dalo zařadit mezi hraniční young adult literaturu. Osobní život Angie po návratu do školy tomu hodně napomáhal. Nevím proč, ale v anotaci není zmíněno hlavní lákadlo celé knihy. Důvod, proč si nic Angie nepamatuje a něco, co by ke knize dovedlo mnohem početnější skupinu čtenářů. Já vám to povím, protože věřím, že vás to zaujme stejně jako mě a bylo to v podstatě řečeno po pár desítkách stran, tedy na začátku. Angie má Disociační poruchu osobnosti. V její hlavě sídlí vícero osobností, které střeží její traumatické zážitky, se kterými by se sama dokázala těžko vyrovnat. Celý zbytek knihy je pak o objevování vlastního já a pomalém rozplétání okolností jejího útěku ze zajetí.
Po dočtení této knihy jsem chvíli zpracovávala emoce které to ve mně zanechalo. Rozhodně je to jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla, a teď už jedna z mých oblíbených. Je tam skvělé propojení reality (DID - léčba, popis) s fikcí (vymyšleným příběhem). Rozhodně doporučuji.
Kniha, kterou jsem začala číst navečer a dočetla ji k ránu. Za mě velmi strhující a velmi dobře napsaná. Také velmi oceňuji prolog, který dává do souvislosti realitu a trochu přibarvené věci v knize. Takže za mě TOP kniha :-)
Tato kniha se opravdu jen těžko zavírá a je dobré si na ní vyčlenit čas jelikož ji budete chtít přečíst jedním dechem.