Navzdory básnik spieva
Jarmila Loukotková
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/200961/navzdory-basnik-spieva-200961.jpg
5
998
998
Se stejným uměním jako vždy vypráví autorka tentokrát příběh středověkého básníka Françoise Villona, šibeničníka, zloděje, rváče a vraha, jehož osud je jedinečný stejně jako jeho básnické dílo dodneška čtené a obdivované. Autorka suverénně a přesvědčivě vyměnila epochy a přivádí nás tentokrát do středověkých chudinských čtvrtí, univerzitního prostředí i ke královskému dvoru plnému intrik, neřestí a poprav, ale i lásky, soucitu a tragédií.... celý text
Literatura česká Biografie a memoáry Historické romány
Vydáno: 1983 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Navzdory básník zpívá, 1957
více info...
Přidat komentář
Kniha, která mě v brzkém mládí potkala a zasáhla neskutečnou střelou. Můj vztah k Villonovi je nepopsatelný....obdiv k tomu, co vytvořil- jeho neskutečný talent a na druhou stranu styl jeho života, jak dokázal lidi milovat a na druhou stranu jimi pohrdat . Miluji a nenávidím.... nic mezi, ... smekám před jeho talentem. Villona já prostě nenávidím a miluji.... Paní Loukotková touto knihou dokázala neskutečné...
Další nalezenec v domácí knihovně. Skvělá kniha, krásný styl psaní a překlad veršů Jarmilou Loukotkovou, plus podařené ilustrace J. Mištěry . Když tak v duchu pohlížím na koloběh žití, jak se špatní radují, dobří bolest cítí, jak i věrnost vymírá, čest jak posměch klidí, myslím si, že neřídí nikdo kroky lidí..
Díky této knize mám na Villona úplně jiný pohled - je to kvalitně napsané a čtivé dílo, které je navíc plné zajímavých informací o životě jednoho z největších básníků světových dějin. Jeho básně pak ve světle toho všeho, co si prožil, dostávají nový rozměr a jeho tvorbu díky tomu člověk dokáže ještě více ocenit. Villon byl totiž nejenom velkým básníkem, ale i jedinečnou osobností, která v divoké době sice udělala spoustu chyb, ale nikdy neupustila od svých názorů a ideálů.
Dříve to byla povinná četba, spisovatel napsal jak je již uvedeno čtivý román básníka Francoise Villona. Jeho život nebyl jednoduchý a svůj život vložil do svých básní.
Čtivý příběh života básníka Francoise Villona, který je plný zvratů. Jeho smutný život je koloběh šťastných i smolných okolností, beznaděje i naděje, přátelství, lásky i nenávisti. Villonovy trefné a nadčasové verše dodávají románu tu správnou atmosféru a autentičnost.
Výborný román i rozhlasové zpracování, hodně romantické a hodně smutné, ale život takový byl. A je.
Historický příběh o životě francouzského básníka Francoise Villona. Čte Hana Kofránková. Vzpomínka na studentská léta.
Jako gymnazián jsem tou knihou byl absolutně okouzlený a dal bych 5 hvězd. Teď jsem si jí po víc než 20 letech připomněl znovu díky Četbě na pokračování na mujRozhlas a musím říct, že jsem dost zklamaný. Takový průměrný životopis bez hloubky nebo něčeho navíc, za 3 hvězdy. Ale taky je pravda, že u Četby ČRo strašně záleží, které části dramaturg vybere a jak to celé pokrátí. Těžko říct. Dávám tedy lehce nadprůměrné hodnocení jako průnik těch dvou čtenářských zážitků. Balada z hadrů od V+W ale v tomhle souboji o Villonův odkaz jednoznačně vítězí.
[četba ČRo]
Barevné, pestré, rebelské. Plné atmosféry a nálady. Talent vystihnout realitu poezií jistě Villon měl. Snad se 50. léta česká něčím jeho době podobaly . . . nepřesvědčila mě autorka o hlubším smyslu díla.
Spíš jedna z recenzí z 80. let:
Už první stránky nového románu signalizují zvolený typ historické prózy: je to typ vypočítaný na čtenářský zájem, schematizující skutečnost sociální, politickou
a lidskou.
Dobře to vystihuje dole Hanka_Bohmová. Taky jsem poslouchala ze zvědavosti. Trochu ztráta času.
3/2
Bylo pro mě náročné se do knížky vpravit, což mohlo být zčásti způsobeno tím, že mě žánr historického románu obecně nebaví.
Rozvleklé mi připadalo především uvedení do doby, které probíhá na pozadí popisu okolností narození a dospívání básníka Françoise Villona. Nemyslím si, že by to bylo nutné pro vstřebání kontextu dané epochy, protože události tam fungují opravdu jen ve stínu postav - to na ty je směřována veškerá pozornost.
Dlouho jsem román vnímala jen jako „ten o slavném básníkovi“ a nedařilo se mi ponořit hlouběji, pak se to ale v jedné fázi změnilo. Objevila se lidská bytost, se kterou mě bavilo prožívat jeho přítomnost a lásku. Paradoxem je, že Villonova osudová láska, která se prolíná velkou částí vyprávění, nijak osobitě a hluboce vyobrazena není. Její motivy nejsou zpracovány tak dobře jako v případě té lásky druhé, tragické - možná díky tomu, že autorka věnovala více prostoru oběma zúčastněným.
•
Klasik promine, ale zbytečných pasáží je v románu prostě dost, ačkoliv chápu tu snahu o uměleckou formu a provázání s Villonovým básnickým dílem. Zároveň ale hodnotím jako velmi pozoruhodné, jak autorka rekonstruovala básníkův život především na základě jeho díla.
•
Audiokniha je oproti originálu výrazně osekaná a mám za to, že to knize na půvabu nikterak neubralo, spíš naopak. Jediné, co mi v poslechové verzi chybělo, byly všechny dobové (či Villonovy) básně, kterými Loukotková příběh provázala - místo nich je ale použita středověká hudba, která dobu samozřejmě také vhodně ilustruje. U audioknihy pak dále musím vyzdvihnout i přednes Hany Kofránkové, který byl podle mého a s ohledem na zpracovávanou látku úplně přesný. Intonačně, rytmicky…, působil vznešeně…, a ačkoliv by se dal zaškatulkovat pod pojem „stará škola“, tomuto románu to prostě slušelo.
Kniha, jejíž příběh vás chytí za srdce, která ve vás zanechá mnoho pocitů… Kniha, která byla napsána tak dávno – v roce 1957 a stále má obrovské kouzlo. Kniha, ve které vás autorka svým strhujícím způsobem přenese do dob dáno minulých, do temné a pochmurné Paříže 15. století, do doby nadaného básníka Francois Villona, básníka, který měl tak obrovskou chuť žít, a kterého život tak těžce zkoušel…Kniha, kterou jsem nechtěla odložit, příběh, který mi teď snad i bude chybět…Příběh, který je toliko nadčasový včetně Villonových básní a jejich významu..
Villonovy básně, kterými je celá kniha protkána, jsou krásné, toliko pravdivé a přeložila je do češtiny sama autorka knihy. Knihu moc doporučuji, vnese Vás dokonale do celého příběhu středověké Francie a vcítíte se do samotné Villonovy mysli....
Nejoblíbenější kniha mého mládí. Villon, rebel narozený v Paříži v době morové epidemie, vyrůstající u svého bohatého strýce, později problematický student a člen spolu Ulita, jehož básně jsem jako15-letá znala zpaměti, díky paní Loukotkové.
Františku, už tě nepotěší, že francouz jsi a ve vsi zdejší, teď na krk oprátku ti věší....
Prožívala jsem s ním jeho vzestupy, pády, nenaplněnou lásku a utírala si slzy , když se v jámě pomalu chystal na smrt, aby poté opět stanul na výsluní.
Knihu jsem předala svým dětem a čekala na jejich reakce, na reakce další generace, která si knihu nese dále v sobě.
Ze začátku jsem měla problém zvyknout si na styl psaní, přestože se mi velmi líbil, středověká Paříž!!
Dojem umocněn tím, že jsem v době četby v Paříži zrovna pobývala. Hnus a hluk, nepořádek, na tom se zas až tak moc nezměnilo, ale luxus, ten je teď mnohem větší, než za časů chudáka...anebo génia...milovníka života, Villona.
V druhé polovině už jsem s napětím četla básníkovy osudy, život se s ním nemazlil, středověk se ostatně s nikým nemazlil. Chuďas byl v moci pánů, ale před Bohem, chuďas nebo král, někdy nebylo záchrany. Teď ty verše mají hned větší rozměr, hned je více chápu...
Dokonalost možná silné slovo, avšak tato kniha k ní nemá daleko. Možná že kniha není nabita extrémně strhujícím dějem, který by mě nutil ji dočíst za pár dní, přes to jsem si zamiloval styl vyprávění a autorčino popisování celého děje, věcí a postav. Navzdory básník zpívá je skutečně znamenitý počin. 95%
Úžasná kniha o Villonovi, jehož jedinečné básnické dílo plné výsměšné společenské kritiky, ale i hluboké pokory před životem a láskou, umožnil autorce vytvořit příběh, ve kterém hrají hlavní roli osudovost, kontrasty přepychu a bídy. Román je vystavěn na střídání extrémů. Motivy krásy a radosti jsou v protikladu s ošklivostí a smutkem až depresi. Život a smrt jsou v neustálém kontaktu. Tento kontrast taktéž podtrhují jazykové prostředky , které autorka používá. Jedná se o poetismy, častá přirovnání a personifikace, romantizující prvky – to vše navozuje a přibližuje kolorit středověké Francie. Skvělý historický román, doporučuji k četbě.
Jako u ostatních knih J. Loukotkové mi sice trochu déle trvá, než se do díla pořádně začtu, o to větší radost pak ale ze čtení mám. A tato kniha rozhodně není výjimkou.
Často jsem při čtení balancoval, co si vlastně mám o Villonovi myslet. Jestli ho zatracovat jako obyčejného kriminálníka nebo ho obdivovat jako bohémského spisovatele. Ani po přečtení se vlastně nedokážu rozhodnout, který pocit ve mně převažuje...
Tuhle knihu jsem od Loukotkové četla jako první a nadchla mě. Žádné jiné už se to tolik nepovedlo. Krásně vystavěný text, popsané básníkovy pocity. Skvost
Excelentne napísané, ako pani Loukotková podala aktuálne dianie v živote Francois Villona.
Počas čítania som spoznával nielen osobu tajomného mnícha, básnika, ale aj jeho povahu, charakter.
Zamyloval som si túto krajinu, aj napriek tomu aké ľudské pomery a vzťahy medzi vrstvami vtedy panovali.
Štítky knihy
česká literatura 15. století Paříž životopisné, biografické romány básníci historické romány François Villon, 1431-1463Autorovy další knížky
| 1988 |  Navzdory básník zpívá |
| 1975 | Není římského lidu |
| 1999 | Medúza |
| 2000 | Spartakus: Smrtí boj nekončí |
| 1994 | Pod maskou smích |
Četla jsem ji už tak dávno a nedávno objevila v antikvariátu. Musela jsem si ji pořídit. Básník Villon, středověká Franice, mor, hřbitov, ale i víc, skvěle napsané!