Navzdory básník zpívá
Jarmila Loukotková
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/211460/bmid_navzdory-basnik-zpiva-brz-211460.jpg
5
1001
1001
Román o francouzském básníku - buřiči, který je dodnes vzorem mnohým básníkům. Autorka oživuje Paříž Villonova mládí, město, které básníkovi poskytlo tolik vzrušujících chvil, strastí, zklamání,ale izávratného štěstí, zejména Paříž chudiny a Paříž studentskou.
Přidat komentář
Bohuzel jsem odlozila. Byla jsem uplne mimo. Jen jsem se utvrdila v tom, ze uz nikdy nebudu zkouset neco cist od ceskych spisovatelu.
z téhle knihy jsem žila dlouho. Z Villona, z básní, ze znalosti historie.
Dokonce můj profesor strojnictví často od výkladu sklouznul do vyprávění o literatuře právě se mnou a můj čtenářský rozhled mi v tomhle předmětu (kupodivu) hodně pomohl. A Villon nejvíc.
Helejte, já do té školy snad začnu chodit ráda. Už druhá knížka, kterou doporučila češtinářka a taková bomba! Spousta nových informací, život středověkých studentů, hodně historie, tu já moc ráda. A samozřejmě básničky. Nááádherné "vijonské" balady. Čte se to jak detektivka. Super.
Villon byl génius, básník, zhýralec. Muž rozervaný vlastními démony. Jeho poezie pořád pálí a má co říct, jeho život uchvacuje. Krásná kniha, neobyčejný osud a pravdivé vylíčení středověku. Je paráda jít s Villonem jeho životem. Poznat jeho kámoše zlodějíčky, jeho lásku Kateřinu, středověkou Paříž. V mé verzi knihy je vzadu soubor básní (nevím jestli je to v každém vydání) a to sílu zážitku ještě umocňuje. O to víc je mi líto, že Villon zmizel ze světa a nikdo se nikdy nedozvěděl, jak skončil. Jedna z mých osudových knih.
Už je to strašně, strašně dlouho, co jsem Villona dostala pod stromeček a hned se pustila do čtení. I po té spoustě let si pamatuju na pocity beznaděje, které mě čtením provázely a kolikrát mi myslí proběhlo - Znám Čechy bludem zmámené, znám cokoliv jen sebe ne - bych dneska už nespočítala. Jedna z knížek, na které se nezapomíná. :^)
Slibuju, že další Loukotkovou už číst nebudu :-)
Nejspíš proto, že mám na chvíli jejího stylu velkolepého vyprávění asi dost. Pohled očima postavy Villona byl dechberoucí, ale vyčerpávající. Prostě jsem se nemohla urvat, četla nonstop den i noc a mám v hlavě guláš z mletého masa... ale krásný pocit velkoleposti a snahu vyrovnat se Kateřině.
V Paříži jsem sice byla až v novověku, ale stejně tak dobře by se tohle mohlo odehrávat na starém Brně. Nebo kedekoli jine. Stále by to byl strhující příběh. Rozhodně i jeden z těch, u nichž stojí za to se k nim vrátit.
A souhlasím i s jinými komentáři - bez téhle knihy bych Villonovy básně nikdy nečetla.
Historické romány Jarmily Loukotkové mám rád. Villon má tímto románem zajištěnu nesmrtelnost v Čechách a možná i na Slovensku.
Fracois Villon je pro mě srdcová záležitost, tak jsem byla trochu skeptická, zda česká spisovatelka ztvární život tak velkého umělce dobře. A napsat, že jsem byla mile překvapena, by bylo povrchní. Já byla šokována, uhranuta a umanuta! Jako bych byla přenesena do Francie 15. století a prožívala celý život společně s Fracoisem. Působivé!
Nádherna kniha. Četla jsem s chutí všechny romány J.Loukotkové, ale Villona prostě miluju. Od puberty jsem ji četla mnohokrát, některé části jsem znala už zpaměti, zvlášť "Já u studanky jsem ..." Doporučuji všem.
Od prvního okamžiku jsem věděla, že si román o Františku Villonovi zamiluju. Obdivuju autorčin laskavý zájem a tón, její polopřímé řeči, "vhledy" do nitra postav, na nichž je patrné, jak moc je má ráda. Středověk vylíčila barvitě, byl slyšet, cítit i vidět. Smekám!
Překrásná kniha, jedna z mých nejoblíbenějších vůbec. Miluju styl psaní paní Loukotkové.
Moje recenze: http://malacandra.blog.cz/1110/navzdory-basnik-zpiva-jarmila-loukotkova
Začal jsem číst víceméně z donucení- protože ji kdysi četla v mládí žena a já ji pak s ní musel shánět po všech možných antikvariátech , ale opravdu jsem ji přečetl skoro jedním dechem a musím potvrdit, je to napínavé, smutné, veselé... zase jsem - ač nerad- dal za pravdu manželce, je to skvělá kniha.
Františku, Františku, jak bídně jsi naložil s talentem, který ti Bůh dal do vínku...
Tuto knihu jsem bohužel brala spíše jako povinnost na škole. Ač mám ráda středověkou Paříž, tak mne kniha nijak nepohltila.
Tuto knihu jsem poprvé četla v mládí o prázdninách u babičky. Na ten den, kdy jsem zahrabaná na staré půdě v seně vytáhla knihu půjčenou v tamní knihovně, kde babička pravidelně chodila, asi nezapomenu. Od té doby jsem milovala jak paní Loukotovou, tak i Villona a po letech, když jsem si knihu koupila -jakoby se mi něco ke mě vrátilo. Nejen vzpomíny na babičku a prázdniny u ní, ale ta kniha je prostě jedinečná.
Středověká Paříž a životní příběh skvělého básníka F.Villona napsaný tak, že člověk vidí a cítí atmosféru doby jakoby byl přímo tam. Knihu jsem poprvé četla v 15 letech a naprosto mě uchvátila a do Villona jsem se tehdy prostě zamilovala a tahle láska trvá dodnes :-)
V současné době jsem si poslechla audioknihu, ale nesedí mi hlas ženy, která to načetla, takže příště už jedině zachumlat se do křesla s knihou.
Štítky knihy
česká literatura 15. století Paříž životopisné, biografické romány básníci historické romány François Villon, 1431-1463Autorovy další knížky
| 1988 |  Navzdory básník zpívá |
| 1975 | Není římského lidu |
| 1999 | Medúza |
| 2000 | Spartakus: Smrtí boj nekončí |
| 1994 | Pod maskou smích |
Knížku jsem poprvé četla už tak dávno, hodně dávno... Pak jsem ji někomu půjčila, a už nebyla... Nedávno jsem ji dostala jako dárek s doporučením: "to si přečti, to je fakt dobré". Ano, je to nádherná kniha, ale to já už dávno vím... A tak jsem se do ní po letech opět začetla a nechala se okouzlit nejen středověkou Paříží a francouzským venkovem, ale i nezbedným mistrem balad...