Navzdory básník zpívá
Jarmila Loukotková
Autorka suverénně a přesvědčivě vyměnila epochy a přivádí nás do středověkých chudinských čtvrtí, univerzitního prostředí i ke královskému dvoru plnému intrik, neřestí a poprav, ale i lásky, soucitu a tragédií. Ústředním hrdinou románu Navzdory básník zpívá je François Villon, buřič, tulák, člověk nevázaného života, především však básník. Je považován za předchůdce prokletých básníků a jeho poezie, ač poplatná středověké, přináší už mnohé moderní prvky. Narodil se roku 1431 a zemřel někdy po roce 1463, neznámo s určitostí kde a kdy. Vyprávění Jarmily Loukotkové na nás dýchne atmosféru středověké Francie, především Paříže, ale hlavně nás nechává nahlédnout do srdce muže, jenž sice zemřel mladý, ale bohatý zkušenostmi a zážitky jako málokdo; muže, který prožil za pět let, co stovky lidí nepotká celý život. V jeho duši se mísí dobro se zlem, láska a nenávist, hledání Boha a zatracování, radost pozemského života s marností světa. Na své životní pouti poznává krásu i ošklivost, věznice i paláce, pařížské podsvětí i pařížskou smetánku, krčmy i nevěstince, ale také hlubokou vášnivou lásku ke Kateřině, která je nevědomou příčinou jeho věčného putování. Román Navzdory básník zpívá je autorčiným nejúspěšnějším dílem. K vyprávění o Villonovi nerozlučně patří i jeho verše, které autorka sama skvěle přeložila. Již podesáté se čtenářům do rukou dostává tento strhující románový příběh... celý text
Přidat komentář
Srdcová záležitost z dob gymplu. Kombinace rebelského Villona a vypravěčského talentu Loukotkové snad nemohla ani dopadnout jinak než výborně. Krásné, vtipné a čtivé.
Knížka je krásná a má hloubku. Já obdivuji Františka, kéž bych měla také, tak ostrý jazyk...
Knihu jsem četla asi před deseti lety na gymnáziu v rámci povinné četby a bylo to snad to nejlepší, co jsem takhle "z povinnosti" četla. Do čtenářského deníku jsem si pak přepsala řadu úryvků, které si pamatuji dodnes a ráda se k nim vracím. Paní Loukotková v knize odvedla úžasnou práci a jazyk a styl jakým je kniha psaná jen tak něco nepřekoná. Chvílemi to byla opravdu poezie a nejen Villonova.
Žasnu nad Villonem, žasnu nad Loukotkovou, žasnu nad vším. Monumentální dílo plné zvratů a nezbytné dramatičnosti. Kdybych mohl dát šest hvězdiček, neváhám.
Četla jsem potřetí a myslím, že se ke knížce zase za čas vrátím. Opravdu krásná kniha, paní Loukotkové dík za nádherný zážitek.
Prostě klenot.
Velice ráda se k této knize vracím, k její syrovosti i poetice a samozřejmě i kvůli jedinečným básním proklatce.
O životě tohoto básníka snad ani nešlo napsat jinak než hutným květnatým stylem, kterým Loukotková disponuje a který toto dílo povyšuje nad obyčejnou biografii, jakých jsou stovky.
Ač neholduji historickým románům, sáhla jsem po této knize z důvodu vzpomínky na Paní Učitelku literatury ze střední školy, která uměla o knihách (i o této) krásně vyprávět; cítila jsem to jako dluh mládí. Autorce hlubokou úklonu za její vytříběný jazyk; z deště nebo z podzimu dokáže vyloudit odstavec plný obrazů a vůní.
Jedna z mých srdcovek a kniha, která se mnou zůstane už navždy. Poklona Loukotkové za tohle dílo.
Četla jsem už dávno, bylo to moc krásné čtení. Nádherný překlad Villonových básní vložený do moc pěkného příběhu.
"Nuzota z lidí lotry činí
a vlky z lesů žene hlad"
jak nadčasové...
Knihy paní Loukotkové jsou poklady mojí knihovny ( a e-knihovny). Kdyby hořelo,vynášela bych je ven jako první.
Jarmila Loukotková mě takto přivedla k Villonovi, jehož básně (hlavně v jejím překladu) mám opravdu ráda. Stejně mě fascinoval i život tohoto básníka vylíčený perem autorky.
"Báseň, co to vlastně je báseň? ...
Báseň je to co se neříká, co se jen píše.
A když se to potom čte nahlas, tak to šumí jako déšť."
jako první jsem četla Nezbedného mistra balad od Johna Erskine; obě knihy jsou skvělé, každá jiným způsobem; a obě stojí za přečtení;
Kniha se mi zprvu nečetla úplně lehce. Chvilku mi trvalo, než jsem pronikla do děje, poté jsem však příběhu naprosto propadla. Osud Franciose Villona je jímavý a plný nečekaných zvratů - nejlepší příběhy píše život sám.
Knihu jsem měla jen půjčenou, po přečtení jsem však navštívila antikvariát, abych si ji pořídila a tam jsem knihu objevila v sekci "K rozebrání zadarmo". Prosím všechny potenciální budoucí čtenáře, aby tak skvělou knihu nenechávali čekat dlouho. Kniha stojí za přečtení a podle mě se neřadí mezi "odpadové" knihy.
První knížka od pani Loukotkové, kterou jsem už přečetla mnohokrát. Mám ráda životopisy a historické, které pani Loukotková uměla krásně.
Historické romány p. Loukotkové jsou dokonalé, její styl vyprávění je perfektní. Villonovi básně mám ráda a jsem ráda, že hlavní postavou tohoto románu je právě on. Nebyl určitě vzorem ctnosti, byl to věčný rebel pohybující se často na hraně tehdejšího zákona, ale v tomto období to asi pro nikoho nebyl problém. Jeho básně jsou geniální a nadčasové a paní Loukotková je perfektně dokázala zapracovat do děje.
Jarmila Loukotková měla mimořádný vypravěčský dar, výborně zvládala historická témata a barvitě líčila dávno minulé děje. Román o rebelovi Villonovi to potvrzuje- dozvídáme se o něm, že úspěšně studoval na univerzitě, ale byl i tulákem, spodinou pařížské společnosti a o vlásek unikl šibenici. Nedílnou součástí knihy jsou Villonovi verše, které autorka mistrně přeložila a jsou to verše, které skrývají moudrost, humor a ostrou satiru i vulgaritu. Tyto básně se podle J.Loukotkové staly nejdůležitějším pramenem a hlavním vodítkem při románovém zobrazení Villonova života.
Tato kniha byla naprostým balzámem. Přečetla jsem ji jedním dechem a zamilovala se do Villonových básní. Doporučuji všem.
Francie a ta doba, co je zde popisovaná, prostě to nemá chybu. Moc hezky napsané a skvělá kniha.
Štítky knihy
česká literatura 15. století Paříž životopisné, biografické romány básníci historické romány François Villon, 1431-1463Autorovy další knížky
1988 | Navzdory básník zpívá |
1975 | Není římského lidu |
1999 | Medúza |
2000 | Spartakus: Smrtí boj nekončí |
1994 | Pod maskou smích |
Nádherný román, který se vyrovná celosvětově slavným historickým románům. Jarmila Loukotkova mě svým darem jazyka nadchla poprvé při čtení jejího "Není římského lidu" (doporučuji k přečtení) a tady svůj spisovatelsky um potvrzuje.