Nebeští jezdci
Filip Jánský (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/364143/bmid_nebesti-jezdci-tZq-364143.jpg
5
403
403
Strhující válečné drama líčí osudy československých válečných pilotů v RAF. Hlavní hrdina přezdívaný Hezounek se účastní jako palubní střelec náletů na Německo, bojů nad Atlantikem a v Severním moři. Je jedním z mezinárodní posádky bombardéru Alice. Prožívá velkou lásku, ale především každodenní život letců, v němž každá minuta může být osudová.... celý text
Přidat komentář
Strhující kniha, jedna kapitola lepší než druhá, u některých jsem tajila dech, obzvlášť u těch posledních. Výjimečné dílo, které zasluhuje čtenářovou pozornost.
Zajímavý příběh vyprávějící o životě bombardovacích letců RAF za druhé světové války. O životě v zázemí i v boji.
Super knížka o našich bombarďácích v řadách RAF. To je klasika, kterou každý zájemce o toto téma musí přečíst! Také filmové zpracování má svoji kvalitu. Bez váhání všech pět hvězd.
Z knih o našich stíhačích jednoznačně doporučuji Jak se plaší smrt od Antonína Lišky https://www.databazeknih.cz/dalsi-vydani/jak-se-plasi-smrt-174341
Metal Messiah napsal komentář, ke kterému se skutečně dá dát jenom palec nahoru, protože snažit se napsat cokoliv podobného by bylo naprosto zbytečné. Nicméně, nedá mi, než připomenout autora Nebeských jezdců a doporučit, aby si každý, koho kniha chytila za srdce, našel něco víc o Richardu Husmannovi, o jeho životě nejenom za války, ale také po ní a vlastně až do relativně předčasné smrti. Dudu (stejně jako já) cítí z Janského Nebeských jezdců Remarquea. Protože jak Jánský tak Remarque psali o svých zážitcích a přitom bez jakékoliv exhibice. Nebyli to propagandisté ani filozofující spisovatelé, kteří svá rozsáhlá a bohužel dost často i přeceňovaná díla tvoří pouze jen a jen na základě životů těch druhých. Proto jsou Nebeští jezdci, ale třeba i Velký cirkus nebo Na západní frontě klid nebo Válečný pilot tak autentické. Ti, kdo tyhle (a pár dalších, ale zas tolik jich není...) knihy psali, je totiž prožili....slova jako hrdinství, povinnost, víra ve spravedlnost a bůhvíco ještě totiž znějí nějak tak prázdně v konfrontaci s jejich lidskými příběhy.
"Víš, tam nahoře, vyprávěl mi táta, tam sídlí Velký Manitou a chová stádo koní, modrých koní. Ti koně nejsou obyčejní, mají zlatá kopyta. Nikdo je neosedlá, nikdo je zkrotit neumí, jen nebeští jezdci..."
Neskutečně silný, autentický zážitek, je tato kniha.
Výborně napsáno, jinak to říct nejde. Film jsem viděl a je taky dobře natočený, ovšem kniha je kniha. Všichni hrdinové druhé světové si zaslouží úctu a hlubokou poklonu. Když si v knize přečteme co všechno zkusili, jaký je zázrak, že ty jatka vůbec někdo přežil. A na druhou stranu byly rudé bestie schopné tyto hrdiny zavírat do koncentráků a mučit je dál. Neskutečné a neomluvitelné.
Depresivní válečná jednohubka o tom, že pomáhat se nevyplácí. Strohé vyprávění nabízí pohled na druhou světovou válku z mrazivého sedadla jednoho střelce, který utekl z Čech k Britům a začal na nacisty z letadla házet pumy. Jeho názory, jeho první lásku a další banální věci naruší uprostřed příběhu zvrat, který posune celou knihu o kus dál. Od půlky hodně intenzivní věc, která ani na chvilku nezabředne v protiválečné kritice. Skvělé.
Líbilo se moc, až mně mrzí že více nerozumím letadlům :-). Ale jinak velmi kvalitní kniha, popisující osudy letců.
Četl jsem jí už jako chlapec a po letech se k ní vrátil. Taky jsem chtěl být pilot. Nebezský jezdec.Je to srdcovka. Jak je již psáno asi nej české dílo tohoto žánru. Viděl jsem taky film myslím , že tam hrál Hrzán, ale nevím jistě.
Doporučuji přečíst krása!!!
Knížku jsem četla se staženým žaludkem, hrůzou v očích a strachem. Neznám smutnější a děsivější knihu, než je tato. Přesto ji doporučuji.
Nebeští jezdci nejsou románem, jehož základ by byl v nosné dějové zápletce. Podobně jako v případě Hlavy XXII se i zde jedná o střípky různých scén, které sem tam vrcholí nějakým tím nečekaným zvratem. Zdaleka se však nejedná o sérii akčních soubojů bojových letadel. Těch je tu nečekaně málo, a možná o to víc jsou silnější. Samozřejmě na rozdíl od Josepha Hellera, Filip Jánský nehýří tolik humorem ani antimilitarismem. Což je pochopitelné, když vezmeme v potaz obsazení Československa německou armádou. Přesto se nedá říci, že by autor válku bral jako nějaké úžasné dobrodružství - právě naopak, dlouho jsem nečetl tak smutnou a bezútěšnou knihu jako je tahle. Je to melancholický příběh z války, který vám dá možnost se na konflikt podívat zase jednou trochu jinak a přitom pořád stejně.
Celkově z vyprávění čpí neskutečná nostalgie nad dobou nebezpečnou i krásnou, obrovský smutek nad ztracenými kamarády a především nezlomný optimismus v dny příští. A hlavně láska k letadlům a létání vůbec.
Strach - vyzařuje ze stránek a kompletně pohltí čtenáře. Strach, odkud se vynoří granát a zda zasáhne letadlo. Strach, kdy sedí v kantýně a čekají, kdo už se nevrátí. Strach, kdy se odhrne opona a velitelé představí další místo náletů. Strach z Německa, kterému za celou Evropu mohou něco vracet jen skupiny těchto odvážlivců. Dlužíme jim za mnoho. Autorovi zcela jistě aspoň za připomenutí hodnot, které jsou v životě opravdu důležité - bratrství, odvaha a obětavost.
Působivá kniha. Vlastní příběh dovedený téměř k dokonalosti díky znalosti prostředí. Počáteční a konečná pasáž extrémně působivá a napínavá, střední se mírně táhne, ale snad jen proto, že je čtenář z první třetiny knihy tolik naladěn.
Prostě nádherná kniha,kterou je zbytečné hodnotit.To se musí číst!Mistrovské dílo.100%.
Největším kladem Jánského knihy je drobnokresba všednodenních zkušeností příslušníka RAF za druhé světové války. Právě v této poloze je Jánského kniha nejsilnější a je možná trochu škoda, že autor cítil potřebu do této drobnokresby ještě vkládat velký dramatický příběh. I tady Jánský používal jako předlohu zkušenosti své, svých přátel a druhů v RAF. Kniha je tudíž svého druhu koláží, a to koláží velmi umně sestrojenou. Problém je v tom, že Jánský přecejen nebyl spisovatel a tak působí části příběhů, které sám neprožil a jen vnímal jako divák (a nebo prostě zkonstruoval pro udržení děje), poněkud slaběji než pasáže, které vycházejí z jeho bezprostřední zkušenosti. To se týká především poněkud zkratkovitého závěru knihy, který je na jedné straně příliš útržkovitý, nesouvislý a přitom poněkud neuvěřitelný (především onen výlet do Londýna a románek s ošetřovatelkou). Nejsilnější Jánského knihou by nepochybně byly prostě vyprávěné vlastní příběhy a vzpomínky. Je veliká škoda, že podobná životopisná kniha nevznikla a žel už vzniknout ani nemůže... Celkový dojem: 80%
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno války RAF - britské Královské vojenské letectvo vojenští letci českoslovenští letci čeští vojáci ve 2. světové válce
Autorovy další knížky
| 1990 |  Nebeští jezdci |
| 1982 |  Pevnost v poušti |
| 2007 | Vzpomínky nebeského jezdce |
| 1985 | Zkouška důvěry |
| 1970 | Hrušňová alej |
Když jsem tuhle knihu zahlédla na e-shopu Levných knih okamžitě jsem po ní sáhla. Název mi byl velmi, velmi povědomý a téma znělo lákavě. Osudy našich československých RAF letců, vycházející ze skutečných vzpomínek autora. Zkrátka a dobře, takový příběh mi rozhodně nesměl v knihovně chybět!
Příběhem nás po celou dobu provází Hezounek, nejmladší z celé skupiny letců. Seznamuje nás s každodenní rutinou své letecké posádky, s drobnostmi, jimiž si společně s přáteli život ve vojenské službě zpříjemňuje a nevynechává ani podrobné líčení leteckých akcí, do kterých je povolán.
A protože svou přezdívku nemá pro nic za nic, asi vás nepřekvapí, že si na základně vyhlédne dívku, do které se hluboce zamiluje. Patricia jeho city opětuje a i když oba žijí v době, kdy jedna jediná vteřina může člověku doslova převrátit život naruby, oba prožívají vztah naplno a plánují společnou budoucnost.
Záhy však přichází ONA vteřina, která běh událostí, Hezounkův život nevyjímaje, zcela změní...
Knihu Nebeští jezdci jsem četla ihned poté, co jsem si ji přinesla domů. Nemohu tvrdit, že by byla špatně napsaná, přesto mě čtení zhruba do poloviny přespříliš nebavilo. Ano, vnímáte jejich nesnadný život, prožíváte strach i napětí ve chvílích, kdy je celá posádka ve vzduchu, pousmějete se v okamžiku, kdy je skupina zase zpět a něčím se baví. Zkrátka JEN čtete a čtete dál bez větších emocí.
Pak ale přijde zvrat. Malá chvilka, kdy se nadechnete a při výdechu jen překvapeně zavrtíte hlavou. A to budete dělat až dokonce knihy, protože začnete nad celým příběhem intenzivně přemýšlet. Mě osobně asi nejvíc ze všeho udivovala odevzdanost, s jakou hlavní hrdina přijímal svůj náhlý úděl.
Po přečtení knihy jsem shlédla i stejnojmenný film a musím se přiznat, že se mi vůbec nelíbil. Některé pasáže byly úplně jinak nebo zcela vynechané a to mě prostě rozčilovalo. Rozumím, že v tehdejší době asi nebylo tolik možností, jako máme dnes. Ale...
Ačkoli jsem s románem tak trochu bojovala, určitě vám Nebeské jezdce k přečtení vřele doporučuji! Možná po jeho přečtení zjistíte, že v těžkých chvílích stojí za to zatnout zuby a brát život takový, jaký skutečně je...