Nečíst
Miroslav Krobot
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/442094/bmid_necist-kI1-442094.jpg
4
106
106
Útržky, úvahy, nonsensy, povídky. Myslí charismatického režiséra a herce putují fascinující postavy i vzpomínky: Český dobrodruh Eskymo Welzl si podává dveře s Jackem Kerouacem, Rolling Stones s maminčiným životopisem. Divokou krásu Jeseníků střídají parky Olomouce či divadlo v Chebu. Osobitý styl jednoho z nejvýraznějších mužů českého divadla a filmu vám odemkne dveře do světa fantazie, v němž je radost se ztratit.... celý text
Přidat komentář
Trochu divní lidé jsou mi sympatičtí. Mám ráda divné knížky.
Tohle je Krobot. Je to trochu divné, ale je to dobré.
Nejlepší povídka je ta o Brianu Jonesovi. Jinak vše o hledání a podléhání femme fatal, nedostupných ženách. Jeseníky, Olomouc. Lehké letní čtení.
Nezaujalo, nebavilo. A to mám Krobota jako režiséra i herce ráda, takže to není o tom, že bych nevěděla do čeho jdu. Ale prostě jsem se nedokázala začíst. Přeskakovala jsem, příznavam, ale nakonec dočteno.
Něco horší něco lepší. První kapitola mě odrazovala dál číst , ale poslední jsem si díky Jackovi moc užila :D
Ne všechny povídky v této knize se mi četly s lehkostí. Některé byly velmi silné až strhující, některé slabší, ale jako celek SKVĚLÉ!
Pan Miroslav Krobot patří k mým oblíbencům a mám jeho humor ráda. V jeho knižní prvotině jsem se ale docela ztrácela. Zaujaly mě kapitoly o "O Welzlovi", "Herci" a "Mariin životopis." Se zbytkem knížky jsem se trochu trápila, už mě nedokázala zaujmout. Rozumím ale plnému hodnocení, mně prostě sedla tak napůl.
A já jsem rozhodně pro číst, protože knížku Miroslava Krobota Nečíst si zkrátka musíte přečíst. Je taková jak vidím samotného autora - úsměvná, milá, vtipná ....
Jemné, citlivé, úsměvné, vtipné, takové prostě Krobotovské :-) Váhal jsem mezi čtyřmi či pěti hvězdami, ale nakonec dávám plnou. Něco bavilo více, něco malinko méně, což beru spíš tak, že do některých věcí musí člověk v životě dozrát ;-)
Uf...Tohle mi nesedlo, možná proto, že neposlouchám Stouny a nemám ráda Medvídka Pú; Mariin životopis se mi ovšem líbil a Bouře ve Strakově akademii mě až pamětnicky dojala. 3 * z 5
Miroslava Krobota mám moc ráda. Má své kouzlo. Když jsem zjistila že vyšla jeho kniha, moc jsem se na ni těšila a zároveň netušila co od ni čekat. Nejsem zastáncem sci-fi a fantasy ale například příběh o Brianovi a zvířátkách byl tak zajímavý až jsem si ho při čtení představovala. Kniha je zvláštně psaná, ale možná díky té zvláštnosti se mi moc líbila.
Čekala jsem hodně, protože jméno autora to hodně slibuje. Dostala jsem mnohem více. Všechny vtipy a narážky nemohou být pochopeny, ale s tím jistě počítal, když to psal. Kdo by mohl a chtěl být absolutně pochopen, ten píše prvoplánové vtipy, ale s tímto cílem nebyla kniha napsána. Čemu jsem měla tu čest porozumět, to mě strašně pobavilo. Sled kapitol. Jednotlivé příběhy. Za mě jedno z nejemotivnějších popsání Havla takového jaký byl nebo alespoň, jak si jej jako řadový občan pamatuji, jen v několika větách. Přechod od možná reálných zážitků do ještě reálnějších absurdit. Skvělé. Koupili jsme v e-knize a určitě dokoupíme i tištěnou podobu.
Nečekala jsem, že se mi to bude tak líbit. Povídky nějak moc v lásce nemám, raději mám knihy s dějem "od začátku do konce". Prvotinu pana Krobota jsem si koupila jen a pouze kvůli němu, byla jsem zvědavá, co napsal. Zezačátku jsem trochu tápala, ale nakonec jsem všechny jeho povídky přečetla jedním dechem. Jsem ráda, že je "Nečíst" v mé knihovně, určitě se k ní znovu (a ráda) vrátím.
Skvělé, vtipné, osvěžující, milé, přesně tak jako pan Krobot. Od něho vždy očekávám nějaké překvapení. V podobě vtipné glosy, perfektniho hereckého nebo režijniho výkonu. Tak knížka je vlastně celá ON.
Kouzelný časosběrný literární dokument o putování jedné duše po (skoro)Severu Eskymo Welzla, Chebu Jana Grossmana, soužití Marie se Škodou, hřibem pravákem a dalšími entitami, bazénu Briana, korespondenci s M.S., L.U., P.S. a I.V., zasedačkách ve Strakovce a ponorkách Jacka a Kjuchly plus prostorách neurčitého počtu dívek, žen a kvantových bioložek. Tajemství, nostalgie, absurdita, humor. Užila jsem si každý řádek. Díky!
Nečíst
(SPOILER) Pan Krobot je silná fascinující osobnost, která si ale vystačí s málo slovy, jež jaksi zhušťují sdělení. Ne že by kniha byla psána máloslovně, ale v každé kapitole cítím výraznou intenzitu myšlenky.
V jedné z kapitol píše pan Krobot slavné americké herečce pod pseoudonymem, jakožto ředitel maďarského divadla. V podobném duchu se odvíjí celá kniha - je hravá (jaksi melancholicky hravá), výmluvná, velmi osobní, ale vždy zůstává čtenář na pochybách, co je skutečné, a co dotvořené. A když se zeptáte, proč to tak je, pan Krobot pokrčí rameny a řekmne, že to je takový český vtip. A to já jako důvod beru.