Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499022/bmid_nedele-odpoledne-Sgy-499022.jpeg
4
1060
1060
Každá rodina má své tradice. Některá má navíc i tajemství. Život malého Tea ubíhá v pomalém, ubíjejícím rytmu. Odtažitá a samotářská matka ho vzdělává doma a namísto procházek ho vodí do komunitního náboženského centra. Pod stromečkem Teo vždycky najde jen další díl Káji Maříka. A otec každé nedělní odpoledne někam zmizí. Dospívání však nelze zastavit, a tak i Teova smutná rutina s nástupem do školy a novým kamarádem dostává první trhliny. A s ní i celá rodinná situace, obestřená mlčením, tajemstvím a smutkem. Čím více Teo stárne, tím víc se odtahuje od své rodiny. Ale i jeho vlastní samostatný život je nakonec všechno, jen ne spokojený: je v něm prázdné místo, které potřebuje zaplnit. Neděle odpoledne je příběhem o trápeních a tragédiích jedné rodiny, vyprávěným ze tří perspektiv. Co se synovi může zdát jako vyšinuté, z matčina nebo otcova hlediska najednou dává smysl. Je to kniha o vzájemném míjení i sbližování.... celý text
Přidat komentář
Začátek trochu divný,ale konec vše vysvětlil,celé se to poskládalo dohromady a zasáhlo mne to.
Začátky knih, ve kterých se někomu něco zdá, má halucinace, případně si něco představuje - tak ty opravdu nesnáším a přijdou mi strašně laciné.
Kdykoliv nějaká kniha začíná něčím takovým, mám okamžitě chuť ji odložit. Bohužel ani Hanišová jako jedna z nejlepších českých autorek současnosti mě nedokázala přesvědčit, že sen či pozměněná realita je dobrý začátek příběhu. Kéž by to někdo zakázal. :D
Příběh se mi četl strašně těžko, jedná se o náročný příběh o nepříjemných věcech. Moc se mi líbí jazyk, styl psaní i výstavba příběhu, ale sáhla jsem po knize ve strašně špatném naladění. Hledala jsem nějaké feel good drama na odpoledne a omylem jsem sáhla po teroristickém útoku na váš mozek.
Uznávám, že by to možná bylo i na pět hvězd, kdybych na tuhle knihu zrovna měla náladu... ale já ji prostě neměla, čekala jsem něco méně smutného a méně drásavého a úplně jsem se netrefila. Proto dávám čtyři, protože čtyři a půl nejde. Nemůžu ale dát 100% hodnocení knize, kterou jsem šestkrát odložila a vůbec se mi ji nechtělo dočítat.
Na závěr bych ještě vytkla nějaké chybky, např. na začátku příběhu se otec chlapce jmenuje Luboš a na konci Jindřich. Asi se autorka v půlce rozhodla, že jméno Luboš k němu moc nejde, ale už to zapomněla opravit v prvních kapitolách. :)
Hanišovou miluju, nicméně tohle bylo kapku jiné než její předchozí tvorba a asi z toho nejsem tak odvařená, nicméně pořád patří mezi moje srdcové záležitosti. Všechny její další knihy si určitě pořídím taky, jen doufám, že budou kapku jiné než tato.
Nebylo to moje první setkání s autorkou a tak jsem tušila, že to nebude nic lehkého. Někdo tady v předchozích komentářích již poznamenal, že nedostatek konverzace mezi jednotlivými členy rodiny jim moc nepomohl. Je to opravdu silný příběh.
Ze začátku mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak už to mělo spád. Smutný příběh o tom, jak je důležitá rodičovská láska v dětství a jak nás může poznamenat do dalšího života, když se nám jí nedostává….
Rukopis Viktorie Hanišové se tak nějak podivně stává předvídatelným. Nutno přiznat, že to všechno stále funguje; autorka si se čtenářem pohrává a dostane jej psychicky vyprahlého až do překvapivého finále. Ale... pokud bych neznala její nesporné kvality, nejsem si jistá, zda bych vyčkávala na jazykově zajímavější a dějově poutavější druhou část příběhu. Rozumím důvodu použití slangu i prostého stylu mluvy v první části knihy, ale přesto jsem ji tak nějak musela prokousávat, aby mě zvědavost z neděloodpoledního tajemství nakonec přece jen pohltila.
#audiokniha - Neděle odpoledne byla moje první kniha od Viktorie Hanišové, doteď jsem od ní nic nečetla, takže nemohu porovnat s jejími jinými knihami. Ale sakriš, ta autorka umí fakt hodně dobře psát! Umí se vcítit do svých postav, umí hrozně dobře vyprávět o prostředí. Ale i tak jsem z knihy mírně rozpolcená. Na 5 hvězdiček to u mě není, spíš jen 4. Mrzelo mě, že část s Marikou byla pouze od dobí dětství po narození Thea. Docela bych ráda věděla i další podrobnosti z jejího života, zvlášť z dob dospívání Thea, dospělosti atd. Tady mi to přišlo lehce "odbyté" ze strany autorky. Ale je to asi jen jedna "vada" na jinak dobře napsané knize.
Karol.cadex podrobně popsala časový průběh děje, politický vývoj společnosti od totality k dnešku i vývoj jednotlivých postav. Další příběh o nefunkční rodině. Hlavní problém - zamlčování pravdy, nulová komunikace mezi členy rodiny, každý svým způsobem bojuje se samotou. Rodiče jsou mistrně vykresleni z pohledu Tea a jeho vnímání reality. Jak je možné navzájem ničit život nejen sobě, ale hlavně dětem. Tato kniha mi přišla nejdepresivnější
z knih od autorky. Četla jsem všechny. Ukázka, jak důležité je společně komunikovat a řešit problémy. Nelhat, nic nezamlčovat.
(SPOILER)
Co Hanišová umí, je rozhodně vcítit se do svých hrdinů, s pokorou a nadhledem popsat rozvrácenou psychiku, rozvrácenou rodinu, rozvrácenou společnost. V Neděli odpoledne se jí to povedlo až abnormálně. Hanišová se s tím nepárala a nejen, že nám servíruje Münchhausenův syndrom, ale i sektářskou závislost, do toho šmejdy a hrnce, třídnickou nadřazenost, to vše z pohledu tří osob.
Teova část je v knize nejrozsáhlejší a můžeme sledovat jeho vývoj od dětství až po jeho hlavně psychickou vyzrálost. V matčině a otcově části je znát naopak jejich pozvolný úpadek. Perfektní popis reálií od dob komunismu až po současnost se všemi aktuálními problémy doby dělá knize skvělou službu. Úplně je cítit, jak ozubená kolečka do sebe zapadají.
Co mě neuvěřitelně sralo, byla Teova matka. Ano, zas se tu rozčiluju nad postavou, ale to šílené bezpráví vůči dítěti jen kvůli jejímu blbýmu osudu... Ano, bylo mi jí svým způsobem líto, jenže převažovala averze. A ano potřetí, svou vinu na celé situaci nesl také otec, což je vidět od začátku knihy. No a na konci to vše udělá KLAP.
U dětských rozhovorů Vychcana s Teem jsem se smála nahlas, to mi hezky zabrnkalo na nostalgickou. Oproti tomu jejich rozhovory dospělé už byla jedna velká sklíčenost.
Za mě asi nejpovedenější kniha autorky.
Zajímavý a hodně smutný příběh, vlastně tam nebyla jediná osoba, která by byla spokojená či přímo šťastná. Velmi čtivě napsáno, jen pokud máte zrovna nějaké temnější období, doporučuji knihu odložit na jindy. Nejvíc mě zaujala naštěstí nejobsáhlejší část s Teem, ta je napsána bravurně, stránky se otáčely samy a zaslouží si vysoký počet hvězd, matčina i otcova část už je o dost slabší, až béčková. Jako kompromis dám tři hvězdy.
Pro mě seznámení s autorkou a klobouk dolů. Temný psychologický román, s výborně vykreslenými charaktery , který do sebe ke konci zapadne jako puzzle.
Depresivní čtení, u kterého ovšem máte pocit , že ty lidi bydlí v paneláku vedle vás a vy je každý den vidíte z okna a slyšíte přes chatrné zdi . Kniha , po jejímž přečtení musíte přemýšlet. Za mě velké doporučení.
Díky bohu to vyšlo! Viktorie Hanišová byla a naštěstí stále je jedinou českou autorkou, jejíž všechny knihy jsem hodnotila 5 hvězdičkami z 5.
Neděle odpoledne byla tak mojí velmi očekávanou knihou, u které jsem se ale zároveň bála, aby nerozbila ten můj "bezchybný" vztah, který s autorkou mám. Nestalo se tak!
Kniha je to (jak už jsme u Viktorie Hanišové zvyklí) velice depresivní, plná rodinný vztahů a dramat... Styl spaní opět nemá chybu, postavy si mě získaly a neskutečně se mi líbilo, jak do sebe postupně všechny indicie a náznaky začaly zapadat.
Prostě vynikající čtení jako vždy!
Taková typická Hanišovina: depka až do samého konce, ale vždycky to stojí za to!
Máma, táta a syn a také trauma, které prožili a které se postupně přeskládává a ničí životy všech aktérů dlouhé desítky let. Pokud vyhledáváte i nelehkou četbu v tomto případě o utrpení, vině a trestu, ale i katarzi, nenechte si toto dílo rozhodně ujít.
Já jsem knihu nedokázala odložit a z precizní práce autorky jsem jednoduše řečeno nadšená.
Velmi povedené dílo,skvěle napsané,silný a nečekaně smutný příběh.Po Houbařce nejlepší kniha této autorky.
vyprávění z pohledu Tea mne čtenářsky pohltilo, hovorová řeč se slangem i občasnými vulgarismy byla myslím k této části vzhledem k obsahu velmi vhodně zvolena, napětí s tajemstvím jsem si v ní udržel až do konce (snad že i pro mne byla v dětství atmosféra "nedělí odpoledne" v lecčems tíživá a stísňující), naopak obě pasáže rodičů mi přišly slabé, matčina nevěrohodná a otcova psychologicky plochá, zbytečně sentimentální a patetická - vlastně i zbytečná svou doslovností (stačí, když se čtenář zkraje druhé části dozví jméno prvního syna, a je doma)
jo, je to dobré čtení, pohltí a překvapí - třeba i nenásilně vloženými odkazy k naší nejbližší reálné minulosti jako 11. září, hospodářská krize 2009 nebo koronavirus s rouškami - ale ústřední témata pasivity a neschopnosti komunikace jsou přebita mnoha dalšími přespříliš negativními okolnostmi a událostmi, aniž by je vyvažovaly taky nějaké radosti a naděje (byť nenaplněné), takže celý příběh jedné rodiny působí jako encyklopedie katastrof
V. Hanisovou čtu ráda. Sedí mi její mentalita a způsob vyprávění i to, jak píše o svých postavách. Je to vždy napínavé psychologické drama. Civilní a naturalisticky pohled na lidské vztahy. Chování hrdinů velkoryse ospravedlnuje jejich minulost.
Velmi syrový příběh. Všechny postavy musí čtenáři připadat narušeně, možná by měly být pod zámkem. Příběh, který je vyprávěn z pohledu syna, matky a otce, do sebe ale začne zapadat. Napětí tu tedy je. Nakonec i víme proč Neděle odpoledne....
Rodinné drama s tajemstvím, psané z pohledu syna, matky a otce, jehož část teprve odpoví na všechny otázky. Nemohla jsem si přát lepší začátek nového roku než s touto knihou. Hanišová je u mě sázka na jistotu.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Knihy z pera této autorky jsou pokaždé k zamyšlení a skrývají těžká témata…
…anotace nám napoví, že tomu u této knihy nebude jinak.
Příběh o trápeních a tragédii jedné rodiny vyprávěný ze tří perspektiv nám poodhalí životy Tea a jeho rodičů. Teův život je pomalý a ubíjející. Samotářská matka ho vzdělává doma a vodí ho do náboženského centra. A otec každou neděli odpoledne odchází neznámo kam. Dospívání ale nelze ovlivnit a Teo se po nástupu do školy a získání nového kamaráda začíná od rodiny vzdalovat. Nikdy ho ale nepřestane zajímat, kam jeho otec několik let pravidelně každou neděli odchází…
Jazyk, kterým autorka píše je skvělý, i když jsem si musela tentokrát chvíli zvykat, protože se v knize objevují nespisovné výrazy. Teo mi byl sympatický, ale v části o jeho dospělosti mě spíš začal rozčilovat, i když se jeho chování dalo pochopit. Části o rodičích byly výborné a vše do sebe krásně zapadlo.
Kniha poukazuje na životní omyly, míjení i sbližování. Ano, je to depka, ale bude se Vám líbit :)