Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499022/bmid_nedele-odpoledne-Sgy-499022.jpeg
4
1060
1060
Každá rodina má své tradice. Některá má navíc i tajemství. Život malého Tea ubíhá v pomalém, ubíjejícím rytmu. Odtažitá a samotářská matka ho vzdělává doma a namísto procházek ho vodí do komunitního náboženského centra. Pod stromečkem Teo vždycky najde jen další díl Káji Maříka. A otec každé nedělní odpoledne někam zmizí. Dospívání však nelze zastavit, a tak i Teova smutná rutina s nástupem do školy a novým kamarádem dostává první trhliny. A s ní i celá rodinná situace, obestřená mlčením, tajemstvím a smutkem. Čím více Teo stárne, tím víc se odtahuje od své rodiny. Ale i jeho vlastní samostatný život je nakonec všechno, jen ne spokojený: je v něm prázdné místo, které potřebuje zaplnit. Neděle odpoledne je příběhem o trápeních a tragédiích jedné rodiny, vyprávěným ze tří perspektiv. Co se synovi může zdát jako vyšinuté, z matčina nebo otcova hlediska najednou dává smysl. Je to kniha o vzájemném míjení i sbližování.... celý text
Romány Literatura česká
Přidat komentář
Ach jo..tolik bolesti, smutku a nedorozumění v jedné rodině! Pro Tea muselo být velmi tíživé v ní vyrůstat.
Každý si nese v životě nějaké břímě, ale tady se s ním matka ani otec nějak nedokázali vyrovnat a svého syna tak poznamenali. Smutné..
Po Houbařce druhá kniha VH, kterou jsem přečetla a opět se mi moc líbila. V první části, vyprávěnou Teem se mi líbil ten slang (kterému my, už dlouho dospělí, nerozumíme :-D). Další dvě části, vyprávěné rodiči, jsou dovysvětlující, všechno pěkně zapadne. Dobrá kniha.
Totálně mě kniha rozsekala u vyprávění Maryčky. Celý příběh se propojil až vyprávěním otce. A flíček? Výborný slang, napětí, co bude, co se děje v neděli odpoledne. Vyprávění syna, matky a otce bylo velice dobře zvoleno. Zvláště u otce jsem si uvědomila, že žena si myslí, že dělá domácnost co nejlepší a muž nemá prostor k dýchání. Nutilo mě to přemýšlet o vlastním vztahu. Jinak těžko něco říci, vše by bylo spojler a já bych u této knihy zakázala dávat spojlery. Samozřejmě Hanišová jako vždy otevře silné téma a tentokrát je to něco, co se nám každému může stát. Myslela jsem, že Houbařku už u mě nic nepřekoná, ale Neděle odpoledne je momentálně o stupínek výše.
Nádhera! Emočně působivá kniha s velkým psychologickým vhledem. Smutek, samota, celoživotní poznamenání. Jenomže všech účastníků příběhu. Nelze ukázat na jednoho viníka, protože i ten je vlastně obětí...
Kniha je rozdělena do tří částí - výpovědí syna Teodora, matky a otce. Jak už to tak bývá, je nutné znát více pohledů, abychom si mohli sestavit ucelený obraz.
V některých rodinách je tajemství. Něco o čem se prostě nemluví. Protože je to pro všechny lepší. Nebo ne? Teo neví, proč jeho táta každou neděli odpoledne odchází pryč. Mizí někam daleko a vrací se až v noci.
Maminka je upnutá na svého syna, první stupeň ho učí doma. Nechce ho dát do školy, chce se o něj starat. Jen ona ví, co je pro něho dobré. Vodí ho do náboženské sekty, aby je zachránila.
Tatínek je pořád v práci. Vyvíjí nové odrůdy pšenice. Zachrání svět svým vývojem. Doma ho to tíží. Teovi se ve škole smějí. Jediného kamaráda získává v Mojmírovi v sektě. Čím je starší, tím méně si rozumí s rodiči.
Celá kniha je plná smutku, nedorozumění, nepochopení, bolesti, ztráty. Je rozdělená do třech částí Syn, Matka a Otec nejdelší je část se synem, pak o matce a pak otec.. Každý vypráví svůj život, své pocity. Každý z rodičů měl nějaké dětství, něco, co ho tížilo a neštěstí, které se v rodině stane vede k dalším krokům, kdy je rodina rozpadlá.
Z knihy mě opravdově mrazilo z těch vztahů, moc mě to za všechny bolelo, že si neuměli věci vyříkat. A umím si představit, že tolik rodin je poměrně hodně. Konec mě dojal.
Autorka prostě psát umí. Četla jsem od ní už Houbařku a kniha byla stejně skvělá, jako tato.
Četla jsem a vlastním všechny knihy této autorky, kterou považuji za mimořádný literární talent. Všechny její knihy jsou síla, ale tohle byl masakr. Kniha mě bolela, rozrušila, konec jsem obrečela, bylo mi jich všech tak líto. Tea, Maričky, Jindřicha. Dětství bez lásky, které zničilo tolik životů. Knihy Viktorie Hanišové vždy beru jako varování, jak se nechovat jako rodič, jak se nechovat k rodičům, jak se nechovat jako člověk.
"Otče náš, jenž jsi na nebesích, co tam pořád v tom nebi děláš, slez už konečně a buď tady se mnou dole."
Marné však bylo jejich volání.
Wow, jsem v šoku a před autorkou smekám a klaním se. Dočetla jsem a nemůžu to celé pojmout. Úžasný zážitek,
Teo, Hyn, Salám, Vochcan, Mesiáš, Ocet a Macanda, Lucinka a čarozmrdi, masokombinát a.....panoptikum nikoli hrůzy, ale všedního dne.
Dostalo toto dílo nějakou cenu?
Pokud ne, tak by rozhodně mělo.
Velice zajímavé téma, které mě hodně chytlo. Vlastně každá rodina má svým způsobem nějaké podobné tajemství či kostlivce ve skříni, některá se s ním vypořádá rychle a v pohodě, v jiné vyplují na povrch problémy s tím související v průběhu let, jinde se k sobě navzájem lidi neotevřou vůbec a táhne se vše několik generací. A je to často hodně smutné, život je hodně krátký na to, abychom v sobě živili dávné křivdy a nenávisti kvůli malichernostem.
Na začátku výzva, vydržet ten zvláštní styl, vydržet ten nemilý osud hrdinů... Ale pak kniha přesně splnila styl, kterým se autorka svým psaním prezentuje... Deprese, bolest, špatné rodinné poměry, smutné lidské osudy. A po přečtení musím opět autorce zatleskat. Fakt mi to v hlavě zůstane dlouho zapsané, jako její ostatní knihy.
Čistá deprese. Čtivé, hovorová čeština do děje zapadla. U Hanišové jsem na drsný styl psaní zvyklá a opět mě nezklamala. Těším se na další depku.
(SPOILER) Tak čtení téhle knihy bolelo, od začátku až do konce. Nejdřív mě kniha nebavila, vyprávění malého Tea bylo zvláštní, rodinné tradice mi připadaly vyloženě ujeté. Říkala jsem si, jak má autorka v plánu mě opět pohltit a vtáhnout do děje. Začala jsem ale již záhy pociťovat obrovský soucit a potřebu do knihy vstoupit a malého Tea obejmout a dát mu zakusit krásného dětství plného bezstarostnosti a pohody. Hlavou mi vrtala spousta otázek ohledně toho, proč je rodina Šimáčkova taková, jaká je. Po seznámení s Vychcanem, který Tea každým dnem měnil, jsem se obávala, kam až to zajde. A vskutku, čím byl Teo starší, tím větší pocit beznaděje jsem z jeho života měla. Po doplnění příběhu o pohled matky mi všechno dávalo smysl, ale moje srdce bolelo o to víc. Šikana a vyloučení člověka z jednotlivých sociálních skupin jen proto, že nás někdo označí za jiné/divné, přináší spoustu nenávisti a trápení. V kombinaci s citlivostí i jakousi životní smůlou, která vyústila ve velkou tragédii, pak opravdu Marika prožívala těžké momenty. Chápu, že si vytvořila ochranné mechanismy, které však v případě malého Tea byly destruktivní a následkem toho mu bylo upíráno to nejdůležitější, tedy pozornost a láska ze strany rodičů. Vyprávění otce pak příběh dokonale doplnilo a uzavřelo, všechno v ten moment zapadlo na svoje místo a ve mně se rozlil těžký, bolavý pocit. Jak dalekosáhlé a obrovské následky má nedostatek lásky a bolavá duše! Alespoň že nám autorka dala na konci naději.
Nikdy nesuď člověka, když nevíš, co prožil. Tohle je krásná ukázka tohoto rčení. Román je depresivní, v mnoha částech smutný a hrdinové jsou politováníhodní. Stojí za to dočíst do konce, protože tam se teprve odehraje to naše AHA! Kniha moc pěkně promlouvá ke čtenáři přirozeným jazykem odpovídajícím věku hrdinů i jejich společenskému postavení, tím pádem se čte jedním dechem, je velmi uvěřitelná a vtáhne do děje.
Knihu neděle odpoledne jsem přečetla za neděli, tak čtivý příběh je. Vlastně mě to nepřekvapilo, Hanišová psát umí. Stejně jako u jiných jejich titulů ale trochu bojuju s tím, že konec a celkové vyvrcholení mě úplně neuspokojilo. Nevím proč, ale prostě mi tam něco chybělo.
Já mám tyhle příběhy obyčejného šílenství života fakt ráda.Musí na to být nálada.Paní Hanišová píše čtivě, styl i ráz příběhu byl příjemný a všechny pohledy na něj zajímavé.Je pravda že Vás roztříští,jak někdo psal.Určitě sáhnu po jiném díle autorky.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Z celýho toho příběhu mi bylo zle. Fakt. A to bylo ono. Ta neskutečná syrovost, realita, trauma každýho člena rodiny, vlastně každý postavy, taky zbabělost.. Ta kniha má všechno. Budu si z toho pamatovat ty neskutečný emoce a to je dobře. Jo a je to napsané skvělým jazykem, chvíli mi trvalo se do toho dostat, ale opravdu jen pár stránek. Pak už to byla jenom jízda. Doporučuju všem.
(Možný spoiler - Při popisování Vychcanova podnikání se mi chtělo hodně zvracet a hodně brečet zároveň.)