Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499022/bmid_nedele-odpoledne-Sgy-499022.jpeg
4
1060
1060
Každá rodina má své tradice. Některá má navíc i tajemství. Život malého Tea ubíhá v pomalém, ubíjejícím rytmu. Odtažitá a samotářská matka ho vzdělává doma a namísto procházek ho vodí do komunitního náboženského centra. Pod stromečkem Teo vždycky najde jen další díl Káji Maříka. A otec každé nedělní odpoledne někam zmizí. Dospívání však nelze zastavit, a tak i Teova smutná rutina s nástupem do školy a novým kamarádem dostává první trhliny. A s ní i celá rodinná situace, obestřená mlčením, tajemstvím a smutkem. Čím více Teo stárne, tím víc se odtahuje od své rodiny. Ale i jeho vlastní samostatný život je nakonec všechno, jen ne spokojený: je v něm prázdné místo, které potřebuje zaplnit. Neděle odpoledne je příběhem o trápeních a tragédiích jedné rodiny, vyprávěným ze tří perspektiv. Co se synovi může zdát jako vyšinuté, z matčina nebo otcova hlediska najednou dává smysl. Je to kniha o vzájemném míjení i sbližování.... celý text
Přidat komentář
Knížka člověka při čtení řádně semele. Ostatně i z předchozích knih jsem měla obdobný pocit.
Můj druhý román od paní Hanišové.. zase mě to rozsekalo na kousíčky.. zase jedna velká deprese..
Teo má moc smutné dětství, je doslova uvězněn v bytě, ven se dostane akorát s matkou do komunitního náboženského centra a občas na hřiště (když si tam nehrají jiné děti). Matka ho vzdělává sama, do školy chodí pouze na přezkoušení, otec chodí z práce pozdě večer a většinou se schová ve svém pokoji. Teo popisuje svůj jednotvárný život, kdy má všechny denní činnosti (od-do), zapsané v tabulce. Jen jedno okýnko je prázdné, a to - neděle odpoledne..
Smutný román o tragédii jedné rodiny, o tom, jak důležitá je vzájemná komunikace, láska, porozumění.
K tejto knihe asi len tolko, ze i napriek nie mozno uplne lahkemu citaniu zaver prekvapil a naozaj treba docitat do konca:)
Poznamka pre slovensky trh: vcelku tazsie citanie co do porozumenia jazyka a vyrazov v prirodzenej cestine a slangu.
Ale ten zaver, to rozuzlenie, neverim, ze niekto na to pride pocas citania.
Tak toto byl pro mne nářez! Ze začátku se mi do knihy nechtělo, nevím proč, ale nemám ráda, když je vypravěčem dítě... Ale pak jsem asi do strany 200 četla s tak zatajeným dechem, že jsem byla lehce přidušená :-) Paní Hanišová mě už nadchla Houbařkou, a tuto knihu si rovněž přidávám mezi své nejoblíbenější :-) Po několika přečtených zahraničních "bestsellerech" si začínám čím dál více vážit českých autorek!
(SPOILER)
Narozdíl od předchozích knih mě tato lehce zklamala. Ne kvůli stylu psaní (i když věřím, že nemusí sednout každému), ale zdálo se mi, že se autorka snaží moc na sílu vyždímat vše negativní, co člověka napadne, až příběh přestal být uvěřitelný.
spoiler!
Také (jestli chápu správně a nepřehlédla jsem nějakou informaci, pokud ano, tak se omlouvám za kritiku), se hlavní tragédie stala, když Teovi bylo pět let a v tu chvíli mi příběh nedával smysl (zapomněl by na to? Vytěsnil? Možné to je, ale v pěti letech bych předpokládala, že se bude o mrtvého bratra zajímat, kam zmizel, uvědomí si, že najednou je bez sourozence a neobjeví se mu až později jako děsivý výtvor fantazie).
Tak tohle byla síla. Příběh mě vtáhl a nepustil. Samozřejmě jsem se chtěla dozvědět o nedělním odpoledni všechno. Na základě předchozích knih autorky jsem ale byla obezřetná. Dozvíme se jak to celé bylo, nebo budeme vydáni na pospas vlastní představivosti? Tentokrát mě autorka nezklamala a vše podstatné je řečeno (na rozdíl od Rekonstrukce, kde mi trochu chyběl konec). Synovu dějovou linku dokresluje příběh matky a uzavírá se vyprávěním otce. Zůstává tu však prostor pro domněnky, takže úplnou pravdu nepoznáme. Což je vlastně taky dobře.
Mohl Teodor někdy vést lepší život nebo byl prostě jen pokračování série tragédií rodiny Šimáčkovy? Kdo ví. Jisté je, že v téhle knize je to jedno "velký špatný" vedle druhého. Člověku z toho není veselo. Ale čte se to výborně...
Říci o této knize, že je krásná, díky danému tématu nelze, ale...
Je výborně napsaná! Ano, je strašně smutná a temná až deprimující, ale zároveň (překvapivě) zábavná. Moc mě bavil onen "Vychcanův topolovskej dialekt", jak již zmiňuje ve svém komentáři @bacouch. Prostě ta chybějící přímá řeč má něco do sebe.
Snad už se autorka vypsala ze všech svých smutků, protože další, ještě více hluboká a deprimující kniha už by mě rozervala na kusy.
Tragický osud jedné rodiny. Nedalo mi to a četla jsem pořád dál a dál. Vše, co se mi honilo hlavou po vyprávění Tea, dostalo konkrétní obrysy po vyprávění matky a otce. Vše do sebe dokonale zapadlo. Tragický osud jedné rodiny byl zpečetěn. Bylo to smutné čtení. Autorka jde až na dřeň. Vybírá si pro svou tvorbu těžká témata, své čtenáře nešetří a nutí je k zamyšlení.
Nic jsem nečekala, ani se mi nechtělo do žádných psychodramat, ale kniha mě po první stránce schlamstla a vyplivla až na konci. Bylo to skvělý, trudný, hluboký, deprimující. Moc se mi líbilo i množství popkulturních odkazů a Vychcanův topolovskej dialekt. Vynikající kniha.
Viktorie Hanišová ve své nejnovější knize Neděle odpoledne vypráví příběh rodiny, která už na první pohled působí zvláštně. Malý Teo nechodí do školy, od svých vrstevníků se ale kromě domácí výuky liší i pravidelnými kontrolami u psychiatra a odpoledními návštěvami náboženského komunitního centra, kam dochází se svou maminkou. A aby toho nebylo málo, jeho tatínek každou neděli odpoledne mizí neznámo kam. Je jasné, že tahle rodina skrývá nějaké temné tajemství.
Kniha je rozdělena do tří částí. První je vyprávěna z pohledu Tea, se kterým prožíváme jeho dětství až do dospělosti. Druhá část je vyprávěna z pohledu maminky a třetí z pohledu tatínka. Musím říct, že začátek mě opravdu bavil. Jakmile ale Teo začal dospívat, jeho příběh mi už tak zajímavý nepřipadal. Ke konci už jsem jenom čekala na odhalení toho děsivého tajemství, které tatínek skrýval. Ale ačkoliv byla pravda smutná a tragická, nějak to můj celkový dojem z knihy nevylepšilo.
Snad poprvé u této autorky jsem se vůbec nedokázala napojit na tu bolest z dětství bez lásky... Teo mi tak moc lezl na nervy svojí rétorikou... matka bohužel moc prostoru nedostala a otec už byl spíše takový do počtu...
Zprvu jsem si myslela, že téma rodinného tajemství, které roky vyhnívá a ubližuje všem kolem, je už prostě vyčerpané a začíná to být tak trochu klišoidní vrstvení jedné nechutnosti na druhou... ale pak se mi dostala pod záložku srdcervoucí Zahrada mrtvých duší a mně došlo, že mi tenkrát v neděli odpoledne zkrátka jen chyběla pověstná autorčina jemná poetika, která mi dokáže bez pardonu nakvartýrovat do duše ty pochroumané osudy a já pak lehce ztrácím vnitřní klid... Teo tohle bohužel nedokázal.
Při čtení jsem se trochu bála, že se nedozvím, co se dělo v neděli odpoledne, protože paní Hanišova má otevřené konce, ale naštěstí jsem se toto tajemství dozvěděla. Celkově byla kniha zajímavá, opět se ukazuje, že každý má schovanou svou bolest a podle ní si řídí život. První kapitola o Teovi byla ke konci nudnejsi, ale pak přišla jeho matka a otec a opět to bylo zajímavé. Moc pěkná kniha.
Tohle bylo překvapení. Nesmírně hluboká, tématem jedinečná kniha, která se vyvíjí od začátku do konce. Příběh chlapce, který je jiný, "speciální", jak mu říká matka. Očima jeho samotného, očima jeho matky a nakonec i jeho otce.
Knihy Viktorie Hanišové jsou překrásné, těžké tématem, nádherné jazykem, přístupem, formou vyprávění.
Z této knížky by bylo snadné upadnout do deprese. Moc se mi ji nechtělo dočíst, ale dočetla jsem ji. Nakonec se vše objasnilo, a na člověka to padlo, jak také může dopadnout rodina, kde si někdo žije jen podle svého a nebere ohled na své nejbližší.
Knihu jsem otevřela s tím, že si přečtu jen jednu kapitolu. Skončilo to celou třetinou knihy. Začátek byl opravdu čtivý, zajímavý, nemohla jsem se od toho odpoutat.
Problém u mě nastal v okamžiku, kdy Teo vyrostl. V tu chvíli jsem se začala nudit, přestože jeho život byl svým způsobem zajímavý a netušila jsem, kam se to vyvine...
Část vyprávění o matce zodpověděla mnohé otázky, které jsem si pokládala při čtení, po části s otcem vše zapadlo do sebe. Drsný příběh, který by se vlastně klidně mohl stát.
Jak jsem již napsala, od třetiny jsem měla problém číst dál, kromě toho mi přišlo zbytečné do toho montovat covid, i když chápu, že je to důkaz, že jsme se dostali do současnosti a je to něco, co tu s námi opravdu bylo...
Podle mě by knihu měl zkusit každý, při čtení vám budou vstávat vlasy na hlavě.
Zajímavý, až téměř detektivní námět a perfektní zpracování.
Na každé knize se mi líbí střídání výpovědí jednotlivých postav.
Od autorky jsem četla vše, co vydala a všechno stálo za to.
Byla mi sympatická postava Saláma a jeho skvělá a jednoduchá životní filozofie.
Jak to vše bylo si čtenář musí domyslet, podobně jako v knize Rekonstrukce, ale možná opravdu na tom až tolik nezáleží.
Knihu jsem přečetla jedním dechem, abych se co nejdříve dozvěděla tajemství nedělního odpoledne.
Doporučuji.
Knihu hodnotit nebudu. To, že syn je autista by mi nevadilo, ale že má ještě mámu fanatičku , na to už nemám. Doprčic, to někdo nemůže napsat něco milého a hladivého? Odkládám nedočtené a vracím do knihovny.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Drsné jako vždy.