Nejlepší kniha o fake news, dezinformacích a manipulacích!!!
Miloš Gregor , Petra Vejvodová
Nejlepší kniha o fake news, dezinformacích a manipulacích!!! Média, politici, sociální sítě – ze všech těchto zdrojů se na nás neustále valí dohady o tom, kdo, jak a proč se nás snaží dezinformovat. Co ale často opakovaná spojení fake news, dezinformace a alternativní fakta zahrnují? Jedná se o fenomén posledních let, nebo jsou tu s námi, šikovně skryté, už dlouhá staletí? Jak je možné, že fungují? Kdo a proč je vypouští? A co je hlavní, jak se proti nim můžeme bránit? Tato kniha se šikovnou manipulací v samotném názvu vám pomůže najít odpovědi, nebo alespoň poskytne vodítka k přemýšlení nad každodenní záplavou informací, se kterou je dobré se vypořádat kriticky, ale bez zbytečné paranoie.... celý text
Přidat komentář
Je dobře, že takové knihy vznikají.
Kritické myšlení by mělo být aktuální téma. Vždyť ,,Bláznivin se dnes rozsévá nazdařbůh..." a my
už jsme schopní věřit opravdu kdejakè kravině (nechci jmenovat).
Schválně, jestli někdo pamatuje časopis Hrom, z devadesátých let? Bylo to vtipné, ale našli se i jedinci, kteří tomu skálopevně věřili. A to byl jen plátek, s omezenou dostupností čtenářů. Co pak napáchají globální zprávy vložené na net, které se šíří rychlostí blesku...
Celkové shrnutí:
Kniha velmi dobře popisuje pojmy jako fake news, dezinformace, propaganda, alternativní pravda. Vysvětluje mechanismy jejich působení na jednotlivce, a tím i na společnost, proč a jak dezinformace vznikají. Zdůvodňují úspěšnost mnohých dezinformací. Autoři jmenují některé vlastnosti fake news, které jejich dezinformační charakter signalizují. Shromáždili zajímavé informace z historie, psychologie a sociologie.
Jazyk knihy je velmi lidový a srozumitelný. Slohový styl knihy mi připomínal spíše zapsanou sadu přednášek.
Mnozí čtenáři mohou mít pocit, že většinu popsaných jevů znají. Existuje ale rozdíl mezi slovy "znát" a "uvědomovat si". Knihu doporučuji.
Několik drobností:
Při četbě mě občas něco opravdu překvapilo. Nicméně to jsou drobnosti, které pro celkové sdělení knihy nejsou významné.
1.
Hned v úvodu autoři píší, že se "budeme soustředit" (česky "soustředíme se" - pozn. překl.).
2.
"... video imigrantů decimujících nádraží v Českých Budějovicích ...".
- - - -
Od dob starověkého Říma se už význam slova "decimace" trochu posunul, přesto by se "decimace" v běžném textu měla týkat jen "živé síly".
3.
"... botnet Twitrových účtů ...".
- - - -
Botnet je ilegálně (bez vědomí a souhlasu jejich majitelů) ovládaná síť počítačů, které pak mohou provádět něco nepěkného. Typickým a nejjednodušším příkladem jsou DoS útoky. Princip fungování je trochu jiný než u soustavy (zřejmě falešných) účtů na Twitru.
4.
"... Díky klínovému písmu, které vzniklo ve 4. století př. n. l.
v Sumeru a které okolní národy (Akkaďané, Asyřané a Babyloňané) převzaly, ... "
- - - - -
Klínové písmo určitě vzniklo mnohem dříve. Je zarážející, že si autoři tuto chybu neuvědomili, protože následná poznámka o převzetí okolními národy je správná. Tyto národy však už ve 4. st. př. n.l. politicky neexistovaly a etnicky už zřejmě jen přežívaly ve stínu nových mocností té doby.
Události tohoto období už byly literárně i filmově zpracovány mnohokrát - věřím, že v základním přehledu jsou známy v podstatě celé populaci.
Na závěr bych si dovolil reagovat na některé myšlenky z předchozích recenzí.
1.
"Napr. médiá ako „strážny pes demokracie“. To vážně? Hlúpejšie, drzejšie a bezobsažnejšie klišé aby jeden hľadal! "
- - - - - -
Média - hlídací pes demokracie je zkratka. Může být pravdivá jen ve spojení s konzumenty, kteří nejsou úplně lhostejní. V opačném případě vytváří takový pes jen nepříjemnou zvukovou kulisu a následně bývá umlčen.
2.
"Autoři v tom mají jasno a drží se jednoduchých kriterií: to, co je v souladu se současnou politikou EU je pravda a správné a jiné názory jsou právě ty ošklivé dezinformace."
- - - -
Autoři uvádí několik vlastností zprávy, které mohou signalizovat dezinformaci. Autoři netvrdí, že rozpoznání dezinformace je vždy snadné. Mezi příklady dezinformací jsou i některé výroky, které se týkají EU. Čtenář nechť posoudí, zda autoři tyto výroky vyhodnotili jako dezinformace správně.
3.
"kniha je jakousi moderní formou Politického školení mužstva..."
Recenzent zřejmě naráží na jistou naléhavost a snahu přesvědčit, které v textu přítomny jsou. Souhlasil bych i s tím, že se z textu dají s velkou mírou pravděpodobnosti odhadnout politické názory autorů. Pokládám za přirozené, že se to některým čtenářům nemusí líbit. Opět bych upozornil na "přednáškový" styl celé knihy.
Nicméně, jakási "školení" jsem zažil na střední škole. Paralela mezi tímto "školením" a knihou je velmi nepřesná a vzdálená.
4.
"Ocenila by som viac príkladov z reálneho života."
"Ty by se však daly shrnout mnohem stručněji, a tak je část knihy hodně repetitivní."
- - -
Nelze vyhovět všem. Osobně se přikláním spíše k druhému výroku, příkladů je v knize dost.
Ta trocha historie byla docela fajn, ale když je to kniha o manipulaci, tak i tam by se autoři měli manipulaci vyhnout.
Možná jsem od toho čekala až moc.Kniha není špatná , je zajmavě zpracovaná a chválím super přebal.
První část knihy zcela správně a objektivně popisuje vznik moderního pojetí dezinformace a jejího využití proti nepříteli sovětskou NKVD. Bohužel další části knihy, které si kladou za cíl provést posluchače současnou džunglí dezinformací, již takto seriozní nejsou. Autoři v tom mají jasno a drží se jednoduchých kriterií: to, co je v souladu se současnou politikou EU je pravda a správné a jiné názory jsou právě ty ošklivé dezinformace. Jako příklady dezinformací jsou uváděny z kontextu vytržené citáty Arcibubáka Trumpa, které přitom byly Trumpem míněny jako jasná nadsázka. Lze říci, že kniha je jakousi moderní formou Politického školení mužstva, které již pamatují jen ti starší z nás.
Manipulace. Hoaxy. Dezinformace. Konspirační teorie. Fake news. Pojmy v poslední době dosti skloňované. Jenže jak tomu čelit? Jak rozpoznávat v tom množství zpráv, která z nich je dobrá, pravdivá a kterou bychom měli radši hned vypustit. Někdy to není tak jednoduché.
"Když se to prsimtě říká, se to prsimtě ví." Dnešní doba přeje sociálním sítím snad po všech stránkách. Je dokázáno, že věříme víc přátelům na FB, než kdejakému opravdovému povolanému expertovi. V USA dokonce 87% obyvatel má FB jako hlavní zpravodajský kanál a nasávají informace jen z toho, co sdílí jejich přátelé. Jenže. Obklopujeme se jen lidmi, co mají podobný názor a tím se uvrtáváme hlouběji a hlouběji do určitě sociální bubliny.
Nejlepší kniha o fakt news vás asi nenaučí ničemu novému. Ani vám neotevře oči. Ale je to příjemné a laicky podané vysvětlení dané problematiky. Otázkou samozřejmě zůstává, do jaké míry nám sami autoři chtěli podstrčit určité názory.
Pekné zhrnutie pre laikov, ktorí sa do tejto problematiky dostávajú a často o tom neštudujú.
Na školách by to mali zaviesť ako učebnicu.
Ocenila by som viac príkladov z reálneho života.
Trošku zdlouhavé, trošku úsměvné , (např. Média - hlídací pes demokracie?), a trošku manipulativní. V závěru se říká, že máme používat rozum. Hmm, a to si říká Nejlepší kniha o fake news? Asi je dobrá pro ty, kteří si přečtou něco v novinách a slyší v televizi a hned tomu věří. Ale doufám, že těch je málo.
Aj keď je táto publikácia veľkou výzvou ku kritickému mysleniu, v niektorých prípadoch akoby ho sami autori postrádali. Napísali túto knižku so zámerom bojovať proti dezinformáciám, propagande, falošným správam, manipulácii a myslím si, že snahu o nezaujatosť im nemožno uprieť. Vidno však, že sami nemali dostatok sebareflexie, neustrážili svoje počínanie a neubránili sa tendencii kde-tu čitateľovi podsunúť vlastné politické preferencie a svoje videnie sveta. Pri svojej snahe o analýzu, či aspoň pomenovanie príčin, ktoré nás doviedli k tzv. postpravdivej dobe, pominuli značný výsek reality a miesto potrebného nadhľadu neprehliadnuteľne zotrvávajú na pozíciách tzv. mainstreamu, ktorý neskrývane presadzuje prevládajúcu ideológiu a voči ktorému sa obmedzujú iba na nemastnú-neslanú analýzu a bezpohlavnú kritiku. O niektorých veciach sa skrátka nediskutuje. Tak napríklad, keď z tvrdenia EÚ/NATO rovná sa DOBRO, vychádzame ako z premisy.
Keďže publikácia má napriek zámerne bulvárnemu obalu obsah populárno-náučného charakteru a autori majú snahu prezentovať sa ako nestranní odborníci, nechceným výsledným efektom môže byť dojem, že sa jedná o nenápadnú manipuláciu ukrývajúcu sa za boj proti manipulácii.
Nájdu sa tiež „komické prvky“. Napr. médiá ako „strážny pes demokracie“. To vážne? Hlúpejšie, drzejšie a bezobsažnejšie klišé aby jeden hľadal!
Chápem, že takáto kniha, určená pre čo najširšiu verejnosť, nie je a nemôže byť nejakou všeobsiahlou hĺbkovou analýzou, a že takémuto účelu musí okrem zvoleného formátu, grafiky atď., zodpovedať aj jej rozsah. Z toho zas plynie nutná rozsiahla selekcia obsahu, ktorej dôsledkom je, že aspoň priemerne informovanému a zorientovanému čitateľovi toho až tak moc nedá.
Napriek negatívam, ktoré som vnímal a v tomto komentári (nie všetky) spomenul, celkovo knihu hodnotím viac-menej pozitívne. Obsiahnuté myšlienky, postrehy, informácie, výsledky štúdií a niektoré návrhy riešení sú prinajmenšom hodné zamyslenia. Kritického zamyslenia.
Struktura knihy, přehlednost, srozumitelnost jazyka a propojení s historii jsou největší klady knihy. Taktéž odkazy na současné organizace bojující s false news a na další literaturu je inspirující. Jako knihu prvního seznámení s problematikou mohu rozhodně doporučit od náctiletých po desátileté. Lidem, kteří se již problematice déle věnují, mnoho nového nepřinese.
Hodně pohledu do minulosti, trošku toho, co se děje teď a nakonec pár rad, jak nepodlehnout.
Stačil by mi poloviční počet stran anebo méně očekávání.
Knize se nedá upřít snaha o co nejkompletnější infomace, nicméně jsem asi čekala více názorných příkladů a ne příliš učebnicový výklad..kolikrát jsem měla pocit, že čtu pořád to samé dokola, zbytečně dlouhá kniha..do čtení jsem se musela někdy i nutit. Věřím, že někdo ocení knihu více než já, informace v ní určitě najdete.. ale více hvezdiček než 3 dát nemůžu.. požitek z knihy mám pouze na 2*.
Jelikož jsem se o dané téma zajímal již dříve, nenašel jsem v knize mnoho nových informací Zato však musím pochválit strukturu knihy, přehlednost a srozumitelnost. Obecně bych knihu doporučil především čtenářům, kteří s tímto tématem nemají zkušenost a hledají nějaký vhodný úvod do problematiky. Co se týče poselství knihy, nebránil bych se jejímu zařazení do povinné četby.
Depresivní čtení. Člověk jako druh není stavěný na to, aby často zakoušel nejistotu a bylo zpochybňováno to, čemu věří. Jenže při čtení médií je to nutnost. A jak to někdy bývá, ti, co chtějí dělat seriozní práci – i v médiích – nemají vůbec jednoduchou práci, naopak, různí podvodníčci a manipulátoři jsou jako ryba ve vodě. Jak z toho? Kniha nabízí pár receptů, jsem však ohledně jejich účinnosti spíše skeptický.
Koupila jsem si tu knihu, přestože je vším, co u knih, reklam, plakátů a prvních stránkách časopisů nesnáším, a to je její barevnost a tvrzení, že je nejlepší. Ale byla jsem příjemně překvapená, je to inteligentní, srozumitelné počteníčko. I když z něj nevyčtete pravdu, na to si musíte udělat názor sami, aspoň je to dobrý návod, jak k informacím přistupovat, a jak s nimi nakládat.
Velice přínosné, čtivě zpracované přiblížení bohužel dosti opomíjeného tématu. Více takových počinů, větší diskuzi a mediální výchovu pro všechny povinně!
Velmi dobře, do hloubky i historie rozebraná problematika dezinformací a manipulací. Dnes ovšem nebereme odborníky moc v potaz, názor si vytváříme podle svých přátel na facebooku, takže se prostě všemi těmi fakes necháme manipulovat jako ovce.
Štítky knihy
masmédia (tisk, rozhlas, TV, internet) propaganda manipulace (psychologie) dezinformace mediální gramotnost
Poprvé jsem o knize slyšela na konci Listování během reklamy na příště. Letos při hledání témat knih do čtenářské výzvy jsem na ni opět narazila a uvědomila jsem si, že to asi bude ona.
První půlka se mi moc líbila, historické příklady byly moc pěkně přirovnány k současnosti. Když se historie vyčerpala a zůstala pouze současnost, tak knize došla šťáva. Při radách, jak nenaletět, se stále opakovalo jenom jinými slovy to samé dokola.
A chybělo mi vysvětlení, proč někdo vytváří dojem, že světu vládnou ještěří lidé.