Největší rozkošnice
Ihara Saikaku
Kniha zahrnuje delší novelu Největší rozkošnice a soubor povídek Pět rozkošnic japonského autora ze 17. století. Cynicky podbarvené vyprávění o povedených kouscích a milostných avantýrách dobrodruhů na okraji spořádaného života rodící se měšťanské společnosti, také však zobrazení života a způsobů kurtizán od nejkultivovanějších forem až po ty nejnižší.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1967 , OdeonOriginální název:
Kóšoku ičidai onna (好色一代女), Kóšoku gonin onna (好色五人女), 1686
více info...
Přidat komentář
Pro seznámení se základy japonských písemných památek výborné dílo, četba pro současného čtenáře je náročnější, postrádá děj, ale nabízí spoustu reálií a seznamuje nás skrze vyprávění s nejstaršími ženskými povoláními v starověkém Japonsku a složením japonské společnosti.
Kniha se mi líbila, vyjímečně jediná slabší povídka pro mě byla ta závěrní, která nebyla můj šálek čaje. Jinak nemám co vytknout. Děj je zaměřený na nevěry, prostitutky, společnice, manželství. Prostě na rozkoše a přesněji na rozkošnice. :)
Pokud se vyznáte v japonské symbolice, tak je to určitě fajn četba. Čtenář jako já (zaměřený na děj) se ale musí prokousat kupou nicneříkajících žvástů. Jinak docela zajímavý výlet do japonské historie a kultury.
Dilo klasicke knihovny zacina velice zajimave, ovsem misto rozvinuti deje s navazujicimi historkami kniha zabreda do jednotlivych drobnych vzpominek a jaksi zacne nudit. Pro studenta japonske spolecnosti skvely material, pro cloveka 21. stoleti bohuzel jen slaby odvar dnesni "eroticke" literatury...
„… sama si hrát je potíž, pata na noze vůbec není zajímavá a prostředník na ruce si ohýbej jak chceš, hořela jsem po opravdovém milování.“
Titulní novela barvitě, popisně až poeticky vypráví o osudech jisté „profesionální dárkyně potěšení“. V podstatě beletristický obraz své doby nahlížející do domácností, dvorů a veřejných bordelů. Byť se to často věnuje věcem uzavřeným v místnostech a skrývaných ve veřejném tichu a temnotě, vyloženě erotické to není. Spíše o erotice a postavení určité části žen v japonské společnosti 17. století.
„Když se nad světem zamyslím jako žena, musím říct, že muž z gruntu slaboch je v něm asi tak to nejsmutnější.“
Druhá část se skládá z pěti povídek, zaměřených trochu více na humor, ale primárně opět na mezilidské (romantické) vztahy, včetně gay vztahů (jsme pořád v 17. století, kdyby se někdo chtěl ohánět tradicemi starých časů).
Titulní novela je mnohem popisnější, povídky jsou naproti tomu trochu živější a svižnější. V obou případech jde ovšem o krásu slova, až básnický styl vyprávění, popisnost a dobovou ukázku určitých témat a věcí.
„Jak je vidět, kdo žije jen pro lásku, neujde hanbě v očích lidí…“
3,5*