Němá barikáda
Jan Drda
Soubor jedenácti povídek, v nichž autor zachytil boj našeho lidu s fašismem. V řadě drobných příběhů z různých období a různých způsobů tohoto boje, vylíčil historii šesti tíživých let nesvobody – od prvního veřejného vystoupení demonstrujícího lidu proti vetřelcům v říjnu roku 1939 přes hromadné popravy českých lidí v letech dalších, hlavně po atentátu na Heydricha v roce 1942, až ke dnům osvobození v slavném máji roku 1945. Ideovým spojovacím motivem je stále se upevňující jednota českých lidí v jejich odporu proti okupantům a v jejich tichém, nenápadném hrdinství, které z nich vytvoří třetí frontu, jež spolurozhoduje o konci války v českých zemích. Mimočítanková četba pro 8. postup. ročník všeobecně vzdělávacích škol. Doslov napsal a poznámkami opatřil Václav Kamelský.... celý text
Povídky Literatura česká
Vydáno: 1956 , SPN - pedagogické nakladatelství (SPN - Státní pedagogické nakladatelství)Originální název:
Němá barikáda, 1946
více info...
Přidat komentář
Jak jsem mohla projít tolika léty studia a nepřečíst Nemou barikádu, to nechápu. Ale možná je to právě dobře, protože teď jsem k ní tak nějak dozrála a přečetla ji jedním dechem a to ještě zatajeným.
Knihu jsem si přečetla jen kvůli tomu,že jsem jí dostala jako povinnou četbu. V určitých povídkách mi chvíli trvalo než jsem se zorientovala. Kniha mě celkově nijak nenadchla, ale některé povídky byly hezké. Chtěla bych se k této knize někdy v budoucnu vrátit a dát jí další šanci.
Krásná kniha, která ve mě vyvolala silné emoce. Příběhy obyčejných lidí, kteří se v těžké době stali hrdiny...
Nejvíce se mi líbí povídka Vesnická historie, k nejkvalitnějším patří i Vyšší princip, Hlídač dynamitu, Nenávist a Němá barikáda. Do stejnojmenného filmu byl zařazen i děj povídek Pancéřová pěst a Zákeřník (rovněž výborné povídky). Zajímavé jsou i povídky Včelař a Až vstanou mrtví. Nejméně se mi líbily povídky Padlý bez jména a Radostné setkání (nejdelší ze všech, s postavou profesora Málka).
Ono se toho moc o tomto díle říci nedá. Silné, nesmazatelné a myslím, že každý si z toho odnese něco podstatného. Jedno z mála děl, kde se poukazuje na události, které všichni přehlíží. 2. světová se, bohužel, ve škole pojímá celosvětově, ale nikdo už neřekne, že Němci nás tu vlastně trápili. Jak válku vnímalo civilní obyvatelstvo. Mluví se o transferech židů, ale že měla okupace dopad na každého občana je věc, o které se mlčí. Škoda jen, že i když podstatné dílo, poměrně krátké a nerozvinuté. Některé povídky hůře čtivé. Myslím, že moje generace pocit z této hrůzy moc velký nemá (i přes to, že mezi námi stále jsou pamětníci, co tohle všechno připomínají), moje děti již na tento konflikt budou pohlížet jen jako na další stranu v dějepise. Toto dílo mohlo být tím, co tuto hrůzu uchová, ale nemyslím si, že se to stane. Na to jsou ty vjemy moc krátké a pro neznalé možná i neuchopitelné.
Knížka čtená již v hodně raném mládí , která ve mně zanechala hodně nesmazatelnou stopu. Vůbec nemyslím Vyšší princip, to je povídka, která vyzdvihuje hodnotu pojmu povídka- to je prostě povídka nad povídky, myslím tím ostatní povídky, které popisují tu dobu, kdy se v českém národě objevila hrdost, hrdinství a pokora k hodnotám jako přátelství, sounáležitost , úcta k člověku.
Na některé z povídek mi dělalo problém se soustředit...pokud by se mě někdo zeptal, které povídky mi uvízly v hlavě, tak asi nejvíce Hlídač dynamitu a Vyšší princip a Včelař.
Povídky o hrdinství českých lidí za doby Protektorátu a při osvobozování.Za mě jsou nejlepší povídky : Němá barikáda a Vyšší princip.Ty další jsou ale také dobré.Jedná se o boj národa za svobodu a nikoli za komunismus,jak se někdy dneska píše.Ale to myšlení lidí bylo takové,proto také komunisté ve volbách 1946 dostali tolik hlasů,že byli nejsilnější stranou u nás (to nebyly ovlivňované volby jako později),proto došlo také k Únoru 1948,protože lidé tenkrát za komunisty stáli a chtěli to tak.
I přesto, že povídky jsou krátké, vyžaduje jejich čtení velkou pozornost. Alespoň, pokud chcete pochopit všechny metafory a souvislosti. Kniha rozhodně zajímavá, povídka vyšší princip je nádherná (ano, možná jsem trošku zaujatá, kvůli filmu...). Objevuje se velmi krásná filozofie (povídka: až vstanou mrtví....). Samozřejmě prokládané pasážemi, které jsou "rudé". Ale to je třeba pochopit. Pro mě osobně je důležitá rovina lidská. A ta tu byla také.
Fašismus? Špatně! Komunismus? Špatně! Totalita? Už nikdy! Díky za každou takovou knihu, která připomíná to zlo a zvrhlost. V tomto případě fašismus, jež nahrazuje komunismus, který je v knize opěvován.
Klasika.
Ano, je to zaujaté a dá se říci, že plné propagandy. Ale Němá barikáda skvěle vystihuje myšlení velké části Čechů po 45 a tím pádem pomáhá i pochopit tehdejší události, od povstání, přes odsun až po Únor.
nad touto povinnou četbou jsem byl na základní škole úplně paf, o to víc jsem pak hltal filmovou verzi povídky Vyšší princip
Těžko hodnotit psaní o spravedlivém boji za svobodu a boji proti útlaku jinak, než vysoce. Navíc je to perfektně napsáno. Povídky jsou výstižné a nesmírně silné. Zachycují atmosféru doby. (Jsem přesvědčen, že hodně z nich je inspirováno skutečnými událostmi.) Díky tomu není divu, že si některé povídky vybrali filmaři a natočili taktéž sugestivní filmová díla.
Všechny jsou dobré, musím ale vypíchnout tyto:
Hlídač dynamitu: "To nám pámbu přece nemůže mít za zlý, když ze světa sprovodíme takovýhle bestie." Ten tichý, ale sveřepý, nezlomný odpor...
Pancéřová pěst: dětský hrdina, který překoná strach a vykoná hrdinský čin
Vyšší princip: "... vražda na tyranu není zločinem." Naprosto nadčasová modroust.
Někdo tu zmiňuje "černobílost" postav, to je ale přece jednoznačně dané dobou. Samozřejmě, že většina Němců byla vnímána jako ti zlí, vzhledem k tomu, co všechno Hitler za těch šest let napáchal, není divu. Ovšem vždycky, v jakékoli době zůstane nějaká část lidí normálních a s válkou potažmo útlakem nesouhlasí, to je prostě statistika. Ale o těchto světlých výjimkách povídky nejsou. Zde se vypráví o boji proti nespravedlnosti, a ten je jednoznačně černobílý.
Takže vlastně kniha ovlivněná dobou, ale přitom nadčasová...
Kniha o době,kdy se dělilo zrno od plev,kdy bylo třeba se rozhodnout i s tím vědomím,že i nečinnost je druh rozhodnutí. Její zpolitizování za dob totality jí podle mě neubralo na kvalitě.
Narodila jsem se z láskyplného vztahu Češky a Němce,který vznikl krátce po válce. Možná proto vnímám tuto kapitolu dějin obou těchto národů trochu ostřeji a z jiného úhlu,protože se mi dostaly k uším příběhy lidí z té doby a vůbec nejde o to,jakým jazykem mluvili. Jde o to,k čemu se rozhodli a jakou si vybrali cestu-každý sám za sebe.
Velké časy často plodí velká díla, která nemilosrdně a přesně zachycují Zeitgeist, ducha doby. Ačkoli je Němá barikáda rozsahem útlá knížečka povídek, na vnímavého čtenáře dopadne silou své osudovosti. Protentokrát je mi jedno, že to napsal komunista; je to bezesporu mistrovské dílo z doby, kdy byl nepřítel jasný a jasně pojmenovaný, a kdy se na chvíli zdálo, že nový, lepší svět přichází ze sovětského východu. (Nepřišel, a nikdy nepřijde, to už je snad jasné.) Opravdu stojí za to si čas od času znovu přečíst tak silné, dojemné povídky jako je zejména Včelař, Vyšší princip, Hlídač dynamitu nebo Nenávist, a vzpomínat na svět, kde zlo a dobro ještě nebyly tak promíchané a rozbředlé jako dnes. Dovolil jsem si v Podobných knihách doporučit podobně přesná, syrová díla, Rudou jízdu a Azurovou step. Bylo by škoda, kdyby zapadla českému čtenáři za obzor.
Jedná se o povídkovou knihu, která vyzvedává hrdinství prostých lidí v období okupace a v době Květnového povstání. Nejvíce se mi líbila povídka VYŠŠÍ PRINCIP, která je svým zpracováním kratší, když porovnám film, který jsem viděl. Film se mi také líbí. Kniha se mi celkově líbila.
Četla jsem ji, když jsem byla stejně stará (tedy mladá) jako ti, kteří ji čtou k maturitě. Literaturu o 2. světové válce jsme měli rozdělenou podle doby, kdy vznikala, z čehož vyplývaly jasné odlišnosti. Němá barikáda byla napsána těsně po válce; nedivme se tedy černobílým postavám, pojetí Němců jako jednoznačně záporných, oslavě Sovětského svazu. Je to zatížené, samozřejmě, ale blízkostí války. Upřímně - opravdu byste někdo dokázal psát objektivně a nezatíženě, psychologicky prokresleně o tragédii, která se stala nedávno a při které jste i o někoho přišli? Tato kniha je dokumentem doby a jako takovou ji čtěte - tím se stane pro vás zajímavější a pochopitelnější.
Sbírka velmi krátkých povídek, které mají společný motiv – boj proti nacistickým Němcům za 2. světové. Němec je zde zobrazen jako zosobnění zla, kterému je nutno se postavit. A v Drdových povídkách se proti němu staví zcela obyčejní lidé – účetní, dělníci, profesoři, prostí venkované. A přestože si jsou vědomi následků, kdy většinou je důsledkem jejich odporu jasná smrt, postaví se jim. Povídky jsou velmi vlastenecké, a přestože se mohly skutečně stát, odvaha hrdinů a zlovolnost Němců je tady spíše alegorická, jako dobro a zlo. Povídky jsou také ovlivněny dobou vydání povídek, kdy je zde několikrát zmíněna vděčnost vůči sovětským vojákům, ale o západní frontě ani slovo. Jedná se však (až na jednu povídku) skutečně jen o krátké zmínky, takže to nijak zvlášť nebije do očí a není to ani důvod k rozhořčení k překrucování či tajení historie. Součástí sbírky je pak povídka Vyšší princip, která byla velmi dobře zfilmována. Povídka Němá barikáda pak byla taktéž zfilmována, kde je už ale velmi znát komunistický vliv na tuto tvorbu.
Klasika z povinné četby. U některých příběhů dokázal autor čtenáře dojmout... Trochu mě mrzelo, že postavy byly pouze černobílé. Buď dobré, statečné a dokonalé, nebo špatné, falešné a zlé.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) povídky zfilmováno odboj okupace války antifašismus rozhlasové zpracování
Část díla
Autorovy další knížky
1975 | Němá barikáda |
2007 | České pohádky |
1965 | Hrátky s čertem |
1982 | Vyšší princip |
1960 | Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert |
Jak už to u povídkových knih často bývá, málokdy se stane, že by Vás stejnou mírou zaujaly všechny. Myslím, že s čistým svědomím mohu říci, že Vyšší princip je naprosto fenomenální. (Stejně tak jeho filmové zpracování z roku 1960 s úžasným Františkem Smolíkem). Hned za ním je v těsném závěsu Včelař, Hlídač dynamitu nebo Pancéřová pěst. Z ostatních povídek mi toho bohužel časem v paměti moc nezůstalo. Přesto ale každá z nich stojí za přečtení. V každé totiž nalezneme odvahu, lidskost a morálku v jejich nejčistší a nejpřirozenější podobě.