Nenasytná
Meg Cabot
Nikdy neříkejte nikdy, a o upírech to platí dvojnásob... Mína Harperová, samostatná, talentovaná, ale zároveň i smutná a díky svému prazvláštnímu daru okamžitě odhalit, jakým způsobem a kdy člověk, který před ní stojí, zemře, dost osamělá, se podílí na vytváření scénáře pro nesmírně úspěšný seriál Nenasytná u jedné newyorské televizní stanice. Jednoho dne jí její neschopná, avšak velmi průbojná a bezohledná kolegyně sdělí, že vedení se rozhodlo seriál obohatit postavou upíra, podobně jako u konkurence. Mína je zděšena, protože její vztah k upírům je mírně řečeno odtažitý. Zanedlouho se však na večírku setkává s naprosto neodolatelným profesorem literatury Lucienem Antonescuem, vysokým, tajuplným brunetem, a od tohoto okamžiku si na nedostatek inspirace, co se upírů týče, rozhodně stěžovat nemůže! Úspěšná americká spisovatelka Meg Cabotová se v této knize svým nenapodobitelně originálním způsobem vyrovnává se záplavou upírských ság na dnešním knižním trhu.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2011 , Knižní klubOriginální název:
Insatiable, 2010
více info...
Přidat komentář
Autorku mám ráda, ale tahle kniha byla děsnej přestřel. Nevěděla jsem jestli to má být parodie na ty všechny upíří story nebo jestli si ze mě tou otřesností autorka nestřílý. No stále jsem na to nepřišla.
Postavy často jednaly nerealisticky a nelogicky. Dvě hvězdičky za tom že jsem se pobavila (aspoň něco)
Spoiler - příběh byl velmi napínavý a romantický. I když závěr se mi moc nelíbil. Mína milovala Luciena a když se dozvěděla, že je vládce upírů, udělala z něj spisovatelka strašnýho hajzlíka. Jsem zvědavá na druhý díl, na to, pro kterého ze svých nápadníků se rozhodne - zde pro Luciena - vládce temnot či pro Alarica - lovce démonů.
Tato kniha mě překvapila hned třikrát. Poprvé, když jsem zjistila, že to není typická ¨upířina¨ pro náctileté, ale příběh o dospělé ženě. Podruhé tím, že stejně jak mě dokázal příběh v určitých částech nadchnout, dokázal mě i neskonale nudit. No a potřetí šíleným, pro mě nepochopitelným závěrem, který celý příběh pohřbil a celkem reálnému dílu přisoudil nálepku fantasmagorie!
Nenadchne, neurazí. Kniha pro volné odpoledne nebo pro čekání na vlak. Jediné, co se mi líbilo, byl nový pohled na Draculu.
Tahle kniha rozhodně patří mezi autorčiny slabší díla, ani to, že autorka umí psát zajímavě, poutavě a s dávkou humoru nezachránilo děj samotný. Všechno bylo hrozně zdlouhavé, rozhovory zbytečně natažené a děj mi přišel přitažený za vlasy. Nemyslím tím fakt, že po Manhattanu se to hemžilo upíry (parodie na všechny ty uslintané ságy o upírech? ), ale přitažené za vlasy mi přišlo Mínino jednání - děj nechci prozrazovat pro ty, co ještě knihu nečetli, ale nejzpackanější mi přišel rozháraný konec. Knihu bych také určitě nikomu nedoporučila. O upírech jsou mnohem lépe zpracované knihy.
Čekala jsem od Nenasystné trochu víc. Meg dokáže udělat jakoukoliv knížku napínavou, i když to třeba není zrovna výkvět inteligence, ale do Nenasytné jsem se místy musela nutit a to se mi vážně nelíbí. Od Prokletého maturiťáku její tvorba nemá tu samou šťávu jako v Mediátorovi. Možná nějaké špatné období, nebo je to snad překladem? Nebo možná mně přestává tohle stačit.
Hlavní hrdinka mě vůbec neoslovila, její schopnost byla ovšem zajímavá a čekala jsem, že se díky ní nějak zaplete do vyšetřování... Upír a jeho minulost mně taky nijak zvlášt neuchvátila, nemám zrovna slabost pro takové uhlazené typy. Co se děje týče, nebylo to zase tak špatné, ale dalo se z toho vytřískat daleko víc.
Abych řekla pravdu, tak mě s touto knihou Meg velice zklamala, vůbec jsem se do ní nemohla začíst a dokonce jsem ji na čas odložila. Přijde mi, že oprozi ostatním jejím knihám je Nenasytná psána "horkou jehlou". Co se jazyku týče, je kniha psána celkem čtivě, ale přijde mi zbytečně rozvláčná a zdlouhavá, už jsem se vážně nemohla dočkat konce. Hlavní postavy téměř po celou knihu o něco usilují, ale během posledních pár kapitol naprosto otočí a udělají přesně pravý opak nebo se zachovají jako hlupci. Abych řekla pravdu, tak mě to celkem otrávilo, protože mi přijde, že tento obrat vznikl pouze za účelem sepsání dalšího dílu. Osobně po druhém díle sáhnu jen v případě, že bych neměla co ke čtení, což v mém případě naprosto nehrozí, možná, kdyby se mi dostal do ruky v elektronické podobě, kupovat knihu však v žádném přápadě nebudu.
Doporučuji všem holkám ke čtení, oddechovka, která se velmi dobře čte a doporučuji pro všechny romantičky.
Nenasytná se hned od začátku čte velmi lehce a děj svižně ubíhá, takže se brzy seznamuje se všemi hlavními postavami a jejich záměry, které se však během knihy mění. A to je kámen úrazu, protože postavy se rozhodují naprosto nelogicky a všechny myšlenky tak vyzní naprázdno. Jak se hlavní hrdinka Mína může zamilovat a vyspat s Lucienem po dvou setkáních?
Naštěstí v knize nejde jen o city, kterých je zde opravdu hodně, ale najde se i nějaká akce. Alaric knihu obohacuje o notnou dávku agresivity, hlavně když se neohroženě ohání svým mečem a nebojí se použít nátlak i na ženy.
Rozhodně nelze autorce vytknout, že vytvořila zajímavou knihu pro dospělé ženy, kde jsou propracované postavy i děj, takže i když vše úplně nedává smysl, tak se čte dobře a čtenářka si u ní výborně odpočine a zároveň se zasní nad "dokonalým" mužem.
Zároveň se z knihy dozvíte něco nejen o upírech, ale také o historické postavě Vladu III. a jeho životě. Dočtete se, že jeho manželka skočila z okna a on zešílel, jeho dva synové Lucien a Dimitrij to bohužel velmi odnášeli a měli nešťastné dětství. Oba bratři jsou velmi rozdílní a nejspíš to nebude jen tím, že mají rozdílné matky, ale také jejich povahou.
Závěr byl možná, až příliš šokují (třeba Lucienova přeměna v draka), ale přesto skončil otevřeně, kdy čtenář čeká, jak se postavy budou rozhodovat a co je ještě čeká. Přijme nakonec Mína Lucienovu nabídku, aby se k němu připojila a prodělala přeměnu v upíra? Nebo bude Mína pomáhat Alaricovi a Palatinské gardě v boji upíry? A má případný vztah mezi Mínou a Alaricem budoucnost?
Mě osobně se kniha hodně líbila a už se těším, až v říjnu tohoto roku vyjde pokračování s názvem Overbite, který nám snad přinese další odpovědi na otázky.
Nenasytná patří ke knihám, které jsem přečetla, ale rozhodně ji nikomu nedoporučím. Pokračování mě opravdu nezajímá. Při čtení jsem si pořád říkala, že to autorka, kterou mám jinak ráda, přehnala a Nenasytnou nemůže myslet vážně. Knihu považuji za parodii.
Osobne ma táto kniha neskutočne prekvapila. V dobrom! Vlastne asi v najlepšom zmysle, keďže kniha sa už počas čítania zaradila do rebríčka mojich obľúbencov a po jej prečítaní akoby mi zrazu niečo chýbalo. Ihneď som si overovala či bude aj pokračovanie a po skvelej prvej časti sa ho už neviem dočkať.
Tak každému to nesedne,každý jsme zvyklí na trochu jiné psaní,tak od toho jsou tu komentáře,abychom jsme si řekli dojmy,at dobré nebo špatné,já osobně se na tuto knihu těším :)
Tak... mě se to líbilo, mám ráda styl psaní Meg Cabot a rozhodně se chystám na další díl...
Nevím,proč tolik negativních nebo neutrálních kritik k této knize. Myslím si,že je to mistrovské dílo spisovatelky! Hrozně se mi líbilo její pojetí upírů, myšlení Míny a hlavně to, že uvažovala rozumem :)) Já jsem naprosto spokojená :)
Moc se mi to líbilo, četla jsem to s nadšením, ale ten konec mě vyloženě naštval. DRAK? Kdyby to utla před ním, udělala by nejlíp.
Autorovy další knížky
2004 | Krajina plná stínů |
2012 | Mezi láskou a smrtí |
2001 | Princezniny deníky |
2004 | Andělé smrti |
2011 | Nenasytná |
Meg Cabot patří mezi mé oblíbené autorky, nicméně s touhle knihou se mi netrefila ani do chuti, natož do vkusu. Příběhů o Draculovi je bezpočet, ale tohle zpracování se mi líbilo snad nejmíň. Námět je jistě zajímavý, ale rozhodně bych tam plácla nějakého jiného upíra a ne toho, kterého proslavil Bram Stoker.