Nenávidím a miluji
Valja Stýblová
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/5905/nenavidim-a-miluji-5905.jpg
4
168
168
Román vypráví životní příběh mladého muže – středoškolského profesora latiny, který se zamiluje do své studentky Magdalény.
Přidat komentář
Co o teto knize napsat... Detailní vhled do jednoho manželství, kniha je velmi pěkně napsána, děj krásně plyne, není to rozvláčné... Chvilemi mi pan lezl na nervy, soustavně svou manželku kritizoval, ona taky nebyla svatá, ale byt porad pod drobnohledem, stále byt do neceho tlačena, nevím nevím...
PS: ještě, že mi manžel neříká, co mám číst.
... psáno hezkým jazykem. Od začátku mi bylo jasné, že manželství mezi profesorem a Magdalenou bude mít trhliny. A taky jo. Ale zajímavé čtení.
Dokonalý jazyk, přesné vyjádření pocitů postav, jednoduché a přitom bohaté vyprávění dává celému románu výjimečnou kvalitu. Kniha neztratila nic ze své aktuálnosti. Ještě dlouho na ni musím intenzivně myslet.
Kniha je vyprávěním starého profesora u svého lékaře, vzpomíná na svůj život po čtyřicítce, kdy mu do něj vstoupila osmnáctiletá studentka. Příběh lásky studentky septimánky a stárnoucího profesora latiny. On poblouzněn její dokonalou krásou a bezstarostným mládím, ona zamilovaná do svého profesora, tak jak občas studentky bývají. On bezmezně zamilován na celý život, ona vášnivě a slepě zamilovaná jen na pár měsíců. Přesto spolu žili, přežívali, vychovávali dítě, a navzájem se trápili.
Vyprávění profesora jsem ze začátku chápala jako lásku nebo okouzlení ke studentu Antoniovi a až poté, co vstoupila na scénu Magdalena, bylo jasné, že nenávidět a milovat se budou všichni. A všichni se o to přičinili a všichni na tom budou mít kus viny.
Během jejich společného života, v důsledku jejich společných rozhodnutí, chyb a jednání, prochází stavem miluji a nenávidím nejen oni sami, ale i jejich dítě.
Vyprávění končí po více než dvaceti letech, kdy psychicky zdeptaný profesor a psychicky nemocná bývalá studentka spojí svůj život navždy. Trochu jako antická tragédie.
"Přeji si jenom zůstat po jejím boku, setrvat s ní ruku v ruce ještě pár chvil.
Má Eurydiké! Vždyť sestoupit za ní až na dno života je mé poslední a největší štěstí, doktore!"
Neskutečná monogamní láska muže. Dokonalá ukázka bezcitnosti jeho ženy. Knihy této autorky vždy zanechají pocit ještě dlouho se nad průběhem zamýšlet.
Vydání z r. 1973.kniha nalezena v knihobudce. Vyprávění profesora o své lásce a životě, které vás nutí číst dál a dál. Chvili mě i štval on, chvíli ona, ale bylo to i tou dobou, ve které děj odehrává
Láska má tisíce podob. A což teprve, když se opravdu sejdou dva lidé a vzejde z nich pár na život a na smrt. Ani on ani ona, ale oni. Profesor latiny a jeho žákyně. je to příběh o vztahu na celý život? Na misce vah stojí proti sobě životní zkušenost a touha po lásce na celý život. Na druhé straně živelnost mládí, odlišné vlastnosti, jiné představy o životě. Tak se do tohoto krásného příběhu o lásce a nenávisti začtěte. Určitě to stojí za to.
Přetože jsem ze začátku myslela,že to nebude nic moc,byla jsem mile překvapena.Hezká kniha
Stárnoucí profesor vypráví o své lásce ke studentce. Před mnoho lety jsem ji četla několikrát. Nádherně napsané se spoustou zajímavých myšlenek.
"Odi et amo."
"Nerozuměl jsem sám sobě, věděl jsem, že ji miluji, a současně jsem cítil, že tu je z mé strany něco sobeckého a despotického. Bránil jsem se temnému podvědomí v sobě, umiňoval jsem si každým dnem, že budu ve vztahu k ní otevřený, že tu nesmí být ani odstín nešlechetnosti, ale ta nová hra o ni ve mně probouzela přímo chorobné úsilí vydržet v nepřirozené tvrdosti, v jakési hrané lhostejnosti."
Životní příběh stárnoucího profesora latiny, který se vyznává ze své lásky k Magdaleně, jeho bývalé žákyni. Četla jsem poprvé snad v sedmnácti letech, pamatuji, že ke mně slova lásky a boje o ni velice působily. Teď ještě oceňuji i sebezapření pana profesora a hlavně jak je celé vyznání nádherně napsané. Ale to už je teď úplně jiný svět.
"Bože můj, život! Ctnost, ušlechtilost, krása, jaký je to velkolepý podvod. Nic víc jsem v mládí nechtěl než naplnit život ušlechtilostí a ctností, ale tyto hodnoty, které mi připadaly tak stálé, pokřivily se lety jako obraz ve vypuklém zrcadle."
Moje nejoblíbenější kniha od VS. Láska stárnoucího profesora a jeho žákyně snad ani nemohla dopadnout jinak. Dva rozdílné světy, které nebylo možné spojit.
Knihy Valji Stýblové jsem četla především v mládí (a to už je pěkných pár let!) a nyní po letech jsem se na základě Výzvy vrátila k tomuto románu.
A s podivem - opět jsem knihu zhltla za tři dny.
Pravda, jiná doba, ale myšlenky a obsah zůstávají.
Láska staršího seriózního středoškolského profesora (snad až příliš zásadového a trochu slabošského) k mladičké studentce (nevyzrálé, přecitlivělé a snadno ovlivnitelné) nemůže nakonec ani jinak dopadnout.
Kniha je velmi poutavá, čtivá a dává velký prostor k zamyšlení.
Přečetla jsem na doporučení přítelovi babičky a měla jsem pocit, že knihu většina lidí z mojí generace nedokáže pochopit a máj t v ní oné kouzlo opravdové lásky (včetně mě).
Dej hodnotím jako průměrný, nejsem moc příznivec románů, ve kterých se vše odehrává během pár měsíců (potkají se, zamilují se do sebe, vezmou se/pořídí si dítě a nakonec zjistí,že to nefunguje. Well, pár důvodů, proč nakonec došlo k rozpadu vztahu, mne napadá, ale budiž)
Dávám tři hvězdičky, jelikož dvěmi začínám hodnotit brakovou literaturu - tato kniha hodnotu má, jen ji nedokáži ocenit.
Vztah od začátku odsouzený k problémům nejen kvůli věkovému rozdílu, ale i kvůli povahovým rozdílům. Wernerův vztah k ní byl ten druh lásky, kterému se říká "až za hrob".. taková sebedestrukce láskou. Hodně z nás to zažilo, hodně z nás to chápe. A my se zkušeností vlastní víme, že takovému člověku není pomoci. Strašně jsem držela palce Livii, aby ona kvůli rozhodnutím matky netrpěla celý život.
Kniha je vyprávěna profesorem latiny, fanouškem antické poezie, lidově řečeno. A podle toho vypadá i styl a tempo vyprávění. Takže úplně strhující to není, nicméně obsahem mě to ke čtení přitahovalo. A některé citáty v knize jsou tak bolestně výstižné.. člověk si je vryje do paměti na dlouho.
Knihu jsem četla už dávno, ale stále na ni vzpomínám... Existuje mnoho podob lásky...
Naproto vyjímečná kniha, hluboké myšlenky, složitá a promyšlená typizace postav, nádherně napsané a poutavý děj. Doporučuji. 11/10
,,Byla to lhostejnost, její lhostejnost ke mě, ta mrazivá voda, která trhá nejpevnější hráz, síla daleko ničivější než nenávist, protože láme pouta sice pozvolna, ale bezpečněji."
Bylo to zvláštní. Ač jsme se snažila Magdalénu pochopit, nedokázala jsem to. Stalo se jí spoustu zlých věcí, se kterými bych se možná ani nedokázala vypořádat - ale velmi mě zklamala opuštěním dítěte. A nemyslím moment, kdy odjela do ciziny, dítě ji "nezajímalo" prakticky celou dobu.
Werner je velmi zvláštní člověk a myslím, že Magdalénu doslova k mnohým věcem dohnal. Přála jsem mu celou knihu, aby se konečně vzepřel. Ale pokaždé polevil. Vždycky. A tak postupně měkla i moje náklonnost k němu.
Štítky knihy
milostné romány manželství psychologické romány učitel a žák
Autorovy další knížky
| 1970 |  Mne soudila noc |
| 1959 | Dům u nemocnice |
| 1966 | Až bude padat hvězda |
| 2001 | Nenávidím a miluji |
| 1984 | Princ a Skřivánek |
(SPOILER) 50% - Děj, který by mohl mít velikou sílu, ale přitom mi naprosto nesedl svojí formou.
Při čtení téhle knížky jsem si okamžitě vzpomněla na film Sextánka, kde se mladičká dívka rovněž zamiluje do svého učitele, ostatně i zde příběh začíná na konci 30. let 20. století a hlavními hrdiny jsou studentka Magdalena a Werner, její profesor. Ovšem tam, kde Sextánka končí happyendem, zde příběh svatbou teprve začíná a hned na svatební cestě se projeví, jaký je mezi hlavními hrdiny rozdíl, a to nejen věkový a vzhledový. Magdalena jako citově intenzivní, prudká mladá žena začne brzy srovnávat svého upjatého intelektuálního rozumem se řídícího manžela se svými vrstevníky. Záhy je jasné, že život po boku skromného vzdělaného muže napomáhajícího manželce na cestě k využití vlastního intelektu, který si pro ni vysnil před smrtí její milovaný otec, se neslučuje s Magdaleninými představami, a tam, kde ji Werner dřív okouzloval svými znalostmi latinských veršů a antických dějin, ji teď jen ubíjí a unavuje. A odtud už je krátká cesta k nevěře a citovému i fyzickému odloučení.
Samotný děj a citové pohnutky a jednání hlavních aktérů mi připadaly velmi uvěřitelné. Werner sám hned na počátku odhadne, jak nerovný by jejich vztah byl, ale i tak si nedokáže pomoci a do dívky se zamiluje, přestože pak působí jako slaboch, protože o její lásku později nedokáže bojovat. Na druhou stranu mi byl i sympatický svojí určitou hrdostí, s jakou přijímal Magdaleniny výstřelky, a pak především tím, jak krásný vztah si (na rozdíl od Magdaleny) vybudoval ke své nemanželské dceři, kterou jeho žena měla s jeho dalším studentem a oblíbencem Antoniem.
Přišlo mi ale jako veliká škoda, že styl psaní je tak nesmírně popisný, jako by ani nešlo o vyprávění, ale skutečně jen o popis toho, co se v manželském svazku dělo. Dialogů pomálu, vedlejší postavy dobře zvolené, ale literárně nenapsané tak, aby mě zajímaly. Asi nejvíc mě pak zklamalo nepropracování doby, ve které se román odehrával - vždyť příběh začíná před druhou světovou válkou, odehrává se za války a pak po roce 1948, kdy zásadový intelektuál Werner musí tváří v tvář dělnickému vzdělávání definitivně zapomenout na svoji kariéru vysokoškolského filologa. Můžeme tušit i to, jaký vliv na život jeho a jeho nemanželské dcerky měl Magdalenin útěk na Západ - a přesto je tohle všechno jen jakýmsi nezužitkovaným pozadím, jako by to ani nebylo zas tak důležité. Mám zkrátka neodbytný dojem, že vzhledem k psychologické hloubce Wernerova a Magdalenina vztahu a s ohledem na okolnosti, které jejich život ovlivňovaly, se z toho dalo dostat mnohem, mnohem víc.