Není římského lidu
Jarmila Loukotková
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/154702/bmid_neni-rimskeho-lidu-r4O-154702.jpg
5
836
836
Román Není římského lidu vypráví o věčném boji mezi mocí a bezmocí, láskou a nenávistí, dobrem a zlem. Na jedné misce vah císař – zhýralý, rozmařilý a sobecký matkovrah Nero, na druhé básník – citlivý, velkorysý, obětavý soudce krásy – Petronius. A mezi nimi ženy – ctižádostivá a cynická Poppaea Sabina, nevinná a nedůvěřivá Nealcé. A všude kolem Řím plný krutosti, ohně a nátku prvních křesťanů. Příběh, který se čte jedním dechem od začátku až do konce.... celý text
Přidat komentář
Krásně napsaná historická kniha, kterou jsem před lety četla několikrát. Přestože postava Petronia je zde určitě značně idealizovaná, dávám nejvyšší hodnocení, neboť kniha je pro mě podstatně stravitelnější a čtivější než Quo vadis (i když ta se nejspíše víc blíží realitě).
Už je to nechutně dávno, kdy jsem tuto knihu četl, ale vzpomínám si, že jsem ji zhltnul na jeden zátah. Úchvatný zážitek z knihy si pamatuju dodnes.
K této knize jsem se vrátila po dvaceti letech, a opět mě nadchla. Petronius byl opět elegantní, Nero opět nemožný, vyhrává Loukotková a její báječný styl.
Loukotková napsala něco tak poutavého, že vážně uvažuju napařit jí pětku. Pěkně poctivě. Protože to mělo strhující napětí, popisy přesně tak akorát dlouhé, postavy přesně akorát vykreslené. Pokud na světě není římského lidu, není ani naše kultura. Kořeny i dědictví.
V Quo vadis stříkají potoky krve. A tady vidím najednou po tou krví spíš charaktery. Prostě přesně to, co mne u Sienkewicze přesvědčilo, že ho budu číst jenom jednou. Tady mne to donutilo číst pořád dál.
Zdědila jsem tohle nádherné vydání ze 75. po babičce a ta knížka má úžasnou atmosféru.
Takže prostě pětka se vším všudy s poklonou od nadšené čitatelky.
Kniha byla ze začátku docela dobrá,ale čím blíž ke konci,tím víc mě nudila.Znovu ji číst rozhodně nebudu.
Úžasná, zajímavá kniha... dobře se čte, historie podaná lidským přístupem.. určitě každému doporučuju k přečtení !
Moc krásné, určitě souhlasím s tím, že je češtější než "Quo vadis", přečetla jsem to jedním dechem, ale když to porovnám, myslím, že Sienkiewicz byl blíž realitě. Ale paní Loukotkovou miluji, takže určitě souhlasím s tím, že jde o úžasnou knihu.
Velmi pěkně vyprávěný příběh z doby vlády římského císaře Nera o básníkovi - "soudci krásy" - Petroniovi. Řekl bych, že román je "češtější" než skvělý Sienkiewiczův "Quo vadis". A hlavně není tak krvavý. Určitě doporučuji k přečtení.
Tahle kniha je moje srdeční záležitost. Do ruky se mi poprvé dostala, když mi bylo asi 17 a hned mě uchvátila. Je to pro mne jedna z nejkrásnějších knížek všech dob a ani vlastně nedokážu říct proč. Snad skvělé postavy, výborný styl psaní, kdy jsem se ani na chvíli nenudila a takřka básnické obrazy plné krásy. Jedním slovem: krása.
Možná spíše než o čtení knihy se jednalo o nádhernou osobní vzpomínkou na dobu, kterou jsem nikdy nezažil. Pokud jste ještě nečetli, neváhejte, máte před sebou pozvánku zavzpomínat..
Když jsem tuto knihu četla, bylo mi asi 14 a úplně mě dostala. Po přečtení jsem několik let nebyla schopná číst nic jiného než romány z antického Říma. O pár let později se mi ale dostalo do ruky Quo Vadis (divím se, že až po pár letech - takové zásadní dílo z tohoto období) a nemůžu si pomoci (nevím, jestli to bylo věkem nebo to tak prostě bylo), ale Sienkiewiczův Petronius se mi líbil mnohem víc. Připadal mi takový více "skutečný" a ne tak po všech stránkách dokonalý. Přišlo mi, jako by se J. Loukotková do Petronia zamilovala a toužila napsat svou vlastní, lehce zromantizovanou představu o něm. To ale na kvalitě díla nic neubírá. Dávám pět hvězdiček, protože svého času mě opravdu velmi okouzlila, ačkoliv na tom pomyslném (mém) piedestalu stojí Quo Vadis.
Letopočet se nám láme, ubíhají první roky po narození Krista, Řím je "vůdčí mocností" tehdejšího světa a na císařský trůn usedá agresivní sedmnáctiletý Nero. První, kdo ho pozdravil, jako císaře, je jeho vychovatel, filozof Petronius.
Pro mě strhující příběh, vnoříme se do římských uliček, kde objevíme, tehdejší zkorumpovanou a "prohnilou" římskou společnost, zjistíme, proč na trůn usedl právě Nero, proč neměl rád svou matku, proč pronásledoval první křesťany a proč nakonec zapálil Řím. Celou knihou nás provází Petronius, který nám zároveň líčí i svůj osobní příběh, život plný zvratů, přestože sám touží pouze po milující ženě a klidném rodinném životě. Sám v sobě si nese vinu, za to, že jako první oslovil Nerona císařem a ze všech sil se snaží udržet tohoto vzpurného a zhýralého vládce v určitých mezích.
Loukotkové celé nazírání na věc, je velice sympatické. V knize nejsou žádné zbytečné těžkopádné obraty,postavy mají svůj jasně vymezený časa osud a styl jaký autorka píše je snad nekompromisnější, než sám osud. Petronius je tady člověku bližší, než v jiném tolik obdivovaném díle. Její jazyk má glazuru.Román je to opravdu historický.
Opravdu jsem ten "dějepis" přečetla za pár večerů a jak mě bavil.Moc pěkná kniha.
Tuto knihu mam velice rada. Byla jednou z prvnich "dospelackych knih" kterou jsem dobrovolne (mimo povinnou literaturu) precetla a uz jako velmi mladou me nadchla - mozna prave tim ze byla tak jina nez knihy, ktere jsem do te doby cetla. Predchozi komentar poukazuje na to ze v Quo vadis (tu knizku mam mimochodem take rada) byl cely pribeh odlehcen pribehem dvou zamilovanych lidi. Na Neni rimskeho lidu se mi ale libi prave to ze to nijak odlehceno neni. Fascinoval me cely ten komplikovany vztah mezi Petroniem a Poppaeou Sabinou, ktery nikdy nemohl byt naplnen, jak byli ti dva odlisni. Fascinovaly me navraty do minulosti - Petroniovo detstvi a mladi, diky kterym vic rozumime jeho povaze. Libi se mi jak je Poppaea Sabina uvedena na scenu - jako prave Femme fatale.
Podruhe jsem ji cetla v mnohem pozdejsim veku a opet se mi kniha velice libila. Nevim jestli byla nekdy prelozena do jinych jazyku, pokud ne je to skoda, protoze tato kniha je pro me na urovni knihy svetove.
Milovnikum rimske historie rozhodne doporucuji spolecne s Quo Vadis - tu jsem cetla pozdeji a bavilo me porovnavat si zminene historicke postavy - jak byly zpracovany v jedne a druhe knize.
Štítky knihy
intriky starověký Řím Nero, římský císař historické romány
Autorovy další knížky
| 1988 |  Navzdory básník zpívá |
| 1975 | Není římského lidu |
| 1999 | Medúza |
| 2000 | Spartakus: Smrtí boj nekončí |
| 1994 | Pod maskou smích |
zajímavě barvitě psaný historický příběh