Není římského lidu
Jarmila Loukotková
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38922/neni-rimskeho-lidu-38922.jpg
5
834
834
Román Není římského lidu vypráví o věčném boji mezi mocí a bezmocí, láskou a nenávistí, dobrem a zlem. Na jedné misce vah císař - zhýralý, rozmařilý a sobecký matkovrah Nero, na druhé básník - citlivý, velkorysý, obětavý soudce krásy - Petronius. A mezi nimi ženy - ctižádostivá a cynická Poppaea Sabina, nevinná a nedůvěřivá Nealcé. A všude kolem Řím plný krutosti, ohně a nátku prvních křesťanů. Příběh, který se čte jedním dechem od začátku až do konce. ... celý text
Přidat komentář
Moc krásná kniha... Jednou si ji určitě přečtu znovu (jen u mála knih to vím tak jistě jako tady). Také jsem pořád měla nutkání srovnávat s níže zmiňovaným Quo Vadis. A jak už tu někdo řekl, bližší je mi Petronius Loukotkové než Sienkiewiczův... Ještě nikdy jsem u knihy nebrečela, ale tady jsem k tomu měla asi nejblíž.
Krásný román, který je i historicky velmi věrný. Doporučuji přečíst po sobě s Quo Vadis?. Obě knihy nabízí různý a přitom ve spoustě věcí podobný náhled na tehdejší svět, kulturu, doby i lidi.
Zábavné a poučné. Jarmile Loukotkové se perfektně podařilo vykreslit Řím a její dobové reálie. Těch pár set stránek uteče jako nic a ještě se přitom dozvíte plno věcí. Doporučuji!
Krásný historický román. četla jsem ji v roce jejího vydání, patří k pokladům mé domácí knihovny. Mnohem čtivější než Quo vadis, hlavně charakteristika jednotlivých postav.
Můj nejoblíbenější historický román. Má stálé místo v mé skromné knihovně a vracím se k ní velmi ráda.
Tak tohle je moje srdeční záležitost. Vtáhne do děje, a od jejího přečtení koukám na tento úsek historie jinýma očima.
Líbil se mi i styl jakým knihu autorka napsala, soudce krásy z ní vychází jako velmi zajímavá osobnost. Je to také jedna
z mála knih, která se mi líbila stejně když jsem si ji přečetla znovu po nějakých deseti, patnácti letech. Měla a mám ji koupenou
několikrát, když ji třeba vidím zachovalou v antikvariátu koupím a obdarovávám s ní přátele, kteří ji ještě v knihovničce nemají.
K diskuzi dole, mám raději u Loukotkové historické romány než současnost.
Krásná kniha, která se podobně jako Quo vadis odehrává v době vlády císaře Nera, na jehož dvoře se objevuje i básník Petronius. Autorka se právě na Petronia a jeho život zaměřuje více, a jeho očima sleduje dění kolem - život v Římě a také Nerovu vládu a jeho činy. Petronius alespoň na mě působil mnohem sympatičtěji tady než v Quo vadis, dost možná i proto, že se opravdu víc zaměřuje přímo na něj, ukazuje jeho kvality i jeho slabosti. Autorčin styl je čtivý a je vidět, že jen neklade slovo za slovem ale hraje si s každou větou a příběh má děj, který zaujme a nepustí.
Skvělé čtení, doufám, že jednou budu mít dost času a k téhle knížce vrátím. Moc ráda si jí přečtu znovu a doufám, že se mi bude líbit stejně jako poprvé.
Typický historický román. Bravurní sloh a propracované prolnutí historických reálií. Jen mi chybělo něco víc- osobitější či originálnější otisk, který by tuto knihu nadzvedl z průměrné šedi historických románů.
To je taková srdeční záležitost, další z mnoha a je to asi tím jak emotivně je ta kniha napsaná, hrajue prostě na takové ty struny že nelze se do ní v podstatě nezamilovat.
Ikdyž nemám ráda historické romány, J.Loukotková dokáže psát tak neuvěřitelně poutavě, že od ní si vždycky ráda historii přečtu.
Toto je nejlepší kniha, kterou jsem doposud přečetla. Četla se jedním dechem. Doporučuji přečíst :-)
Nightlybird - Ano, asi to tak nějak bude a já v žádném případě Loukotkovou nezavrhnu, protože je to přece jen vynikající spisovatelka, ale i když to asi nebude tvoje parketa, zkus si od ní přečíst Medúzu, pozor, to je moderní román! V momentě, kdy začínají milostné dialogy, začínám brblat.
Alix - je docela možné, že autorka chtěla patetičností dialogů zdůraznit osobnost Petronia (nebo měla představu, že se v dané době takovým způsobem lidé vyjadřovali). A nebo, jak jsem tady někde mám dojem říkal, nejsme schopni odhadnout jak se v té které historické době vyjadřovali - to platí především u přepisů a překladů starých literárních a obecně písemných památek (a především u mrtvých a archaických jazyků) - a více méně věcný obsah (a způsob mluvy) jen tak odhadujeme. Možná je přání otcem myšlenky - kdo ví?
Četla jsem ji několikrát,je poutavě napsaná,nelze nezamilovat se do soudce krásy.
Štítky knihy
intriky starověký Řím Nero, římský císař historické romány
Autorovy další knížky
| 1988 |  Navzdory básník zpívá |
| 1975 | Není římského lidu |
| 1999 | Medúza |
| 2000 | Spartakus: Smrtí boj nekončí |
| 1994 | Pod maskou smích |
Paní Loukotková má velmi "intelektuální" styl psaní, nepochybně pramenící z podrobného studia a obsáhlé znalosti látky. Osobně jsem se nikdy nedopracoval k tak hluboké analýze vlastního nitra, jakou vykazují spisovatelčiny hrdinové. Na druhou stranu jsem také nevyvraždil celou svou rodinu do sedmého kolena včetně širokého okolí, dokonce se ani s nikým takovým neznám. Zkrátka mně styl paní Loukotkové plně vyhovuje. Postavy jsou přirozené, děj poutavý, jazyk živý. Z hloubi duše a rád doporučuji.