Není římského lidu

Není římského lidu
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/89474/bmid_neni-rimskeho-lidu-9OI-89474.jpg 5 837 837

Historický román z doby císaře Nerona. Hlavním hrdinou je kromě císaře samotného básník Petronius, soudce krásy na Neronově dvoře. Příběh vášní, vražd, intrik, násilí a lásky se čte jedním dechem a patří k těm skvělým dílům, které nám prostřednictvím strhujícího příběhu dokáží přiblížit dobu dávných kultur.

Přidat komentář

MOu598
17.08.2018 5 z 5

Zajímavá doba - úpadek Říma. Příběhy několika postav.
Skoro každá kapitola je uvedena zajímavým citátem z díla Petronia - arbitra elegance.
Čtivé, zajímavé, hezké.
Citáty:
"CARPE DIEM. Využij plně každičkého dne. HORA RUIT. Čas se řítí nezadržitelně a zběsile vpřed...AUDACEM FORTUNA INVAT. Odvážnému štěstí přeje."

Paulus.1987
12.07.2018 4 z 5

Není římského lidu je první knihou od paní Loukotkové, kterou jsem četl. Ze začátku jsem k ní byl poněkud skeptický - měla celkem pomalý rozjezd, poetické/snové pasáže mě příliš nebavily a spíše jsem je pouze přelétával očima. Začal jsem se obávat toho, že celá kniha bude takto nudná a pro mě bude problém ji vůbec dočíst. Naštěstí jsem mýlil. Děj nabral spád a román byl velmi čtivý až do konce.

Hlavními postavami jsou básník a soudce krásy Petronius Arbiter a jeho protipól císař Nero. Během Neronovy krvavé cesty k moci až k naplnění svého osudu se zde seznamujeme s osudy dalších postav - císaře Claudia, Neronovy matky Agrippiny, manželek Octavie a Poppey, vychovatele Senecy a dalších. Současně s nimi román zachycuje i požár Říma či Pisonovo spiknutí proti Neronovi. Rovněž mě zaujala zmínka o Petroniovu Satyrikonu a s ním související hostině u Trimalchiona.

Byl jsem překvapený, když jsem se v doslovu dočetl, že se jedná o autorčinu prvotinu. Z hlediska historie toho kniha obsahuje opravdu hodně a podle mého názoru dokáže zábavnou formou nahradit dvě hodiny dějepisu. Já jsem si nakonec román užil, bylo to inteligentní a přínosné čtení. Kdyby to šlo, dal bych 4,5 hvězdičky a to jen proto, že Quo vadis se mi kdysi líbilo o chlup více.


Dela111
02.07.2018 5 z 5

Ach, ten vášnivý starověký Řím plný intrik, násilí a vražd! Román vypráví o věčném boji mezi mocí a bezmocí, láskou a nenávistí, dobrem a zlem. Na jedné straně císař - zhýralý a sobecký matkovrah Nero, na druhé básník - velkorysý a obětavý soudce krásy Petronius. A všude kolem Řím plný krutosti a ohně, když jej nechá císař vypálit...
Já osobně na románu nejvíce oceňuji nádherný, bohatý až poetický jazyk, jakým ho autorka napsala.

Nomia
23.02.2018 5 z 5

Historické romány od Loukotkové se čtou jedna báseň. Vždy je schopná vytvořit velmi sympatické a zajímavé charaktery a i záporné dokáže popsat neskutečně poutavě.

Rozhodně se nejedná u brutální naturalistický styl románu, v podstatě ani příliš originální, spíš má blíže k pohádkovému vyprávění a trochu k romanci, ale i tak je to výborná kniha a dokonalá řemeslná práce.

Nero i Petronius jsou jednoduše neskutečně charismatické a zajímavé postavy, které absolutně vtáhnou do příběhu. Když k tomu připočteme krásnou atmosféru pompézního Říma na počátku letopočtu, tak není o čem váhat, doporučuji.

AlenaF
19.01.2018 5 z 5

Mám ráda paní Loukotkovou. Knihu jsem četla snad jako školačka. Po hodně letech jsem ji otevřela znovu a nemohla jsem se odtrhnout. Velmi čtivé, doporučuji.

kara
13.11.2017 5 z 5

Když občas jedu do Říma, už se na něj vždycky dívám očima paní Jarmily Loukotkové, jedné z mých nejoblíbenějších českých spisovatelek. Člověk má při četbě tohoto jejího románu pocit, že je přítomen ději přímo na místě a společně s jejími hrdiny prožívá jejich osudy. Společně s nimi se raduje, bojí, děsí i miluje.

ajla5
09.11.2017 4 z 5

Knihu jsem četla poněkolikáté. Líbí se mi ta vůně rozpáleného prachu, skoro neslyšně se pohybujícího hmyzu a neustále se měnícího počasí. Při čtení úplně cítím to sílící napětí a přicházejícího zmaru, stejně jako postavy v příběhu. Ale zatímco já mohu kdykoliv přestat číst, oni jen těžko uhnou svému osudu.

Kukinka
09.09.2017

Moje nejoblíbenější kniha všech dob. Otevřela jsem ji poprvé někdy ve svých dvaadvaceti letech a od té doby jsem si ji musela koupit už třikrát. První výtisk se mi opakovaným čtením už rozpadl v ruce, druhý jsem zapůjčila a dotyčná osoba ho nechtěla pustit z ruky, samým nadšením jsem jí ho proto, že taky našla "lásku svého života", zanechala, třetí výtisk jsem si zakoupila minuly rok a odmítám ho už někomu vydat. O ději je podle mě těžko hovořit, Loukotková se ve svých historických románech soustředí na to, že zlo vítězí nad dobrem, tak, jak to bývá často v reálném světě, a i tady je jasná převaha zlého Nerona nad hodným básníkem Petroniem, ačkoliv hranice mezi správnou morálkou a dobrým a zlým úmyslem Loukotková velmi umně stírá. Čtenáři představuje absolutně vrcholně barvitý a košatý jazyk a neskutečné větné vazby, pro mě strop, který dokáže dohnat jen Josef Toman a jeho Po nás potopa, jenž dějově předchází Není římského lidu. Loukotková v této knize dokázala, že jsem snad poprvé v životě pocítila "zamilovanost" do knižního hrdiny a stejně jako v jejím dalším díle "Doma lidé umírají" - z republikánského Říma - ji obdivuji nejen za styl psaní a vyprávění uhrančivého příběhu, ale i za resesanci slova "zamřelina". Prosím, ať se tento úžasný výraz vrátí i do dnešní běžné češtiny. Já už jsem s ním nakazila své nejbližší okolí a svoje poslání se snažím šířit dál :)
Pokaždé, když po této knize, už asi posté, sáhnu, tak mě donutí k slzám, ačkoliv ji znám už zpaměti. Jestli existuje něco jako knižní závislost, je to pro mě vztah s touto knihou. Dech beroucí od první věty, která uvozuje hostinu u císaře Claudia, po husí kůži během vzestupu Nerona až po závěrečný pocit prázdnoty, beznadějně a zmaru.
Literární orgasmus.

JPBelmondo
10.06.2017 4 z 5

Nádherně zpracovaný příběh císaře Nera i básníka Petronia, protknutý pronásledováním prvních křesťanů. Výtečně zpracovaná starověká historie, která je velmi čtivá.

Atanone
27.04.2017 5 z 5

Už nikdy neuvidím Petronia jinak,než jak ho vykreslila paní Loukotková. Kdekoli jinde se s touto postavou setkám,mávnu rukou a řeknu si "ale co,to stejně není on"
V této knize miluju všechny postavy. I ty záporné..ale které jsou vlastně záporné?

Gábina231
17.04.2017 5 z 5

Chviličku trvalo, než si mne kniha získala, na gymplu to šlo rychleji... ale určitě doporučuji, skvěle vykreslené dobové reálie a Petronius...

Enehy
15.03.2017 5 z 5

Ta kniha mě bavila v šestnácti a o sedmnáct let později jsem ji zhltla se stejným nadšením. Řím na pokraji zkázy, ve své surové a krvavé podstatě, plný jedu, úkladů a pletich. Moc svěřená do rukou nevyrovnaného a do sebe zahleděného člověka ohrožující všechny kolem. Nikdo si nemůže být jist svým životem. Jak poučné a jak současné. Ale stejně bych se ráda prošla v Petroniově exotické zahradě.

iatros
22.02.2017 3 z 5

Vzhledem k tomu, že kniha Navzdory básník zpívá je jednou z mých nejoblíbenějších knih vůbec, byla pro mě kniha Není římského lidu poněkud zklamáním. Mrzí mě to, protože paní Loukotková měla neskutečné nadání, ale prostě jsem se tady nedokázala začíst a nemohla jsem se ubránit neustálému srovnávání s NBZ, které jsem vždycky hltala a nemohla jsem se odtrhnout. Přiznám se, že u této knížky jsem se musela do čtení někdy i nutit a některé pasáže na mě byly tak rozvleklé a abstraktní, že jsem pak měla problém si knihu užít a přilnout k postavám a jejich osudům. Ale uznávám, že je asi problém ve mně, paní Loukotková byla jednoznačně mistryně ve svém oboru.

fruitbueno
01.02.2017 3 z 5

S antickým románem Jarmily Loukotkové jsem dlouho bojovala. Prakticky jsem se začetla až v poslední třetině knihy... Nicméně Petronia bych brala domů, charaktery autorka zachytila bravurně. Škoda jen těch zdlouhavých úvodních pasáží, které mě zdržovaly a trochu obtěžovaly.

Hraboshka
12.01.2017 5 z 5

Petronia Jarmily Loukotkové si prostě musíte zamilovat. Petronius srší vtipem, Petronius nevlastní otroky, Petronius hrdinně snáší tragický úděl samoty, Petronius je gentleman, Petronius se vrhá na pomoc spoluobčanům v hořícím Římě...
Až jsem si z toho všeho musela obstarat Satirikon.

xelzax
08.10.2016 4 z 5

Poprvé jsem se po střední škole (nebo možná po základní? :)) vrátila k této autorce a opět jsem se do příběhu rychle začetla. Krásná čeština, chytlavý příběh, vypracovaná psychologie postav. Co víc si přát? :)

vivalamuff
24.07.2016 5 z 5

Paní Loukotková byla bezpochyby velkou vypravěčkou a spisovatelkou s velkým S. I když se Není římského lidu řadí k jejím prvním románům, patří mezi její nejlepší - ten květnatý jazyk, ty básnické obraty, to je prostě radost číst. Na jednom poli se zde střetává zápas dobra (básník Petronius) se zlem v podobě Nera a jeho druhé ženy... Dozvíme se tedy, jak a proč císař zavraždil svého bratra, matku a první manželku, nebo co ho vedlo k tomu, aby nechal vypálit Řím...

Pajina68
15.07.2016 5 z 5

Tahle kniha mne v mládí velice nadchla. Dodnes vím, jak se mi moc líbila. Je to skvělá knížka a pro mne vedle Spartaka to nejlepší od této spisovatelky.

lábuska1
19.05.2016 3 z 5

Moje povinná četba, ke které jsem se nepovinně vrátila i po letech!

Ferofábus
26.03.2016 5 z 5

Je zajímavé porovnávat román J. Loukotkové s Quo Vadis H Sienkiewicze. I když oba romány jsou o stejném historickém období a konkrétních postavách, tak jsou přece jen rozdílné, ale oba stejně poutavé a krásné.