Nepatrná ztráta osamělosti
Eli Beneš
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515989/bmid_nepatrna-ztrata-osamelosti-654e545722f17.png
5
175
175
Hrdinou a vypravěčem románu Nepatrná ztráta osamělosti je židovský chlapec, který přežije vyhlazovací tábor i pochod smrti a vrací se do rodné Prahy na pokraji svých duševních a fyzických sil. Je však květen 1945, lidé radostně oslavují konec války a do této optimismem naplněné doby se návrat stínů z minulosti nehodí. Hledání ztracené rodiny, přátel i lásky zavede hrdinu na nečekaně obtížnou cestu, na které se musí vyrovnávat se svými traumaty, úzkostmi i nedůvěrou k okolnímu světu. A zjišťuje, že válka zanechala nezhojitelné jizvy nejen v něm - poválečný svět se nenávratně mění a nic z toho, co si v zajetí vysnil, nebude snadné a zcela podle jeho představ Sugestivní a napínavé vyprávění z temného období dějin není v tomto románu ztracených iluzí jen dalším příběhem o holokaustu, ale zpracovává následnou dobu a události, o kterých toho nebylo napsáno příliš mnoho. Kniha je zároveň historicky věrným dokumentem, napsaným podle skutečnosti.... celý text
Přidat komentář
Drsná a podle mě naprosto věrohodná kniha, která si Magnesii Literu absolutně zaslouží. Ačkoliv jsem celkem otrlá a obvykle se mi to nestává, na pár místech jsem měla slzy v očích. Čtenář samozřejmě ví, jak to asi bude, ale stejně jako hlavní hrdina dlouho doufá a doufá, že se Petr přece jen ještě shledá s někým ze své rodiny, nebo, později, že se alespoň znovu uvidí s Ilse, překoná své trauma a najde nějaký nový smysl existence. Text dobře zpracovává témata ztráty, osamělosti a bezvýchodnosti situace, do které se přeživší holocaustu v nových poválečných poměrech mohli dostat.
Navíc zajímavé grafické zpracování románu. Doporučuji.
já jsem od knihy čekala trochu víc. Námět úžasný. Tohle jsme se v hodinách dějepisu neučili. Za mě ale knihu zkrátit. Za mě strašně rozvláčná
Strhující čtení, kdy jsem občas nebyla schopná číst dál. Nejspíš velmi přesný a věrohodný popis stavu v Čechách těsně po konci války. Dnes asi nepředstavitelné a neuvěřitelné, co všechno člověk vydrží a přežije. První část – v Praze – jsem opravdu četla jedním dechem a vůbec mi nevadilo, že občas nerozumím židovským pojmům či řeči, z malých základních znalostí a kontextu se to dalo vyvodit. A přestože text není plynulé vyprávění, naopak autor přeskakuje z jedné časové roviny do druhé, jde z toho mráz po zádech.
Nepředpokládám, že si autor vymýšlel scény třeba z koncentračního tábora, útěku Petra z něj nebo vyprávění ostatních. Nevím, jestli bychom dnes tohle zvládli…
Druhá polovina o cestě do Palestiny, za Petrovou láskou či útěkem před situací v Čechách byla zpočátku … nečtivá, téměř jsem to vzdala. Občas příliš detailní, možná se mi to tak jevilo proto, že reálie z Čech a to, co se dělo známe, jen z mírně či hodně jiného úhlu pohledu.
Zatímco o exodu Židů z Evropy jsme se ve školách až tolik neučili a je to pro mě téměř neznámá kapitola nejen našich dějin Druhá část byla pro mě hlavně zpočátku obtížná, občas jsem odstavec i přeskočila, ale posléze mě děj vtáhl. Doufala jsem v happy end, protože nějaké světlo na konci tunelu být musí, jinak by to byla téměř depresivní kniha.
Každopádně velmi silný příběh, jsem ráda, že kniha obdržela ocenění Magnesia litera za debut roku!
Prvotina Eliho Beneše je strhující. Navzdory spoustě přečtených knih s válečnou tematikou mě každá další dobře a věrohodně napsaná zasáhne a otřese s mými „jistotami“. Tahle ovšem měla těžkou konkurenci – ve stejné době se ke mně dostal i Lustr pro papeže, a to byla snad ještě větší darda.
Každopádně Nepatrná zráta je kniha, kterou bych nechtěla minout. Fungování poválečného Československa; nikdy mě nenapadlo uvažovat o kategorii německých židů ve smyslu odsunu, to je přece absurdní. (Jenže v poválečném Československu těch absurdit bylo mnohem víc.) Hudba v rádiu – opravdu už tehdy byla tak povinně jednotvárná? Tiskoviny a jejich jednotící linie; začalo to takhle brzy? Kam zmizely ty tisíce odevzdaných předmětů v rámci židovské obce? Prostě kromě samotného příběhu se mi vnucovala spousta otázek, které jsem si doposud nikdy nepoložila . . .
„Pánbů není jeden, říkala Erna, Pánbů je nejspíš dvojice. A dost rozhádaná, většinou to pak odnesou děti.“
Na knize mě zaujalo téma, kterému se zde autor věnuje - návrat přeživších Židů po válce domů. O holokaustu bylo napsáno mnoho knih, ale o tom, co tito lidé, kteří měli to štěstí (nebo možná smůlu?!), že hrůzu v koncentračních táborech přežili a po válce se vraceli domů (mnohdy přišli o celé rodiny, zůstali zcela sami), o tomto se v literatuře zas až tak moc nepíše. První polovina knihy mě vysloveně vtáhla, od zhruba druhé poloviny se děj trochu vlekl. Ke konci jsem se už musela nutit do čtení, bylo to už trochu roztahané, rozvleklé. Z vyprávění Petra byly cítit smutek, samota, osamocenost, zároveň i snaha žít nějak dál. V závěru knihy dýchla snad i naděje do budoucna. Kniha, která určitě stojí za přečtení.
Válka je těžká, ale poválečné časy snad ještě horší. Strhující čtení, které nedá čtenáři moc vydechnout, velmi autenticky vykresleno. Ztráty, hledání, tápání, nic není, jako bylo dřív, a co bude, málokdo ví. Toto se Eli Benešovi hodně povedlo! Včetně velmi zajímavé obálky.
Jedná se o poměrně rozsáhlou knihu. Pro mě byla první a poslední část nejzajímavější. Střed knihy se mi táhl. Nicméně i tak je kniha velice čtivá, zajímavá, detailní. V hlavě mi asi nějakou chvíli zůstane. Už se těším na další autorovi knihy.
O holokaustu nevíme vše. Nevíme, co následovalo poté. Co se dělo s lidni, kteří se vraceli domů a zjišťovali, že už domov nemají. Je to skvělá kniha. Hluboká.
Bylo to pro mě moc zajímavé čtení. Samozřejmě že jsem už mnohokrát četla o Osvětimi, pochodu smrti a o tom, že z něj někdo utekl, nebo že se Židé po válce rozhodli jet do Palestiny.....ale nikdy jsem nepřemýšlela, že ten samotný návrat zpátky musel být opravdu těžký, že ti lidé se museli cítit hrozně a že nikdo z těch, kdo přežil válku "v pohodě doma" nikdy nepochopí, co zažili vězňové v lágru. Opravdu super byla ta věrohodná exkurze do Prahy těsně po válce, strašně zajímavé pro mě bylo zjistit jak se tu vlastně o ty navrátilce postarali. Každopádně čtení je to na jednu stranu objevné, na tu druhou strašně těžké. Všechna ta tíseň, nespravedlnost a ztracenosti a na druhé straně nadšení, oslavy, zpěv a víra ve skvělé zítřky. Knihu doporučuji
“Co bylo, už není, a co bude, to ještě není.
Vypravěčem je židovský chlapec Petr, který přežije koncentrační tábor a pochod smrti. Vrací se do Prahy, kde začíná doslova od nuly. Byt, ve kterém s rodinou žil, je obsazený, ale naštěstí se dostává na ubytovnu, takže má o starost míň.
S Petrem sledujeme poválečný život v Praze, který opravdu neměl jednoduchý - bez peněz, sám a bez přátel. Stále věřil a čekal, kdy se vrátí zbytek rodiny.
Je to těžké a neveselé čtení. Petrovi se stále vrací vzpomínky na koncentrační tábor. Postupně si najde několik přátel a občas se dokáže pobavit, ale pořád je poznamenaný válkou, která se mu připomíná v podobě nočních můr a dalších nepříjemných vzpomínek. Stačí si vyhrnout rukáv, kde má vytetované číslo a všichni na něj pohlíží zvláštně a hned se ptají. A to on nechce.
Kniha je výjimečná tím, že zpracovává období těsně po holocaustu, do detailu a bez příkras - takových moc není, většinou totiž končí návratem a dál nepokračují.
Jak je uvedeno na obalu - “kniha je zároveň historicky věrným dokumentem, napsaným podle skutečnosti.
Pokud vás zajímá toto období, zkuste ji. Může se zdát, že je o ničem, ale opak je pravdou.
A mě osobně se líbí obálka knihy.
Výtečný debut, tleskám. A styl psaní podobný pánům Škvoreckému a Lustigovi. To už se dnes bohužel nevidí. Střídání časových rovin zvládnuté. A úplně nejvíc se mi líbilo vykreslení poválečné Prahy očima přeživšího žida. Nebylo to radostné čtení.
Je to silný příběh, prolínají se zážitky z pochodu smrti a z doby po válce. Petr se sice vrací do Prahy, ale je to smutný život, neví, co si se sebou počít. Potká Ilse a zdá se všechno bude dobré, ale ....Nebylo to veselé čtení, snad jen závěr knihy byl optimistější. I když to není moje první kniha o cestě Židů do Palestiny, přesto pořád nechápu, proč se Britové k prchajícím Židúm tak chovali a snažili se jim znemožnit cestu do Izraele.
Zajímavé téma, ale kniha je až dost rozvláčná. Každopádně Eli Beneš určitě spisovatelský potenciál má, tak uvidíme, co nám nabídne dál. Určitě oceňuji autorův styl psaní, připomínající Lustiga nebo Škvoreckého.
Kniha mě jako první okouzlila svou originální obálkou.
Příběhů o holocaustu jsem četla již mnoho, ale tento pro mě byl neotřelým ve svém vyprávění. Petrův osud mě úplně pohltil. Nejen čtením, ale i emociálně. Jedná se o hodně smutné a nadějeplné čtení.
Je zajímavé číst o vnitřním rozpoložení člověka po prožitém traumatizujícím zážitku. O to více jsem vděčnější, že žiji v době v jaké žiji.
Prvotina autora, k tomu Magnesia Litera a příběh, který vás připraví o slova.
K plnému počtu hvězd nechybělo mnoho, smutný a těžký příběh sám o sobě byl místy trošku roztahaný, ale touto knihou jsem po dočtení udělal radost mámě i babičce. Obě měly po dočtení slzy v očích.
Skvělá a velmi čtivá knížka.Příběhů o tom co bylo po návratu a po konci války moc není.
Oceňuji zejména úžasné vykreslení dobové atmosféry a napínavost děje.
A jo taky by mi zajímalo co bylo dál.....?
Kniha mě dostala ještě než jsem ji vůbec začala číst: neotřelým vzhledem a krásnou obálkou. Potom to téma. Pořád se píše o nepřeberných povoláních z Osvětimi, ale o tom, jaké bylo pro navrátilce sžívat se znovu s normálním světem toho moc napsáno nebylo. A pokud ano, myslím si, že to ještě nikdo v české beletrii nepopsal tak detailně a do hloubky jako Eli Beneš.
Na to, že se jedná a prvotinu, je kniha opravdu velmi dobře vystavěná. 512 stran je rozděleno do tří částí, z nichž každá je jak příběhově, tak i stylem psaní a celkovým vyzněním úplně jiná. Jak kdyby byly uvnitř jedné knihy obsaženy tři různé knihy. Přitom se stále jedná o jeden příběh, který se stejně jako jeho hlavní aktér postupně vyvíjí.
Příběh je neotřelý, neokoukaný, místy je opravdu velmi detailní v místech, kde byste to třeba ani nečekali; celkově je velmi dobře podaný. Tahle kniha patří k těm, na které jentak nezapomenu. Díky.
Po širší obhlídce oceňuji mnoho aspektů knihy. Mě onen styl však vůbec nebaví a představa, že tento hyperrealismus pojede další 500 stránek, je ubíjející. Trochu zamrzí, že na poetický název knihy, obsah sám je strohý jako manuál leštiče na parkety (což neznamená, že by nebyl kvalitní).
Štítky knihy
Židé psychická traumata poválečná doba holokaust, holocaust historické romány Magnesia Litera přeživší holokaustu české romány
Nepatrná ztráta osamělosti
Prvotní vyšlápnutí do československého poválečného nepříjemna rozjitřilo moji mysl očekáváním dalšího důležitého svědectví o malosti člověčího společenství... já se úplně nejvíc těšila na vyprávění zase trochu z jiné historické perspektivy... no a pak přišly holky... miluju nemiluju... zacyklení v kruhu postelovém... v kruhu internátním... příliš upovídaná vztahová mlha... příliš upovídané úplně všechno... začíná mi to být jedno... nepatrně větší ztráta pozornosti... sakra škoda... nepopírám neotřelou zajímavost tématu... jen toho bylo tentokrát asi prostě jenom moc.