Nepečené dezerty Kateřiny A.
Andrea Čekanová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484538/bmid_nepecene-dezerty-kateriny-a-23k-484538.png
4
140
140
Co se může skrývat pod nevinným názvem souboru Nepečené dezerty? Každopádně je to ten poslední soubor v počítači Kateřiny A., vzorné stepfordské paničky, který by její manžel otevřel. Proto zde Kateřina ukrývá deník, v němž zpytuje svědomí a vysvětluje, že ne vždy se věci mají tak, jak se na první pohled zdá. Obzvlášť to platí o Albertovi, jejím manželovi, který světu ukazuje pouze své lepší já. Svou horší stránku si šetří na doma. Zná Kateřina všechny jeho tváře, nebo ji může ještě něčím překvapit? Co je motivací jejího nového zaměstnance, který naléhá, aby neodkládala řešení svých problémů? A kam zmizel realitní makléř, který si kromě úplatku vyžádal na Albertovi společnost jeho ženy? A co když je tu tajemství, které vyrazí dech i těm nejotrlejším?... celý text
Přidat komentář
Děsivé téma. A nejděsivější je, jak je to napsané. Klišé v každém odstavci. Nesmyslné obraty a špatná čeština. Jsem tolerantní čtenář, ale nepřestávám si myslet, že čtení knih by mělo čtenářům kultivovat jazyk. Chtěl jsem dát 1, ale dávám 2* za odvahu takovou knihu vydat, vzhledem k obsahu a formě.
Co k této knížce dodat. Opravdu je zde spousty chyb, které spisovatelka přehlédla. Chtěla jsem dat pouze tři hvězdy, ale dávám hvězdy 4,5*. Knížku jsem přečetla jedním dechem a nechtěla jsem přestat, dokud tento dej neskončí. Na jednu stránku musím říct, ze to bylo hustý. Bohužel, některé příběhy jsou skutečností. Nemyslím, až s vraždou, ale že krásné blondýnky, které jezdí v nových BMW mají šťastný život. Věřím, že některé jsou pouze módním doplňkem svých manželů a mají doma peklo, bojí se promluvit. Není, co závidět, když úsměv, může být jen záminkou, protože se musí usmívat. Za mě to nebylo tak hrozné, aby se to nedalo číst.
Po včerejšku bych přehodnotila: lidské oko a mozek vám přečte větu, aniž bychom si všimli chyb. Někteří z vás, tady nad tím hodně přemýšlí. Spisovatelé, kteří jsou světově známý mají také v knize chybu. A nikdo si toho nevšimne? V Hartlových knížek je jich také dost, které nejsou fyzicky možné. Podle mě, dokud na to někdo neupozorní, nevšimneme si toho. Chtěla bych vidět, některé z vás, jakou knížku bez chyb byste napsali. První knížka, kterou jsem přečetla na jeden nádech, protože mě zajímalo téma a jak to celé dopadne.
Mně se knížka četla dobře, měla bych ji zhltnutou za jeden den, kdybych na to měla víc času. Líbilo se mi její tempo, jak se střídaly klidné a napjaté situace. Líbilo se mi střídání s minulostí i postupné odhalování. Nějaké nepřesnosti nebo chybky se tam objevily, ale mě to nijak výrazně nerušilo od čtení, které jsem si užila.
Mé první čtení na téma domácího násilí. Obavy, zda budu schopen vžít se do děje, když jsem nikdy nic podobného nezažil, se rozplynuly hned po několika stránkách, kdy mě kniha nekompromisně pohltila. Dočteno ještě ten samý večer.
Za jednu z největších předností díla bych označil rovnováhu klidných a napínavých/akčních částí. Seznamování s postavami a jejich minulostí se plynule prolíná se současným dějem. U jiných knih podobného stylu mám někdy problém udržet pozornost při dalekosáhlých rozborech každého prdu, nebo se ztrácím ve víru akčních scén. Tady jsem se nikde nenudil, ani si nepřipadal jako na splašené horské dráze.
Bavilo mě sledovat myšlenky hlavní postavy, která si mě rychle získala a která je dle mého názoru napsaná realisticky. Záporné postavy působily poněkud jednoduše a přímočaře, ale vzhledem k tématu mi to nevadilo. Jejich motiv mi byl zcela srozumitelný a těžko bych hledal někoho, kdo se s podobným typem dobytka v reálném životě nikdy nesetkal. Navíc závěrečné odhalení dodalo hlavnímu fujaváčkovi zajímavý rozměr. Kladná mužská postava, Zbyněk, působila místy možná trochu jako z pohádky, ale vzhledem k zoufalosti situace hlavní hrdinky Kateřiny a celkové ponurosti příběhu jsem tuto jeho silnou protiváhu uvítal. Ve scénách s ním se Kateřina může konečně trochu uvolnit a s ní i čtenář.
Rád bych zareagoval na některá negativní hodnocení zde.
Jakožto řadový čtenář a naprostý neodborník nejsem schopen zhodnotit, zda nápis "psychothriller" na obálce odpovídá stylu knihy (ani jestli se nejedná jen o jakýsi vizuální žert), jestli byla dodržena úplně všechna pravidla stylistiky psaní a stavby děje atd. Podivná/pro mě nová slovní spojení nacházím v každé knize a vlastně v téměř každém textu, ale u Dezertů mi celkový dojem nijak nekazily. Jednoduše - četlo se mi to stejně dobře, jako řada jiných thrillerů, včetně mnoha známých a obecně oblíbených. Jasně, žádný nový Pán Prstenů to není. Téma domácího násilí by určitě sneslo i delší, hlubší a podrobnější pojetí. Znalejší čtenáři zde určitě najdou chyby, nepřesnosti a podivnosti, jako ostatně ve všech knihách, ale řekl bych, že průměrnému čtenáři zůstanou tyto nedostatky skryté. Mně osobně připadají zde vypsané výtky velice podrobné, psané spíše z pohledu jazykového odborníka, než obyčejného čtenáře "pro zábavu a zamyšlení". Rád knihu doporučím svým přátelům, včetně těch, kteří podobné žánry nečtou.
ANDREA ČEKANOVÁ: NEPEČENÉ DEZERTY KATEŘINY A.
Autorka Andrea Čekanová si pro svoji knihu Nepečené dezerty Kateřiny A. odvážně zvolila těžké téma, bohužel se ale ukázalo, že na ně nestačila. Také si zbytečně svoji práci zkomplikovala už hned na samém začátku jednou zásadní chybou.
Předně bych neoznačila tuto knihu za psychothriller. Na to nevyužívá dostatečně prostředky a techniky, které jsou pro tento žánr typické (nespolehlivý vypravěč, zvraty, red herringy…). V této knize je vše předem dané a jasné, role pevně rozdané, a tudíž je také vše značně předvídatelné. Hrůzné zážitky hlavní postavy nejsou samy o sobě dostatečně nosným prvkem pro psychologický thriller. Pro záměr autorky, kterým podle rozhovoru s ní, který jsem četla, je rozšiřovat povědomí o této problematice a upozornit na ni co nejvíce lidí, není ostatně žánr thrilleru ani vhodně zvolen. Mnohem lepší by bylo využít například druh tzv. „misery literature“ a v rámci něho pak třeba formu skutečných deníkových záznamů, když už je na deník (soubor v počítači) jako takový odkazováno. Pak by možná vyznění celé knihy působilo osobněji, jako niterný prožitek týrané ženy, a ne jako předimenzovaný výtvor s komickým účinkem mnohdy hraničícím s červenou knihovnou nebo parodií.
Psychothriller s hlavní postavou týrané ženy nemůže ze své podstaty aspirovat na to, aby upozorňoval na téma, které, podle autorky, dnešní společnost stále ještě bagatelizuje, a snažil se tak vytáhnout toto téma do středu záře reflektorů. Psychothrillery nečteme proto, abychom byli sociálně senzitivováni a posléze zaujímali nějaká kritická a společensky žádoucí stanoviska. Jsou „jen“ fikcí. Tento rozpor si autorka neuvědomila, ani ji na něj nikdo neupozornil. Možná by bylo bývalo lepší, kdyby nám své záměry dopředu neohlašovala a nechala nás, abychom ke knize přistupovali jako k běžnému thrilleru. Ale i tak, bohužel, by zůstala kniha jen v kategorii těch podprůměrných.
Do textu mnohdy pronikají zvláštní regionalismy, které by nepůsobily nijak rušivě v deníku, ale ve „thrilleru“ tak bohužel působí, protože je autorka spíše než v přímých řečech, používá v dialogových tagech a popisech. Stylistika textu je rovněž problematická, místy klopýtá, je nešikovná a velmi často nepřesná formálně či logicky.
Autorka zatím postrádá osobitější literární jazyk. Její snaha o originální práci s literárně-uměleckými jazykovými prostředky, například literárními figurami, vyznívá často směšně a kumulaci otřepaných frází a klišé nelze považovat za osobitý styl.
Jak jsem již v úvodu zmínila, byť bylo autorčinou původní ideou podat obraz týrané ženy a dotknout se tak na pozadí až kriminálního příběhu velmi vážného tématu, jakým je domácí násilí, fakticky je idea vzniklého díla spíše narativní, tedy vyprávěcí (dílo může čtenáře pobavit, těžko ale sdělí nějakou novou, zásadní myšlenku či názor, ani neovlivní jeho postoj anebo náhled na určité skutečnosti).
U názvu by, myslím, udělalo lepší službu, pokud by podtitul knihy nebyl „Psychothriller“, ale třeba „Tajný deník Kateřiny A.“. Osobně bych tento jednodušší název veskrze preferovala, místo „Nepečených dezertů“, které působí zvláštně. „Nepečené dezerty“ by mohly v knize zůstat jen jako název tajného souboru v počítači. Za chybu také považuji, že se autorka záměrně vyhnula využití svých vlastních zkušeností (viz. opět zmiňovaný rozhovor). Zajistilo by to knize větší věrohodnost, uvážíme-li navíc, že se při psaní její vlastní zkušenosti jistě tak jako tak do knihy promítly. Takto vyprávění a jeho výstavba trpí tím, že obsahuje řadu klišé a nelogičností či výrazně naivních záležitostí, které působí jako uměle vykonstruované a předimenzované.
Pokud jde o postavy, ty jen podtrhují šablonovitý charakter knihy. Záporné postavy jsou vesměs i fyzicky odpudivé, kladné pak naopak krásné a neodolatelné. Autorka bohužel využívá všechna možná klišé i v tomto ohledu, a navíc je popisuje i velmi otřelým jazykem.
Úplně nerozumím tomu, co vedlo nakladatelství MOBA k vydání této knihy, vzhledem k tomu, že musí mít na stole díla mnohem vyšší literární hodnoty i „prestižnější“ díla, kterým by určitě mohli bývali dát přednost.
CELKOVÉ HODNOCENÍ: 15%
(SPOILER) Knihu jsem přečetl celou a se zájmem. Nevím do jaké míry má kniha přitáhnout čtenáře svým zaměřením na domácí násilí, ale rozhodně je napsaná takovým stylem, že udrží pozornost od začátku do konce. Brutalitu udržuje pořád na stejné míře, až se čtenář skoro diví, že se někdo z hlavních hrdinů dožil konce. Přesto to nevadí a kniha se čte velmi dobře.
Knihu jsem koupila dnes v poledne a teď jsem ji dočetla.
Nešlo přestat, musela jsem číst a číst.
Husí kůže je slabé vyjádření toho, co cítím po dočtení této knihy.
Místy až absurdní a neuvěřitelné, čeho je psychopat schopný.
Tahle kniha je síla od začátku do konce.
Já tedy prvotní nadšení z této knihy nesdílím a velice pochybuji, že ji někdo z těch, co jí dali nejvyšší hodnocení, vůbec četl. Nedokáži si jinak vysvětlit, že byli schopni přejít bez povšimnutí obrovské nedostatky této knihy. Autorka navršila a pospojovala obrovské množství situací, které působí až absurdně. Je to, jako by si řekla: "Co ještě hrozného by se mohlo mé postavě stát?" a díky tomu přišla s celou řadou nelogických a neuvěřitelných situací. Je mi jasné, že téma domácího násilí přináší celou řadu vyhrocených a pro běžného člověka skutečně absurdních situací, ale tohle bylo přece jen už moc. Zřejmě díky tomu působí kniha velmi černobíle a spíše jako nějaká karikatura tohoto vážného tématu. Ale dobře, tohle bych ještě byla i ochotna přijmout jako osobní zpověď, kterou hlavní hrdinka svěřila svému deníku, jako její snahu vyrovnat se s těžkou situací. Co ale přijmout nemohu, je velice slabá úroveň textu z hlediska jazykového. Během čtení mne velice rušila spousta pravopisných a především stylistických chyb - chybějící čárky, neuvěřitelná klišé, která autorka hojně využívá, a velice podivná vyjádření a obraty (např. Petr chcetelín???; bzuk na hlavičku; bimcal se po baráku; tóny se rozvalují v šarlatových záhybech; léta poslušnosti mě poponesla o dva kroky blíž; vysypané mozkové buňky; pes mne jen škrtnul; nehleděl mého přání; neupřímná situace; své postavení si musel vypracovat; asi jako se usmíváte na postižené koťátko...). Z jazykového hlediska je tato kniha velmi špatná a působí jako deník středoškolačky, která v češtině zrovna neexceluje.
Knihu jsem koupil původně jako dárek pro osobu, která má v okolí někoho, komu by mohla podle popisu být určitou inspirací. Bohužel tomu tak ale není. Jediný účel, který mě napadá, je vytvořit lexikon klišé, a v tomto případě je ale zase škoda, že nejsou v abecedním pořádku. Navíc některá slovní spojení nedávají smysl a postrádají logiku či význam.
Str. 12: …připadala jsem ponížená a vykořistěná
Str. 27: Neutrální výraz mi v koutku úst lehce pocukával, když mě doprovázel ke stolu.
Str. 35: „Co to, kurva, děláš?!“ drtil Zbyněk skrz zaťaté zuby a sevřenými pěstmi tlačil Petra na zeď.
Str.68: Falešná souhra tónů se podepsala pod tuhle neupřímnou situaci.
Str. 87: Zpoza těch příšerných zlatých brýlí mu čišel chtíč.
Str. 105: Natáhla jsem ruku a konejšivě sevřela jeho dlaň. Ten dotek mi vyslal elektrický impulz přímo dom srdce.
Str. 145: Kolem nás pluly stovky nevyřčených slov, kterým jsem nerozuměla. Ale to se změnilo ve chvíli, kdy jsem mu pohlédla do očí. Naše vzájemné porozumění přerostlo do dalších sfér.
Str. 145: Ovinula jsem mu ruce kolem krku a přitáhla se blíž. (vždyť to není ani fyzicky možné v tomto pořadí, kromě animovaného filmu)
Str. 145: Když se naše rty prolnuly, začal svět konečně dávat smysl. V tu chvíli jsme existovali jen my dva.
Autorka pouze zneužila závažnost domácího násilí a mě mrzí přehmat, ke kterému mě zavádějící popis a reklama přivedly. Je to, jak bojovat proti zneužívaní dětí dětským pornem. Zabývat se tímto laciným výlevem je ztráta času. A je to škoda.
... aneb i ty můžeš být další Monyovou.
Pro neznalé: paní Monyová vydala několik desítek knížek, ve kterých popisovala, jak ji týrá manžel, a vypisovala se ze svého osobního trápení. Bohužel nestihla utéct včas, protože ten "milující tvor" ji zavraždil. Normálně přišel s kytkou, a když ho odmítla, pobodal ji nožem.
Co jsem se začala přátelit s Dášou (Digmou Čechovou) a ostatními spisovateli, nemám o kvalitní četbu nouze. I když normálně se nejradši uchyluji k fantasy nebo něčemu odbornému, díky nim mám občas šanci vykročit ze své komfortní zóny a rozšířit si obzory. Nejinak jsem přišla i na Andreu Čekanovou a její Nepečené dezerty.
Už podle anotace bylo jasné, že to není pohádka na dobrou noc, a vzhledem k tomu, že se Andrea pohybuje v blízkosti Dáši, která na nás všechny má dobrý vliv, nepochybovala jsem o tom, že to bude skvěle zpracované. A jelikož mě mí divní kamarádi zásobují úchylárnami všeho druhu, jsem zvyklá na ledacos. Autorka si ovšem dala tu práci, že opravdu poctivě studovala psychologické profily narcistních manipulátorů a zločinců, takže výsledný dojem je opravdu realistický.
Nepečené dezerty jsou soubor v počítači, který Kateřina používá jako svůj tajný deník, kam sepisuje svoje vzpomínky. V knížce se tak střídá její přítomnost a minulost, kdy popisuje typický mechanismus, jak manipulátoři získávají své oběti. Tohle mi přijde poměrně důležité, takže uvedu několik bodů, jak na to podobní dobráci jdou:
- Vyberou vhodnou oběť, zpravidla nějakou, která se nachází v obtížné situaci, případně má pocit, že ji nikdo nemá rád a nemá se o koho opřít. Jedním z typických příkladů jsou mladé holky v pubertě, které nemají dobré rodinné zázemí, jako je i hrdinka knihy. Nenechte se ale zmást, může to být klidně i starší úspěšný muž!
- Svou oběť zpravidla získají nezvyklým šarmem, velkolepými dárky, úžasnými sliby a zpěvy o sladké budoucnosti, pozorností a vůbec vyvoláním dojmu, že zatímco okolní svět je zlý a nepřátelský, oni jsou tou jedinou jistotou.
- Pak často nebohého odříznou od přátel, od rodiny a starého života. Typickými kroky tohoto bodu by bylo třeba odstěhování na nějaké odlehlé místo, kecy typu "tvoje matka je tak hrozná, proč tam vůbec jezdíme" nebo "tvoji kamarádi mě nemají rádi" a podobné, vyvolávání výčitek, že kvůli koníčkům oběť zanedbává jeho, rodinu nebo že se zbytečně vyčerpává. Oblíbená hitovka je také neustálé šmírování, přepadovky v práci a podobná, možná zdánlivě romantická gesta.
- Potom se mnohdy vyvolává nejistota. Nejlepší oběť je oběť zmatená. Proto vám takový manipulátor dá pořádně cokoli sežrat. Ztloustli jste? No tak to s vámi asi nebude. Nechcete dělat to, co si přeje? Tak asi nebudete dobří manželé/partneři/kamarádi. Mění svoje názory a postoje s větší dynamikou než se mění počasí v dubnu v Římě. Co platilo před pěti minutami, je už hluboká minulost, copak jste tak blbí, že vám nedojde, že teď je všechno jinak?
- Stálicí v manipulačních technikách je i zesměšňování na veřejnosti. S oblibou takoví lidé používají hlášku "já nejsem drzý, já jsem jen upřímný", a to zvlášť v případě, když se vám vysmějí, jací jste kreténi, protože něco nevíte.
Jak jsem uvedla, nebudu spoilovat, knížku si v případě zájmu přečtěte. Pokud se nebojíte, že se vám bude špatně usínat, je to kvalitně odvedená práce (pár chybek jsem sice zaregistrovala, ale nic tragického). A na závěr si ještě neodpustím malé pošťouchnutí určené těm, kteří něčím takovým třeba procházejí:
- Máte víc přátel, než si myslíte. Mnohdy stačí o pomoc jen požádat. Někdy se jen dívat, kdo vám ji už roky nabízí.
- Realita je často jiná než to, co si myslíte, že vidíte.
- Když vám někdo říká, že ta první tečka byla poslední, tak lže. Úplně na férovku sprostě lže. Tečka.
- Odstěhovat se jde i se sehnáním občerstvení na stěhovací párty za několik hodin. Chce to dobrou organizaci, ale když za sebou máte dobrý tým, jde to. *mrk, mrk*
- Když vám někdo ubližuje, nezáleží na tom, jak jste velcí, silní nebo co máte mezi nohama. Nikdy to není vaše chyba! Jediné omluvitelné násilí je sebeobrana proti stejnému typu násilí.
- Bát se v jakémkoli vztahu o svůj život není v pořádku.
Tahle kniha se těžko odkládá. Chvílemi jsem zírala s otevřenou pusou, jak strašné věci jsou tam popsané, ale stejně jsem se nemohla od čtení odtrhnout. Příběh se odvíjí ve dvou časových linkách, které se skvěle doplňují. Pokud má hrdinka v přítomnosti nárok na trochu klidu, vzpomínky na minulost zvýší čtenáři tep a naopak. V závěru se příběh posune do takových obrátek, že směle snese srovnání se zahraničními thrillery.
Už se těším na další autorčiny knihy.
Hned díky prvním scénám padá čtenář do útulného a přepychové obýváku, jemuž však něco schází. Klid. A nejedná se o hrobové ticho, které proráží tóny klavíru, ale duševní pohodu. Ta se totiž s každým Albertovým krokem mění na noční můru. Psychické i fyzické týrání s jízlivostmi, útoky a ránami.
Autorce se tak daří hned v úvodu strhnout čtenářovu pozornost a nehodlá ji pustit.
Po úvodních dvou kapitolách, kde hlavní hrdinka Kateřina seznamuje čtenáře s inkriminovaným souborem, pravou tváří manžela a synem Benem, se vrací zpátky v čase, aby postupně odkryla svou bolestivou minulost. Souhru promyšlených tahů, do kterých se velmi rychle zamotala a sedla bídákovi na lep. Střídání dějových linií je však autorkou dokonale promyšlené. Chvíle, kdy litujete naivní Kateřinino mládí, nečekaně nahrazují dramatičtější okamžiky ze současnosti se scénami, při nichž tuhne krev v žilách.
Děj současné linky se rozpohybuje obchodní večeří, při níž na scénu vstupují nové, důležité postavy. Některé sympatické, jiné méně. Všechny však zásadní. Nelze popsat, bez prozrazení spoilerů, co všechno se večeří změní, jak už ale sama anotace napovídá, následují dotěrné, přesto nezbytné dotazy nového zaměstnance na Kateřinino soukromí a především zmizí realitní makléř. Jestli ale odcestoval na dovolenou, nebo se vypařil nedobrovolně, už neprozradím.
Kniha je zkrátka skvělá! Autorka má jedinečný literární styl, který není zdlouhavý ani příliš popisný. Příběh obsahuje poutavý začátek, střed plný zvratů, emocí a napětí a závěr je jako třešnička na pořádně vytuněném dortu, který vám občas způsobí srdeční arytmii, ale tak dlouho na vás mává z lednice, až ho spořádáte celý. Nepečené dezerty. Co dodat.
V neposlední řadě bych ráda pochválila decentní, ale vkusnou obálku, stejně jako knižní trailer, který je možno shlédnout na stránkách autorky.
Štítky knihy
manželství domácí násilí psychologické thrillery thrillery pro ženy
Nepečené dezerty Kateřiny A.
(SPOILER) První, čeho jsem si všimla je, že se autorka nedokázala rozhodnout, zda psát v přítomném čase či minulém, a tak je vesele střídala často i v rámci jednoho odstavce, či dokonce jedné věty. Ještě by se asi dalo omluvit, kdyby skoky v čase korespondovaly se skoky mezi dějovými liniemi, ale to už bych chtěl člověk moc.
Cituji: Nakonec jsem si od ní koupila cigarety a v automatu u vstupu kafe, než jsem se odebrala zpátky na pokoj. Nikdy jsem nekouřila, ale čeká mě dlouhá noc, třeba mi to v nějakém ohledu pomůže.
Proboha proč?
A jsme u druhého zádrhele. Řazení do odstavců bylo stejně nahodilé, jako používání minulého a přítomného času.
Nerozhodná byla autorka i v tom, zda zasadit děj do Čech nebo do ciziny. Když už se rozhodla pro Čechy, má aspoň každá postava nějakou vazbu na cizinu, buď odtamtud přímo pochází, nebo tam aspoň studuje.
Mimochodem moje známá je 25 let v USA, vdaná se třemi dětmi a když přijede do Čech, rozhodně neprokládá mluvu anglickými výrazy, nepřekládá si moje jméno do angličtiny a neříká, of course. Ale chápu, že někdo prostě musí za každou cenu ukázat, že je světověj.
Ono je to vůbec takové světové. V knize si podávají ruce multimilionáři, narkobaroni, majitelé nahrávacích studí, a britští právníci a šampaňské Dom Pérignon teče proudem.
A, a, a, a, a zase a. Autorka si v nich libuje. Jakmile jsem zaregistrovala, že je jich přehršel, začala jsem je počítat, aniž bych se dokázala soustředit na děj. Stalo se tak už na třetí straně.
Slovosled. Ten má čeština přece poměrně volný, takže na tom nezáleží. No, když myslíte.
Zase musím pochválit, jak autorka myslí na pomalejší čtenáře, když něco nepochopí, je jim to vysvětleno ještě jednou o odstavec dál. A tak se opakovaně dozvídáme, že Albert byl úspěšný muž, Kateřina krásný doplněk a mnohé další informace.
Reálie. Doba maturity se odehrávala v roce 2004 a hrdinka neměla mobil? Zvlášť když dělala v recepci. Starý mobil mohla snadno koupit za pár stovek. Nicméně budiž, tohle je prkotina.
Nějak jsem také nepochopila to s těmi vrácenými nákupy. Takže si koupila Vuitonku za 35 tisíc, zaplatila kartou a když ji vrátila, dostala peníze v hotovosti?
A popravdě, ani to s tím placebem. To vymačkal z platíčka pilulky a nahradil je úplně stejnými? Většinou je do nich zalisované označení, často jsou barevné, menstruační cyklus se chová jinak, mnoho žen bere pilulky bez pauzy a pak nemají menstruaci vůbec… no nic.
Celou dobu jsem byla ochotná všechny nesrovnalosti tolerovat, protože knize nechybí napětí i čtivost, ale v poslední třetině se z poměrně reálného příběhu stala parodie a později fraška. Z despotického manžela, jehož ženu jsem litovala, se stal sériový vrah s 42 kousky na svědomí?
Paní, čtenář není debil.
Škoda, kdyby si autorka odpustila to megalomanství na konci, zanechalo by to ve mně úplně jiný dojem a všechny ty chyby bych přehlédla, ale ten konec to zazdil.