Nepřerušená poezie
Paul Éluard
Podtitul 1917–1952. Svazek, přinášející v pečlivém výběru nejlepší verše francouzského lyrika lásky, naděje a boje za mír, představuje vedle básní milostných, občanských, politických a protiválečných zejména verše zrozené z úzkosti o ohroženou Francii v době druhé světové války.
Přidat komentář
Jen o trochu sofistikovanější budovatelská poezie. Přesto pár veršů (které neoslavují soudruhy, lid a podobný nesmysly) stojí za pozornost:
"Sbohem smutku
Jsi vepsán v linkách stropu
Jsi vepsán v očích jež miluji"
Nebo
"Ženo s kterou jsem žil
Ženo s kterou žiji
Ženo s níž budu žít
Vždy stejná
...
A černé punčochy
Důvody důkazy
Vidět tě zcela nahou
Čistá nahoto šperku všech šperků"
Mnohem lepší než ty komoušský bláboly.
Mé oči se za mnou zavřely
Světlo je spáleno noc o hlavu kratší
Ptáci větší než vichry
Nevědí kam by slétli,
V churavých mukách ve vráskách smíchů
Už nehledám bližního
Život se sesul mé obrazy jsou hluché
Všechna odmítnutí světa řekla poslední slovo
Nepotkávají se neznají se
Jsem sám jsem sám dočista sám
Nezměnil jsem se nikdy.
Autorovy další knížky
1986 | Velké trojhvězdí |
1964 | Veřejná růže |
1960 | Jako zázrakem |
1997 | Mé lásky: z francouzské poezie 15.–20. století |
1978 | Nepřerušená poezie |
Krásný vzpomínky na mladí. Hluboko za totality jsem překládala Verše Nejsem sám.
.....
Šťastná
Z ptáčka na bidýlku
Nadšená
Dešťovou kapkou......
To je překlad pana Kroupy rok 1978
A toto je můj
Šťastná
Z jediného důvěrně známého ptáka
Nadšená
Z jediné kapky deště.....
A rázem je to o něčem jiném. Tento překlad použil i Kamil Mařík v roce 2005