Nespavost
Stephen King
Hrdina románu Ralf má problémy. V poslední době nemůže spát. Navíc má vidění a není si zcela jistý, zda jsou to opravdu halucinace. Barvy, postavy, zvláštní aury kolem jeho přátel. Nezmínili jsme holohlavé doktůrky, kteří se vždycky objeví v momentech smrti. Ten na pohled zlý svírá rezavý skalpel... Po tom co je ohlášena návštěva Susan Dayové do Derry, poklidné městečko se začne rozdělovat díky sporné otázce interupce. A až dosud mírný a klidný Ed Deepneau se jaksi mění. To se stalo tehdy, když Ralf začal ztrácet víc než jen spánek. Když začal chápat, proč je Ed posedlý představou, že se Derry stává novým Armagedonem. A když si uvědomil, že usedlíkům jeho rodného města se zkracuje čas. Zlo nepředstavitelných rozměrů sem nalezlo cestu. A Ralf má jednu jedinou šanci zničit ho...... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 1997 , MelantrichOriginální název:
Insomnia, 1994
více info...
Přidat komentář
Tuhle Kingovku řadím někde do středu spektra mezi Tommyknockery dole a Řbitovem zvířátek nahoře. King zde rozehrál své klasické maloměstské drama s postaršími protagonisty v hlavní roli a sporem liberálů a krajní pravice o interupce v roli vedlejší, a tuhle jeho polohu mám rád. Do toho všeho ale zamotal linii s "holohlavými doktůrky" třímajícími v lepším případě nůžky a v horším případě rezavý skalpel a patry hyperreality, mezi nimiž se dá stoupat a klesat jako ve výtahu, a tuhle surreální připomínku Tommyknockerů už jsem stravoval o poznání hůř. A tak výsledek je průměrný stejně jako průměr mezi pasážemi, které se mi líbily, a pasážemi, které jsem ke konci už zkrátka přeskakoval. Potěšily ale drobné odkazy na TO a Řbitov v podobě zmínění tam popisovaných událostí (odkazy na Temnou věž jsem nezachytil, byv touto serií nedotčen). 60%, ŠMIK!
Začala jsem Kingovy knihy místo čtení poslouchat a myslím, že to byl krok dobrým směrem. Zvlášť tuhle bych asi dočítala horko tĕžko. Jako audiokniha byla fajn.
Sice mi zbývá dočíst posledních cca 80 stran, ale nezvládnu to. Jak mě zaujal začátek, kde byl dokonale popsán stav člověka, který trpí nespavostí a jak je pro něj den za dnem horší a horší, tak... Já vlastně ani nemám slov. Ve chvíli, kdy by měl příběh začít gradovat, objevují se vysvětlující pasáže, kde postavy mluví a mluví a mluví - a mě už vlastně ani nezajímá, co se děje a proč.
Dokázala jsem vnímat ještě v době, když se k vysvětlování dostali Doktůrci. Ale pak už mi to začínalo být jedno. Až jsem zjistila, že mi už dva nebo tři měsíce leží nedočtená kniha na nočním stolku. Holt je na čase ji vrátit zpět do knihovny - byť nedočtenou.
Pokud bych knihu neprecetla formou audioknihy, nejspis bych nekolik stran preskocila. Takto jsem ji precetla/poslechla uplne celou. Moje top kniha od Kinga to neni, ale i tak na me zanechala skvely zazitek.
V knize jsou nevšední postavy - hlavní hrdinové jsou totiž senioři a svět je viděn z jejich perspektivy, což je nové a neotřelé. Téma třech sudiček (Klotho, Lachesis, Atropos) není v románech neobvyklé, ale zde je (jako ostatně ve většině knih od Kinga) postaven děj na rozdělení sudiček na dobré a zlou a napětí mezi nimi. Nicméně jimi nekončí hierachie moci nad světem a lidmi, sudičky jsou krapet omezené a místy připomínají rozpačité či drzé děti prvního stupně ZŠ. Nad nimi jsou další patra mystérií, bytostí a rozehraných válek o moc. Představa, že chodíme po světě a nikým neviděný Atropos nám krade věci a pak nám z ničeho nic šmikne rezavým skalpelem nit života s vulgární nadávkou arogantního dítěte, kdykoliv si Náhoda zapřeje další oběť a že to je navíc v pořádku v rámci vyššího smyslu, je děsivá. Kniha je sice vleklá a dlouhá (perfektní na usnutí, pokud trpíte nespavostí), ale na konci mi bylo líto, že vše končí. Je v ní obsažena naděje, jako v mnoha kingovkách a smíření, což pomáhá přijmout, že děj končí.
king napsal spoustu dobrých věcí a osobně mám radši jeho knihy kde jde rychle v věci a závěr vás uzemní. Tady to bylo 200 stran vaty, dalších 200 stran než se prokousal k problému a ten závěr je sice fajn, ale celkový dojem už mi to nespravilo..
Taky to věčné propojování knih...
Sakra nevím co si můžu dovolit napsat....Vím, že King ví (viz. koment na knihu Ostrov Duma key). Bohužel nemám otevřené třetí oko (strach) a osobně neznám člověka na této úrovni. To znamená, že aury nevidím, jen cítím pocity a nálady. Z počátku, jsem nevěděl, že autor bude sledovat toto téma a nepřímo doplňovat svoje (slova autora) veledílo Temnou věž. Nemohu hodnotit úplně objektivně, protože nemám svět/y Pistolníka načtené kompletně, ale co mohu, je upozornit čtenáře, že tato kniha by neměla být první knihou, kterou od Kinga čte. Osobně skládám hold vcítění se do role starého muže se všemi aspekty a důsledky z toho vyplývající. Na druhou stranu, mi neseděli bytosti, které s hlavním hrdinou manipulovali. Ne že by do děje nepasovali, ale prostě nejsou, jako naopak jsou upíři, ale nefungují, tak jak je autor nastínil. Jsem z této knihy opravdu zmatený a pořádně nevím, jak ji ohodnotit. Po literární stránce nemá chybu, jako ostatně většina Kingovek. Děj a vyvrcholení zápletky jsou trochu předvídatelné, to však celkovému dojmu nic neubírá. Už jenom fakt, že autor nerozvinul tolik charakterů, jako je u něj běžné upozorní čtenáře, že tady jde o něco víc. Jen se ,,možná,, dostal hlouběji, než kam je schopný se potopit.
Každopádně kniha není o nespavosti, problematika nevyvěrá z hlavy hlavního hrdiny, jako v knihách Temná půle, nebo Mrtvá zóna, jak jsem se naivně domníval. Rozhodně se k Nespavosti vrátím, až budu mít všechny Pistolníkovi světy načtené, abych mohl tuto knihu řádně ohodnotit.
První kniha od Kinga. Oceňuji květnatost jazyka, detaily a propracované souvislosti. Ovšem kolem 430 stránky už mě začala štvát Ralphova kámoška se svými dementními otázkami. Ta ženská byla tak blbá, že jsem nebyla schopna to dočíst, jak mi lezla na nervy. Beztak bylo předem už asi od půlky jasné že Ralph zemře.
Další skvělá kniha, kde si člověk musí položit otázku: "Ví King víc, než je patrné na první pohled?" Myslím, že ví...
Stáří je velmi dobrodružná krajina. Krajina plná barev, zvuků, setkání a nalézání skrytých smyslů (ve všech významech toho slova) - a také hnusů typu samota, bolesti a nespavost. Pouť Ralfa a Lois jsem si užila více než poprvé, možná proto, že je mi o 15 let více než při prvním čtení - - a možná proto, že Kingův fikční svět mám lépe zmapovaný, včetně méně oblíbené fantasy části.
Nespavost?? Tahle knizka se četla strašně těžce a řekla bych, že tohle musel psát autor na drogách ???? jinak Kinga miluju, ale tohle je od něj zatim to nejhorší jo a nespočetněkrát jsme u toho usnula ????
Můj vztah k panu Kingovi je více než rozporuplný. Buď jeho knížku hodnotím jako výbornou - například Lunapark, Dolores Claiborneová a Mrtvá zóna, nebo to prostě nedám, jako třeba To, Holčička, co měla ráda Tima Gordona a teď i Nespavost. Nespavost se ze začátku tvářila jako sonda do duše ovdovělého starého muže, ale objevili se malí plešatí mužíčci a bylo po čtení...Knížku jsem odložila a asi ji už znovu nezkusím.
Ze začátku velmi dobré, od prostředku se příběh ale příliš vleče, potom přijdou na řadu různé ezoterické věci, které mě už vůbec nebavily. Dočítal jsem s krajním sebezapřením. Největším mínusem knihy je její zcela neúnosná délka. Jinak jde o pěknou studii o tom, jak člověk stárne a ztrácí síly.
Knihu jsem sice nečetl, ale poslouchal v audioverzi, nikterak to však nevadilo. Do příběhu jsem se rychle vžil. Tahle knížka byla první od Stephena Kinga co jsem četl a můžu s určitostí říct, že ne poslední.
Sice byl začátek delší, ale bavil mě asi nejvíce a to možná z toho důvodu, že čtenář zůstává v nevědomosti a může jen hádat, proč Ralf trpí nespavostí. Navíc problémy s otázkou potratů není vůbec marná, naopak.
Jakmile se vše vysvětlí, naděje na další oblíbenou kingovku opadne. Pro fanoušky Temné věže určitě super, i já oceňuji, jak to má vše dokonale propojené a vymyšlené, kdo sérii nečetl, může být též nadšen, ale ten, kdo u série trpěl jako já, bude trpět i tady. Opět tu máme ka-tet a já zažívala déjà vu a ne zrovna příjemné.
Knihu jsem četl hned v prvním českém vydání a časem jsem si ji zařadil po bok Svědectví, prostě mezi knihy, které mne nebavily. Dokonce zpětně mohu říci, že zatímco Svědectví jsem vnímal jako nudnou knihu, ale děj jsem si stále pamatoval, Nespavost mne bavila tak dokonale, že jsem úplně zapomněl o čem že to vlastně pojednává. Inu mládí a neznalost série Temná věž mne snad trochu omlouvá. Knihu jsem znovu přečetl v rámci Velkého cyklu Temná věž a bodové hodnocení upravil tam, kam patří, na maximum. I když, kdyby to šlo, dal bych čtyři a půl hvězdičky.
Děj románu se odehrává v jednom z důležitých měst ve státě Maine, tedy v Derry, které jsme navštívili již před lety v románu To a Nespavost na To v mnohém poukazuje, vzpomíná se na zničení středu města a mihne se i jedna z hlavních postav románu To. Příběh je tentokrát sondou do života v samotě a stáří, což by mohlo být z počátku odrazující, ale překonejte to, kniha je v druhé půli značně akční. Kniha je v cyklu velmi důležitá, protože hodně pojednává o kosmogonii Kingova Multiverza. Vždyť i proto se odehrává v Derry, které je jedním z měst na Primární Zemi, jež je tajemně spojeno s ostatními realitami. Druhým městem je Salem´s Lot a také Castle Rock, ten ale jen díky vojenskému experimentu zaznamenanému v novele Mlha.
Hlavní hrdinové románu jsou postiženi sice nespavostí, ale díky tomu mohou vidět, co je ostatním lidem skryto. Je jim odhalena pravda o existenci jiných realit a dokonce zjevena důležitost artefaktu zvaného Temná věž, který je důležitou kotvou celého Multiverza. Nám čtenářům je pak naznačeno, že v Multiverzu se nacházejí nejen lidé v nejrůznějších realitách a různých vesmírech (Primární Země, Klíčová Země, Rolandův Všehosvět) a také podivnosti typu psychických i jiných upírů a nestvůr, pocházejících z Todesovského prostoru, což je prostor prázdnoty mezi ostatními realitami Multiverza, ale kdesi dál jsou zatím nijak nezviditelnění Dlouhověcí, Nesmrtelní a jejich poskoci. Tři z těch poskoků v tomto románu poznáme, Malé holohlavé doktůrky, ale setkáme se krátce i s tajemnými entitami jako je Zelený muž. Co je ovšem nejdůležitější, román poprvé představuje hlavního protivníka Rolanda Deschaina, Karmínového krále, alias Krále krvavce a samozřejmě, důvod proč se Karmínový král ukázal v Derry (pomyslně, doopravdy to bylo v jiné realitě) a důvod, proč byl vlastně celý příběh Nespavosti rozehrán, Patricka Danvillea. Na toho si ale ještě budeme muset počkat, až se vrátí v jiném dílu série Temná věž.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman
7. Temná věž III: Pustiny
8. Nezbytné věci
9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo
10. Prokletí Jeruzalémské – povídka (Noční směna)
11. Prokletí Salemu
12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna)
13. Mlha – povídka (Mlha)
14. To
15. Nespavost
16. Rose Madder
Za věrohodné (ani sentimentální, ani zlehčující) nastínění problémů stárnutí, stáří, nemocí, léčby (i souvisejícího vztahu k doktorům) a vypořádávání se se smrtí kolem dávám 75%. Hororové a sci-fi prvky mě nijak neuchvátily. Zato jsem si s hrůzou uvědomila, že už v roce 1994 v malém předjímal King letecké teroristické útoky 11. září 2001.
Není to špatné, klasický King. Ale zbytečně zdlouhavý úvod. Závěr je očekávatelný, ale dobrý.
Štítky knihy
americká literatura napětí poruchy spánku, nespavost spánek interrupce senioři vdovci aura
Autorovy další knížky
1994 | Řbitov zviřátek |
1993 | Osvícení |
2010 | Pod kupolí |
2001 | Zelená míle |
2008 | Svědectví |
Posledních 50 stran jsem dočítal po noci až na 1 hodinu probděné. Nechápu, jak to Ralf vydržel dýl. Hlavně mi poněkud zanikalo v 660 stránkové tlačenici, proč tou nespavostí trpěl?!
Báječně rozehraná první polovina se zlomila v uplakanou duchařinu. King povoluje v kramflecích, jakmile svoje démony zhmotní. Pak Ralf lomcuje trpajzlíkem a je to spíš komické...
Viděli jste skvělého Dařbujána a Pandrholu? Se smrťákem se nekšeftuje, snažil se podobně, ale strašlivě loudavě objasnit King. 20/20