Hlas nože
Patrick Ness
Nespoutaný chaos / Nespútaný chaos série
1. díl >
Planetu Nový svět kolonizuje malá skupina osadníků z nepřátelského Starého světa. Po mnoha letech dochází k nečekanému zvratu. Domorodí obyvatelé se vzbouří, zaútočí na osadníky a usmrtí všechny ženy. Muže a zvířata náhle napadne podivný vir, který umožňuje slyšet myšlenky ostatních. Uniknout se podaří jen nevzdělanému mladíkovi Toddovi, který si stihl vzít na cestu pouze ruksak, lovecký nůž, deník, ale hlavně to vůbec nejdůležitější – svého věrného psího přítele. Ostatní obyvatelé v čele s šíleným knězem ho však pronásledují a kvůli nebezpečnému viru nebezpečí stále narůstá. Tento nelibozvučný myšlenkový mrak se nazývá Hluk a projevuje se nejen zvukem, ale i obrazem. Nikdy vás nenechá na pokoji a žádná vaše představa a ani jeden váš plán tak nejsou soukromé. Todd objeví v Hluku jakousi „díru" a záhy zjistí, že žije v úplně jiném světě, než si dosud myslel. Postupně vychází najevo několik prazvláštních situací z minulosti a Toddova strastiplná cesta s armádou v patách se zdá jako nikdy nekončící příběh.... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2011 , JotaOriginální název:
The Knife of Never Letting Go, 2008
více info...
Přidat komentář
Napínavý příběh, lehce se čte a chcete vedet co přijde dal. Dlouho mi u knihy neukápla slza, ale tady to jinak nešlo. V prvním dílu se žádnej happy end nekoná, tak jdu rovnou na 2 díl.
Ona se telepatie dost přeceňuje. Můžete být sebelepší člověk, ale to vašemu mozku nezabrání, aby polovinu času, co vás ovládá, jel na volnoběh a mlel pátý přes devátý. A když všichni slyší všechny, je jasné, že žádná idylka z toho nebude. Tak tedy vítejte v Prentisstownu, v nejdepresivnější a nejneutopičtější osadě v této i jakékoli jiné galaxii.
Pro mě osobně byl Hlas nože tím nejzajímavějším, co trh v roce 2011 nabídl z dobrodružné literatury pro mládež. Netradiční nápad, rychlý spád, sympatičtí hrdinové a trudnomyslnost zápletky - to vše mi zapříčinilo naprostou závislost. Ještě k tomu Patrick Ness neuzavřel román dokončením epizody, ale naopak děj usekl prakticky v tom nejzajímavějším, kdy kromě finálních point dochází i k zásadním zvratům, takže zakoupení dalšího dílu se stalo nutností. Vytknout lze snad jen motivace hlavního záporáka, které se mi v širším kontextu zdály být emotivně přepálené. Ovšem když od knih pro puberťáky budete chtít, aby se chovaly dospěle, vždycky narazíte.
Bože, ta kniha je tak hlučná! Úplně jsem všechen ten hluk slyšela ve své hlavě. Nápad a zápletka jsou super, baví mě tyto typy knih. Ale na čtení této série jsem musela mít čistou hlavu a dělala jsem si časté pauzy (což neberu jako nic negativního u tohoto příběhu). Dost často jsem se přistihla, že nevím co vlastně čtu a musela jsem tu část přečíst znovu. Na čtení bych řekla, že je trochu náročnější. Teď čtu třetí díl, tak jsem zvědavá, jak to dopadne.
Na úvod musím říct, že je to opravdu originální nápad i zpracování (Ty různé druhy písma, prostě super!) Zlákala mě obálka, rovnou se přiznám. Příběh samotný mě však moc nezaujal. Rozhodně mě tam mrzelo jedno úmrtí (To mě tak dostalo!) Jsem si jistá, že to dostalo každého, kdo četl. I když jsem knihu přečetla až do konce, do dalších se bohužel pouštět nehodlám. Je mi líto, že mi to tolik nesedlo, ale je tu jistě spousta lidí, kterým ano.
Ihned potřebuju nutně další díl! Skvělé, čtivé, chvílemi napínavé, smutné....
K mé smůle jsem pasáž s pejskem Mancheem četla zrovna ve vlaku, takže si cestující zvědavě prohlíželi mé slzy, ale co na tom?
Čekala jsem ty slibované zvraty a překvapení, bohužel nic takového se nedostavilo. I tak to ale bylo super a já se přímo třesu na další díly. Protože ten konec...ten vás jednoduše nenechá dlouho otálet :)
Do knihy jsem se ze začátku nemohl začíst, ale nakonec jsem ji přečetl málem bez přestávky.
Zajímavý nápad, neustálé napětí a konec s překvapením. I když se dalo čekat vše ;-)
Styl autorova psaní mě děsně iritoval, páč příběh natahoval jak kšandy, tajemné tajnosti a myšlenky zvěře mě pobavily a furt jsem v tom měla pěkný CHAOS, Todd mě neskutečně točil, páč jsem s ním neustále před někým zdrhala, až jsem se unavila, unavila... Někdo tu v komentářích psal, že se u této knihy nesmí moc přemýšlet, mohu potvrdit, několikrát jsem hledala kout, kam bych s ní švihla...Ani se nedivím, že jsem ji viděla ve výprodejích. Pokorně se vracím ke knihám, u kterých přemýšlení nevadí....
Kniha je napínavá, ale pořád o utíkání před nepřáteli, ale konec byl rozhodně nečekaný! :)
Rozhodně nadprůměr, protože je to svižný, napínavý příběh. Četlo se to hrozně špatně, kvůli té nespisovnosti, ale podle mě je to chyba překladu a kvůli tomu přece nemůžu odsoudit knihu. Téma zajímavé, svět dobře vykreslený, líbili se mi i postavy, i když mě bude nejspíš vždy a všude iritovat, že se 12-ti leté postavy chovají jako dospělé. Spousta děje, příběh se opravdu hýbe a nemá moc slepých míst, dokonce chvílemi i překvapí. A ten konec byl hodně dobrý! Rozhodně jsem ráda, že jsem si to přečetla, a pustím se do dalších dílů. Je pravda, že jsem si celou dobu říkala, že je jen lehce nadprůměrná, ale jakmile se mi trochu rozležela v hlavě přidávám ještě jednu hvězdičku, protože příběh nemá téměř žádnou chybu.
Plusy: dobře vykreslené prostředí, pěkně charakterizované postavy, zajímavý příběh, děj nestojí, pořád se něco děje, překvapí, body za skvělý konec
Mínusy: *SPOILER* Zabití psa-podle mě naprosto zbytečně brutální, nevím komu by se to mohlo líbit, nevím pro koho to tam vůbec dal, kdo by něco takového rád četl?*KONEC SPOILERU* Ta nespisovná mluva hrozná...,postavy se na svůj věk chovají až příliš vyspěle, což je nereálné, ale to je ve fantasy dnešní doby docela běžné.
Dokud jsem si nepřečetla tuhle knihu, nikdy jsem si nemyslela, že bych snad někdy mohla mít ráda fantasy. Už si vlastně ani nepamatuji jak a kdy se mi do ruky dostala, ale musím říct, že od samého začátku se četla úplně sama. Pravda, na úplném začátku máte chuť Toddovi takovou, že by jste se sami divili, kde se to vás vzalo, ale postupem času se vám ten malý protiva stejně vetře pod kůži a je těžké ho jen tak opustit na té obrovské, zdánlivě prázdné planetě. Ovšem co mě ze začátku trošku zaskočilo, tak byl styl, jakým je kniha napsána. Sama jsem zvyklá na něco trošku jiného, ale ani jsem si toho nevšimla a najednou, i přes tu nespisovnou mluvu, jsem s uslzenýma očima odkládala knihu do poličky a hned sahala po druhém dílu. Rozplakal si mě Patricku! To ti neodpustím!
Každopádně doporučuji všem ,kteří si chtějí trochu odpočinout od každodenní rutiny a odplout daleko za hranice představivosti!
Kniha se mi četla hrozně špatně. Styl mi prostě vůbec nesedl a ta "mluvící" zvířata mi vyloženě vadila. Odhalení toho, co se kdysi dávno v Prentisstownu stalo nebylo vůbec originální, i když se to dozvíme až těsně před koncem, tak nějak to tušíte.
To co na Todda čekalo v Havenu ovšem bylo velké překvapení.
Další díly asi pročtu rychločtením (tzn. přeskakováním), protože jsem prostě zvědavá, ale že bych se nějak těšila, to ani ne. A možná k tomu ani nedojde, když jsem si teď pročetla komentáře k dalším dílům.
Do příběhu jsem se prostě vůbec nezabouchla.
Velmi zajímavá kniha, ačkoliv mi trvalo dlouho, než jsem ji přečetla. Je to spíše "klučičí" četba, ale i mě (holku) to celkem zaujalo a líbí se mi nápad. Má ale sem tam díry, které nejsou až tak napínavé a čtivé, nebylo to pro mě žádné "wau", ale narozdíl od jiných knih jsem si i po dlouhých čtecích pauzách pamatovala podrobné informace k ději a mohla jsem tak navázat tam, kde jsem skončila, aniž bych si musela číst něco znovu. To se mi zase tak často nestává. Příběh se dokáže dostat pod kůži, což je asi nejsilnější stránkou knihy.
Knihu jsem přečetla za jeden den. Vtáhla mě do děje, nemohla jsem se odtrhnout.
Nedokážu si představit že bych žila ve světě kde je takový Hluk, slyšet něčí (mužské, ženy jsou proti tomu imunní) myšlenky, vidět obrazy vzpomínek. Ale na druhou stranu se mi líbilo že tam mluvili myslí i zvířata. Todd je prostě mladičkej klučina v nelítostným světě a snaží si zachránit krk, společnost mu dělá jeho pes a po cestě natrefí na holku. Opravdovou živou holku, která by vůbec neměla existovat. Pobavila jsem se hlavně když mluvil pes :D.
Stojí za to si přečíst. :)
Taky jsem si drobet pobrečela a už se vrhám na další díl. :)
Martina
Tak jasně. Příběh mě chytl skoro hned na začátku. Stejně jako spousta komentujících jsem si dlooouho zvykal na tu nespisovnost. Ale nesmíte nad četbou moc přemýšlet. Pak to jde :-)
Nemohl by mi prosím někdo z vás napsat takový stručný popis od 1 až po 3 kapitolu?
Strašně prosím :-* !!! budu vděčná
Paráda! Od první stránky po tu poslední jsem nevycházel z údivu. Dlouho jsem nečetl takovou knihu, která by mě dokázala k sobě přišpendlit v každou volnou chvíli, kterou jsem během dne měl (kvůli ní jsem dostal ze zkoušky Déčko, protože jsem si místo učení četl). Patrick Ness očividně ví, jak čtenáře navnadit. Každá kapitola končila něčím překvapivým a novým, co vás navnadí a nutí vás číst dál. Sympatičtí mladí hrdinové, vtipný a oddaný pes Manchee, nezničitelný nepřítel Aaron, originální děj a zápletka, zkrátka všechno ve vás vyvolává přesně ty emoce, co byste od knihy tohoto druhu čekali. Nemůžu se dočkat, až se dostanu domů a vezmu do rukou druhý díl. Věřím, že mě nezklame.
„Když padne jeden z nás, padneme všichni.”
Ze začátku jsem prostě nemohla překousnout, že je knížka napsaná nespisovně. Ale brzy jsem to přestala vnímat a příběh mě pohltil. Každou stránku jsem otáčela buď se zvědavostí,co se stane, nebo s nadějí, že se zase začne něco dít, když se to vleklo.
Po dočtení prvního dílu jsem se okamžitě vrhla na druhý, protože i přes občasné nezáživné pasáže jsem byla zvědavá, co bude dál.
Tohle bude těžký. Na jednu stranu mě to bavilo, bylo to chvílemi i napínavé, mělo to spád, na druhou stranu se v knize nedočteme prakticky nic originálního nebo nového, hlavní hrdinové se často chovají jak idioti, autor se dopouští těch nejtrapnějších cliché a jeho styl psaní mě chvílemi vytáčel do ruda. Pár příkladů? Prosím...
Originalita se nekoná. Prostě jedni utíkají, druzí je honí. Proč je honí vám bude jasné hned. Autor se to pokouší "tajit" až skoro do konce knihy.
Chování jak idioti. Jeden příklad za všechny. Honění hlavní hrdinové prakticky celou knihu utíkají před honícími po jediné známé hlavní cestě. A - světe div se - honící je pravidelně "najdou".
Cliché. "Tak já ti teď povím, jak to celé je. Je to tak, že..." a v tu chvíli se udá něco, co vyprávějícího přeruší a čtenář se nic nedozví. Jednou? OK. Ale dvakrát? A na jedné straně? WTF!!!???
Styl. Dva příklady. Autor až s chorobnou obsesí opakuje věci dva a víc krát. Dva a víc krát. Vypadá to asi takhle. Asi takhle. Asi takhle. A často to udělá i několikrát na jedné straně. Straně. Straně. A čte se to fakt blbě. Blbě. Blbě. Blbě. Nakonec zjistíte, že cca třetina knihy je tam dvakrát. Je tam dvakrát. Tam dvakrát. Dvakrát. Druhý příklad: hlavní postavy každou chvíli posílají někoho do prdele nebo klejí, ale autor zřejmě vystudoval církevní školu a tak se rozhodl se s tím poprat po svém. Vypadá to tasi takhle: "Podíval jsem se mu do očí a poslal ho do háje. (ale do háje jsem neřekl)" Co to sakra má být? Tak jestli ta postava řekla "do prdele", má to napsat. Jestli řekla "kurva", má to napsat, ale tohle megatrapný jako-že-jsem-slušňák je nesmírně otravný.
Nicméně to není špatné čtení. Celkem to ubíhá, kniha je relativně krátká, příběh vcelku baví. A celá trilogie byla ve výprodeji, tak proč ne :-).
Úplně na začátku jsem si říkala, že je to strašně podobný k Jedinečnému noži :D
Tuhle knížku jsem milovala. Měl dobrý poutavý příběh. Sice jsem v tom měla někdy chaos :D, ale to patří ke každé knížce. Líbí se mi charakter Todda, ale Viola mě někdy iritovala. Jinak - super knížka :D (a musím říct, že ty obálky jsou taky úžasný :*).
Autorovy další knížky
2012 | Volání netvora |
2011 | Hlas nože |
2017 | Něco víc |
2012 | Válka hluku |
2011 | Temný ráj |
Dobrý, rychlý a napínavý příběh. Hned jsem začala číst 2 díl.